Nickyho rodina

životopisný, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Nicky’s Family

Minutáž

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

03.02.2011

Režie

Matej Mináč

Scénář

Matej Mináč, Patrik Pašš

Námět

Matej Mináč, Patrik Pašš

Anotace

Slovenský režisér Matej Mináč už potřetí natočil film věnovaný Siru Nicholasi Wintonovi (nar. 1910) a jeho záchraně šesti set šedesáti devíti československých, převážně židovských dětí v roce 1939. Tomuto tématu se věnoval v hraném debutu Všichni moji blízcí (1999) i v dokumentu Síla lidskosti – Nicholas Winton (2001), vyznamenaném Cenou Emmy. – Dokumentární snímek s hranými pasážemi Nickyho rodina neobsahuje mnoho zásadních nových informací. Podrobně sleduje Wintonovu snahu zařídit povolení pro vycestování dětí, jejich přijetí v Británii a zařazení do náhradních rodin. Zveřejňuje mnoho útržkovitých vzpomínek přeživších lidí o tom, jak tuto situaci v dětství prožívali a zaznamenává jejich besedy na školách v různých zemích. Zabývá se i tím, kolik dalších jedinců Wintonův čin inspiroval k vlastní charitativní činnosti. Průvodcem filmu je jeden ze zachráněných, televizní žurnalista Joe Schlesinger. Komentáře oživují záběry z dobových dokumentů a četné archiválie. Ozvláštněním jsou ilustrativní hrané scény, předvádějící některé autentické situace (např. kalvárie židovské matky, usilující o záchranu dvou dcer). – Tvůrci však film, jehož výpověď je nezpochybnitelná a významná, zatěžují patosem a sentimentalitou použitím dosti prvoplánové hudby, zpomalenými záběry na dojaté aktéry a vznešenými frázemi.

Obsah

Film je volnou dramatizací skutečných událostí z let 1938–2010. Jsou příběhy, ve kterých nejsme jenom diváky, ale sami se můžeme stát jejich přímými účastníky. – Do roku 1988 skoro nikdo nevěděl, že Brit Nicholas Winton zachránil stovky životů. Od té doby mluvil o svém činu na školách a dočkal se ocenění od královny Alžběty II. – Filmem provází jedno z „Wintonových dětí“, kanadský televizní žurnalista Joe Schlesinger, pocházející z Bratislavy. – Dnes už staří zachránění lidé vzpomínají na dětství před válkou v Československu. Mnoho z nich chodí do škol, aby s mladými mluvili o historii. – Život židovských dětí se zhoršil po mnichovské dohodě. Pamětníci vyprávějí o vyhnání z domovů, o útisku židů; jejich slova provázejí dobové záběry. – Devětadvacetiletý anglický bankovní úředník Winton se chystal v zimě 1938 na lyže do Švýcarska. Když mu zavolal kamarád, že v Praze pomáhá utečencům ze Sudet, Winton se vydal za ním. Navštívil utečenecké tábory. Dostal se k mapě Hitlerových dobyvačných plánů a pochopil, že Sudety německému kancléři stačit nebudou. – Čeští rodiče chodili za Wintonem do hotelu Šroubek s prosbami, zda může odvézt jejich děti do bezpečí. Mladý muž se rozhodl. Poslal mnoho dopisů různým vládám a žádal je o povolení vstupu pro utečence. Neúspěšně. V kavárně začal sestavovat seznam dětí, na němž bylo posléze přes 2000 jmen. Upoutal na sebe pozornost Němců, kteří na něj nasadili krásnou švédskou špiónku. Winton se s ní přes varování přátel scházel. Nakonec žena převezla do své země dvacet pět dětí a už se nevrátila. – Pamětníci vzpomínají, jak se jejich rodiny pokoušely odjet z ČSR. – Wintonův šéf nechápal, proč podřízený zůstává v Praze. Ten se nedal zviklat, i když se situace zhoršila po vzniku protektorátu Čechy a Morava. – Když Winton hledal země ochotné přijmout utečence, souhlasila jen Británie. Odjel tedy do Londýna a z domu organizoval byrokraticky náročný projekt, hledal náhradní rodiny a sháněl finance. – Někteří pamětníci popisují zatčení rodičů, jiní vypálení synagogy. – Winton dal v britském tisku otisknout fotky a údaje o dětech. Lepil je i na kartony, aby si potenciální noví rodiče mohli rychle vybrat. Někdy falšoval doklady, když úřady pracovaly příliš pomalu. Nikoho však do země nepřivezl ilegálně. – Zachránění si vybavují loučení s rodiči. Vzpomínky na cestu doprovázejí záběry z výroční charitativní cesty tzv. Wintonova vlaku z roku 2009. – Během průjezdu Německem v roce 1939 vojáci kontrolovali zavazadla. V Nizozemsku obyvatelé dětem dávali jídlo a pití. Po přeplutí kanálu La Manche děti dorazily na londýnské nádraží Liverpool Street, kde dnes stojí na jejich památku pomník. Tam si je vyzvedli adoptivní rodiče. Zachránění vzpomínají na laskavost Britů a na první dny v cizí zemi. Někteří bydleli v české internátní škole ve Walesu. – Dne 1. září 1939 měl odjet Wintonův největší transport s dvě stě padesáti dětmi, ale vypukla válka a vlak neodjel; většina oněch dětí válku nepřežila. – Pamětníci vyprávějí o letech v bombardované Británii. Dopisy od rodičů z Čech většinou přestaly chodit během roku 1942. – Winton se přihlásil k RAF, někteří starší zachránění také. – 8. května 1945 skončila válka v Evropě. Děti, které se vrátily do Československa a pokoušely se najít své blízké, často zjistily, že všichni zemřeli v koncentračních táborech. – Pamětníci vyprávějí, jak po válce začali nový život. – Po padesáti letech. „Wintonovy děti“ už mají vlastní rodiny. Jejich zachránce o jejich osudech nevěděl. – Stoletý Winton vypráví, jak mu chybí manželka a jak tráví čas. K devětadevadesátým narozeninám si daroval let na rogalu. – V roce 1988 jeho žena Greta našla na půdě knihu výstřižků a fotek dětí. Nicholas jí celý příběh vyprávěl. Ona pak knihu ukázala novinářům. Dlouho o ni neměl nikdo zájem, pak se ozvala BBC. Nic netušícího Wintona pozvali do pořadu That’s Life, kde se setkal se zachráněnými, kteří o něm dosud nevěděli. Jejich potomci se dnes snaží pomáhat dalším lidem. Stejně tak mladí, které inspiruje Wintonův čin, jehož příklad vyzdvihuje i Jeho svatost dalajláma nebo Elie Wiesel. – Z šest set šedesáti devíti „Wintonových dětí“ je dnes známo dvě stě šedesát jedna. Pátrání po ostatních pokračuje... – Všechno, co není vysloveně nemožné, se dá uskutečnit, jestliže se na to člověk plně zaměří a je rozhodnutý to udělat. Nicholas Winton. -ivp-

Poznámka

VÝŇATKY Z FILMŮ: Daleká cesta (1948; r. Alfréd Radok), Identita Věry Gissingové (TV-1994; Dagmar Průchová), Děti v exilu (1943; r. Jiří Weiss).

Galerie

Hrají

Klára Issová

židovská matka

Michal Slaný

mladý Nicholas Winton

Marta Richterová

Aneta Faitová

Bibiana Ondrejková

Hana Holišová

Dávid Mináč

Ladislav Dostál

Radka Dostálová

Lucie Štouračová

Samuel Spišák

Bibiana Pogány /ž/

Grétka Pogány /ž/

Emma Tarageľová

Viktor Veniger

Rozalia Wünschová

Komentář

Joe Schlesinger

Mluví

Jiří Bartoška

Ivan Jiřík

Libuše Šafránková

Arnošt Goldflam

Josef Abrhám

Eliška Balzerová

Tomáš Töpfer

Ladislav Smoček

Jiří Plachý

Petra Tenorová

Jiřina Bohdalová

Aneta Talpová

Jiří Lábus

Anna Nemčoková

Simona Postlerová

Účinkují

Nicholas Winton

Jeho Svatost dalajlama

laureát Nobelovy ceny

Elisabeth Maxwell /ž/

historička

Elie Wiesel

laureát Nobelovy ceny

Esther Rantzen /ž/

TV redaktorka, žurnalistka