Jan Werich: Když už člověk jednou je

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2021

Premiéra

5. 8. 2021

Minutáž

108 min

Kategorie

film

Žánr

historický, životopisný, umělecký

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Jan Werich: Když už člověk jednou je

Český název

Jan Werich: Když už člověk jednou je

Anglický název

Jan Werich: If Somebody Already Is

Anotace

Bilanční životopisný dokumentární snímek Jan Werich: Když už člověk jednou je natočili režiséři Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko. Oba tvůrci připravili několik, převážně televizních, medailonů výrazných osobností (například Miloš Forman, Miroslav Horníček, Dušan Klein, Jan Potměšil nebo Milan Kundera). Tentokrát se věnují významné (a dnes snad i trochu přeceňované – zneužívané) všestranné tvůrčí osobnosti herce, dramatika, spisovatele a textaře Jana Wericha (1905–1980). – Snímek, jehož název vyšel ze známého citátu (Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.), dokumentuje Werichův život od prvního veřejného vystoupení v roce 1927 až do smrti (vynecháno je zcela dětství, dospívání, studia i seznámení s Voskovcem). Je tak spolu s dobovým kontextem představena manželka Zdena a dcera Jana, spolupráce s Jiřím Voskovcem (zcela opomenut a upozaděn je tvůrčí vklad Jaroslava Ježka), činnost v Osvobozeném divadle a ve filmu, dále americký exil, poválečné herecké úspěchy, i potýkání se s komunistickým režimem, angažmá v průběhu pražského jara, krátkodobá emigrace po srpnu 1968 a umlčení v průběhu normalizace. – Svými vzpomínkami na Jana Wericha přispěla vnučka Zdena Huliková (zvaná Fanča), rodinná přítelkyně Eva Tůmová, pamětníci Zdeněk Svěrák, Jiří Suchý a Jiřina Bohdalová, ale též teatrolog Vladimír Just a jiní. K dokreslení jsou použity četné tuzemské i zahraniční filmové ukázky, televizní, rozhlasové a amatérské záznamy, archivní fotografie, plakáty a další materiály. Vše doplňuje vysvětlující komentář a četby z dopisů a vzpomínek Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Zdeny Werichové. Nenatočená zůstala původně plánovaná inscenovaná čtená zkouška s Viktorem Preissem nebo Jiřím Bartoškou z nerealizovaného projektu Filmfalstaff. – Přes řadu rešerší a osobní zaujetí tvůrců vznikl konvečně zpracovaný obdivný dokument, v němž jsou některé záporné Werichovy vlastnosti a činy jen lehce naznačeny nebo bagatelizovány (podpis Anticharty, jenž je omlouván dodatečně vymyšlenou legendou, že v případě Wericha mělo údajně jít pouze o podpis prezenční listiny). Film je po faktické stránce na několika místech nepřesný a obsahuje protichůdná tvrzení. Až na některé vzpomínky pamětníků nepřináší v podstatě žádné významnější nové informace, většina již zazněla v literatuře, novinových článcích či v televizních dokumentárních pořadech. Zejména Pavel Taussig opakuje jím mnohokrát řečené a někdy i chybné historky. Nadbytečná je též úvodní krátká hraná scénka v pohraničním pásmu. Přesto film dokáže složitou a kreativní osobnost Jana Wericha nezasvěceným divákům v základech přiblížit a uvést do kontextu bouřlivého 20. století. –jl–

Obsah

V dopise Janu Werichovi napsal Jiří Voskovec v září 1968 prorocká slova, že jeho přítel bude buď umlčen, nebo nucen kolaborovat s novým prosovětským vedením. Normalizační 70. léta byla pro režimem perzekuovaného a zakazovaného Wericha nejtěžší. V psaní Krajské správě pasů si stěžoval, že je jediným Národním umělcem, který nemůže provozovat své národní umělectví. – První veřejné vystoupení dvojice Voskovec a Werich proběhlo v autorské hře Vest pocket revue 19. dubna 1927 v tehdejší Umělecké besedě. Úspěch vedl k založení samostatného Osvobozeného divadla. Z nouze díky spadlé kulise vznikly známé předscénové improvizované forbíny „pseudoučených blbců“. Základem byla práce se slovem, se zhoršující společenskou situací se autoři zaměřili na politickou satiru. S jejich invektivy měla problémy cenzura. Dvojice začala i filmovat. Oba to bavilo víc než divadlo. Ovšem představa, že by si i sami vyráběli filmy pod firmou VAW, ztroskotala. – V roce 1929 se Werich oženil se Zdenou Houskovou, která během návštěvnické krize začala vést divadelní pokladnu. Nejčastěji se stylizovali do postav plebejců. Ve Fričových filmech Hej-Rup! a Svět patří nám kritizovali nezaměstnanost a nacismus. I díky hrám Osel a stín a Těžká Barbora se proti Osvobozenému divadlu ozývali političtí odpůrci. Voskovec s Werichem ještě stihli účinkovat v americkém dokumentu Krise. Hrou Pěst na oko skončilo divadlo, byla mu odňata koncese. Před nacistickým nebezpečím oba emigrovali. Voskovec odjel na Silvestra 1938 a v lednu následujícího roku s obtížemi i Werich. 20. ledna 1939 dopluli spolu se skladatelem Jaroslavem Ježkem do New Yorku. – V Americe se setkali s nepochopením českých krajanů, proto se rozhodli i přes jazykovou bariéru uplatnit na profesionálním jevišti. Za několik měsíců se k dvojici připojily Janova žena Zdena a tříletá dcera Jana. V květnu 1941 se kolegové přesunuli z Clevelandu do Hollywoodu, tam se jim však přes počáteční naděje a pomoc od Orsona Wellese prorazit nepodařilo. Z tíživé finanční situace jim pomohly BBC a Úřad pro válečné informace v New Yorku. V rozhlasových relacích Hlas Ameriky odvysílali do okupovaného Československa kolem dvou tisíc programů. Roku 1944 dostali příležitost v Shakespearově Bouři na Broadwayi. – Po osvobození se 9. října 1945 Jan Werich vrátil do Československa. Po Voskovcově příjezdu obnovili divadlo, úspěšné uvedli Pěst na oko nebo muzikál Divotvorný hrnec. – Pěst na oko ovlivnila herce a hudebníka Jiřího Suchého a inspirovala ho k pozdějšímu založení Semaforu. – Oba muži se obtížně vyrovnávali s poválečnou realitou, na podzim 1947 se Jiří Voskovec rozhodl pro druhý odjezd ze země. Werich zůstal i kvůli rodině. Jeho první poválečnou filmovou rolí byl maršál Göring v sovětském válečném velkofilmu Pád Berlína, dále byl uměleckým vedoucím divadla v Karlíně, na Barrandově vedl jeden z tvůrčích kolektivů, jenž i přes problémy s režisérem Jiřím Krejčíkem vyrobil komedii Císařův pekař – Pekařův císař. Komunistických pohlavárů se herec zpočátku nestranil. Posléze se uchyloval na chatu ve Velharticích, kam zval i osobnosti v politické nemilosti, například Vlastu Buriana. – V roce 1956 se po sedmiletém přerušení kontaktů Werich sešel s Voskovcem v londýnském studiu BBC. V době politického tání se stal na popud Sovětů vedoucím pozdějšího Divadla ABC. Ve dvojici s Miroslavem Horníčkem uvedli hojně navštěvované hry Caesar a Balada z hadrů. Vrátili se k politicky odvážným forbínám. Werich pomohl v obtížné finanční situaci herečce Jiřině Bohdalové zajištěním angažmá. Po berlínském úspěchu měla být Balada z hadrů uvedena v Paříži, z politických důvodů však soubor k Werichovu zklamání nemohl odcestovat. Na přelomu 50. a 60. let herce kromě cenzurních zásahů trápila nemoc s hlasivkami. – Vřelé vztahy udržoval i s mladými divadelníky, mezi něž patřil Jiří Suchý. – Tvůrce namlouval komentáře k animovaným filmům, začal psát pohádky Fimfárum, herecky se uplatnil i v televizních mikrokomediích. Další výraznou filmovou roli mu přinesla oceňovaná komedie Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. – V 60. letech při svých výjezdech do západní Evropy měl možnost si zahrát v několika zahraničních filmech. V bondovce Žiješ jenom dvakrát byl však přeobsazen. Doma nedopadl Werichův a Jasného Filmfalstaff ani jiné projekty, mimo jiné Válka s mloky. – Průběh pražského jara roku 1968 Jan Werich kvitoval, pravidelně komentoval v televizi, podepsal i manifest Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Po invazi vojsk varšavské smlouvy se herec rozhodl k okamžité emigraci do Vídně. V New Yorku se konečně setkal i s Voskovcem. Během pobytu byl kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu hospitalizován v nemocnici. – Po návratu do Prahy nemohl tvůrce vystupovat ani publikovat. Přidaly se i další osobní, finanční a zdravotní problémy. Nemocné byly též manželka a rozvedená dcera. Současně si herec neodepřel příležitostné milostné avantýry. – O domácnost Werichových se začala starat Janina přítelkyně Eva Tůmová. Rodina stále přijímala návštěvy, společenský ruch sledovala Státní bezpečnost. – Stejně jako v minulosti k Semaforu, projevil herec sympatie k Divadlu Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. – Werichova vnučka Zdenka Huliková zvaná Fanča vzpomíná na vztah s dědečkem. – Werich se v lednu 1977 na přímluvu rodiny zúčastnil v Národním divadle výzvy Provolání československých výborů a uměleckých svazů (Anticharty) na protest proti Chartě 77. Antichartu nakonec podepsal. Díky tomu byly opět vydávány jeho knihy a gramofonové desky. Veřejně mohl naposledy v květnu téhož roku vystoupit v pražské Lucerně k výročí uvedení Vest pocket revue, kde oslovil i mladé publikum. Vážné zdravotní komplikace a hospitalizace mu znemožnily plánované hostování v Semaforu. – V dubnu 1980 zemřela manželka Zdena. Chorý Jan zůstal sám s rovněž nemocnou dcerou Janou a s vnučkou Fančou. – Eva Tůmová vzpomíná na poslední návštěvu u Wericha v nemocnici na Bulovce. V závěti si přál, aby na pohřbu nikdo nemluvil. Úplně poslední věta byla: A mějte se tu dobře... –jl–

Poznámka

Archivní filmové a zvukové ukázky, fotografie a písemné materiály: Národní filmový archiv, Česká televize, Český rozhlas, Archiv B&M Chochola, Ateliér Alexandr Paul, archiv Karla Hájka, Česká tisková kancelář, Krátký film Praha, Filmexport Home Video, Divadelní ústav, Archiv bezpečnostních složek, Literární archiv Památníku národního písemnictví (fotografie z fondu Jan Werich), Supraphon, >0< Mowshe, Urania s.r.o., Metro Goldwyn Mayer, Walt Disney Company, Mosfilm, Saturday House, The Wende Museum of the Cold War, The Museum of Modern Art.

Filmové ukázky: Pudr a benzin (1931; Jindřich Honzl), Peníze nebo život (1932; r. Jindřich Honzl), Hej-Rup! (1934; r. Martin Frič), Svět patří nám (1937; r. Martin Frič), Císařův pekař – Pekařův císař (1951; r. Martin Frič), Byl jednou jeden král... (1954; r. Bořivoj Zeman), Až přijde kocour (1963; r. Vojtěch Jasný), 6 otázek pro Jana Wericha (1964; r. Dušan Hanák), Osvobozené divadlo (1927), Týden ve filmu 1946 č. 53 (1946), Týden ve filmu 1945 č. 20 (1945), Stvoření světa (1957; r. Eduard Hofman), Kočár nejsvětější svátosti (1962; r. František Filip), Pan Tau a Claudie (1970; r. Jindřich Polák), Pan Tau a cesta kolem světa (1972; r. Jindřich Polák), Lakomá Barka (1986; r. Vlasta Pospíšilová), To jsou Bratři v triku (1956; r. Bruno Šefranka, Břetislav Dvořák), Pomník lásky a přátelství (1955; r. Oldřich Kříž), Všední dny velké říše (1963; r. Rudolf Krejčík), Filmový režisér v ateliéru (1951; r. Emanuel Kaněra), Československý filmový týdeník 1968 (1968), Filmový zpravodaj 1984 (1984), rodinné filmy Jana Wericha (1945), La vingt-cinquième heure (1966, 25. hodina; r. Henri Verneuil), Pád Berlína (1949, Padenije Berlina; r. Michail Čiaureli), Krise (1939, Crisis; r. Herbert Kline, Hanuš Burger, Alexander Hackenschmied), Československo: Portrét tragédie (1968, Czechoslovakia: Portrait of a Tragedy; r. David Tucker).

Televizní ukázky: Drahý zesnulý (TV–1964; r. František Filip), Magnetické vlny léčí (TV–1965; r. Vojtěch Jasný), Král a žena (TV–1967; r. Evald Schorm), Medvěd (TV–1961; r. Martin Frič), Přiložte životopis (TV–1968; r. Jiří Látal), Uspořená libra (TV–1963; r. Vladimír Svitáček), Co tomu říkáte, pane Werich? (TV–1968; r. Antonín Vomáčka), Černá hodinka s Janem Werichem (TV–1964; r. František Filip), Balada z hadrů (TV–1960; r. Ján Roháč, Miloslav Zachata), Země mluví – Kampa (TV–1968; r. Miroslav Lang), Celostátní shromáždění kulturní fronty v Národním divadle (TV–1977), Úvod k zasedání v Národním divadle (TV–1977), příspěvky Televizních novin – leden 1959 (TV–1959), 1. máj Praha 1968 (TV–1968), Ne! 21. srpen 1968 (TV–1968; r. Tibor Podhorec), Okupace 1968 (TV–1968), Kronika našeho života – 1946 (TV–1984), Osudové okamžiky – Stalinův pomník 1962 (TV–2001; r. Martin Skyba).

Další ukázky: video Pamětníci vzpomínají – Jiří Krejčík (V–2007; r. Jiří Krejčík) z bonusového DVD k filmu Císařův pekař – Pekařův císař, fotografie z natáčení filmu Žiješ jenom dvakrát (1967, You Only Live Twice; r. Lewis Gilbert).

Zvukové záznamy: vysílání Československého rozhlasu z 21. 8. 1968 (hlásí Vladimír Fišer), Jan Werich o černých čtvrthodinkách (2005), Táto, povídej – Sezóna 1929 (1969), Táto, povídej – Jak to bylo s Vest pocket revue (1969), Táto, povídej – O politické satiře (1969), Táto, povídej – Osel a stín (1969), Táto, povídej – Emigrace (1969).

Autoři archivních fotografií: Václav Chochola, Alexandr Paul, Karel Hájek, Pavel Vácha, Karel Wágner, Alexandr Janovský, Jovan Dezort, Michal Doležal, Miloš Šindelář, Karel Mevald, Jiří Karas, Jan Macháček.

Komentář

Pavel Rímský

četba dopisů Jana Wericha

Viktor Preiss

četba dopisu a vzpomínek Jiřího Voskovce

Zlata Adamovská

četba dopisu Zdeny Werichové

Účinkují

Eva Tůmová

Zdena Hulik /ž/

Jana Hulik /ž/

František Cinger

Jan Werich

archivní záběry

Jiří Voskovec

archivní záběry

Vlasta Burian

archivní záběry

Miroslav Horníček

archivní záběry

Jiří Sovák

archivní záběry

Vlastimil Brodský

archivní záběry

Miloš Kopecký

archivní záběry

Emília Vášáryová

archivní záběry

Martin Frič

archivní záběry

Vojtěch Jasný

archivní záběry

Stella Zázvorková

archivní záběry

Bohuš Záhorský

archivní záběry

Jana Werichová

archivní záběry

Zdena Werichová

archivní záběry

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Martin Slunečko, Miloslav Šmídmajer

Kamera

Miloslav Souček

Postprodukce

AZ Tools (obraz), Martin Dušek (zvuk)

Výkonná produkce

Alena Ponková (výkonná producentka Bio Illusion)

Producent

Miloslav Šmídmajer (Bio Illusion), Pavel Šmídmajer (Bio Illusion), Martin Slunečko (Martin Slunečko Movie Production)

Vedoucí produkce

Alena Ponková (Bio Illusion)

Spolupráce

Eallin Motion Art Prague (výroba znělky České spořitelny), Alžběta Göbelová (režie a animace znělky České spořitelny), Jan Šléška (hudba znělky České spořitelny), Jana Dlouhá (produkce znělky České spořitelny), Pavlína Šmídmajerová, Renata Slunečková, Klára Slunečková, Karin Slunečková, Miloslav Šmídmajer ml.

Hudba

Hudba

Petr Malásek, Šimon Dvorský (hudební spolupráce)

Použitá hudba

Bedřich Smetana (Má vlast /Vltava/)

Písně

Ezop a brabenec

Hudba k písni Jaroslav Ježek
Text písně Jiří VoskovecJan Werich
Zpívá Jiří VoskovecJan Werich

Jak se Adolf na kalendář kouká

Text písně Jiří VoskovecJan Werich
Zpívá Jiří Voskovec

Život je jen náhoda

Hudba k písni Jaroslav Ježek
Text písně Jiří VoskovecJan Werich
Zpívá Jiří Suchý

Lokace

Česká republika, Praha (Česká republika), Malá Strana (Praha), Kampa (Malá Strana), Čertovka (Kampa), ulice U Sovových mlýnů (Kampa), vila Jana Wericha /i interiér/ (ulice U Sovových mlýnů), Malostranské náměstí (Malá Strana), Malostranská beseda /i interiér/ (Malostranské náměstí), Besední ulice (Malá Strana), Divadlo Na Prádle /i interiér/ (Besední ulice), Nové Město (Praha), Národní divadlo (Nové Město), pasáž U Stýblů (Nové Město), divadlo Semafor /interiér/ (pasáž U Stýblů), Vodičkova ulice (Nové Město), Divadlo ABC /i interiér/ (Vodičkova ulice), dům U Nováků (Vodičkova ulice), pasáž (dům U Nováků), Lucerna /i interiér/ (Vodičkova ulice), kino (Lucerna /i interiér/), velký sál (kino), pasáž (Lucerna /i interiér/), Staré Město (Praha), ulice Na Františku (Staré Město), nemocnice Na Františku /i interiér/ (ulice Na Františku), Barrandov (Praha), filmové ateliéry /interiér/ (Barrandov), Vltava (Praha), Karlův most (Vltava), most Legií (Vltava), Velhartice (Česká republika), chata Jana Wericha (Velhartice), Švýcarsko, Zufikon (Švýcarsko)

Produkční údaje

Originální název

Jan Werich: Když už člověk jednou je

Český název

Jan Werich: Když už člověk jednou je

Anglický název

Jan Werich: If Somebody Already Is

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

historický, životopisný, umělecký

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2021

Produkční data

začátek natáčení 06/2020
konec natáčení 06/2021

Premiéra

slavnostní premiéra 1. 8. 2021 (Museum Kampa, Praha)
distribuční premiéra 5. 8. 2021 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Filmový portrét – Strhující příběh Werichova života v dokumentárním filmu.

S podporou

Státní fond kinematografie ČR (Program filmových pobídek)

Partner

Česká spořitelna (generální partner)

Distribuce

Falcon (monopol do 4. 8. 2023)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

108 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, anglicky, rusky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české