Vojáci svobody

Země původu

Československo, Svaz sovětských socialistických republik, Polsko, Německá demokratická republika, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko

Copyright

1976

Rok výroby

1974—1976

Premiéra

2. 12. 1977

Minutáž

373 min

Režie

Jurij Ozerov (hlavní režie)

Kategorie

film

Žánr

historický, politický, válečný

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Vojáci svobody

Český název

Vojáci svobody

Anglický název

Freedom Soldiers

Souběžný název

Soldaty svobody / Vojaci slobody / Żołnierze wolności / Soldaten der Freiheit / A szabadság katonái / Soldații victoriei / Na svobodata vojnici

Pracovní název

Komunisté

Anotace

Rozsáhlá válečná freska Jurije Ozerova Vojáci svobody popisuje boj národů střední a východní Evropy proti nacistickému Německu. Na náročném a zdlouhavém natáčení se v letech 1974–1976 podíleli filmaři a vojska ze všech sedmi zemí Varšavské smlouvy. V širokém a rozvleklém ději projekt podrobně popisuje válečné události, jež se od února 1943 do května 1945 odehrály na území Sovětského svazu, Rumunska, Polska, Československa, Bulharska, Jugoslávie, Maďarska a Německa. Zaměřený je především na činnost sovětské armády a jednotlivých evropských komunistických stran a jejich tehdejších i budoucích vůdců (Klement Gottwald, Gustáv Husák, J. V. Stalin, L. I. Brežněv, Josip Broz Tito, Nicolae Ceaușescu, Georgi Dimitrov, Todor Živkov, Władysłav Gomułka, Edward Gierek, Wilhelm Pieck, János Kádár a další). Jim jsou také neprávem přičteny všechny zásluhy a odbojové práce demokratických sil, stran a jejích představitelů, kteří jsou zcela potlačeni a vykresleni značně negativně. Ve všech zúčastněných státech, včetně Československa, prošel film kiny bez většího zájmu diváků. V Rumunsku dokonce nebyl ani uveden. Vznikl v době, kdy zobrazení a přehnaně heroizovaní političtí představitelé pomalu ztráceli u obyvatelstva svých zemí autoritu a podporu. Komunistické ideologii silně poplatný snímek, snažící se divákům bezostyšně namluvit, že na porážce nacistického Německa mají zásluhu pouze komunisté, tak především zůstává historickým svědectvím o formách lživé filmové politické propagandy 70. let 20. století. –jl–

Obsah

I. epocha. Začátkem února 1943 skončila bitva u Stalingradu obklíčením a kapitulací hitlerovské šesté armády. Její bývalý velitel maršál Paulus se ve štábu K. K. Rokossovského setká s tajemníkem Ústředního výboru Německé komunistické strany Wilhelmem Pieckem. V bytě u generálního tajemníka Kominterny Georgi Dimitrova v Moskvě se sejdou Pieck a další představitelé komunistických stran Maurice Thorez a Palmiro Togliatti. S novou zprávou přijde Klement Gottwald, že byl zničen další ilegální Ústřední výbor Komunistické strany Slovenska. Muži hovoří o nutnosti stmelit nyní všechny síly a vytvořit v okupovaných zemích národní protinacistické fronty. V diskuzi pokračují v Kremlu u J. V. Stalina. – Na letišti u Moskvy se loučí Klement Gottwald a Jan Šverma s Karolem Šmidkem, který má navázat spojení se stranou na Slovensku. V tajném bytě v Bratislavě se sejde se členy Ústředního výboru Gustávem Husákem a Lacem Novomeským. V zemi se připravuje národní povstání. – Ve Varšavě končí neúspěšné jednání generálního tajemníka a členů Ústředního výboru Polské dělnické strany Pawła Findera, Władysłava Gomułky a Małgorzaty Fornalské s delegáty londýnské polské vlády generála Sikorského, i s náměstkem předsedy vlády Mikołajczykem. Zanedlouho letadlo se Sikorským vybuchne za záhadných okolností u Gibraltaru. – V Bulharsku je vytvořen Národní výbor Vlastenecké fronty, je v něm i Todor Živkov. Výbor připravuje v hluboké ilegalitě ozbrojené povstání. Odpor proti nacistům nezadržitelně vzrůstá přes krutý policejní teror, jenž má mnoho obětí. Blížící se sovětská vojska vyděsí cara Borise III., jenž se pokusí navázat separátní jednání s Anglií. Fotokopie jeho dopisu britskému králi se dostane do rukou Hitlerovi, jenž Borisovi vyhrožuje. Brzy poté car Boris zemře po srdečním záchvatu. – Na jednání v Québecu v létě 1943 Churchill pod dojmem rychlého postupu sovětských vojsk navrhne Rooseveltovi, aby angloamerická vojska místo vylodění v západní Evropě vedla úder proti Německu přes Balkán. – V Polsku řádí generální guvernér Hans Frank. Gestapo se zmocní Findera a Fornalské. Poláci však neustávají v boji. Koncem roku 1943 se sejdou představitelé politických stran. Bolesław Bierut navrhne, aby byl vytvořen ilegální Lidový parlament a aby ozbrojené síly byly sjednoceny ve všenárodní Lidové armádě. – II. epocha. Rok 1944. Partyzánské hnutí v Bulharsku sílí, ilegální práce přináší velké oběti. Do rukou bulharské tajné policie padne i velitel Lidové osvobozenecké armády, člen politbyra Bulharské dělnické strany Christo Michajlov. Ten je při předstírané cestě do nemocnice zavražděn ranou do týla. – V Hitlerově hlavním stanu informuje maršál Keitel o situaci na frontách. Německé armády ustupují pod údery sovětských vojsk, armáda na Krymu je obklíčena. Hitler hrozí každému, kdo bude ustupovat, zastřelením. Přikáže, aby se co nejdříve skoncovalo s Titovou partyzánskou armádou v Jugoslávii. Na úder proti Titovu štábu nedaleko osady Drvar jsou nasazeni výsadkáři. Velitel sovětské vojenské mise generál Kornějev umožní leteckou evakuaci štábu, jenž pokračuje v řízení operací. – Sovětská armáda zahájí operaci Bagration. Pod náporem sovětských vojsk je nucena ustoupit německá skupina armád Střed. Sovětská vojska překročí hranice Polska. Spolu s nimi vstoupí do pomalu osvobozované země vojáci první polské pěší divize, vytvořené v Sovětském svazu. Ustanovena je i Lidová vláda v Lublinu. Polská vláda v Londýně vydá pokyn generálu Bór-Komorowskému k zahájení ozbrojeného povstání ve Varšavě. Nacisté vraždí uvězněné odbojáře, mezi nimi Findera a Foralskou. Povstání je předem odsouzeno k neúspěchu, povstalci nemají zbraně ani dostatek munice, není zajištěno spojení se Sovětskou armádou, která se v bojích blíží k východnímu břehu Visly. K odporu se přidá i velitel ilegálních oddílů Lidové armády ve Varšavě Bolesław Kowalski. Po zprávě o vypuknutí povstání svolá velitel prvního běloruského frontu maršál Rokossovskij vojenskou radu, sovětská vojska jsou vyčerpána po dlouhotrvajících těžkých bojích. Ze dvou styčných důstojníků, pověřených navázat spojení s Bór-Komorowským, se do Varšavy dostane jen kapitán Starcev. Jednotky sovětské a První polské armády jsou nuceny pokračovat v ofenzivě samostatně, protrhnou německou obranu a dosáhnou předměstí Varšavy. Začíná přechod Visly, avšak Bór-Komorowski se vzdá nacistům. – Polští vojáci mlčky pochodují ruinami zničené Varšavy. – III. epocha. Po bojích si sovětská armáda proklestí cestu až ke Karpatům. Slovenská národní rada jedná o přípravách povstání. Na návrh Gustáva Husáka má odjet do Moskvy delegace, aby zajistila koordinaci vojenských plánů. – V Kremlu se připraví další postup na Balkán podle návrhu maršála Tolbuchina, který vypracoval plán útoku proti téměř milionovému seskupení německých armád. Jádrem plánu je překvapit nepřítele a prorazit na nejslabším, zdánlivě nevýhodném místě v Kišiněvském výběžku. Součástí válečné lsti jsou stovky atrap tanků a děl, tisíce figurín vojáků v zákopech, aby byl utajen směr hlavního úderu. Při Jassko-kišiněvské operaci, na níž se podílí vojska dvou ukrajinských frontů, jsou nacistická vojska rozdrcena. Otevřela se cesta k osvobození jihovýchodní Evropy. Katastrofální porážka otřásla režimy Hitlerových spojenců. – V Rumunsku organizuje Národní fronta osvobození boj proti stávajícímu režimu, v Bukurešti vypukne povstání. Rumunský vůdce Antonescu je zatčen. Německé letectvo na přímý Hitlerův rozkaz bombarduje město, ale Rumuni neustávají v boji. Bojujícím jsou vyslána na pomoc sovětská vojska. Režim se zhroutí a Rumunsko vyhlásí Německu válku. Německý velvyslanec von Killinger si je vědom toho, že Hitler bude opět hledat obětní beránky, a zastřelí se. – Sovětská vojska vstoupí do Bukurešti. Na náměstí mluví nový generální tajemník Svazu komunistické mládeže Rumunska Nicolae Ceaușescu. – Schyluje se k povstání na Slovensku. Při setkání s velitelem ozbrojených sil Slovenské národní rady podplukovníkem Golianem trvá Gustáv Husák na koordinaci plánu povstání s partyzánskými jednotkami, které mají již kolem dvaceti tisíc bojovníků. Též upozorňuje, aby slovenský vojenský sbor, který má sehrát při povstání významnou úlohu, nebyl zaskočen událostmi. Slovenský sbor není uveden do pohotovosti, jeho velitel plukovník Talský sbor opustí a německé tanky vtrhnou do kasáren a vojáky odzbrojí. Plán společného úderu pravidelného vojska s partyzány je tak zmařen. Slovenští partyzáni se ocitnou v těžké situaci. Velitel prvního ukrajinského frontu maršál Koněv dostane rozkaz, aby co nejdříve překročil Karpaty a poskytl přímou pomoc Slovenskému národnímu povstání. Dukelské operace se účastní také první československý samostatný armádní sbor. Nad slovenským územím seskakují z letadla na pomoc partyzánům výsadkáři, Rusové, Slováci a Češi. V Banské Bystrici se shromáždí partyzáni se sovětskými protějšky. Jsou tu i váleční zajatci nejrůznějších národností osvobození z koncentračních táborů, Jugoslávci, Poláci a Francouzi. Probíhají těžké boje u hradu Strečno. Ve střetnutí s německými tanky mají partyzáni velké ztráty, ale nevzdávají se. Ani ranění nepřestanou bojovat. Několik německých tanků se dostane úzkou horskou cestou do týla partyzánů, ale jsou odraženi a partyzáni se znovu vrhají do útoku. – IV. epocha. V Sofii probíhají bouřlivé demonstrace, proti nimž je policie již zcela bezmocná. Na společném zasedání představitelů odbojových sil je přijat návrh Todora Živkova, aby bylo zahájeno povstání. Maršál Tolbuchin vyšle sovětské průzkumníky na motocyklech. Sovětská armáda vstoupí bez jediného výstřelu na území Bulharska, kde se rozvinulo povstání. Bojové skupiny obsadí nejdůležitější objekty v Sofii, vlády se ujme Vlastenecká fronta. – V předhůří Karpat pokračují dvě sovětské armády a československý armádní sbor v těžkých bojích. Před útokem mluví náčelník politického oddělení osmnácté armády generálmajor L. I. Brežněv. Českoslovenští vojáci prokážou v bojích o přechod hor obrovskou statečnost a dokážou i to, co se zdálo být nad lidské síly. – Sovětská vojska společně s jednotkami jugoslávské armády vstoupí do Bělehradu. – Začíná boj o Maďarsko. Ilegalita vyzve Horthyho, aby byla okamžitě ustavena vláda Lidové fronty. Postup sovětských vojsk na maďarské území a kolísání regenta Horthyho s jeho pokusy o vyjednávání přivádějí Hitlera k zuřivosti. Vyšle do Maďarska Skorzenyho, aby všemi prostředky donutil Horthyho k dalšímu boji. Skorzeny zorganizuje únos jeho syna Miklóse. Přinutí regenta k odstoupení a k předání moci vůdci strany Šípových křížů Szalasimu. Německé vojsko obsadí Budapešť, v níž se připravuje povstání. Tajemníkovi Komunistické strany Maďarska Jánosi Kadárovi se podaří uprchnout z transportu vězňů. Vrátí se do Budapešti a zapojí se do boje. Sovětské armády pokračují v bojích v Evropě. Je osvobozena Budapešť, Vídeň a dobyt Berlín. – Povstala Praha a volá o pomoc. Sovětské tanky míří ku Praze. Ve třech dnech si proklestí sovětští vojáci cestu obtížnými horskými cestami a dorazí do Prahy. Nepodaří se pražské povstání utopit v krvi. Na Hradčanech ze skupiny Pražanů přistoupí ke generálu Brežněvovi starý muž a ptá se jej na svého padlého syna, partyzána.

Více →

Poznámka

Koprodukce česko-sovětsko-slovensko-polsko-východoněmecko-maďarsko-rumunsko-bulharská. Film je dvoudílný (původní metráž jednotlivých částí je 5 555 a 5 839 metrů, 177 a 196 minut) a rozdělen na čtyři epochy. Poděkování autorů filmu za pomoc a spolupráci dostaly instituce: městské výbory komunistických stran v Praze, Bratislavě, Moskvě, Varšavě, Berlíně, Budapešti, Bukurešti a Sofii, Výkonný výbor Mossovětu a Zakarpatský krajský výbor strany. Natáčení filmu se zúčastnily jednotky ústřední a jižní skupiny vojsk sovětské armády, přikarpatského vojenského okruhu, bulharské, československé a rumunské armády, šestá výsadková divize polské armády.

Galerie

Hrají

Ivan Mistrík

Mluví Milan Kňažko
JUDr. Gustáv Husák, člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska

Vladimír Ráž

Mluví Elo Romančík
poslanec Karol Šmidke, člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska

Július Pántik

básník Laco Novomeský, člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska

Ladislav Chudík

brigádní generál Ludvík Svoboda, velitel první československé brigády

Bohuš Pastorek

poslanec Klement Gottwald, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Zdeněk Řehoř

Mluví Bohuslav Drozd
podplukovník Ján Golian, velitel ozbrojených sil Slovenské národní rady

Vlado Müller

plukovník Viliam Talský, velitel východoslovenského sboru

Štefan Kvietik

slovenský nadporučík Miloš, člen partyzánského oddílu

Ivan Rajniak

slovenský četař Štefan, člen partyzánského oddílu

Vladimír Petruška

brigádní generál Jan Kratochvíl, velitel prvního československého armádního sboru

Josef Mixa

novinář a poslanec Jan Šverma, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Jiří Dohnal

starý otec padlého českého partyzána

Leopold Haverl

tajemník Okresního výboru Komunistické strany Slovenska v Ružomberoku

Igor Hrabinský

slovenský nadporučík Cyril Kuchta, velitel třetí roty martinské posádky

Dušan Jamrich

válečný zajatec kapitán Georges Barazer de Lannurien, velitel francouzského partyzánského oddílu

Juraj Kukura

válečný zajatec Maurice Blanche, člen francouzského partyzánského oddílu

Dáša Bendíková

Mluví Jarmila Koleničová
válečná zajatkyně Jara, členka francouzského partyzánského oddílu

Bronislav Križan

slovenský voják Juro, člen partyzánského oddílu

Ľubo Roman

slovenský partyzán Boris

Jan Sedliský

slovenský kapitán Milan Polák, pobočník podplukovníka Jána Goliana

Marián Sotník

slovenský partyzán

Vladimír Tugan-Veselý

český partyzán Jiří

Josef Kudílek

politik Ján Ursíny, člen Slovenské národní rady

Ján Barto

advokát JUDr. Ivan Horváth, člen Slovenské národní rady

Mikuláš Huba

československý brigádní generál Jaroslav Vedral-Sázavský

Štefan Mišovic

politik Jozef Lettrich, člen Slovenské národní rady

Jaroslav Rozsíval

slovenský plukovník Mikuláš Markus, velitel první pěší divize východoslovenského sboru

Eugen Balogh

slovenský podplukovník František Urban, náčelník štábu východoslovenského sboru

Andrej Šilan

slovenský major Elemír Polk, náčelník štábu divize východoslovenského sboru

Jiří Kodet

slovenský major Július Trnka, velitel letectva východoslovenského sboru

Milan Kňažko

slovenský nadporučík Ernest Bielik, velitel partyzánské brigády Jánošík

Ivan Palúch

slovenský kapitán Teodor Pola, velitel partyzánské brigády Jana Žižky

Ján Blanský

slovenský partyzán JUDr. Ján Čech

Anton Korenči

slovenský podplukovník Dezider Kišš-Kalina

László Csendes

Karol Adler, velitel slovenského partyzánského oddílu

Jaroslav Vrzala

politik JUDr. Matej Josko, člen Slovenské národní rady

Alexander Letko

politik Peter Zaťko, člen Slovenské národní rady

Jozef Husár

slovenský major Jozef Marko

František Desset

slovenský major František Vronský

Petr Haničinec

jugoslávský podplukovník Ilja Deretič

Viktor Blaho

kněz v Banské Bystrici

Rudolf Kraus

kněz v Liptovské Osadě

Vladimír Kostovič

slovenský nadporučík, pobočník podplukovníka Jána Goliana

Josef Hajdučík

hlasatel v pražském rozhlase

Jiří Krampol

poručík v pražském rozhlase

Jožka Stoklasa

odbojář v pražském rozhlase

Zdeněk Srstka

varšavský povstalec

Jakov Tripolskij

maršál Josif Vissarionovič Stalin, generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu

Jevgenij Matvejev

sovětský generálmajor Leonid Iljič Brežněv, náčelník politického oddělení osmnácté armády

Vladlen Davydov

sovětský generálplukovník Konstantin Konstantinovič Rokossovskij, velitel Donského frontu

Ivan Ljubeznov

sovětský armádní generál Fjodor Ivanovič Tolbuchin, velitel třetího ukrajinského frontu

Viktor Avďuško

sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv, velitel prvního ukrajinského frontu

Jevgenij Burenkov

sovětský maršál Alexandr Michajlovič Vasilevskij, náčelník generálního štábu Rudé armády

Michail Uljanov

sovětský maršál Georgij Konstantinovič Žukov

Jevgenij Šalnikov

sovětský armádní generál Rodion Jakovlevič Malinovskij, velitel druhého ukrajinského frontu

Vladimir Samojlov

sovětský generálplukovník Sergej Semjonovič Birjuzov, náčelník štábu třetího ukrajinského frontu

Georgij Kolčickij

tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny Demian Sergejevič Korotčenko

Stěpan Olexenko

sovětský nadporučík Pjotr Alexejevič Veličko, velitel partyzánského oddílu

Nikolaj Karačencov

sovětský voják Saška, člen partyzánského oddílu nadporučíka Pjotra Alexejeviče Velička

Vasilij Lanovoj

sovětský generálplukovník Andrej Antonovič Grečko, velitel první gardové armády

Nikolaj Ruškovskij

sovětský generálplukovník Kirill Semjonovič Moskalenko, velitel třicáté osmé armády

Nikolaj Manochin

sovětský generálporučík Viktor Kirillovič Baranov, velitel prvního gardového jezdeckého sboru

Gennadij Korolkov

sovětský poručík Morozov

Nikolaj Alexejev

sovětský generálmajor Alexej Ivanovič Radzijevskij, velitel druhé tankové armády

Viktor Borcov

sovětský generálporučík Grigorij Nikolajevič Oriol, velitel tankových vojsk prvního běloruského frontu

Viktor Otisko

generálporučík Nikolaj Vasiljevič Kornějev, náčelník sovětské vojenské mise v Jugoslávii

Vladimir Aniško

Michaijl, pobočník sovětského armádního generála Fjodora Ivanoviče Tolbuchina

Jurij Volkov

sovětský generál Chomjuk

Grigorij Michajlov

sovětský generálplukovník Michail Sergejevič Malinin, náčelník štábu prvního běloruského frontu

Dimitrij Gavrilov

sovětský generálporučík Alexej Sergejevič Želtov

Nikolaj Zasuchin

sovětský lidový komisař zahraničí Vjačeslav Michajlovič Molotov

K. Kotljar

sovětský generálplukovník Leontij Zacharovič Kotljar, velitel ženijních vojsk třetího ukrajinského frontu

Valentina Tolkunova /ž/

zpěvačka sovětské koncertní brigády

Nikolaj Peňkov

sovětský major

K. Ijulskij

sovětský voják

V. Michajlenko

sovětský voják

Viktor Filippov

sovětský generálmajor Andrej Jakovlevič Veděnin, velitel třetího sboru horské pěchoty

Vladimir Nosik

sovětský voják z partyzánského oddílu nadporučíka Pjotra Alexejeviče Velička

Charij Švejc

sovětský voják z partyzánského oddílu nadporučíka Pjotra Alexejeviče Velička

Michail Čigarjov

sovětský major Alexandr Sergejevič Šornikov evakuační pilot

Ivan Pereverzev

sovětský generálplukovník Vasilij Ivanovič Čujkov

Vladimir Zamanskij

sovětský generálplukovník Pavel Ivanovič Batov

Kleon Protasov

sovětský generálplukovník Sergej Matvejevič Štemenko

Vladimir Trošin

sovětský maršál Kliment Jefremovič Vorošilov

Alexej Presněcov

sovětský generálmajor Sergej Ignaťjevič Ruděnko

Leonid Dovlatov

sovětský generál Sergej Fjodorovič Galadžev

Jurij Vyšinskij

sovětský generálplukovník Vasilij Ivanovič Kazakov

Vladimir Protasenko

sovětský radista v letadle

Viktor Šulgin

sovětský generál třetího ukrajinského frontu

Pjotr Omelčenko

sovětský generál ve štábu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva

Jevgenij Markov

sovětský generál ve štábu maršála Konstantina Konstantinoviče Rokossovského

Jurij Prokopovič

sovětský generál ve štábu maršála Konstantina Konstantinoviče Rokossovského

Viktor Tulupov

zabitý sovětský voják ze ženijních vojsk třetího ukrajinského frontu

M. Tdžao /ž/

vietnamský sirotek Fani, adoptivní dcera Dimitrovových

Olga Markina /ž/

sovětská vychovatelka v sirotčinci

Lidija Dranovskaja /ž/

sovětská žena osvojující si sirotka Olgu

Marija Kremňova /ž/

sovětská žena osvojující si sirotka Pavlíka

Naděžda Semencova /ž/

sovětská žena osvojující si sirotka chlapce

Viktor Markin

sovětský muž odmítající si osvojit sirotka Fani

Horst Preusker

poslanec Wilhelm Pieck, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Německa

Fritz Diez

říšský kancléř a vůdce Adolf Hitler

Erich Thiede

říšský vedoucí SS Heinrich Himmler

Gerd Michael Henneberg

říšský polní maršál Wilhelm Keitel

Joachim Schmiedchen

říšský polní maršál Friedrich Paulus, velitel šesté armády

Heinrich Schramm

říšský ministr a generální guvernér Hans Frank

Horst Schulze

baron Manfred von Killinger, říšský velvyslanec v Rumunsku

Heino Schröder

říšský generálplukovník Johannes Friesne, velitel armádní skupiny Jižní Ukrajina

Heinrich Köhn

říšský generál Walter Ernst Adolf Otto, velitel německé mise v Rumunsku

Bruno O'Ya

říšský sturmbannführer SS Otto Skorzeny

Werner Ehrlicher

brigadeführer SS Edmund Veesenmayer, říšský velvyslanec v Maďarsku

Rudolf Ulrich

říšský obergruppenführer SS Wilhelm Koppe, nový vrchní velitel SS a policie v Generálním gouvernementu

Helmut Schreiber

říšský obergruppenführer SS Friedrich-Wilhelm Krüger, bývalý vrchní velitel SS a policie v Generálním gouvernementu

Karl Sturm

říšský obersturmbannführer SS vyslýchající Pawla Findera a Małgorzatu Fornalskou

Lothar Lippmann

říšský voják

Horst Giese

říšský ministr osvěty a propagandy Joseph Goebbels

Harry Pietzsch

říšský obergruppenführer SS Erich von dem Bach-Zelewski

Herbert Körbs

říšský generálplukovník Heinz Guderian

Horst Gill

říšský hauptsturmführer SS Otto Günsche, pobočník říšského kancléře Adolfa Hitlera

Stanisław Jaśkiewicz

americký prezident Franklin D. Roosevelt

Valerian Kazanskij

britský ministerský předseda Winston Churchill

Oleg Smirnov

americký generál, vojenský poradce prezidenta Franklina D. Roosevelta

Vladimir Jakubovskij

americký generál, vojenský poradce prezidenta Franklina D. Roosevelta

Alexandr Barušnoj

britský generál Henry Maitland Wilson, vojenský poradce ministerského předsedy Winstona Churchilla

Voldemārs Akurāters

kapitán William F. Stewart, náčelník britské vojenské mise v Jugoslávii

Ljubomir Kabakčijev

Palmiro Togliatti, generální tajemník Komunistické strany Itálie

Boris Bělov

Maurice Thorez, generální tajemník Komunistické strany Francie

Nikolaj Jerjomenko

Josip Broz Tito, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Jugoslávie

Artjom Karapetjan

jugoslávský komunista u Josipa Broze Tita

Vladimir Tichonov

jugoslávský komunista u Josipa Broze Tita

Leszek Herdegen

inženýr chemie Paweł Finder, generální tajemník Ústředního výboru Polské dělnické strany

Ignacy Gogolewski

Boleslaw Bieru, člen Ústředního výboru Polské dělnické strany

Krystyna Mikołajewska /ž/

Małgorzata Fornalska, členka Ústředního výboru Polské dělnické strany Bierutova žena

Tadeusz Łomnicki

Boleslav Kowalski, velitel jednotek polské lidové armády

Edward Lubaszenko

Edward Gierek, důstojník limburkského sboru belgické partyzánské armády

Zbigniew Józefowicz

podplukovník Piotr Jaroszewicz, náčelník politické správy první polské armády

Igor Śmiałowski

generálporučík Władysław Sikorski, ministerský předseda polské exilové vlády v Londýně

Zbigniew Kryński

Stanisław Mikołajczyk, náměstek ministerského předsedy, později ministerský předseda polské exilové vlády v Londýně

Jerzy Kaliszewski

Jan Stanislaw Jankowski alias Ing. Jan Sobol, pověřenec polské exilové vlády

Jan Burek

divizní generál Tadeusz Bór-Komorowski, vrchní velitel polské Zemské armády

Stanisław Mikulski

podplukovník Józef Małecki, zástupce velitele polské lidové armády

Tadeusz Schmidt

generálmajor Žigmunt Berling, velitel první polské armády

Janusz Bylczyński

plukovník Antoni Chruściel, velitel polské Zemské armády

Emil Karewicz

kapitán polské Zemské armády

Piotr Pawłowski

brigádní generál Leopold Okulicki, velitel polské Zemské armády

Mariusz Dmochowski

zraněný plukovník polské Zemské armády na nosítkách

Zygmunt Wiaderny

major Stefan Pawłowski alias redaktor Wiktor Grabowiecki, pověřenec polské exilové vlády

Stefania Kornacka /ž/

varšavská stařenka

Grażyna Michałska /ž/

Ewa, spojka ve štábu polské lidové armády

Ryszard Bacciarelli

Edvard Osubka-Moravski, spoluzakladatel Státní národní rady za Polskou socialistickou stranu

Zygmunt Kęstowicz

Michał Rola-Żymierski, spoluzakladatel Státní národní rady za Polský podzemní stát

Andrzej Chmielarczyk

Władysław Kowalski, spoluzakladatel Státní národní rady za polský Revoluční svaz lidového rolnictva

Jerzy Turek

spoluzakladatel Státní národní rady za polské družstevníky

Grażyna Marzec /ž/

spoluzakladatelka Státní národní rady za polský Svaz boje mládeže

Paweł Nowisz

Władysław Gomułka, člen Ústředního výboru Polské dělnické strany

Bohdan Stupka

sovětský kapitán Starcev, styčný důstojník maršála Konstantina Konstantinoviče Rokossovského ve Varšavě

Tadeusz Czechowski

polský major pobočník u generála Sikorského

Janusz Leśniewski

důstojník polské Zemské armády předávající rozkaz ke kapitulaci

Jerzy Moes

důstojník polské Zemské armády, pobočník generála Tadeusze Bór-Komorowského

Józef Pieracki

důstojník polské Zemské armády ve štábu generála Tadeusze Bór-Komorowského

Zygmunt Biernat

Aleksander Zawadzki, člen Ústředního výboru Polské dělnické strany

Wiktor Grotowicz

majitel varšavského ilegálního bytu, organizátor setkání Ing. Sobola se členy Polské dělnické strany

Zofia Czerwińska /ž/

majitelka varšavského ilegálního bytu

Czesław Kalinowski

spoluzakladatel polské Státní národní rady

Krzysztof Kolberger

varšavský povstalec

Piotr Grabowski

varšavský povstalec

Henryk Łapiński

poručík první polské armády

Andrzej Szenajch

voják první polské armády

Józef Nalberczak

voják první polské armády

Jerzy Zelnik

Jenoar, horník v belgickém dole

Halina Buyno-Łoza /ž/

varšavská pradlena

Henryk Gołębiewski

voják polské lidové armády

Jerzy Molga

voják polské lidové armády v pozorovatelně

Sylwester Przedwojewski

německý major eskortující generála Tadeusze Bór-Komorowského

Bohdan Ejmont

sovětský voják ve Varšavě

Ryszarda Hanin /ž/

polská komunistka zastřelená s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou

Wanda Łuczycka /ž/

polská komunistka zastřelená s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou

Borys Marynowski

polský komunista zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou

Mieczysław Milecki

polský komunista zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou

Zbigniew Sawan

polský komunista zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou

Sergiusz Lach

polský chlapec zastřelený s Pawlem Finderem a Małgorzatou Fornalskou

Stefan Gecov

Georgi Dimitrov, generální tajemník Kominterny a Ústředního výboru Bulharské dělnické strany

Violeta Bachčevanova /ž/

bulharská novinářka Rosa Dimitrovová, Georgiova žena

Peter Stefanov

Todor Živkov, tajemník Krajského výboru později Sofijského oblastního výboru Bulharské dělnické strany

Anton Gorčev

Dobri Džurov, velitel bulharské partyzánské brigády Čavdar

Pavel Poppandov

bulharský komunistický odbojář Cano Velčev

Valentin Gadžokov

bulharský seržant Atanas Chadžijančev

Zlatko Pavlov

bulharský komunistický odbojář Zdravko

Nikolaj Uzunov

bulharský komunistický odbojář Cvjatko

Naum Šopov

bulharský car Boris III.

Georgij Radanov

bulharský ministerský předseda Bogdan Filov

Georgi Georgiev-Gec

velitel Christo Michajlov, člen politbyra Ústředního výrobu Bulharské dělnické strany

Boris Arabov

bulharský generálporučík Nikola Michov, ministr války

Ivan Nalbantov

bulharský komunista Stanko Todorov

Christo Raškov Christov

bulharský komunista Ivan Bonev

Simeon Viktorov

Petr Bogdanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany

Veselin Vulkov

Atanas Romanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany

Miroslav Mindov

Anton Ivanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany

Mladen Mladenov

bulharský básník Nikola Vapcarov

Ljubomir Dimitrov

bulharský komunista Dimitrij Biněv

Stojčo Mazgalov

bulharský důstojník

Petar Dončev

bulharský tajný agent

Veselin Pavlov

bulharský úředník-kurýr s dopisem

Stefan Stefanov

velitel bulharských partyzánů Tone Perenovski

Jurij Jakovlev

bulharský nadporučík s doklady

Račko Jabandžijev

bulharský policejní velitel Vlado Georgiev Pritup

Bagomil Simeonov

Georgij Likin zvaný Děda, velitel bulharského partyzánského oddílu Antona Ivanova

Dimitar Chadžijskij

Vlado Georgijev, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany

Hristo Kunovski

Blagoj Ivanov, člen Ústředního výboru Bulharské dělnické strany

Rusi Čaněv

bulharský komunista Petr Topalov

Stefan Ilijev

odbojář a důstojník bulharského generálního štábu Ilijev

Anton Radičev

bulharský partyzán Georgij Kacarov

Constantin Fugașin

Nicolae Ceaușescu, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska

Trajan Paruš

Gheorghe Ghiorghiu-Dej, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska

George Oancea

Lucrețiu Pătrășcanu, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska

Stelian Cremenciuc

Emil Bodnăraș, člen Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska

Vasile Pupeza

Constantin Pîrvulescu, generální tajemník Komunistické strany Rumunska

Costel Constantinescu

maršál Ion Antonescu, rumunský ministerský předseda

Elena Dacian /ž/

rumunská dělnice Elena, Ceaușescuova žena

Ovidiu Iuliu Moldovan

odsouzený rumunský komunista

Traian Stănescu

odsouzený rumunský komunista

Sorin Medeleni

rumunský komunista

Silviu Stănculescu

rumunský komunista

Mircea Șeptilici

rumunský soudce

Dan Dobre

rumunský dozorce ve vězení

Károly Újlaky

János Kádár, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska

Miklós Benedek

László Rajk, tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska

Tibor Gyukár

Gyula Kállai, člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska

András Szigeti

Antal Apró, člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska

Károly Kovács

admirál Miklós Horthy, svrchovaný regent Maďarska

Ottó Szokolay

Miklós Horthy mladší, syn maďarského admirála a regenta

Szilvia Dallos /ž/

maďarská herečka Erzsi Somogyi

Attila Nagy

maďarský generálporučík Károly Csiktaplóczai Lázár

Vilmos Izsóf

maďarský podplukovník Oszkár Variházy

Gellért Raksányi

maďarský generálplukovník János Vörös, ministr obrany

János Árva

maďarský diplomat Domokos Szent-Iványi, člen delegace

Gyula Szersén

maďarský hrabě Géza Teleki, člen delegace

Attila Tyll

maďarský generálplukovník Gábor Faragho, vedoucí delegace

Ottó Ruttkai

maďarský generál

György Bánffy

maďarský advokát Jánose Kádára

István Velenczei

maďarský profesor

Lájos Kránitz

maďarský dozorce ve vězení, velitel pochodu

Zoltán Basilides

maďarský dozorce ve vězení

József Vándor

maďarský četník při pochodu

András Ambrus

uprchlý maďarský vězeň

Csaba Oszkay

uprchlý maďarský vězeň

Gyula Bai

uprchlý maďarský vězeň

Bertalan Solti

starý maďarský vězeň

Ferenc Deák

člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska

László Újréti

člen Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska

Endre Katáy

Maďar

Ferenc Zentai

Šaler, lokaj u maďarského admirála Miklóse Horthyho

László Szacsvay

dveřník u maďarského admirála Miklóse Horthyho

Komentář

Otakar Brousek

četba dialogů

Jiřina Švorcová

četba popisků a titulků

Štáb a tvůrci

Režie

Jurij Ozerov (hlavní režie)

Pomocná režie

Jelena Avakova /ž/, Ljubov Bušarova /ž/, Otakar Krivánek, Zeno Dostál, Otakar Fuka, Adolf Lachkovič, Anton Marinov, Sándor Köö, Zbigniew Kociuba, Doru Năstase

Asistent režie

Oleg Zernov, Boris Levkovič, S. Višněvskaja /ž/, Urszula Krzemieniecka /ž/, Eleonora Dressel /ž/

Původní filmový námět

Jurij Ozerov, Oskar Kurganov

Scénář

Jurij Ozerov, Oskar Kurganov, Bohuslav Chňoupek (spolupráce na scénáři), Dimitr Metodijev (spolupráce na scénáři), Atanas Semerdžiev (spolupráce na scénáři), Zbigniew Załuski (spolupráce na scénáři), Petre Sălcudeanu (spolupráce na scénáři)

Technický scénář

Jurij Ozerov

Dramaturg

Grigorij Marjamov, Vasilica Istrate /ž/, Karel Valtera (česká verze)

Kamera

Igor Slabněvič (hlavní kameraman)

Druhá kamera

Amina Achmetova /ž/, Igor Bek, Vladimir Gusev, Anatolij Džirkvelov, Stefan Horvath

Asistent kamery

Jurij Bazarov, G. Panasov, V. Černozubov

Architekt

Alexandr Mjagkov, Taťjana Lapšina /ž/, Oldřich Okáč, Miloš Kalina, Zachari Savov, Tamás Vajer, Siegfried Hausknecht, Richard Schmidt, Wojciech Krysztofiak, Roman Wołyniec, Ștefan Marițan, A. Peun

Assistent architekta

T. Mingašudinova /ž/, Valentin Glass, L. Kamskij

Výprava

V. Semjonov

Návrhy kostýmů

Diljara Ozerova /ž/

Kostýmy

Anna Kollerová (vedoucí kostymérka), A. Leskova /ž/ (vedoucí kostymérka), Tamáš Vajer (vedoucí kostymér), Barbara Ptak /ž/ (vedoucí kostymérka), Ileana Oroveanu Kosman /ž/ (vedoucí kostymérka)

Masky

Michail Čikirev, Vladimir Jakovlev, Valentina Bočarova /ž/, L. Ketova /ž/

Střih

Jekatěrina Karpova /ž/, Marta Geržabková (česká verze), Zdeněk Stehlík (česká verze)

Asistent střihu

S. Bezdolnaja /ž/, Taťjana Ivanova /ž/, A. Karpova /ž/, Z. Kotova /ž/, L. Straževa /ž/, Erika Vojáčková (česká verze), Miloslava Kostková (česká verze)

Zvuk

Jevgenija Indlina /ž/, Jaromír Svoboda (česká verze), Jiří Lenoch (česká verze)

Asistent zvuku

Vladislav Torochov

Triky

E. Štyrckober (kamera), N. Zvonarev (architekt), Eduard Malikov (architekt)

Zvláštní efekty

V. Suchareckij (vedoucí pyrotechnik), N. Baruckov (pyrotechnik), Viktor Orlov (pyrotechnik), A. Jašin (pyrotechnik), A. Svitněv (pyrotechnik), B. Širokov (pyrotechnik), Jiří Pelant (pyrotechnik)

Návrhy titulků

A. Kobrin, A. Vinokurov (kamera), V. Koljadova /ž/ (kamera)

Kaskadéři

Valentin Nedjalkov, Karel Engel, Josef Engel, Jindřich Sejk, Zdeněk Srstka, Jaroslav Tomsa, Ludvík Wolf

Vedoucí výroby

Semjon Pozdňjakov (hlavní vedoucí výroby), Karel Vejřík, Vladimír Vojta, Karel Kochman, Boris Jurech, Boris Chodžijev, Lajos Óvári, Kurt Lichterfeld, Tadeusz Baljon, Mihai Crisan, Dumitru Alexe

Zástupce vedoucího výroby

Valerij Malkov, Nikolaj Novoselov, Anatolij Rasskazov, G. Smejan, L. Kapilevič, Milan Hulík, František Dostál, Přemysl Pražský, Milana Melcerová, Miroslav Dousek, Jurij Milev, E. Michajlova /ž/, A. Gotman, Ágnes Schuster /ž/, Włodzimierz Kaczmarski, Tadeusz Chojnacki, Valeriu Ivan, Sigismund Klein

Asistent vedoucího výroby

Dana Průchová, Viktor Schwarcz, Jana Prokopcová, Helena Hánová, Marie Hasíková

Odborný poradce

armádní generál Sergej Štěmenko (vojenství), generálporučík Pavel Žilin (vojenství), generálmajor Alexandr Mišagin (vojenství), generálmajor Vladimir Ušakov (vojenství), generálmajor Pavel Figuš (vojenství), plukovník Job von Witzleben (vojenství), plukovník Gheorghe Romanescu (vojenství), František Michálek (jezdectví), Viliam Plevza, Dimitr Metodijev, generálplukovník Atanas Semerdžiev, Henrich Vas, Zbygniew Załuski, Jarema Matyszewski

Spolupráce

Valentin Něvolin (vrchní osvětlovač), Vladimir Uvarov (fotograf), Josef Vítek (fotograf)

Dialogy české verze

K. M. Walló

Režie české verze

K. M. Walló

Hudba

Jurij Levitin

Nahrál

Státní symfonický orchestr kinematografie SSSR (Dirigent Emin Chačaturjan)

Hudební dramaturgie

Rajsa Lukina /ž/

Písně

Internacionála

Hudba k písni Pierre Degeyter
Zpívá Ivan Mistrík [dab]Milan KňažkoŠtefan KvietikIvan RajniakBronislav KrižanNikolaj KaračencovVladimir NosikCharij Švejcsbor

Na tu svatú Katerinu

Zpívá mužský sbor

Odkážtě mojej mateři něch ma nečaká

Zpívá mužský sbor

Smugljanka

Hudba k písni Anatolij Novikov
Text písně Jakov Švedov
Zpívá Valentina Tolkunova /ž/mužský sbor

Mazurek Dąbrowskiego

Hudba k písni lidová slovenská píseň
Text písně Józef Wybicki
Zpívá Ignacy Gogolewskisbor

A tu jest Warszawa

Hudba k písni Tadeusz Sygietyński
Text písně Artur Bartels
Zpívá sbor Mazowsze

Lokace

Česká republika, Praha (Česká republika), Hradčany (Praha), Pražský hrad (Hradčany), Hradčanské náměstí (Hradčany), Malá Strana (Praha), zámecké schody (Malá Strana), Thunovská ulice (Malá Strana), Vinárna U Palcátu (Thunovská ulice), Vltava (Praha), Karlův most (Vltava), most Legií (Vltava), Palackého most (Vltava), Masarykovo nábřeží (Vltava), Rašínovo nábřeží (Vltava), Vinohrady (Praha), ulice U Zvonařky (Vinohrady), Šafaříkova ulice (Vinohrady), Most (Česká republika), Slovensko, Bratislava (Slovensko), ulice Mlýnské Nivy (Bratislava), Vajnory (Bratislava), Banská Bystrica (Slovensko), Martin (Slovensko), Čremošné (Slovensko), Pliešovce (Slovensko), Ružomberok (Slovensko), Liptovská Osada (Slovensko), Mošovice (Slovensko), Sása (Slovensko), hrad Strečno (Slovensko), Sovětský svaz (Česká republika), Polsko, Varšava (Polsko), Lublin (Polsko), Vratislav (Polsko), Německá demokratická republika, Berlín (Německá demokratická republika), Maďarsko, Budapešť (Maďarsko), Rumunsko, Bukurešť (Rumunsko), Bulharsko, Sofie (Bulharsko), katedrála sv. Alexandra Něvského (Sofie)

Produkční údaje

Originální název

Vojáci svobody

Český název

Vojáci svobody

Anglický název

Freedom Soldiers

Souběžný název

Soldaty svobody / Vojaci slobody / Żołnierze wolności / Soldaten der Freiheit / A szabadság katonái / Soldații victoriei / Na svobodata vojnici

Pracovní název

Komunisté

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

historický, politický, válečný

Země původu

Československo, Svaz sovětských socialistických republik, Polsko, Německá demokratická republika, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko

Copyright

1976

Rok výroby

1974—1976

Produkční data

začátek natáčení 29. 8. 1974 (československá část)
konec natáčení 15. 4. 1975 (československá část)
vyřazení z distribuce 30. 6. 1990

Premiéra

slavnostní premiéra 29. 8. 1977 (kino Alfa, Praha /první díl/)
slavnostní premiéra 30. 8. 1977 (kino Alfa, Praha /druhý díl/)
premiéra 2. 12. 1977 /přístupný mládeži/ (celostátní /první díl/)
premiéra 9. 12. 1977 /přístupný mládeži/ (celostátní /druhý díl/)

Distribuční slogan

Historická epopej o lidech, kteří otevřeli brány nového světa. Film v koprodukci Sovětského svazu, Bulharska, Československa, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

373 min

Původní metráž

11 394 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm , 70mm

Poměr stran

1:1,66, 1:2,35

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky, anglicky, německy, francouzsky, slovensky, polsky, maďarsky, rusky, bulharsky, rumunsky, srbochorvatsky, latinsky

Podtitulky

bez titulků

Mezititulky

ruské

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977

1977
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
Karel Vejřík
udělen Státním výborem Rady ministrů Sovětského svazu pro kinematografii a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků kultury Sovětského svazu za úspěšnou spolupráci na filmu a předán 29. 8. 1977 Jurijem Ozerovem v pražském kině Alfa

Vítěz

Akce: Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977

1977
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
Otakar Krivánek
udělen Státním výborem Rady ministrů Sovětského svazu pro kinematografii a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků kultury Sovětského svazu za úspěšnou spolupráci na filmu a předán 31. 8. 1977 Jurijem Ozerovem v bratislavském kině Dukla

Vítěz

Akce: Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977

1977
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Odznak Vítěz socialistické soutěže 1977
Boris Jurech
udělen Státním výborem Rady ministrů Sovětského svazu pro kinematografii a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků kultury Sovětského svazu za úspěšnou spolupráci na filmu a předán 31. 8. 1977 Jurijem Ozerovem v bratislavském kině Dukla