Někdy je to jenom řeka

Problémy prvního světa, pod. jm., mn. č. (nefor.): starosti života v bohaté, průmyslově rozvinuté společnosti, nad kterými by obyvatelé třetího světa jen obraceli oči v sloup. – Slunečný srpnový den. Adam, editor pražského kulturního časopisu a příležitostný spisovatel, má před sebou volný den a neví, jak s ním naložit. Odpočívá na lavičce v parku. Pak přijde za kamarádem Ondřejem do kavárny. Ten má potíže se spánkem a zatím příliš neuspěl ani ve spánkové poradně. Je nervózní kvůli práci a zejména kvůli matce, která mu už den a půl nezvedá telefon. Adam si stěžuje, že se nedostal kvůli davům na Skálovu výstavu. Jeho žena Kateřina odjela s dětmi na Vyžlovku a on má dnes před sebou jen křest jedné knihy. Ondřej naopak musí celý den pracovat, čas by mohl mít až večer. Kolem kavárny projde Petr, o němž se pak kamarádi baví. Podle Ondřeje má Petr úspěchy u žen, protože těží z toho, že je svou nenápadností odlišný od ostatních mužů, kteří se před ženami předvádějí svými schopnostmi či šarmem. Kámoš odejde. Adam dál pije kávu. – Muzikant zpívá u piana písničku o ženách. – Večer se Adam s Ondřejem ještě jednou setkají u Ondřeje doma. Kamarád má dále starosti kvůli matce. Zato Adam, přicházející ze křtu knihy, je uvolněný a podnapilý. Chce si dát ještě skleničku. Ondřej mu prozradí, kde schovává vzácnou lahev slivovice. Jenže přítel uklouzne a lahev rozbije. Ondřej mu však nevynadá, naopak ho uklidňuje. Dovolal se konečně matce a spěchá za ní i s přítelem. „Stará slivovice se ještě dlouho vsakovala do parket...“ -tbk-