Adolf Branald

ADOLF BRANALD (vl. jm. Karel Adolf Růžek; nar. 4.10.1910, Praha – zemřel 28. září 2008, Praha) syn herečky Marie Branaldové (1887-1962) a režiséra, herce a spisovatele Richarda Františka Branalda (1876-1950). Vyrůstal v divadelnickém a filmařském prostředí, jež ovlivnilo jeho pozdější literární tvorbu. Hrál dětské role na jevišti a v několika němých filmech (pod jménem Karel Branald), nejprve v komediích svého otce Československý Ježíšek (1918) a Aloisův los (1919). Chlapecké úlohy měl ještě v komediích Svatopluka Innemanna Komptoiristka (1922) a Venoušek a Stázička (1922), kde představoval titulní postavu nezbedného ševcovského učně. Objevil se ještě v Lamačově nedochované komedii Hraběnka z Podskalí (1925). Po maturitě na obchodní akademii (1931) vystřídal řadu zaměstnání (bankovní úředník, obchodní zástupce, prodavač oleje, klavírista v kině). Působil v různých funkcích na železnici (od telegrafisty až po tiskového referenta) a v letech 1952-59 byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Poté se věnoval výhradně literární činnosti. V řadě románů a memoárových knih zachytil osudy lidí ze světa divadla a filmu (Stříbrná paruka, 1947; Skříňka s líčidly, 1960; Valčík z Lohengrina, 1972; Zlaté stíny, 1980; My od divadla, 1983; My od filmu, 1988; Děkovačka bez pugétů, 1994; Tichý společník, 2005). Éru motoristických průkopníků přiblížil v knize Dědeček automobil (1955), kterou za jeho scenáristické spolupráce a herecké účasti (epizodka kameramana) zfilmoval Alfréd Radok (1956). Podle jeho románu Vizita (1967) natočil Karel Kachyňa úspěšné filmy Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Předlohou televizní inscenace Chléb a písně (1961; r. Antonín Moskalyk) se stal Branaldův stejnojmenný román (1952). V roce 1996 získal Cenu PEN klubu za celoživotní dílo a roku 2008 in memoriam Medaili Za zásluhy I. stupně. -fik-