Vlasta Burian

herec, dramatik, spisovatel, zpěvák, textař, imitátor, publicista, ředitel, mim, komik, podnikatel, humorista, sportovec, divadelní podnikatel, režisér, kabaretiér

Datum narození

09.04.1891

Místo narození

Liberec, Rakousko-Uhersko

Datum úmrtí

31.01.1962

Místo úmrtí

Praha, Československo

Alternativní jména

Josef Vlastimil Burian, Josephus Wlastimil Burian, dr. Buffiel, Král komiků

Životopis

VLASTA BURIAN (vl. jm. Josef Vlastimil Burian, podle matriky Josephus Wlastimil Burian, nar. 9.4.1891, Liberec – zem. 31.1.1962, Praha) vyrůstal v rodině krejčího a nadšeného ochotníka. Nedokončil obchodní školu v Praze a vyučil se příručím v obchodě s textilem. S velkým zájmem se celý život věnoval sportu; byl mj. brankářem fotbalového mužstva A.C. Sparta a hrál závodně tenis i hokej. Jako zpěvák mimořádného hlasového fondu, parodista, imitátor a excentrik nezaměnitelné klaunské dikce začínal na předměstích, ale brzy se dostal do pražských kabaretů (Varieté, U Deutschů, Montmartr, U kuřího oka, Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna) a zároveň působil jako sborista v operetních souborech v Praze, Brně a Plzni. V roce 1924 hostoval poprvé v Národním divadle, kde později, v roce 1943, hrál s velkým úspěchem principála v Prodané nevěstě. V letech 1925-44 provozoval vlastní repertoárové Divadlo V. Buriana. Soustředil kolem sebe stálý soubor herců (mj. Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl a Václav Trégl), s nimiž vystupoval i před kamerou. Pro údajnou kolaboraci s nacisty, jež mu nebyla nikdy prokázána, byl v roce 1947 odsouzen k peněžité pokutě a k tříměsíčnímu vězení. Plně rehabilitován byl až v roce 1994. Po válce nesměl pět let na jeviště, pak získal angažmá ve Státním divadle v Karlíně a od roku 1953 až do smrti vystupoval na estrádních zájezdech. Představoval jedinečný komediální typ, schopný nejen virtuózního excentrického humoru, ale i spontánního, obecně sdělného tragikomického výrazu. Vynikl bohatým rejstříkem hlasových a mimických prostředků, smyslem pro detail, a schopnostmi groteskní nadsázky a situační či konverzační improvizace. Jeho projev byl symbiózou pěveckého, pohybového, deklamačního i klaunského mistrovství, jež z něho i díky cílevědomosti učinilo nejpopulárnějšího českého komika. K výsadnímu postavení „krále komiků“ přispěl značnou měrou film, v němž začínal v němé éře. Teprve nástup zvuku mu však umožnil plně vyniknout. Díky jazykovým znalostem natáčel filmy i v německých verzích. Řada jeho snímků vycházela z frašek nebo výstupů, v nichž exceloval již na jevišti, ale na plátně je mnohdy interpretoval pod jinými názvy a v novém pojetí. Jeho hrdinové zůstávají povětšinou trochu podivínští, jsou často popudliví až choleričtí a mají furiantské či šibalské rysy. Vesměs to bývají staří mládenci, často úředníci (To neznáte Hadimršku, Ducháček to zařídí, Katakomby) či postavy v různých, nejen vojenských uniformách (C. a k. polní maršálek, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Anton Špelec, ostrostřelec, Pobočník Jeho Výsosti, Tři vejce do skla, On a jeho sestra, Funebrák, Hrdinný kapitán Korkorán, Přednosta stanice, Nejlepší člověk). Výtečně se cítil v postavách obyčejných lidí solidního stavu s jejich malichernostmi, spořivostí a chytráctvím. Výjimečně překvapil nezvykle uměřenými a ukázněnými výkony, např. jako Chlestakov v přepisu Gogolova Revizora nebo rytmistr Kyllian v dramatu U snědeného krámu podle románu Ignáta Herrmanna. K nejhodnotnějším z třiadvaceti filmů jeho vrcholného období (1930-42) patří zejména Lamačovy a Fričovy komedie. Ačkoliv se po poválečné perzekuci, jež podlomila jeho zdraví i psychiku, vrátil před kameru, jeho projev už postrádal někdejší jiskru a ani velikost rolí neodpovídala jeho formátu. V hereckém duelu s Janem Werichem, po jehož boku se objevil v pohádce Byl jednou jeden král…, namluvil Trnkův animovaný film Dva mrazíci (1954). Nepříliš známé jsou jeho literární pokusy: několik frašek, humoristický román ze sportovního prostředí Klub fotbalových panen (1937) a čtyři nadiktované svazky pohádek. O jeho tvorbě vznikly střihové filmy Kolotoč humoru (1953; r. Miroslav J. Krňanský, Bohumil Brejcha), Vlasta Burian (1958; Bohumil Brejcha), Král komiků (1963; r. Rudolf Jaroš, Vladimír Sís) a Portrét krále komiků (1987; r. Bohuslav Musil) a jeho pohnutými osudy se kromě řady povrchních publikací zabývají na seriózní bázi knihy E.A. Longena Král komiků (1928, 1979), Antonína a Petra Králových Vlasta Burian (1969), Jiřího Hrbase Vlasta Burian (1983), Ondřeje Suchého Vlasta Burian – komik století (1991), Vladimíra Justa Věc: Vlasta Burian (1991) a Vlasta Burian – Mystérium smíchu (1993). – Filmografie (herec, není-li uvedeno jinak): Tu ten kámen (1923; r. Karel Anton), Falešná kočička (1926; r. Svatopluk Innemann), Lásky Kačenky Strnadové (1926; r. Svatopluk Innemann), Milenky starého kriminálníka (1927; r. Svatopluk Innemann), C. a k. polní maršálek (1930; r. Karel Lamač), On a jeho sestra (1931; r. Karel Lamač, Martin Frič), To neznáte Hadimršku (1931; r. Karel Lamač, Martin Frič), Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932; r. Karel Lamač), Funebrák (1932; r. Karel Lamač), Anton Špelec, ostrostřelec (1932; r. Martin Frič), Pobočník Jeho Výsosti (1933; r. Martin Frič), Dvanáct křesel (1933; r. Martin Frič, Michał Waszyński), Revizor (1933; r. Martin Frič), U snědeného krámu (1933; r. Martin Frič), Hrdinný kapitán Korkorán (1934; r. Miroslav Cikán), Nezlobte dědečka (1934; r. Karel Lamač), Hrdina jedné noci (1935; r. Martin Frič), Tři vejce do skla (1937; r. Martin Frič), Ducháček to zařídí (1938; r. Karel Lamač), U pokladny stál… (1939; r. Karel Lamač), Ulice zpívá (1939; spol. r. Čeněk Šlégl, Ladislav Brom; + spol. režie), Katakomby (1940; r. Martin Frič), Baron Prášil (1940; r. Martin Frič; v 60. letech znovu uveden pod názvem Když Burian prášil), Přednosta stanice (1941; r. Jan Sviták), Provdám svou ženu (1941; r. Miroslav Cikán), Ryba na suchu (1942; r. Vladimír Slavínský), Zlaté dno (1942; r. Vladimír Slavínský), Slepice a kostelník (1950; r. Oldřich Lipský, Jan Strejček), Nejlepší člověk (1954; r. Václav Wasserman, Ivo Novák), Byl jednou jeden král… (1954; r. Bořivoj Zeman), Muž v povětří (1955; r. Miroslav Cikán), Zaostřit prosím! (1956; r. Martin Frič). -fik- (2008)

Filmografie

Zpívající film

1972
Zpívá

Zaostřit prosím!

1956
Hrají
Role: účetní na stavbě Dušek

Muž v povětří

1955
Zpívá, Hrají
Role: pyrotechnik Silvestr Čáp

Nejlepší člověk

1954
Hrají
Role: poštmistr Čeněk Plíšek

Dva mrazíci

1954
Mluví
Role: mrazík Rudonoska

Byl jednou jeden král...

1954
Zpívá, Hrají
Role: rádce Atakdále

Slepice a kostelník

1950
Hrají
Role: kostelník, švec a hodinář Josef Kodýtek

Zlaté dno

1942
Hrají
Role: papírník Cyril Putička

Ryba na suchu

1942
Zpívá, Hrají
Role: majitel půjčovny loděk František Ryba

Přednosta stanice

1941
Zpívá, Hrají
Role: černý pasažér Ťopka

Provdám svou ženu

1941
Hrají
Role: docent botaniky Blahomrav Ducánek

Katakomby

1940
Zpívá, Hrají
Role: oficiál Borman

Baron Prášil

1940
Hrají
Role: baron Archibald Prášil

Ulice zpívá

1939
Režie, Zpívá, Hrají
Role: cirkusový klaun Emil Beruška

U pokladny stál...

1939
Interpret, Hrají
Role: ošetřovatel v nemocnici Kryštof Rozruch
recitace

Ducháček to zařídí

1938
Hrají
Role: ředitel kanceláře Jan Damián Ducháček

Tři vejce do skla

1937
Zpívá, Hrají
Role: detektiv Vincenc Babočka/kníže Nariškin/mezinárodní dobrodruh Leon Weber

Tři muži na silnici (slečnu nepočítaje)

1935
Hrají
Role: on sám, Vlasta Burian

Hrdina jedné noci [německá verze]

1935
Zpívá, Hrají
Role: krejčí Florian Kerzl

Nová píseň

1935
Hrají
Role: poslední rybář v řadě

Hrdina jedné noci

1935
Zpívá, Hrají
Role: krejčí Florian Svíčička

Hrdinný kapitán Korkorán

1934
Zpívá, Hrají
Role: kapitán vltav. paroplavby Adam Korkorán

Nezlobte dědečka

1934
Zpívá, Hrají
Role: Eman Vovísek/strýc Jonathan

Dvanáct křesel

1933
Zpívá, Hrají
Role: holič Ferdinand Šuplátko

Revizor

1933
Zpívá, Hrají
Role: Ivan Alexandrovič Chlestakov, úředník z Petrohradu

Pobočník Jeho Výsosti

1933
Zpívá, Hrají
Role: nadporučík Alois Patera

Pobočník Jeho Výsosti [německá verze]

1933
Hrají
Role: nadporučík Alois Patera

U snědeného krámu

1933
Zpívá, Hrají
Role: rytmistr ve výslužbě Kyllian

Anton Špelec, ostrostřelec

1932
Zpívá, Hrají
Role: truhlář Anton Špelec

Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa

1932
Zpívá, Hrají
Role: František Lelíček/král Fernando XXIII.

Funebrák

1932
Předloha, Zpívá, Hrají
Role: zaměstnanec pohřebního ústavu Pleticha

On a jeho sestra [německá verze]

1931
Hrají
Role: listonoš Spatz

To neznáte Hadimršku [německá verze]

1931
Zpívá, Hrají
Role: Eduard Krištof Silvestr Haselhuhn

On a jeho sestra

1931
Zpívá, Hrají
Role: listonoš Jarda Brabec

To neznáte Hadimršku

1931
Zpívá, Hrají
Role: účetní revident Popelec Hadimrška

C. a k. polní maršálek [německá verze]

1930
Hrají
Role: Alois Buscheck, c. a k. rytmistr v. v./Napoleon Bonaparte ve snu

C. a k. polní maršálek

1930
Zpívá, Hrají
Role: František Procházka, setník v. v./Napoleon Bonaparte ve snu

Milenky starého kriminálníka

1927
Hrají
Role: továrníkův strýc Cyril Pondělíček/kriminálník Alois Kanibal

Falešná kočička

1926
Hrají
Role: tulák Vendelín Pleticha

Lásky Kačenky Strnadové

1926
Hrají
Role: čeledín Vincek Kroutil

Tu ten kámen

1923
Hrají
Role: Fridolín

Ocenění

Vítěz

Akce: Anketa Týdeníku Televize, TV Plus a České televize – Hrdina filmového úsměvu tisíciletí (nejoblíbenější postava české filmové veselohry)

2000
Praha / Česká republika
3. místo
Anton Špelec, ostrostřelec
výsledky vyhlášeny 4. 11. 2000 za postavu Antona Špelce ve filmu

Vítěz

Akce: Stuhy časopisu Český filmový zpravodaj

1934
Praha / Československo
Bílá stuha představiteli za nejlepší herecký výkon v roce 1933
U snědeného krámu
udělila redakce Českého filmového zpravodaje k 1. 1. 1934 za roli rytmistra Kylliana