Smrtelné historky

Anotace

Trikový povídkový snímek pro dospělé Smrtelné historky je autorským projektem absolventa animované a multimediální tvorby na FAMU Jana Bubeníčka. Vznikal šest let a je natočen různými trikovými technikami. Skládá se ze tří epizod (Antonio Cacto, Maják a Velkej chlap), jež jsou propojeny animovanými blackouty Na draka (Na draka I, Na draka II, Na draka III), v nichž rytíř vždy úspěšně bojuje s trojhlavou saní, aby pak vzápětí narazil na obřího draka, proti němuž nemá šanci. – Ačkoliv je každá část zpracována odlišnou technologií (od kombinace hraného a trikového filmu s 3D animací a motion capture po epizodu s vedenými loutkami-maňásky), spojuje je téma střetu malého a velkého a téma smrti, která potká vždy ty malé. – V epizodě Antonio Cacto zdědí mladý Josef (Jan Budař) byt po dědovi, v němž objeví (animovaného) malého staříka, bydlícího ve velkém kaktusu, jehož si děda přivezl z Mexika. Dědek touží dostat se zpět do vlasti, což mu člověk zpočátku nechce dovolit. Později se však sblíží. V poslední roli se tu mihne Pavel Landovský. V povídce Maják je zasazena loutka do reálné české přírody u potoka. Podivná bytost, Profesor, zde provádí výzkumy a posléze se postaví proti Nadřízenému, který jej kontroluje pomocí starého počítače. Profesora fascinuje příroda kolem něj a zejména krávy, které se chodí pást k jeho příbytku. A konečně ve třetí epizodě Velkej chlap, natočené v tarantinovském duchu s poněkud vulgárními dialogy, dva gangsteři-popletové jedou na příkaz bosse zlikvidovat Velkýho chlapa, jenže nevědí, kde ho najít. Jejich road movie končí tragicky... – Snímek vychází ze zvláštní poetiky, v níž má kromě humoru své místo i melancholie či nostalgie, a snaží se vytěžit maximum z rozdílných poloh jednotlivých příběhů. Přece jen však postrádá dramaturgii. Všechny tituly by ovšem mohly fungovat i samostatně... -tbk-