Česká cesta

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2015

Rok výroby

2015

Premiéra

24. 2. 2016

Minutáž

94 min

Kategorie

film

Žánr

dokument

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Česká cesta

Český název

Česká cesta

Anglický název

The Czech Way

Anotace

Dokument Česká cesta s podtitulem aneb Proč došlo ke kuponové privatizaci? (na plátně je uveden celý název) rekapituluje proces československé ekonomické transformace v 90. letech minulého století. Jeho autor, absolvent katedry dokumentární tvorby na FAMU Martin Kohout, se tématem zabýval již ve své diplomové práci, s níž završil studium sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Svůj první celovečerní film připravoval téměř pět let, během nichž sbíral podklady a kontaktoval aktéry historických událostí. Zpět do počátků novodobého kapitalismu u nás, tedy ke vzniku, průběhu a dopadům privatizace, kdy se zároveň utvářela česká a slovenská státnost, se vrací prostřednictvím archivních dokumentů (Václav Havel, Václav Klaus a další) a nově pořízených komentářů ekonomů, politiků a historiků (Petr Pithart, Jan Urban, Tomáš Ježek, Dušan Tříska, Petr Kučera a další). Hlavním cílem filmu, nazvaného podle lidového označení zdejší raritní proměny hospodářského systému, je podle slov režiséra pochopit nejen průběh změn ekonomických, ale také společenských. Formálně velmi strohý film spoléhá výhradně na mluvící hlavy a na dobová svědectví. Přes zdání objektivity tvůrci „nadržují“ kritikům postupu zvoleného ekonomy z Prognostického ústavu ČSAV a shledávají tuzemské pojetí přechodu k tržnímu kapitalismu za jednu z příčin vysoké míry zkorumpovanosti zdejší politické scény. Vyznění filmu ovlivnila volba respondentů. Klausův všelidový kapitalismus byl podle většiny z nich v zásadě trikem, jenž otevřel cestu k tunelování. Namísto odborného a přehledného vysvětlení kuponové privatizace pro nezasvěcené tak snímek nabízí interpretaci, vyžadující orientaci ve změti předložených faktů a neucelených výpovědí. Film je vhodný zejména k projekcím následovaným diskusí, v níž by mohly dostat větší prostor i opoziční názory. – Koprodukční česko-slovenský snímek byl uveden v premiéře na MFDF Jihlava 2015. -mrš-

Obsah

Voleb do Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění v roce 1986 se údajně zúčastnilo přes devadesát devět procent československých občanů. V té době státní hospodářství selhávalo. – Listopad 1989. Veřejná vystoupení představitelů hnutí Občanské fórum (OF) byla pro většinu národa první příležitostí setkat se s budoucími lídry země. Jednání s komunistickými pohlaváry za OF vede charismatický Václav Havel. Jeho popularita u národa po počátečních rozpacích stoupá. O zásadním vývoji ve společnosti v tu chvíli rozhodují spontánně semknutí intelektuálové, disidenti a chartisté, státničtí „amatéři", vržení do „vysoké politiky“. Hlavní ideje, na nichž má být postavena nová společnost, národ formuluje do termínů demokracie, zákonnost, dialog, ale i socialismus, antikorupce, nenásilí, férovost, pravda, ekologie, odpuštění, láska, neformálnost, spontánnost, svoboda, lidskost, lidská práva a samoorganizace. – Václav Havel skládá 29. prosince 1989 prezidentský slib a z Koordinačního centra OF přesídlí na Hrad. – Jednání OF v Laterně magice podléhají různým vlivům. Do diskusí o budoucích kompetencích zasahují posléze ekonomové, mj. Václav Klaus, který se zásadně postaví proti návrhu jmenovat předsedou vlády populárního prognostika Valtra Komárka. Narůstající osobní ambice, nevraživost a rozdílné názory ztěžují situaci v OF a mají vliv na rodící se demokracii. – Petr Pithart je v rámci federace 6. února 1990 jmenován předsedou vlády České republiky. Prosadí na místopředsednické křeslo ekonoma Františka Vlasáka, který okamžitě sestaví tým, jenž začne intenzivně pracovat na koncepci nezbytné hospodářské transformace. – V únoru 1990 se na zámku v Kolodějích setkají čeští domácí a exiloví ekonomové. Zde krystalizuje idea privatizace. Rozprodání zestátněného majetku nepřipadá v úvahu; mezi lidmi není kapitál. Protože změna by měla proběhnout rychle, navrhne se kuponová metoda, kdy stát část majetku rozdá podle určitého klíče. Dopady postupu ukáže až budoucnost. – Klaus metodu nejdříve zavrhl, ale posléze ji prosazuje. Názor na realizaci privatizace ekonomy rozštěpí do dvou směrů. Klaus se svým týmem, k němuž patří např. Dušan Tříska, razí radikální cestu. Proces má přinést „očištění“ od neprosperujících složek výroby i přesto, že by byl krutý. Ke kritikům kuponovky patří např. Petr Pithart, který je pro postupné reformy, aby se daly opravovat chybné kroky, a ekonomové z Vlasákova kolektivu (Zdislav Šulc, posléze i Tomáš Ježek). Ve zpětném hodnocení situace (Václav Žák) se noví majitelé privatizovaných podniků, „vyzobávající“ pouze aktiva, aniž se zajímali o pasiva, chovali nelegálně. Zrodilo se tzv. tunelářství. Pro Klause, jehož kariéra stoupala, byly oponentní názory osmašedesátníků nepřijatelné. – Možný prostředník hektického procesu, prezident Havel, se v ekonomických záležitostech příliš neangažuje, ale zlepšuje úspěšně prestiž Československa ve světě. Problémy konceptu privatizace se ukazují postupně a politiky dál rozdělují. Část z nich (včetně Václava Havla a Jiřího Dienstbiera) si nepřeje Klause ve funkci ministra financí. Klaus je nasazen jako volební lídr OF na Ostravsku a během mnoha desítek mítinků závratně naroste jeho popularita. Získá nejvíc preferenčních hlasů a nemůže se tak zpochybnit jeho nárok na pozici ve vládě. Stane se federálním ministrem financí, posléze je zvolen do čela OF a tím je posvěcen razantní ekonomický kurz. Klaus, v nepřetržitém osobním kontaktu s regiony, podnítí vznik Občanské demokratické strany (ODS), jejíž volební spot hlásá: „Řekněte ne socialismu!“ a zároveň nekompromisně vystupuje proti jakékoliv „třetí cestě“. – Československo navštíví mj. prezident Spojených států George H. W. Bush. – Havel podporuje kuponovou „soutěž“ občanů jako doplňkovou metodu klasické privatizace, jež nabízí možnost zachránit vybrané národní podniky. – V září 1990 Margaret Thatcherová ve Federálním shromáždění rekapituluje nevýhody centrálně řízeného hospodářství. – Před přijetím transformačního zákona se na společném obědě prezident Havel s politicky silným Klausem domluví na barteru: Klaus akceptuje restituce, Havel podpoří zákon. – Projekt je spuštěn po přípravách v časové tísni. Počet investujících lidí se na rozdíl od předpokladu zmnohonásobí. DIKové (držitelé investičních kuponů) věří, že rychle zbohatnou, přestože se většina v „experimentu“ neorientuje: data o podnicích jsou navíc matoucí (týkají se provozu „v jiném prostředí“). Klausův tým se domnívá, že vznikající privatizační fondy pomohou lidem správně investovat. Právě fondy mají přednost výběru v předkolech a ukořistí prosperující podniky. Zákon o investičních fondech je formulovaný tak, že si pak jejich správci lehce přivlastní spravovaný majetek. S tím, jak roste poptávka a počet potenciálních investorů, je třeba zvětšit objem majetku. Klaus s Vladimírem Dlouhým přesvědčí další ředitele podniků, aby přistoupili na kuponovou privatizaci, i když jsou privatizační projekty připravované pod velkým tlakem. – Pithartova vláda se netěší popularitě; panuje přesvědčení, že chce prodat majetek cizincům. – Kuponovka je propagována jako rychlá metoda jak zúčtovat s komunismem. Kritiky označí pravicová opozice za postkomunisty. Zvolená antikomunistická rétorika do ODS přitahuje polotemné struktury s kontakty na podsvětí. – Při volbách do České národní rady s více než třiceti procenty zvítězí koalice ODS-KDS, a posvětí se tak nastoupený ekonomický kurz. – Na Slovensku panuje protitransformační atmosféra, plynoucí z obav, že české řešení Slovensku neprospěje. Slovenská politická elita je vnímána jako zátěž pro transformační procesy, což usnadní rozhodování české strany, zda přistoupit na rozdělení státu. – Václav Havel je po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky (31.12.1992) zvolen prezidentem nové České republiky (1993). – V ČR není kapitálový trh s penězi na rozvíjení podniků, takže privatizované banky rozpůjčují závratné částky a posléze se dostanou vzhledem k nespláceným úvěrům do ohrožení. Nedobytné pohledávky jsou převáděny na státní konsolidační agenturu. Banky se tím pádem opět ocitnou pod kontrolou státu. Na umoření dluhů se pak podílejí daňoví poplatníci. V nepřehledném toku financí je několika společnostmi založeno švýcarské konto pro ODS. K problémům přispívá i Česká národní banka, která v první polovině 90. let rozdá šedesát bankovních licencí, aniž existuje sofistikovaný bankovní dohled. Ekonomickou situaci deformuje řada skutečností: politici umožňují určité transakce za politickou podporu a V.I.P. podnikatelé si vzájemně finančně vypomáhají z půjček. Neexistuje však seriózní ekonomická analýza, která by prokázala, že zvolený postup privatizace byl nezákonný (Dušan Tříska). – Jan Ruml vyzývá Václava Klause k rezignaci na funkci předsedy strany. – Objevují se oligarchové tzv. ruského typu, napojení na státní byznys a polostátní firmy. Území obsazují paralelně s politickou mocí, kterou si sami dosazují. Většina z českých miliardářů se v tomto období díky transformačnímu procesu etabluje. Ovlivňují přijetí dozoru nad kapitálovým trhem, neboť neskončila koncentrace majetku. Vzniká Úřad pro cenné papíry (1997). Klausova vláda musí padnout (30.11.1997), aby mohlo dojít k tzv. „třetí vlně privatizace“. – Václav Klaus podle filozofa Michala Hausera úspěšněji než Petr Pithart konkretizoval ideály Listopadu 1989. Představil kapitalismus spojený s rovností, kapitalismus pro všechny a naznačil cestu: každý občan může být podnikatelem či akcionářem... – Prezident Václav Klaus vyhlašuje na konci svého posledního novoročního projevu v lednu 2013 dílčí amnestii a přeje občanům úspěšný rok. -mrš-

Poznámka

Archivní materiály: Česká televize, Rozhlas a televízia Slovenska, archiv Aleše Lederera, archiv Vladimíra Hanzela.

Účinkují

Antonín Benčík

Karel Dyba

Michael Hauser

Petr Havlík

James Krapfl

Petr Kučera

Karel Ledvinka

Milan Otáhal

Ivo Možný

Jan Stránský

Zdislav Šulc

Dušan Tříska

Otakar Turek

Jan Urban

Jan Vrba

Peter Zajac

Milan Zelený

Rudolf Batěk

archivní záběry

John Bok

archivní záběry

George W.H. Bush

archivní záběry

Vladimír Dlouhý

archivní záběry

Václav Havel

archivní záběry

Jiří Hájek

archivní záběry

Miloš Hájek

archivní záběry

Václav Klaus

archivní záběry

Livia Klausová

archivní záběry

Vladimír Mečiar

archivní záběry

Petr Miller

archivní záběry

Jan Ruml

archivní záběry

Věněk Šilhán

archivní záběry

Margaret Thatcherová

archivní záběry

Ludvík Vaculík

archivní záběry

Alexandr Vondra

archivní záběry

Vladimír Železný

archivní záběry

Štáb a tvůrci

Scénář

Martin Kohout

Dramaturgie

Alexandra Gunišová Ševčíková (šéfdramaturg RTVS), Vlasta Ruppeldtová (RTVS)

Asistent kamery

Tomáš Klein, Monika Midriaková, Květa Přibylová, Jan Strejcovský, Jan Šuster

Zvuk

Barbora Krobová, Andrej Sinkevič (mix)

Návrhy titulků

Pavel Lukáš

Výkonná produkce

Jakub Pinkava

Koproducent

Michael Kaboš

Produkce

Soňa Komová (manažer výroby RTVS)

Vedoucí produkce

Marek Jindra (FAMU)

Výtvarná spolupráce

Karel Cudlín (fotografie), Tomki Němec (fotografie), Pavel Štecha (fotografie)

Pedagogické vedení

Karel Vachek

Produkční údaje

Originální název

Česká cesta

Anglický název

The Czech Way

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2015

Rok výroby

2015

Premiéra

24. 2. 2016

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Celovečerní dokumentární film Martina Kohouta o souvislostech ve vývoji porevoluční československé společnosti na pozadí ekonomické transformace.

Distribuce

MasterFilm

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

94 min

Titulky

české