Mezi vrcholná díla scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni z šedesátých let patří vedle snímků Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) a Ucho (1970) i drama odehrávající se v padesátých letech. Drsně baladický film, inspirovaný Procházkovou působivou novelou Svatá noc, líčí střet dvojí fanatické víry a dvojí životní koncepce – náboženské a komunistické. Sympatie autorů jsou však na straně titulní hrdinky – bývalé jeptišky, která se vrací do rodné jihomoravské vísky Týnce po sebevraždě otce-sedláka. „Slečna“ hospodaří na otcovském statku sama s bláznivým Ambrožem a přijme zaměstnání v družstvu. Svou víru však neopouští. Když se rozhodne k demonstrativní, slavnostní návštěvě půlnoční mše, strhne s sebou mladá žena i obyvatele vesnice. Ti Slečnu, symbolizující zaniklou autoritu, vzývají jako svatou Pannu. Ideovým protivníkem fanatické hrdinky, již vesnický kněz nakonec obviní z rouhavé pýchy, se stává zakomplexovaný předseda družstva Picin. Ten se rozhodne štědrovečerní „revoluci“ potlačit s puškou v ruce… Syrová venkovská balada, jejíž výtvarné kvality určuje černobílá kamera Josefa Illíka, vnímá dobu kolektivizace padesátých let jako období, v němž zanikají staré pořádky, ale nový, komunistický řád je nedokáže nahradit. Postavy jsou uvězněny v pocitech viny a nemožnosti dosáhnout odpuštění, protože zmizely tradiční víra v Boha i pokora prosté existence odvíjející se v souladu s přírodními a hospodářskými cykly. Vynikající hlavní představitelku našel Karel Kachyňa v Janě Brejchové, jež dodala postavě Slečny – jedné ze svých nejvýznamnějších dramatických rolí – hluboký spirituální rozměr i rysy obyčejné, potlačované lidskosti. Racionalistického Picina ztvárnil prakticky neznámý Mnislav Hofmann, převážně divadelní, mimopražský herec, kterému filmaři většinou svěřovali spíše okrajové role. Malé role faráře se s velkou morální autoritou ujal Josef Kemr.
Jednoho podzimního dne roku 1950 odvádějí rolníci v rámci nucené kolektivizace svůj dobytek do společných stájí. Předseda družstva Picin veřejně vyvolává jména rolníků. Jen bohatý sedlák Konvalinka se násilí vzepře otřesným způsobem. Postřílí dobytek a sám spáchá sebevraždu. Do vsi se vrací Konvalinkova dcera zvaná Slečna, bývalá jeptiška, které nový režim zrušil klášter. Hospodaří sama na zbylém majetku s pomocí obecního blázna Ambrože. Mimo to Slečna krmí družstevní vepře. Podomek Ambrož se stává cílem nechutných vtipů, naznačujících jeho sexuální vztah s přísnou mladou zaměstnavatelkou. Picin ví, že družstevníci kradou obilí a že všichni neodevzdali pušky. Před Vánoci se rozhodne Slečna obnovit tradici a jet v saních na původně zakázanou půlnoční mši. Oděna do řeholního šatu přijede ke kostelu a žehná lidem. Náboženské vzrušení davu vesničanů přiměje kněze k odsloužení obřadu. Picinova družka Filipa umírá, a když ji hrobník se ženou připraví do hrobu, Picin s nabitou puškou odchází ke kostelu. Kněz vytkne před lidmi bývalé jeptišce pýchu a mladá žena uprchne do polí. Picin zoufalý z Filipiny smrti, zaslepený nenávistí, zastřelí před kostelem jednoho ze sedláků. Slečna v mrazu zahynula. Do vesnice přijíždějí z města milicionáři.
jeptiška zvaná Slečna, rozená Konvalinková
předseda Picin
obecní blázen Ambrož
farář
rolník Jan Šabatka
rolník Alois Skovajs
rolník Vitásek
rolník Josef Bařina
Filipa, Picinova družka
rolnice Klára Jedličková
kostelník Tapa
hajný
hrobník Gustav
Anna, hrobníkova žena
Bařinova žena
Mluví Josef Abrhám
Karel, Skovajsův syn
učitel
stařena
stařena
stařena
stařena
milicionář
milicionář
strážmistr VB
Skovajsova žena
kluk Martin
dítě
družička, Slečna jako dítě
vesničan
voják
voják
výrostek
vesničan
vesnická žena
Stanislava Hutková
Jan Procházka (Svatá noc – novela)
František Zábrodský
D. Fišerová (klapka), Josef Vítek (fotograf)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Text písně Tomáš Bečák
Zpívá sbor
Noc nevěsty
Noc nevěsty
The Nun’s Night
film
hranýdistribuční
balada
Československo
1967
1966—1967
schválení literárního scénáře 28. 1. 1966
schválení technického scénáře 30. 9. 1966
začátek natáčení 1. 11. 1966
konec natáčení 7. 6. 1967
promítání povoleno 18. 7. 1967
vyřazení z distribuce 6. 4. 1973
vyřazení z distribuce 1. 7. 1993
premiéra 29. 9. 1967 /nepřístupný mládeži/ (kino Praha /½ týdne a 5 týdnů od 2. 2. 1968/, Praha)
festivalová premiéra 6. 10. 1967 (18. filmový festival pracujících – podzim ´67)
premiéra 15. 12. 1967 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
obnovená premiéra 1. 9. 1990 /nepřístupný mládeži/
Český film s Janou Brejchovou v hlavní úloze. (1967) / Český film z roku 1967 s Janou Brejchovou v hlavní úloze. (1990)
Ústřední půjčovna filmů (původní 1967 a obnovená 1990)
Tvůrčí skupina Šmída – Fikar, Ladislav Fikar (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Bohumil Šmída (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
89 min
2 522 metrů
16mm, 35mm
1:1,66, 1:2,35
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Karel Kachyňa
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Jan Procházka
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov
Akce: 5. soutěž o hudební dílo vytvořené pro film a televizi v roce 1967
1968
Praha / Československo
Čestné uznání za hudbu
Jan Novák
udělena 28. 5. 1968 uměleckou porotou
Akce: Ceny Ústředního výboru Svazu československého spisovatelů za rok 1966
1967
Praha / Československo
Cena Ústředního výboru Svazu československého spisovatelů za filmový scénář
Jan Procházka
s přihlédnutím k dosavadní scenáristické práci
Festival: 28. mezinárodní filmový festival Benátky
1967
Benátky / Itálie
Cena Mezinárodního výboru pro šíření umění a písemnictví filmem
Jan Procházka