Hotel Modrá hvězda

Režie:
Martin Frič
Rok:
1941

O filmu

Přestože za protektorátu došlo k výraznému snížení objemu filmové produkce na našem území, zájem diváků hledajících v kinech rozptýlení rapidně vzrostl. Oblibě se těšily adaptace klasických děl české literatury, sentimentální příběhy, kostýmní dramata a hvězdně obsazené společenské komedie, nabízející odpočinek od problémů spjatých s probíhající válkou. Ty nejúspěšnější točil Martin Frič, jehož jméno představovalo záruku vysoké řemeslné úrovně a dobře vedených herců. 

Již v září 1939 zaznamenal mimořádný divácký zájem Fričův Kristian s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou. Za Kristiana a Školu základ života (1939) získal Frič Zemskou cenu. Sehranosti a rostoucí popularity obou herců vzápětí znovu využil v komedii Eva tropí hlouposti (1939). O pár let později jeden z nejvytíženějších protektorátních režisérů hvězdný pár obsadil do další dodnes reprízované komedie.

Na Hotel Modrá hvězda (neboli Hotel Blauer Stern) lze pohlížet buď jako na druhou adaptaci povídky Marie Svobodové, nebo jako na remake německé komedie Zamilovaný hotel (Das verliebte Hotel) s Anny Ondrákovou.

Snímek z roku 1933 natočil Karel Lamač, k němuž Frič vzhlížel jako ke svému učiteli a do jisté míry mu vděčil za svou kariéru u filmu. S Lamačem víckrát spolupracoval také scenárista Václav Wasserman, který v tandemu s Fričem upravil původní námět pro potřeby nového filmu (na scénáři se podílela ještě v titulcích neuvedená Fan Vavřincová, podle jejíhož námětu Frič natočil Evu tropící hlouposti).

Ústřední dějová linie je v obou případech totožná. Nemovitá mladá žena zjišťuje, že se stala dědičkou hotelu. Mylně se domnívá, že jde o luxusní podnik v centru města. Stejné jméno ovšem nese omšelé ubytovací zařízení na předměstí. Snaživá a cílevědomá hrdinka nakonec nejen zachrání chátrající hotel, ale navíc získá srdce zámožného gentlemana, který kvůli ní opouští svou rozmařilou snoubenku.

Film mísící prvky konverzačních komedií, sentimentálních romancí a amerických grotesek diváky oslovil zápletkou vděčnou na různé komediální záměny a nedorozumění a hvězdným obsazením. Natašu Gollovou a Oldřicha Nového v hlavních rolích doplňuje zástup dalších zvučných jmen: Adina Mandlová, Theodor Pištěk, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Ferenc Futurista nebo František Filipovský.

Do prvorepublikových komedií bylo často, více či méně ústrojně, začleněno několik písniček, u nichž se předpokládalo, že si je diváci a divačky následně budou chtít pouštět doma. K tomu účelu byly samostatně prodávány na gramofonových deskách. Tento trend pokračoval i během protektorátu. Dobovým šlágrem se stala píseň Slunečnice, kterou napsal Josef Gruss a v Modré hvězdě ji zpívá Inka Zemánková.

Film byl poprvé uveden na konci července v rámci druhého a zároveň posledního ročníku Filmových žní ve Zlíně. Z festivalu sloužícího během nacistické okupace k propagaci domácí filmové produkce a manifestaci národních ideálů si tvůrci odvezli Cenu města Zlína. Nataša Gollová pak tamtéž obdržela Národní cenu za herecký výkon v Hotelu Modrá hvězda a dalších třech filmech (Pohádka máje [1940], Roztomilý člověk [1941] a Rukavička [1940]).

Ohlasy v dobovém tisku vyznívaly vesměs pozitivně, až nadšeně („nejvtipnější a nejjiskřivější film poslední doby“).[1] Recenzenti se zaměřovali zejména na režijní schopnosti Martina Friče („natočil […] efektním způsobem, ale při tom duchaplně a se srdcem“)[2] a herecký výkon Oldřicha Nového, který se například podle Bedřicha Rádla opět blýskl „svou známou veseloherní brilancí a vybroušeností své jemné komiky, používající polotónů v dikci a v mimickém projevu“.[3]

Martin Frič pokračoval v natáčení společenských a historických komedií, občas proložených dramatem, až do konce německé okupace. Celkem stihl dokončit osmnáct titulů. Málokterý je v současnosti tak oblíbený jako Hotel Modrá hvězda, o čemž svědčí také digitální restaurování filmu, které proběhlo v roce 2021 za spolupráce Národního filmového archivu a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.  

Martin Šrajer

Poznámky:

[1] Hotel Modrá hvězda. Filmová kartotéka, č. 35, 1941, s. 1.

[2] Tamtéž.

[3] Bedřich Rádl, Hotel Modrá hvězda. Kinorevue, r. VIII., č. 1 (20. 8.), 1941, s. 5.

Filmografické údaje

režie:
Martin Frič

scénář:
Václav Wasserman, Martin Frič

kamera:
Ferdinand Pečenka

hudba:
Sláva Eman Nováček

hrají:
Nataša Gollová, Oldřich Nový, Adina Mandlová, Karel Černý, Theodor Pištěk, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Antonín Novotný, Ferenc Futurista a další

Lucernafilm, 93 min.

Dobové ohlasy

„Příjemným překvapením byla premiéra další Fričovy veselohry Hotel Modrá hvězda. Pojetím se blíží bláznivým komediím druhu Eva tropí hlouposti a Roztomilý člověk. I když Frič prokázal své režijní schopnosti i pro film tohoto žánru, tentokráte dovedl však hlavním postavám veselohry dáti neobvykle srdečný tón, uchvacující jemnost a při tom dokonalou přirozenost charakteru, takže rádi Fričovi odpustíme leckterou režijní nepůvodnost, situační nepravděpodobnosti a menší technické vady.“

-al, Národní politika 59, 2. 8. 1941, č. 213, s. 6.

„Veselohra Hotel Modrá hvězda je nejvtipnější a nejjiskřivější film poslední doby. Na rozdíl od Roztomilého člověka, jejž ohrožují mnohé násilné konstrukce situací a leckteré těžkomyslné místo, je tento film příkladem lehkosti, přirozenosti a vtipné mluvy i jednání.“

Lidové noviny 49, 29. 8. 1941, č. 439, s. 9.

„Režisér Frič dal filmu spád a nikde nepřekročil míru vkusu, která dříve nebývala silnou stránkou českého filmu. V celku se mu podařilo udělati veselohru, která splní svůj úkol: baviti diváky. Značnou zásluhu na zábavnosti filmu mají herci, z nichž zahrála svou roli virtuosně Nataša Gollová. Oldřich Nový se proti posledním svým filmům zlepšil.“

Nedělní list, 3. 8. 1941. 

Vizuály

Videa

Explikace Václava Wassermana

Ačkoliv jde v této historii o proslulý hotel „Modrá hvězda“, nebudu se zabývat historií této staropražské budovy, která dokud stála, hostila četné prominentní osobnosti – ale historií filmové veselohry. Natáčí ji právě režisér M. Frič – a jejím středem je dokonce dvojice hotelů „Modrá hvězda“. Ani jejich historií se však nebudu zabývat. Jde mi víc o historii proměn, které prodělává filmový námět – než je konečně natočen v původní podobě. Základní myšlenku jsem začal asi před deseti léty zpracovávat jako divadlo. Pak jsem si řekl, že by z toho byl dobrý film; vypracoval jsem s pomocí jednoho svého spolupracovníka, který dnes už je také znamenitým a vyhledávaným scenáristou, filmový synopsis. Synopsis putoval v rukou další mé spolupracovnice, která přičinila poznámky o ženském charakteru hlavní úlohy. Potom jsem vypracoval s dalším spolupracovníkem filmový sled scén a historie takto upravená do filmové formy byla poslána členu naší základní filmařské skupiny Anny Ondrákové do Berlína. Anny se námět velmi líbil, ale k natáčení došlo až mnohem později. Asi za dva roky zakoupil ode mne námět rež. Karel Lamač pro německy film. A teprve rok po tom došlo k natáčení – ovšemže s Anny Ondrákovou v hlavní úloze. V tu dobu jsem právě neměl bohužel příležitost film zhlédnout, ale Lamač mi jednou vyprávěl, že musil námět hodně předělat, aby mu vyhovoval – a to mne pálilo! Po letech jsem námět vytáhl znovu – jak se odborně říká, oprášil – a dal z něj svou spolupracovnicí pro „ženské otázky“ napsat povídku. A když byla povídka napsána, znovu jsem se chopil látky – a zpracoval ji do scénáře. Tentokrát v původně zamyšlené podobě. A s novými herci: s Natašou Gollovou, Adinou Mandlovou a Oldřichem Novým. K nim se druží veselý trojlístek herců: Pešek, Pivec, Novotný. A režíruje to, jak již řečeno, M. Frič.

Snad by se mi mohlo vytýkat, že jako autor mám přinášet nové náměty – a nevracet se ke starým. Ale nemůže mi nikdo zazlívat, že jako filmař svou myšlenku – své dítě – chci vidět po svém, byť mi je oblékla autorka ženských románů Marie Svobodová do slušivých šatiček. I v tom oblečení se na svou dcerušku „Modrou hvězdu“ těším – a přeju jí při vstupu do kina všechno nejlepší.

Pressa, 20. 5. 1941, č. 96, s. 2.

Lektorský posudek Vladislava Vančury

Záměna, kterou rozpřádá a předvádí filmová povídka Modrá hvězda, může (jak se domnívám) býti tématem groteskní veselohry. Nedovedu ovšem uhádnouti, do jaké míry se scenáristovi také podaří vtěstnati do věci životní obsah. Zatím připomíná text texty operetní a nedbá příliš občanské logiky.

Pokud vím, probíhává právní jednání o dědictví velmi obšírně a člověk mívá dost času a příležitosti, aby se informoval, v čem to jeho štěstí spočívá.

Zuzanino důvěrné seznámení s Vladimírem se mi zdá poněkud překotné a skoro bych řekl, že neilustruje kladný ženský typ. Podobnou pochybnost vnuká Zuzanina návštěva uměleckého večírku a její náramná zmoženost.

Starý rod Rychtů-Rohanů je zřejmě spřízněn s aristokracií baraňskou či zarembovskou a autor by mu měl dát (po způsobu Polské krve) lekci, při které by se ukázalo, že Zuzana umí robit a že je z jiného těsta.

Kdyby filmový čas tak příliš nekvapil, mohla by Zuzana postavit svůj hotel na nohy. – Dejme tomu, že by v něm (za pomoci malířů, sochařů a hudebníků) zařídila jakýsi umělecký klub, do něhož by se hrnula snobistická společnost. – Vzruch, který způsobilo Rohanovo nepovedené zasnoubení, by k věci přispěl.

Podobných možností je v textu mnoho.

Celkem s návrhem souhlasím, považuji však za nutné, aby uvnitř zápletky byly jednotlivé osoby karakterizovány dramatickými akcemi a Zuzana prací.

Řád nové tvorby. Praha: Nakladatelství Svoboda 1972.