Od višní do višní

Anotace

Mladá režisérka Jana Boršková (nar. 1977) chtěla původně vytvořit film o otci, který žil údajně obyčejný krásný život. Než sebrala odvahu, otec zemřel na následky pádu z kola. Lítost nad ztrátou milovaného člověka ji dovedla k natočení náhradního, rok plynoucího dialogu, v němž společně s matkou hledá roli pro ztracenou blízkou osobu. Při tomto objevování však obě především budují a prohlubují svůj vzájemný vztah. Vznikl tak středometrážní dokument Od višní do višní, jenž je mimo jiné i empatickým portrétem normální stárnoucí ženy. – Ženy se při vzpomínání doplňují. Režisérka často mluví přímo na kameru, jindy důvěrnými otázkami posouvá děj a v komentáři sestavuje svou rodinnou paměť. Matku zpočátku sleduje s kamerou proti její vůli. Chce v ní zachytit něco, co v ní zbylo po manželovi/otci. Posléze příležitostné natáčení žena akceptuje, mluví zcela uvolněně a zpřístupňuje sama sebe. – Režisérka matku natáčí při běžných činnostech (zejména na zahradě či doma), ale i v těžkých životních situacích (vyzvedávání urny s popelem manžela, pobyt matčina nemohoucího otce v nemocnici a jeho pohřeb). – Při cestě k sadu vznikají první minuty filmu, jenž končí po roce shodnou scénou. Zaznamenané proměny ročních dob akcentují přirozený životní koloběh, tedy i jejich křehce poskládaný, upřímný a velmi osobní rodinný příběh. -kk-

Obsah