Divadlo Svoboda

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Theatre Svoboda

Minutáž

98

Země původu

Česká republika

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

07.04.2011

Jazyková verze

česká

Režie

Jakub Hejna

Scénář

Jakub Hejna, Barbora Příhodová, Lucie Králová (spolupráce na scénáři), Jan Gogola ml. (spolupráce na scénáři)

Námět

Jakub Hejna, Barbora Příhodová

Anotace

Umění a životní osudy světoznámého scénografa Josefa Svobody.

Střihač Jakub Hejna (nar. 1976) režijně debutuje portrétem svého dědečka, světově uznávaného scénografa Josefa Svobody (1920–2002), nazvaným Divadlo Svoboda. S dědovou bustou navštívil řadu osobností, jejichž svědectví skládají obraz výjimečného umělce a přibližují jeho životní, především však tvůrčí „pouť“. Svoboda realizoval přes sedm set scénografií. Stál u zrodu Laterny Magiky a do oboru přinesl nové technologie (polyekran a polyvize). Neúnavně pracoval na domácích i světových jevištích. Jeho „profil“ však poněkud narušuje fakt, že podepsal spolupráci s StB. – Hejna ve filmu použil mnoho archivních materiálů, zachycujících klíčové inscenace i samotného Svobodu. Natáčel v dědečkově ateliéru, vypravil se do zahraničí. Pozoruhodný dokument je výsledkem pozvolného objevování slavného předka, na něhož měl autor jen kusé vzpomínky. Svobodovu osobnost a jeho mistrovské dílo nahlíží „chronologicky“, přitom ovšem z více perspektiv, nabízejících mj. různé pohledy pamětníků. Zvláštní pozornost věnoval výběru hudby, „scéně/inscenaci“ prostředí a samozřejmě „dramaturgii“ střihu.

Obsah

Jakub Hejna si z Národního divadla (ND) odnáší bustu svého dědy, scénografa Josefa Svobody. Vydává se s ní za pamětníky. Vzpomínají Svobodova dcera, kostýmní výtvarnice Šárka Polak Hejnová, Václav Havel či Jan Kačer. – Svoboda působil na scénách po celém světě. V neapolském Teatro San Carlo inscenoval La Traviatu. V archivních záběrech popisuje manipulaci s obřím zrcadlem, tvořícím scénu. Režisér Henning Brockhaus je jeho řešením nadšen. – Hejna konfrontuje režiséra Jaromíra Pleskota a další osoby. – Svobodův ateliér v podzemí jeho vily zůstal v původním stavu. Helena Albertová, kurátorka výstavy o Svobodovi, ukazuje jeho uspořádaný archiv. Umělec byl zručný i řemeslně; narodil se v Čáslavi do rodiny truhláře. – V poválečných letech se Svoboda snažil zpřístupnit operu veřejnosti. Ve Velké opeře 5. května realizoval avantgardní scény se sešikmenými plochami. – Na Svobodu kriticky vzpomíná scénograf Jaroslav Malina. – V 50. letech Svoboda rozvíjel v ND nové technologie. Pracoval s režiséry Radokem, Krejčou, Macháčkem, Kašlíkem, Pleskotem. V Bruselu vytvořil scénu Hamleta. Používal metafory, využíval kinetiku. Snažil se o nepostřehnutelné proměny scén. S Kačerem se někdy v pojetí neshodl, s Krejčou byl naopak sehraný. – Podle dcery Šárky měl otec díky manželce potřebné zázemí. – V inscenaci Ze života hmyzu využil tvůrce tvar šestiúhelníku. V Krejčově Rackovi pracoval s projekcí a světly. – Jím vymyšlené kontralampě se říká svoboda. – Havel a Krejča se přiznávají k „poťouchlému zničení“ zrcadlové scénografie, jež se jim nehodila do Zahradní slavnosti. – Svoboda s Radokem vytvořili pro Expo 1958 Laternu Magiku. V roce 1960 byl Radok shora kritizován a přítel mlčel. Radok mu přisoudil přezdívku Svob (od snob). – V Hoffmanových povídkách evokoval scénograf vodou na jevišti Benátky, což zaujalo i v USA. – Na nahrávkách ze 70. a 80. let mistr přiznává, že se musel Radoka opakovaně zříct. Později se prý smířili. – V Komikovi v ND použil opony zavěšené na trolejbusových trolejích. – Hejna navštíví i Svobodovu dlouholetou milenku Sylvii Pojarovou. Čte si u ní v korespondenci. – Výstava v Madridu o Svobodovi ukazuje, jak jeho moderní technologie vyjadřovaly emoce. – Někteří kolegové Svobodovi zahraniční zakázky záviděli. Jeho členství v KSČ bylo prý pragmatické. – Pro Stvoření světa na Expu v Montrealu vyvinul polyekran. Měl štěstí na talentované kolegy, spolupracoval i s Lawrencem Olivierem. Vyučoval scénografii. – I přes mimomanželské vztahy ženu s dcerou nikdy neopustil. – Jeho dílo je fenomenální. Podle Havla to s režimem uměl. Díky tomu měl tvůrčí svobodu. – Spoluzaložil Scénografický ústav. – Pro Hejnu je dědův ateliér tajemnou laboratoří. – Vnuk si čte o dědovi ve složkách StB. Ten jako agent podal přes dvě stě hlášení, ale podle některých nikomu neublížil. On sám si za svým životem vždy stál. – V 70. letech používal na scénách hedvábí, laser či fólii z kosmických lodí. – V newyorské Metropolitní opeře dělal scénu Prodané nevěsty. – Vnuk po své „objevné pouti“ vrací bustu zpět do Národního divadla. -dh-

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Jakub Hejna, Barbora Příhodová

Scénář

Jakub Hejna, Barbora Příhodová, Lucie Králová (spolupráce na scénáři), Jan Gogola ml. (spolupráce na scénáři)

Druhá kamera

Jaromír Kačer

Koproducent

Petr Morávek (ČT), Jakub Hejna (YOUNG FILM), Miloš Krejcar (YOUNG FILM)

Spolupráce

Jitka Němcová (režijní spolupráce), Pavel Křemen

Hudba

Písně

různé skladby a písně

Produkční údaje

Původní název

Divadlo Svoboda

Anglický název

Theatre Svoboda

Pracovní název

Schránky paměti, Šifra Svob

Copyright

2011

Rok výroby

2011

Premiéra

07.04.2011

Distribuce

Cinemart, a.s. (monopol)

Technické údaje

Barva

colour

Verze

česká

Titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2011 Českého filmového a televizního svazu

2012
Beroun / Česká republika
Čestné uznání
Jakub Hejna

Nominace

Akce: 19. výroční ceny Český lev 2012 za filmovou tvorbu roku 2011

2012
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Jakub Hejna

Nominace

Akce: 2. ceny české filmové kritiky 2011

2012
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Jakub Hejna