Nickyho rodina

životopisný, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Nicky’s Family

Minutáž

96

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

03.02.2011

Režie

Matej Mináč

Scénář

Matej Mináč, Patrik Pašš

Námět

Matej Mináč, Patrik Pašš

Anotace

Film o tom, jak příklad jednoho člověka i po 70 letech dokáže inspirovat lidi a měnit dnešní svět.

Slovenský režisér Matej Mináč už potřetí natočil film věnovaný Siru Nicholasi Wintonovi (nar. 1910) a jeho záchraně šesti set šedesáti devíti československých, převážně židovských dětí v roce 1939. Tomuto tématu se věnoval v hraném debutu Všichni moji blízcí (1999) i v dokumentu Síla lidskosti – Nicholas Winton (2001), vyznamenaném Cenou Emmy. – Dokumentární snímek s hranými pasážemi Nickyho rodina neobsahuje mnoho zásadních nových informací. Podrobně sleduje Wintonovu snahu zařídit povolení pro vycestování dětí, jejich přijetí v Británii a zařazení do náhradních rodin. Zveřejňuje mnoho útržkovitých vzpomínek přeživších lidí o tom, jak tuto situaci v dětství prožívali a zaznamenává jejich besedy na školách v různých zemích. Zabývá se i tím, kolik dalších jedinců Wintonův čin inspiroval k vlastní charitativní činnosti. Průvodcem filmu je jeden ze zachráněných, televizní žurnalista Joe Schlesinger. Komentáře oživují záběry z dobových dokumentů a četné archiválie. Ozvláštněním jsou ilustrativní hrané scény, předvádějící některé autentické situace (např. kalvárie židovské matky, usilující o záchranu dvou dcer). – Tvůrci však film, jehož výpověď je nezpochybnitelná a významná, zatěžují patosem a sentimentalitou použitím dosti prvoplánové hudby, zpomalenými záběry na dojaté aktéry a vznešenými frázemi.

Obsah

Film je volnou dramatizací skutečných událostí z let 1938–2010. Jsou příběhy, ve kterých nejsme jenom diváky, ale sami se můžeme stát jejich přímými účastníky. – Do roku 1988 skoro nikdo nevěděl, že Brit Nicholas Winton zachránil stovky životů. Od té doby mluvil o svém činu na školách a dočkal se ocenění od královny Alžběty II. – Filmem provází jedno z „Wintonových dětí“, kanadský televizní žurnalista Joe Schlesinger, pocházející z Bratislavy. – Dnes už staří zachránění lidé vzpomínají na dětství před válkou v Československu. Mnoho z nich chodí do škol, aby s mladými mluvili o historii. – Život židovských dětí se zhoršil po mnichovské dohodě. Pamětníci vyprávějí o vyhnání z domovů, o útisku židů; jejich slova provázejí dobové záběry. – Devětadvacetiletý anglický bankovní úředník Winton se chystal v zimě 1938 na lyže do Švýcarska. Když mu zavolal kamarád, že v Praze pomáhá utečencům ze Sudet, Winton se vydal za ním. Navštívil utečenecké tábory. Dostal se k mapě Hitlerových dobyvačných plánů a pochopil, že Sudety německému kancléři stačit nebudou. – Čeští rodiče chodili za Wintonem do hotelu Šroubek s prosbami, zda může odvézt jejich děti do bezpečí. Mladý muž se rozhodl. Poslal mnoho dopisů různým vládám a žádal je o povolení vstupu pro utečence. Neúspěšně. V kavárně začal sestavovat seznam dětí, na němž bylo posléze přes 2000 jmen. Upoutal na sebe pozornost Němců, kteří na něj nasadili krásnou švédskou špiónku. Winton se s ní přes varování přátel scházel. Nakonec žena převezla do své země dvacet pět dětí a už se nevrátila. – Pamětníci vzpomínají, jak se jejich rodiny pokoušely odjet z ČSR. – Wintonův šéf nechápal, proč podřízený zůstává v Praze. Ten se nedal zviklat, i když se situace zhoršila po vzniku protektorátu Čechy a Morava. – Když Winton hledal země ochotné přijmout utečence, souhlasila jen Británie. Odjel tedy do Londýna a z domu organizoval byrokraticky náročný projekt, hledal náhradní rodiny a sháněl finance. – Někteří pamětníci popisují zatčení rodičů, jiní vypálení synagogy. – Winton dal v britském tisku otisknout fotky a údaje o dětech. Lepil je i na kartony, aby si potenciální noví rodiče mohli rychle vybrat. Někdy falšoval doklady, když úřady pracovaly příliš pomalu. Nikoho však do země nepřivezl ilegálně. – Zachránění si vybavují loučení s rodiči. Vzpomínky na cestu doprovázejí záběry z výroční charitativní cesty tzv. Wintonova vlaku z roku 2009. – Během průjezdu Německem v roce 1939 vojáci kontrolovali zavazadla. V Nizozemsku obyvatelé dětem dávali jídlo a pití. Po přeplutí kanálu La Manche děti dorazily na londýnské nádraží Liverpool Street, kde dnes stojí na jejich památku pomník. Tam si je vyzvedli adoptivní rodiče. Zachránění vzpomínají na laskavost Britů a na první dny v cizí zemi. Někteří bydleli v české internátní škole ve Walesu. – Dne 1. září 1939 měl odjet Wintonův největší transport s dvě stě padesáti dětmi, ale vypukla válka a vlak neodjel; většina oněch dětí válku nepřežila. – Pamětníci vyprávějí o letech v bombardované Británii. Dopisy od rodičů z Čech většinou přestaly chodit během roku 1942. – Winton se přihlásil k RAF, někteří starší zachránění také. – 8. května 1945 skončila válka v Evropě. Děti, které se vrátily do Československa a pokoušely se najít své blízké, často zjistily, že všichni zemřeli v koncentračních táborech. – Pamětníci vyprávějí, jak po válce začali nový život. – Po padesáti letech. „Wintonovy děti“ už mají vlastní rodiny. Jejich zachránce o jejich osudech nevěděl. – Stoletý Winton vypráví, jak mu chybí manželka a jak tráví čas. K devětadevadesátým narozeninám si daroval let na rogalu. – V roce 1988 jeho žena Greta našla na půdě knihu výstřižků a fotek dětí. Nicholas jí celý příběh vyprávěl. Ona pak knihu ukázala novinářům. Dlouho o ni neměl nikdo zájem, pak se ozvala BBC. Nic netušícího Wintona pozvali do pořadu That’s Life, kde se setkal se zachráněnými, kteří o něm dosud nevěděli. Jejich potomci se dnes snaží pomáhat dalším lidem. Stejně tak mladí, které inspiruje Wintonův čin, jehož příklad vyzdvihuje i Jeho svatost dalajláma nebo Elie Wiesel. – Z šest set šedesáti devíti „Wintonových dětí“ je dnes známo dvě stě šedesát jedna. Pátrání po ostatních pokračuje... – Všechno, co není vysloveně nemožné, se dá uskutečnit, jestliže se na to člověk plně zaměří a je rozhodnutý to udělat. Nicholas Winton. -ivp-

Poznámka

VÝŇATKY Z FILMŮ: Daleká cesta (1948; r. Alfréd Radok), Identita Věry Gissingové (TV-1994; Dagmar Průchová), Děti v exilu (1943; r. Jiří Weiss).

Komentář

Účinkují

Jeho Svatost dalajlama

laureát Nobelovy ceny

Elisabeth Maxwell

historička

Elie Wiesel

laureát Nobelovy ceny

Esther Rantzen

TV redaktorka, žurnalistka

Joe Schlesinger

zachráněné dítě – Kanada, TV žurnalista, průvodce pořadem

Milena Grenfell-Baines

zachráněné dítě – Velká Británie

Liesl Silverstone

zachráněné dítě – Velká Británie

John Fieldsend

zachráněné dítě – Velká Británie

Vera Gissing

zachráněné dítě – Velká Británie

Alfred Dubs

zachráněné dítě – Velká Británie

Josephine Knight

zachráněné dítě – Velká Británie, sestra Alice Masters

Lisa Dash-Midwinter

zachráněné dítě – Velká Británie

Felix Kafka

zachráněné dítě – Velká Británie

Uta Klein

zachráněné dítě – Velká Británie

Susanne Pearson

zachráněné dítě – Velká Británie

Renata Laxova

zachráněné dítě – Velká Británie

Ben Abeles

zachráněné dítě – Velká Británie

Hanna Slome

zachráněné dítě – Velká Británie

George Korper

zachráněné dítě – Velká Británie

Kurt Stern

zachráněné dítě – Izrael

Malka Sternberg

zachráněné dítě – Izrael

Joseph Ginat

zachráněné dítě – Izrael

Amos Ben-Ron

zachráněné dítě – Izrael

Hugo Marom

zachráněné dítě – Izrael

Tom Berman

zachráněné dítě – Izrael

Tom Schrecker

zachráněné dítě – Austrálie

Hanuš Weber

zachráněné dítě – Švédsko

Alice Masters

zachráněné dítě – USA, sestra Josephine Knight

Dave Lux

zachráněné dítě – USA

Jiří Kafka

zachráněné dítě – Česká republika

Zuzana Marešová

zachráněné dítě – Česká republika

Grete Winton

žena Nicholase Wintona

Nick Winton

syn Nicholase Wintona

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Jana Gospičová

Původní filmový námět

Matej Mináč, Patrik Pašš

Autor komentáře

Joe Schlesinger

Dramaturgie

Jana Hádková (ČT), Robert Valovič (STV), Jana Škopková (šéfdramaturgyně ČT), Miroslava Tomaníková (hlavní dramaturgyně STV)

Architekt

Oliver Csiky

Triky

Patrik Pašš ml. (grafika-trikové záběry), Petr Miškovský (grafika-trikové záběry), Róbert Cuprík ml. (grafika-trikové záběry), Juraj Ďuriš (zvukové efekty)

Zvláštní efekty

Vladimír Liška

Výkonná produkce

Mária Vaneková (Trigon Production, s. r. o.)

Producent

Patrik Pašš, Matej Mináč, Petr Morávek (šéfproducent ČT), Vladimír Bednár (šéfproducent STV)

Produkce

Roman Blaas (ČT), Lucie Zvěřinová (ČT)

Vedoucí produkce

Jana Gospičová (W.I.P.), Marian Dalkovič (Trigon Production, s. r. o.), Magdaléna Rajtárová (STV)

Zástupce vedoucího produkce

Ján Jurga (STV), Ľudmila Fiťková (STV)

Odborný poradce

Igor Wasserberger (hudební poradce)

Hudba

Dirigent

Jaroslav Brych, Jaroslav Rybáček, Josef Pilný, Blanka Kulínská (sbormistryně), Magdaléna Rovňáková (sbormistryně), Stuart Bonner (sbormistr), Elizabeth Burton-Phillips (sbormistryně), Paula Ring Zerkle (sbormistryně)

Písně

Wiegala, Kapky lásky, Po padesáti letech, Children Dream in London, Moonlight and Sunlight, různé skladby a písně

Hudba k písni

Ilse Weberová (Wiegala), Janusz Stokłosa (Kapky lásky), Ivan Čermák (Po padesáti letech), Ľubica Čekovská (Children Dream in London), Ľubica Čekovská (Moonlight and Sunlight)

Text písně

Ilse Weberová (Wiegala), Zdeněk Rytíř (Kapky lásky), Robert Russell (Kapky lásky)

Produkční údaje

Původní název

Nickyho rodina

Anglický název

Nicky’s Family

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

03.02.2011

Distribuce

BONTONFILM a.s. (monopol)

Technické údaje

Formát

Widescreen

Barva

colour

Zvuk

Dolby Digital

Ocenění

Vítěz

Festival: IGRIC, 23. výroční národní tvůrčí ceny Slovenského filmového svazu, Unie slovenských televizních tvůrců a Literárního fondu za audiovizuální tvorbu roku 2011

2012
Bratislava / Slovensko
Tvůrčí prémie za scénář
Patrik Pašš

Vítěz

Festival: Mezinárodní filmový festival v Sedoně

2012
Sedona / Spojené státy americké
Divácká cena – nejlepší dokumentární film

Vítěz

Festival: 64. mezinárodní soutěž rozhlasu, televize a webových programů – Prix Italia

2012
Turín / Itálie
Zvláštní cena SIGNIS

Vítěz

Festival: ZLÍN FILM FESTIVAL – 52. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež

2012
Zlín / Česká republika
Grand Prix za objevné a lidsky hluboké téma filmu
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 13. mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury – Devět bran

2012
Praha / Česká republika
Křišťálová Menora za dokumentární film
Matej Mináč

Vítěz

Festival: IGRIC, 23. výroční národní tvůrčí ceny Slovenského filmového svazu, Unie slovenských televizních tvůrců a Literárního fondu za audiovizuální tvorbu roku 2011

2012
Bratislava / Slovensko
Tvůrčí prémie za scénář
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 12. mezinárodní filmový festival Scottsdale

2012
Scottsdale, Phoenix / Spojené státy americké
Cena diváků – nejlepší film

Vítěz

Festival: 17. mezinárodní televizní festival v Baru

2012
Bar / Černá Hora
Grand Prix za nejlepší film

Vítěz

Akce: 20. ceny slovenské filmové kritiky 2012 za audiovizuální tvorbu roku 2011 udělené Klubem filmových novinářů Slovenského syndikátu novinářů

2012
Bratislava / Slovensko
Cena za slovenský celovečerní a středometrážní dokumentární film
Matej Mináč

Vítěz

Festival: Atlantský festival židovských filmů AJFF

2012
Atlanta / Spojené státy americké
Divácká cena – nejlepší dokumentární film

Vítěz

Akce: Cena Mezinárodní organizace televizních archivů FIAT/IFTA

2012
Londýn / Velká Británie
Výroční cena za nejlepší využití archivů

Vítěz

Festival: MakeDox – 3. filmový festival kreativního dokumentu

2012
Skopje / Makedonie
Cibulové semínko – nejlepší film pro děti a mládež

Nominace

Akce: 19. výroční ceny Český lev 2012 za filmovou tvorbu roku 2011

2012
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 46. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2011

2011
Karlovy Vary / Česká republika
Divácká cena deníku Právo
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 28. jeruzalémský mezinárodní filmový festival

2011
Jeruzalém / Izrael
Cena Fóra pro zachování audiovizuální paměti
Patrik Pašš

Vítěz

Festival: 28. jeruzalémský mezinárodní filmový festival

2011
Jeruzalém / Izrael
Cena Fóra pro zachování audiovizuální paměti
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 43. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana

2011
Ostrov / Česká republika
Zvláštní cena dospělé poroty
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 35. světový filmový festival v Montrealu

2011
Montreal / Kanada
Cena za nejlepší dokument

Vítěz

Festival: 43. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana

2011
Ostrov / Česká republika
Křišťálový šaton dospělé poroty v kategorii od 13 do 18 let
Matej Mináč

Vítěz

Festival: 6. mezinárodní filmový festival Cinematik

2011
Piešťany / Slovensko
Cena primátora města Piešťany