Fimfárum 2

Anotace

Pohádek není nikdy dost. A navíc, tohle nejsou pohádky jen tak ledajaké…

Po ohlasu pásma Fimfárum Jana Wericha (2002) se objevují další čtyři pohádky z Werichovy knížky v sestavě nazvané jednoduše Fimfárum 2. Klíč je opět stejný: tvůrci těží z Werichem namluvené verze na gramofonové nahrávce Supraphonu. Zatímco první titul tvořili i dříve natočené krátké filmy Vlasty Pospíšilové, novou verzi mimo jiné sjednocují hudba Vladimíra Merty a také podobný přístup autorů jednotlivých „epizod“, k nimž kromě „původních“ (V. Pospíšilová, Aurel Klimt), přibyli ještě Jan Balej a Břetislav Pojar a k výtvarníkům (Petr Poš, Martin Velíšek) také Jan Balej a Pavel Koutský. Po technické stránce jsou základem tradiční loutky, snímané digitálními fotoaparáty. Tvůrci ovšem využívají i další techniky animace (ploškovou, poloplastickou či kreslenou). Počítačová technika sice hrála roli ve všech fázích vzniku jednotlivých pohádek, napomáhala však jen tradiční práci animátorů i dalších členů štábu. Sjednocuje je i dosti expresivní výtvarné pojetí loutek a příběhů (snad s výjimkou „klasičtějšího“ Pojarova Palečka). Hrdinové tentokrát nepocházejí jen z Čech, ale i z Orientu. Producenti opustili „spojováky“ z prvního dílu v podání Oty Jiráka, dali však herci větší plochu ve zvukové stopě: nejedná se tentokrát jen o „ruchy“, nýbrž místy i o text, doplňující Werichův komentář. – Pásmo je určeno pro rodinnou návštěvu kina, více z něj však asi budou mít dospělí.