Petrolejové lampy

Země původu

Československo

Copyright

1971

Rok výroby

1970—1971

Minutáž

104 min

Kategorie

film

Žánr

drama, psychologický

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Petrolejové lampy

Český název

Petrolejové lampy

Anglický název

Oil Lamps

Anotace

Díla spisovatele Jaroslava Havlíčka inspirovala české filmaře hned několikrát. Zpravidla vznikl film, ve kterém se spojila kvalita předlohy s osobností příslušného filmaře, ať už jde o Barboru Hlavsovou (1942) Martina Friče, Prokletí domu Hajnů (1988) Jiřího Svobody nebo Helimadoe (1992) Jaromila Jireše. Nejznámější havlíčkovskou adaptací však zůstává psychologické drama Petrolejové lampy. Jeho předlohou je stejnojmenný román, který poprvé vyšel v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy a v přepracované podobě se dočkal vydání v roce 1944. Snímek vznikl v roce 1971 podle scénáře Lubora Dohnala, Václava Šaška a Juraje Herze, který jej také režíroval. Filmař, který v šedesátých letech oslnil vynikajícím dramatem Spalovač mrtvol (1968), pojal Petrolejové lampy jako expresivní svědectví o zmarněné ženské touze. Protagonistkou vyprávění odehrávajícího se na počátku 20. století je bohatá třicetiletá Štěpa Kiliánová, která kvůli své svobodomyslnosti v maloměstském prostředí jen obtížně hledá ženicha na své společenské úrovni. Nakonec se provdá za světáckého bratrance Pavla, kterého naivně obdivuje, přestože ví, že ho zajímá jen její věno. Až po svatbě žena zjistí, že Pavel trpí syfilidou. Nejenže s ním nemůže mít vytoužené děti, ale navíc musí trpělivě snášet manželův fyzický i psychický úpadek… V roli Štěpy podala jeden ze svých životních výkonů tehdy třicetiletá Iva Janžurová, která si zahrála ještě hlavní dvojroli v Herzově romantickém dramatu Morgiana (1972). Rovnocenným partnerem byl herečce Petr Čepek, který roli Pavla pojal jako působivou studii devastace dobyvačného, elegantního mužství. Herz v roce 2006 režíroval Petrolejové lampy v pražském Divadle Na Jezerce v hlavních rolích s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem. V roce 2013 pořídili Radim Špaček a David Jařab záznam divadelního představení, které Jařab inscenoval se souborem Pražského komorního divadla v čele s Karlem Rodenem a Ivanou Uhlířovou.

Obsah

Třicetiletá slečna Štěpa Kiliánová se jako jediná dcera bohatých rodičů nesmí podle matky provdat pod svou společenskou úroveň. Pro maloměstské nápadníky je ale dívka příliš svobodomyslná a samostatná. Na začátku 20. století se očekává její naprostá poslušnost manželovi. Štěpa touží mít děti a provdá se za bratrance Pavla, přestože ví, že chce především její věno, jež má zachránit upadající rodinný statek. Pavel byl nedávno ještě důstojníkem ve Vídni a Štěpu v uniformě velmi okouzloval. Po svatbě ale nedojde k fyzickému sblížení. Nezkušená žena postupně zjistí, že se Pavel při hýřivém životě nakazil syfilidou a neléčená nemoc ho začíná měnit. Koupí mu darem pušku i honitbu, ale muž brzy ohrožuje střelbou své okolí. Progresivní paralýza poznamená jeho chůzi a zhorší inteligenci. Svody fešáka Jiřího, jehož Pavel kvůli Štěpě pozval na statek, žena ostře odmítne. Za čas je už prakticky debilní Pavel na promenádě předmětem posměchu a nakonec skončí v blázinci. Smutná Štěpa se z návštěvy u něho vrací vlakem. Neví, že dívenka s níž jede v kupé, je Pavlovou nemanželskou dcerou. Po smrti své matky měla být předána otci. Pavlův bratr Jan ale řekl jeptišce, která holčičku přivedla na statek, že Pavel je mrtvý. Švagr Jan má v plánu si budoucí mladou vdovu vzít a mít s ní vlastní děti.

Poznámka

Film byl v roce 2023 digitálně restaurován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.

Hrají

Iva Janžurová

Štěpa Kiliánová

Petr Čepek

poručík Pavel Malina

Marie Rosůlková

Kiliánová, matka Štěpy

Ota Sklenčka

stavitel Kilián, otec Štěpy

Vladimír Jedenáctík

Malina, Pavlův otec

Karel Chromík

Mluví Josef Somr
Jan Malina, Pavlův bratr

Jana Plichtová

děvečka Manka

Evelyna Steimarová

služka Karla

Karel Černoch

Mluví Jaroslav Satoranský
Synáček, Štěpin přítel

Josef Laufer

Xaver, Štěpin přítel

Stanislav Remunda

berní Groman

Jan Schánilec

důstojník Jiří, Pavlův přítel

Míla Myslíková

Hilmarova žena

Václav Halama

kočí Hans

Václav Štekl

dirigent Mourek

Vlastimila Vlková

hospodyně Balcarová

Karel Augusta

lékař-psychiatr

Václav Vondráček

skákavý Machoň

Jana Sedlmajerová

Eliška Blodková

Marie Černá (2)

Marie

Marie Hübschová

Eliščina matka

Miloslav Šindler

sládek Hons

Marian Cingroš

regenschori

Jan Kotva

Rudolf

Zdeněk Grygárek

redaktor Kubát

Milena Kaplická

Kubátová

Josef Burda

měšťan

Karel Hovorka

měšťan

Jiřina Jandová

Bergerová

Vít Pešina

František

Olga Przygrodská

Libuše

Josef Skrčený

bezzubý Fricek

Josef Vlček (2)

kostelník

Jan Vlček

hostinský

Vladimír Zoubek

švec Bláha

J. Havlíková

Poláková

Gabriela Ryzcová ml.

Blanka

Ladislav Mrázek

vedoucí orchestru

Antonín Kühnel

hudebník

Jiří Stehlík

hudebník

Jar. Drážďanský

hudebník

G. Freiman

hudebník

F. Janák

hudebník

Robert Kühnel

hudebník

V. Řezníček

hudebník

Milan Sivek

hudebník

Jar. Šmatlák

hudebník

Věra Dvořáková (2)

žena

Petra Kodýmová

žena

Jaroslava Bauerová

Vlastimil Čáp

Marie Čápová

Dagmar Dobrovodská

Růžena Ferencová

Magda Hanzlíková

František Havel (2)

Jan Herodes

kluk

Olga Hnátková

Josef Hrbek

Vl. Kalčíková

Vincenc Koblitz

Isabela Koblitzová

Josef Kočí

Jan Kolaja

Ladislav Kouklík

Olga Kutálková

Světlana Marinovová

Jiřina Maturová

Jiřina Merhautová

Aleš Plhoň

Antonín Pohořelý

Magda Prokůpková

Ota Růžička

Gabriela Ryzcová

Libuše Slabihoudková

Antonín Slovák

Dáša Svobodová

Věra Ševčíková

František Šmíd

Magdalena Šmídová

Božena Šnajdrová

Naďa Trifkovičová

Ludmila Večeřová

Ladislava Veselá

Miloš Větvička

Marie Všetečková

Josef Zejda

Františka Zemanová

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Miloš Kohout

Asistent režie

Josef Ryzec

Předloha

Jaroslav Havlíček (Petrolejové lampy – román)

Scénář

Václav Šašek, Lubor Dohnal (spolupráce na scénáři), Juraj Herz (spolupráce na scénáři)

Technický scénář

Juraj Herz

Druhá kamera

Jozef Müller

Architekt

Zbyněk Hloch

Assistent architekta

Ivan Rybín

Výprava

Jiří Rulík, Ivo Černý, Ivan Ernyei, Rudolf Herz

Návrhy kostýmů

Irena Greifová

Asistent střihu

Anna Mejtská

Zvuk

František Černý, Bohumír Brunclík (zvukové efekty)

Vedoucí výroby

Karel Kochman

Zástupce vedoucího výroby

Karel Škop, Václav Havlík

Asistent vedoucího výroby

Jan Rath

Spolupráce

Ludmila Hergottová (klapka), Antonín Heřman (vrchní osvětlovač), Karel Ješátko (fotograf), Miloslav Vojslavský

Hudba

Nahrál

FISYO (Dirigent František Belfín)

Písně

Perspektiva /Má milá, rozmilá, neplakej/

Text písně František Gellner
Zpívá Josef LaufersborIva JanžurováMarie Rosůlková

Vlak do nádraží zvolna vjel

Text písně František Gellner
Zpívá sbor

Konečně je to možná věc...

Text písně František Gellner
Zpívá Karel Černoch

Píseň zhýralého jinocha /Nezahynu od práce/

Text písně František Gellner
Zpívá Petr Čepek

Dáma a oficír /Já žasnu, jak jste ztepilá/

Zpívá Josef LauferKarel Černoch

Produkční údaje

Originální název

Petrolejové lampy

Český název

Petrolejové lampy

Anglický název

Oil Lamps

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

drama, psychologický

Země původu

Československo

Copyright

1971

Rok výroby

1970—1971

Produkční data

schválení literárního scénáře 8. 6. 1970
schválení technického scénáře 24. 8. 1970
začátek natáčení 11. 9. 1970
konec natáčení 11. 2. 1971
schválení první kopie 14. 5. 1971
promítání povoleno 24. 5. 1971

Premiéra

festivalová premiéra 8. 10. 1971 (22. filmový festival pracujících – podzim ´71)
premiéra 5. 11. 1971 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 11. 11. 1971 /nepřístupný mládeži/ (kino Sevastopol, Praha)
obnovená premiéra 2024 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Iva Janžurová a Petr Čepek v hlavních rolích českého filmu podle románu Jaroslava Havlíčka. (1971) / Film Juraje Herze. Digitálně restaurovaný a zpět v kinech. (2024)

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Ateliéry

Barrandov

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1971), Národní filmový archiv (obnovená 2024)

Výrobní skupina

Dramaturgická skupina Karla Copa, Karel Cop (vedoucí dramaturgické skupiny), Výrobní skupina Ladislava Novotného, Ladislav Novotný (vedoucí výrobní skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

104 min

Původní metráž

2 835 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm , DCP 2-D, MP4, BRD

Poměr stran

1:1,66

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Nominace

Festival: 25. mezinárodní filmový festival Cannes

1972
Cannes / Francie
Zlatá palma

Vítěz

Festival: 22. filmový festival pracujících – podzim ´71

1971
107 měst / Československo
Cena města Litvínova
za 1. místo v anketě litvínovských diváků o nejlepší film podzimní části udělena v Litvínově jako cena místní poroty