Přestože za protektorátu došlo k výraznému snížení objemu filmové produkce na našem území, zájem diváků hledajících v kinech rozptýlení rapidně vzrostl. Oblibě se těšily adaptace klasických děl české literatury, sentimentální příběhy, kostýmní dramata a hvězdně obsazené společenské komedie, nabízející odpočinek od problémů spjatých s probíhající válkou. Ty nejúspěšnější točil Martin Frič, jehož jméno představovalo záruku vysoké řemeslné úrovně a dobře vedených herců.
Již v září 1939 zaznamenal mimořádný divácký zájem Fričův Kristian s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou. Za Kristiana a Školu základ života (1939) získal Frič Zemskou cenu. Sehranosti a rostoucí popularity obou herců vzápětí znovu využil v komedii Eva tropí hlouposti (1939). O pár let později jeden z nejvytíženějších protektorátních režisérů hvězdný pár obsadil do další dodnes reprízované komedie.
Na Hotel Modrá hvězda (neboli Hotel Blauer Stern) lze pohlížet buď jako na druhou adaptaci povídky Marie Svobodové, nebo jako na remake německé komedie Zamilovaný hotel (Das verliebte Hotel) s Anny Ondrákovou.
Snímek z roku 1933 natočil Karel Lamač, k němuž Frič vzhlížel jako ke svému učiteli a do jisté míry mu vděčil za svou kariéru u filmu. S Lamačem víckrát spolupracoval také scenárista Václav Wasserman, který v tandemu s Fričem upravil původní námět pro potřeby nového filmu (na scénáři se podílela ještě v titulcích neuvedená Fan Vavřincová, podle jejíhož námětu Frič natočil Evu tropící hlouposti).
Ústřední dějová linie je v obou případech totožná. Nemovitá mladá žena zjišťuje, že se stala dědičkou hotelu. Mylně se domnívá, že jde o luxusní podnik v centru města. Stejné jméno ovšem nese omšelé ubytovací zařízení na předměstí. Snaživá a cílevědomá hrdinka nakonec nejen zachrání chátrající hotel, ale navíc získá srdce zámožného gentlemana, který kvůli ní opouští svou rozmařilou snoubenku.
Film mísící prvky konverzačních komedií, sentimentálních romancí a amerických grotesek diváky oslovil zápletkou vděčnou na různé komediální záměny a nedorozumění a hvězdným obsazením. Natašu Gollovou a Oldřicha Nového v hlavních rolích doplňuje zástup dalších zvučných jmen: Adina Mandlová, Theodor Pištěk, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Ferenc Futurista nebo František Filipovský.
Do prvorepublikových komedií bylo často, více či méně ústrojně, začleněno několik písniček, u nichž se předpokládalo, že si je diváci a divačky následně budou chtít pouštět doma. K tomu účelu byly samostatně prodávány na gramofonových deskách. Tento trend pokračoval i během protektorátu. Dobovým šlágrem se stala píseň Slunečnice, kterou napsal Josef Gruss a v Modré hvězdě ji zpívá Inka Zemánková.
Film byl poprvé uveden na konci července v rámci druhého a zároveň posledního ročníku Filmových žní ve Zlíně. Z festivalu sloužícího během nacistické okupace k propagaci domácí filmové produkce a manifestaci národních ideálů si tvůrci odvezli Cenu města Zlína. Nataša Gollová pak tamtéž obdržela Národní cenu za herecký výkon v Hotelu Modrá hvězda a dalších třech filmech (Pohádka máje [1940], Roztomilý člověk [1941] a Rukavička [1940]).
Ohlasy v dobovém tisku vyznívaly vesměs pozitivně, až nadšeně („nejvtipnější a nejjiskřivější film poslední doby“).[1] Recenzenti se zaměřovali zejména na režijní schopnosti Martina Friče („natočil […] efektním způsobem, ale při tom duchaplně a se srdcem“)[2] a herecký výkon Oldřicha Nového, který se například podle Bedřicha Rádla opět blýskl „svou známou veseloherní brilancí a vybroušeností své jemné komiky, používající polotónů v dikci a v mimickém projevu“.[3]
Martin Frič pokračoval v natáčení společenských a historických komedií, občas proložených dramatem, až do konce německé okupace. Celkem stihl dokončit osmnáct titulů. Málokterý je v současnosti tak oblíbený jako Hotel Modrá hvězda, o čemž svědčí také digitální restaurování filmu, které proběhlo v roce 2021 za spolupráce Národního filmového archivu a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.
Martin Šrajer
Poznámky:
[1] Hotel Modrá hvězda. Filmová kartotéka, č. 35, 1941, s. 1.
[2] Tamtéž.
[3] Bedřich Rádl, Hotel Modrá hvězda. Kinorevue, r. VIII., č. 1 (20. 8.), 1941, s. 5.
