Sedmikrásky

Země původu

Československo

Copyright

1966

Rok výroby

1965

Premiéra

30. 12. 1966

Minutáž

73 min

Kategorie

film

Žánr

groteska, podobenství, moralita

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Sedmikrásky

Český název

Sedmikrásky

Anglický název

Daisies

Pracovní název

Chudobky

Anotace

Po dokumentárně laděném celovečerním debutu O něčem jiném (1963) natočila Věra Chytilová jedno ze stěžejních děl československé nové vlny, satirickou grotesku Sedmikrásky (1966), předznamenávající její spolupráci se scenáristkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou a s kameramanem Jaroslavem Kučerou. Právě z této těsné spolupráce pramení výjimečnost Sedmikrásek po významové i formální stránce.
Titulními „sedmikráskami“ jsou dvě dívky, Marie I a Marie II (v podání nehereček Jitky Cerhové a Ivany Karbanové), jež se rozhodnou být tak zkažené, jako je zkažený svět kolem nich. Podle toho se začnou chovat: nemají žádnou minulost a pohybují se v kruhu tvořeném maloměstskými atributy: malý byt, plovárna, noční podnik, nádraží. Provokují svým chováním a pitvořením, ale jejich „akce“ nakonec nemají zamýšlený účinek. Když se po zpustošení připravené hostiny začnou topit ve vodě, slíbí, že už budou hodné, pracovité a šťastné. Po svém se pokusí napravit to, co pokazily...
Nadčasovost provokativní morality se vymyká konkrétní sociálně-politické realitě, v níž film vznikal. Marie I a Marie II si nedělají starosti s tradiční morálkou a slušností a radostně balamutí muže, které přitahuje jejich půvab. Protagonistky se pohybují mimo hranice etiky a řídí se jen pravidly hry „vadí – nevadí“, která posouvají podle toho, jak se hra vyvíjí. Jejich „zkaženost“ ovšem působí v kontextu katastrof moderního světa jen jako nevinná rebelie. Představitelky Sedmikrásek tak demonstrují ženskou nespoutanost, jež předznamenává feministické trendy, a vytvářejí rámec pro budoucí chytilovské ženské postavy, které bojují o sebeprosazení v mužském světě (Hra o jablko, 1976, Pasti, pasti pastičky, 1998, Hezké chvilky bez záruky, 2006).
„Nebezpečnost“ filmu vynikla až po sestřihu, takže snímek – ceněný domácí i mezinárodní kritikou – se setkal ze strany oficiálních míst s odmítnutím. Ve své interpelaci v červnu 1967 konzervativní poslanec Národního shromáždění Jaroslav Pružinec pronesl, že Sedmikrásky, stejně jako třeba Němcův film O slavnosti a hostech, „nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného. Ptáme se režiséra Němce a Chytilové, jaké pracovní, politické a zábavné poučení přinesou tyto zmetky našemu pracujícímu lidu v továrnách, na polích, na stavbách a na ostatních pracovištích”.
Podle Chytilové bylo „v groteskním filozofickém dokumentu“ tvůrčím záměrem upozornit na povrchnost určitého životního stylu ve světě pseudohodnot a pseudovztahů, na nebezpečí pozérství, na neschopnost být sám sebou. Sedmikrásky jsou vzdálené psychologickému kriticismu nové vlny a svou experimentální povahou a vizuálně-dramatickým stylem působí jako ojedinělý monument.
Sedmikrásky byly digitálně uvedeny v roce 2008 v rámci projektu Media EU nazvaného Europe’s Finest za spolupráce belgických firem HovelorD a XDC SA. V roce 2012 je pak uvedla Asociace českých filmových klubů v Projektu 100 – 2012 (kromě projekce z jedné 35mm kopie byla kinům nabízena i možnost formátů DCP a DVD). – Národní filmový archiv vrátil Sedmikrásky na plátna kin roku 2022 v digitálně restaurované verzi. Obnovená premiéra se uskutečnila na 75. mezinárodním filmovém festivalu Cannes 22. května 2022, v červnu pak snímek vstoupil do českých kin.

Obsah

(Pod titulky) Různé dokumentární záběry z bombardování. – Dvě dívky, Marie I (tmavovláska) a Marie II (plavovláska), jsou přesvědčeny, že „všechno se na tom světě kazí“, a proto se rozhodnou být také zkažené. Jejich zásadou je, že „nic nevadí“. Tráví život na plovárně a v nočních podnicích, kde se přátelí s toaletářkami. Žijí v malém bytě. – Marie I je v restauraci se starším pánem. Představí se mu jako Jiřina a tváří se upejpavě. Ke stolu se jim vnutí Marie II, údajně Jiřinina sestra Jarmila. Ta si k nelibosti zaskočeného muže začne objednávat jídlo i pití. Pán neví, jak se má zachovat, zatímco dívky se svým trikem baví. Když se Jarmila dosyta nají, zeptá se nevinně, kdy pánovi jede vlak. Všichni tři dorazí na nádraží. Muž pošle sestru pro noviny a Jiřina mu vysvětlí, že ho před ní vydávala za strýce svého chlapce z Jičína, aby na ni doma neřekla, že se tahá se starými. Dívky naloží vyjeveného ctitele do vlaku. Dobře se tím baví. – V nočním podniku kamarádky ztropí při kabaretním vystoupení tanečního páru výtržnost a vrchní je vyvede. – Marie I zavře doma plyn, který si pustila kamarádka, ale přitom nechala otevřené okno. Marie II se urazí, když jí vyčte její „tahání se“. Na plovárně se však smíří. – Krátce nato opakují přítelkyně stejnou hru s jiným starším pánem, tentokrát jako Marcelka a Miluška, ale když muže posadí na vlak, usoudí, že je to už nebaví; byl to jejich pátý „případ“. Snaží se vymyslet něco, „co by byla legrace a ještě větší špatnost“. – Nahá Marie II je jako Julie v bytě světáka, který sbírá motýly a který se vyznává ze své zamilovanosti. – Věčně zpívající toaletářka chce udělat dívkám kávu a ony jí zatím ukradnou drobné. Marie II tvrdí, že je zkaženější, protože krade a lže, ale podle Marie I lže každý. Chtějí provést něco „opravdu velkého“. Doma zapálí rozvěšený toaletní papír. Julii volá zamilovaný světák. Zatímco se jí opět vyznává, dívky si nůžkami stříhají jídlo. Marie II ani neví, jak se její ctitel jmenuje. – Marie I přiběhne za kamarádkou k toaletářce a vynadá jí, že ji nechala samotnou s nápadníkem. Tím je tentokrát stařec s bradkou, kterého musejí obě políbit. Společně pak honí vlak. Naskočí do něj. Dívky vzápětí vyskočí, ale stařík také. Proto naskočí znova, což se už pánovi nepodaří. Kamarádky se později vypotácejí celé zamazané z tunelu. To je definitivní konec této „legrace“; musejí si vymyslet ještě „horší“ život. – Dívky se doma nudí. Baví se jmény svých ctitelů, jež mají napsaná na zdech a na stropě. Za dveřmi volá na Marii II mladík Honza, který se jí asi opravdu líbí. Ta to však nemůže dát najevo před dorážející kamarádkou. – Na plovárně se dívky baví o tom, že se už nemají rády, ale pak se zase usmíří. – Nudí se přiopilé po zavírací hodině v prázdné restauraci. – Doma si udělají koupel a baví se o umírání a o identitě. Podle Marie I není důkaz, že její přítelkyně existuje: na rozdíl od ní není v bytě hlášená a nikde nepracuje. Obě mluví o tom, že by se něco mělo dít, ale nevědí co. – Po další noci v podniku se ocitnou na šrotišti a udělají si módní přehlídku. Ráno volají na zahradníka, ale ten si jich nevšímá, stejně jako dělníci, jedoucí na kolech do práce. Dívky to zaskočí, ale utěšují se tím, že jsou ještě mladé a mají život před sebou. Na ulici najdou důkaz své existence v zahozené oloupané kukuřici, kterou si nabraly v poli. – Doma se v posteli navzájem balí do prostěradel a rozhodnou se, že už nikdy nepůjdou na procházku. Navzájem se „rozstříhají“ nůžkami. – Jednou se ocitnou v podzemí velkého domu. Nákladním výtahem (s označením Do výživy) vyjedou do vyššího patra. Ocitnou se v sále s připravenou hostinou. Bez zábran se pustí do divoké pustošivé žranice. V bujnosti po sobě začnou házet dorty, rozbíjejí nádobí i zařízení sálu. Udělají si módní přehlídku. Když je kolem nich dokonalá spoušť, začnou se houpat na křišťálovém lustru. Skončí ve vodě. (Titulek) Jedině tak mohly skončit. Bylo by vůbec možné napravit to, co bylo zničeno? Dívky se topí a volají o pomoc. Houpou se na podaných bidlech, ale pomoci se nedočkají, dokud neřeknou, že už nebudou zkažené. Pak se vrátí do zničeného sálu, obalené papírem, a začnou horlivě napravovat škody. Šeptem se utěšují, že když budou hodné a pracovité, budou šťastné. Srovnávají rozbité talíře a skleničky, upravují zbytky jídel. Pak si spokojeně lehnou na stůl. Marie I se ptá, zda si hrají na to, že jsou šťastné. Podle Marie II jsou doopravdy šťastné, což prý nevadí. Náhle na ně spadne lustr a objeví se záběry bombardování, podobné těm z titulkové pasáže. – Tento film je věnován těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem. -tbk-

Poznámka

Film byl v roce 2008 uveden v digitalizované verzi v rámci projektu Media EU Europe’s Finest a roku 2022 digitálně restaurován.

Hrají

Jitka Cerhová

Marie I /tmavovlasá s culíky/

Ivana Karbanová

Marie II /blondýnka/

Julius Albert

starší muž s plnovousem

Jan Klusák

zamilovaný světák

Marie Češková

žena na toaletě

Jiřina Myšková

toaletářka

Marcela Březinová (2)

toaletářka

Oldřich Hora

světák

Václav Chochola

muž v černém

Jaromír Vomáčka

veselý muž

Josef Koníček

tanečník ve vinárně

František Uldrich

muž v uličce

Oldřich Bašus

hudebník

A. Drábek

houslista

J. Hrubý

plavec

Robert Kühnel

bubeník

J. Laufer

kytarista

L. Nedvěd

harmonikář

J. Pech

hudebník

J. Tesárek

hudebník

J. Bartoš

svalovec

Miroslava Babůrková

žena v okně vlaku

V. Zikmund

Mluví

Jiří Menzel

hlas Jana za dveřmi

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Rudolf Jaroš

Asistent režie

Zeno Dostál, Lilian Havlíčková

Původní filmový námět

Věra Chytilová, Pavel Juráček

Technický scénář

Věra Chytilová

Druhá kamera

František Uldrich

Asistent kamery

Karel Ludvík

Architekt

Karel Lier

Výprava

Bedřich Čermák, František Straka, Roman Svoboda

Návrhy kostýmů

Ester Krumbachová

Vedoucí výroby

Rudolf Hájek

Zástupce vedoucího výroby

František Jaderník, Jaroslav Vlk

Asistent vedoucího výroby

Antonín Kubový

Spolupráce

Jana Štroblová (2), Jitka Šulcová, Libuše Jahodová

Hudba

Nahrál

FISYO (Dirigent František Belfín), Pražský dixieland

Hudba k písni

Jiří Šlitr

Text písně

Jiří Suchý

Produkční údaje

Originální název

Sedmikrásky

Český název

Sedmikrásky

Anglický název

Daisies

Pracovní název

Chudobky

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

groteska, podobenství, moralita

Země původu

Československo

Copyright

1966

Rok výroby

1965

Produkční data

schválení literárního scénáře 15. 6. 1965
schválení technického scénáře 5. 8. 1965
začátek natáčení 6. 9. 1965
konec natáčení 18. 12. 1965
schválení první kopie 21. 7. 1966
promítání povoleno 30. 8. 1966

Premiéra

premiéra 30. 12. 1966 /nepřístupný mládeži/
obnovená premiéra 21. 7. 2012 /doporučená přístupnost od 12 let/
obnovená premiéra 2. 6. 2022 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Český film režisérky Věry Chytilové. (1966) / Explozivní anarchistická jízda Věry Chytilové. (2012) / Film Věry Chytilové. Digitálně restaurovaný a zpět v kinech. (2022)

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Ateliéry

Barrandov, Hostivař

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1966), Asociace českých filmových klubů (obnovená 2012 /Projekt 100 – 2012/; monopol do 31. 12. 2013), Národní filmový archiv (obnovená 2022)

Výrobní skupina

Tvůrčí skupina Šmída – Fikar, Ladislav Fikar (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Bohumil Šmída (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

73 min

Původní metráž

2 079 metrů

Distribuční nosič

35mm , DCP 2-D, DVD, BRD

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Anketa Českého rozhlasu – Kánon100 (nejoblíbenější umělecká díla posledních 100 let)

2018
Praha / Česká republika
2. místo v anketě odborníků
výsledky vyhlášeny v září 2018 v kategorii Film ankety patnácti filmových odborníků

Vítěz

Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století

1998
Praha / Česká republika
11. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 57 bodů

Vítěz

Akce: Cena Svazu belgických filmových kritiků 1968

1969
Brusel / Belgie
Velká cena Svazu belgických filmových kritiků za nejlepší film uvedený v belgických kinech

Vítěz

Akce: Cena Svazu finských filmových kritiků

1969
Helsinky / Finsko
Mezi 15 nejlepšími zahraničními filmy uvedenými ve Finsku v roce 1968
film byl zařazen Svazem finských filmových kritků mezi 15 nejlepších

Vítěz

Akce: 6. mezinárodní soutěž o technickou cenu Mezinárodní unie filmových technických sdružení Brusel

1968
Brusel / Belgie
Prix d'excellence

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Věra Chytilová

Vítěz

Festival: 10. Grand Premio – mezinárodní festival uměleckých filmů a filmů o umění Bergamo

1967
Bergamo / Itálie
Velká cena

Vítěz

Akce: Odměna vedení Československého filmu za nejúspěšnější film roku 1966

1967
Praha / Československo
Odměna vedení Československého filmu
Jaroslav Kučera
mezi 9 filmy

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Jaroslav Kučera