Zapomenuté světlo

psychologický

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Forgotten Light

Minutáž

105

Země původu

Česká republika

Copyright

1996

Rok výroby

1996

Premiéra

19.12.1996

Jazyková verze

česká

Režie

Vladimír Michálek

Scénář

Milena Jelínková

Námět

Milena Jelínková

Anotace

Vášnivý vztah k lásce a k životu.

Druhý celovečerní film Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo vznikl podle stejnojmenné prózy českého básníka, spisovatele a katolického kněze Jakuba Demla (1878-1961). Motivy z knihy, vydané v roce 1934, přesadila Čechoameričanka Milena Jelínek do druhé poloviny osmdesátých let. Ve spojení se skutečnými událostmi tak vznikl melancholicky laděný příběh vesnického faráře, bojujícího se státními úředníky i s vyššími představiteli církve za záchranu „bezvýznamného“ kostela. – Michálkův snímek zaujme už netypickým obsazením Boleslava Polívky do psychologicky náročné role; oblíbený komik a známý představitel české pantomimy dokázal zkáznit své expresivní herectví, a ztvárnil faráře Holého jako „obyčejného“ muže, jenž si povolání duchovního zvolil víceméně náhodou. Víra v Boha pro něj ovšem představuje neotřesitelnou hodnotu, přestože kvůli ní přichází do konfliktu jak s pozemskou láskou k ženě, tak se světskou a dokonce i s církevní mocí. Holý nadto zápasí s dvojnásobným pocitem vlastní zbytečnosti: je bezmocný při setkání se zhoubnou chorobou milované Marjánky, jíž nedovede pomoci ani ulevit. Stejně bezradný je před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchovní hodnoty, a který prostřednictvím komisí dokonce rozhoduje „o bytí či nebytí Boha“. – Vedle existenciálního pocitu úzkosti osamělého jedince, a vedle symbolického využití snových vizí (ztvárněných verbálně, ústy hlavní postavy), využila Milena Jelínek z Demlovy prózy i rozporuplný motiv knězova vztahu k mladé ženě. Ten ovšem tvoří ve filmu poněkud osamělou dějovou linii. – Velkou hodnotou kultivovaného snímku je přesné obsazení hlavních postav a herecké výkony; vedle Boleslava Polívky si pozornost zaslouží Veronika Žilková v roli umírající Marjánky, a Jiří Pecha jako svérázný židovský sochař Klíma. Postavu farářova šlechtického přítele si zahrál skutečný hrabě Antonín Kinský. -zk-

Obsah

Podzim 1987. Raprechtice v Jizerských horách. Mladý farář Holý jezdí otlučenou škodovkou a bydlí na oprýskané faře. Zjistí, že do jeho kostela při dešti zatéká. Požádá o pomoc hraběte Antonína Kinského, který pracuje jako řidič sanitky. Zakryjí strmou střechu na věži igelitovou fólií. – Na mši vypráví Holý hrstce věřících jeden ze svých snů: viděl svatého Jindřicha, patrona zdejšího kostela, jak zachránil svatostánek před zkázou. – Policajt Jarda Semek odjede nahlásit na okrsek, že se kolem kostela potlouká německý překupník. – Holý s Kinským uvažují, jak zachránit střechu kostela. Státní příspěvek na opravu totiž podle všeho církev nedostane. – Němec Müller nechá v pokladničce jednu marku a svou vizitku. Má zájem o sochu svatého Jindřicha. Holý ví, že by pak bylo na střechu, ale hrozil by také kriminál. – Farář marně žádá o příspěvek církevního tajemníka na národním výboru. Úředník v jeho přítomnosti zavolá stavebnímu inspektorovi Mládkovi. Připomene mu raprechtický kostel, který chtějí zavřít a využít po svém. – Cestou do kopce se faráři jako obvykle přehřeje chladič. Muž se staví v hospodě. Manžel hospodské, Holého přítel Karel Klíma, je sochař. Prohlašuje o sobě, že je Žid, kleje v jednom kuse, a jak vidí faráře, hned oznamuje, že se nedá obrátit na jeho víru. Holý se ho vyptává na obchodníka Müllera a požádá ho, aby vyrobil kopii sochy svatého Jindřicha. Originál stejně nepatří do Raprechtic, pochází z jednoho ze zlikvidovaných kostelů. – Farář se u Klímů rozpačitě pozdraví s hezkou matkou tří dětí Marjánkou Lebedovou. Je do ní zamilovaný. Klímová mu prozradí, že mladá žena bude muset znova chodit na chemoterapii. – Farář odveze smutnou Marjánku domů; nedovede jí však pomoci, ani ji povzbudit. – Marjánčin muž, družstevník Francek, zakrývá svou bolest hrubostí. Farář se radši vzdálí. – Církevní tajemník se stavebním inspektorem Mládkem arogantně odmítnou opravit střechu kostela, která prý může ohrozit životy lidí. Holý ovšem dobře ví, že budova potřebuje jen jednoduchou opravu. Nakonec ještě musí prosit, aby mu dovolili odsloužit poslední mši. – Karel Klíma tvrdí před policajtem Jardou, že sochu svatého veze naimpregnovat. – Na poslední mši se farář rozohní a mluví proti úředníkům, kteří rozhodují o tom, zda je Bůh přežitkem či ne. O boží existenci přece nemůže rozhodovat jakási komise. – Holý zajede za doktorkou Prokopovou na oddělení pro církevní věci Krajského národního výboru. Úřednice, původem Slovenka, s ním mluví cestou; jde si totiž v pracovní době koupit banány. Poradí knězi, aby si peníze sehnal jako jeho spolužák ze semináře, farář Kubišta. Ten sezval na hostinu různé papaláše, včetně vysokého komunistického funkcionáře Vacka. – Kubišta působí v krásném rekonstruovaném gotickém kostele. Před Holým, a zřejmě i sám před sebou se však hluboce stydí. – Francek v krajské nemocnici přemlouvá manželku, aby tu zůstala. Každodenní dojíždění jí nedělá dobře. Když ji navštíví farář, žárlivý muž radši odejde. – Klíma přiveze dubové dřevo na sochu. Smutný farář to považuje za zbytečné. Sochař však snadno přemluví mladé štamgasty, aby střechu opravili. – Policajt Semek se marně vzteká, že opravu nikdo nepovolil. Když zaprší, ukáže se, že chlapi odvedli práci dobře. Semkův služební pes Igor náhle v kostele zaútočí na zatoulanou slepici. Farář ji chce zachránit, a pes se na něj vrhne. Semek musí Igora zastřelit. Málem trefí kněze. – Na Marjánčinu prosbu promluví Holý s jejím mužem. Ten však nechce, aby manželka byla doma. V nemocnici se o ni lépe postarají. – Holý se baví s lékařem o možnosti podepsat reverz a odvézt Marjánku na vlastní zodpovědnost. – U kapitulního vikáře žádá kněz o znovuvysvěcení kostela, v němž byla prolita krev. Vikář však odmítá „dráždit“ státní moc. Holý bude muset naopak zaplatit služebního psa, kterého údajně vyprovokoval k útoku. Farář musí nakonec odevzdat nadřízenému klíče od raprechtického kostela. – Duchovní odveze Marjánku z nemocnice domů. Mladá matka se shledá se syny Vaškem a Martinem, s manželem a s dcerou Alenou. Při malé oslavě na uvítanou se jí však udělá špatně. – Holý se o samotě trápí: nemůže být u milované Marjánky, a nedovede jí ani ulevit od bolesti. Cítí se zbytečný a osamocený. – Stavbaři ohradí kostel plechovým plotem. Prý kvůli dětem z blízkého Ústavu sociální péče. – Klíma dál pracuje na soše svatého. Filozofuje s farářem o Bohu a vzpomíná na děda, který skončil v transportu. – Oba muži vyhledají komunistu Vacka při nočním honu. Žádají povolení na výstavu Klímových soch v raprechtickém kostele. Arogantní funkcionář chce, aby se Holý řádně ohlásil v jeho kanceláři. – Druhý den Vacek předá fáráři písemné odejmutí státního souhlasu k výkonu povolání. Holý se neudrží a uhodí papaláše do tváře. – Po poslední návštěvě chemoterapeutického oddělení Holý odveze Marjánku do vesnice. Je mu líto, že už s ní nebude jezdit. – Na kopci se chladič zase přehřeje. Dvojice se staví na chatě horala Jury. K Lebedovým dorazí i s ním v podroušeném stavu. Při společném popíjení s Franckem přijde řeč na to, jak se Holý vlastně stal farářem. Muž zamluví téma povídáním o dalším ze svých snů. – Farář Holý, hrabě Kinský a sochař Klíma uvažují, co s hotovou kopií svatého Jindřicha a s opravou kostela. Hrabě se zmíní o své tetě Marii Anně, která by mohla pomoci. Vyrůstala totiž se současným arcibiskupem. – Ze starobince odveze Kinský svou Tante do jejího bývalého sídla. V barokním zámečku je teď prasečinec. Tante jakoby to neviděla. Provede zničenou budovou Kinského dcery Elišku a Terezku. Pohybuje se dokonce bez invalidního vozíku. – Marjánce je lépe. Když na dvoře setne hlavu slepici, udělá se špatně faráři. Knězi přijde do jisté míry vhod zpráva o smrti hraběnky Kinské. Zádušní mši ve zdejším kostele bude totiž sloužit arcibiskup. – Smuteční obřad se opravdu koná ve zdejším kostele. Klíma vystaví obě sochy svatého Jindřicha, aby byla jeho kopie vysvěcena spolu s budovou. – Díky arcibiskupovi je kostel znovu otevřen, a Holý opět získá státní souhlas. Kapitulní vikář ho podezírá ze spolupráce s StB. – Holý s Klímou plánují prodej sochy Müllerovi. Sochař však málem nepozná, který ze svatých je původní. Při manipulaci socha upadne, a z jejích útrob se vysype ukrytý církevní poklad. Než se oba přátelé vzpamatují, zatkne faráře Jarda Semek. – Po měsíci Holého bez vysvětlení propustí z vazby. Podle Prokopové z KNV nechce mít komunista Vacek ve své kariéře problémy s bezvýznamným farářem. – Střechu kostela už oficiálně renovují. Holý se shledá s Klímou, který v kostelní lodi instaluje své skulptury. Šťastný farář mu výjimečně dovolí, aby podle své víry nechal klobouk na hlavě. – Marjánka pomalu umírá. Musí stále ležet. Holý jí podle starého receptu namaže hruď čistým sádlem. Vypráví jí sen o setkání s Bohem, který se modlil k člověku. Bůh ho považoval za zjevení; tak dlouho totiž lidé nechodili do kostela, že sám Stvořitel málem přestal věřit v jejich existenci. – Opravená věž kostela se jednou v noci ocitne v plamenech. Podle stavebního inspektora se asi vznítila fermež. Zoufalý farář se modlí, aby mu Bůh dal sílu. – Marjánka zemře v klidu a bez bolesti. U smrtelné postele jí farář vyzná lásku. Je přesvědčen, že milovaná žena o ní dobře věděla. Pak Holý dojde pro nic netušícího Francka do hospody. Oba muži jsou už dávno přáteli. – Zima. Obvyklá hrstka věřících nechce po mši odejít z kostela. Holého přemístili, a oni se bojí, že ho vidí naposledy. Kněz, vyrovnaný se životem, jim dodá povzbuzení. -zk-

Hrají

Boleslav Polívka

farář Holý

Jiří Lábus

farář Kubišta

Petr Kavan

Francek

Jiří Pecha

sochař Klíma

Simona Peková

hospodská Olina Klímová

Hana Frejková

Novačka

Ivo Kubečka

Novák

Soňa Valentová

dr. Prokopová

Roman Metznarowski

kapitulní vikář

Miroslav Knoz

arcibiskup

Václav Legner

stavební inspektor Mládek

Milan Riehs

církevní tajemník

Martin Sitta

Zdeněk

Agatha Hanychová

Eliška

dětská role

Monika Nosková

Terezka

dětská role

Václav Pacholík

Václav

dětská role

Martin Chlum

Martin

dětská role

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Kryštof Hanzlík

Asistent režie

Hynek Svoboda

Původní filmový námět

Milena Jelínková

Předloha

Jakub Deml (Zapomenuté světlo – s použitím motivů ze sbírky povídek)

Technický scénář

Vladimír Michálek, Martin Duba

Druhá kamera

Pavel Brynych

Asistent kamery

Stanislav Šťastný

Výprava

Bedřich Čermák, Martin Heřmanovský, Richard Staněk

Návrhy kostýmů

Petra Jáchimová

Koordinátor kaskadérů

Ladislav Lahoda (FILMKA)

Výkonná produkce

Jana Tomsová

Vedoucí výroby

Jana Tomsová

Zástupce vedoucího výroby

Zdenka Fialová, Pavel Picek

Výtvarná spolupráce

Petr Kavan (sochy), Martin Heřmanovský (kopie sochy sv. Jáchyma)

Hudba

Písně

Jednou dvakrát (L. Vejvoda, L. Jacura)

Produkční údaje

Původní název

Zapomenuté světlo

Anglický název

Forgotten Light

Copyright

1996

Rok výroby

1996

Premiéra

19.12.1996

Výrobce

STUDIO FÁMA 92, spol. s r. o., ČESKÁ TELEVIZE, TS Alice Nemanské (ČESKÁ TELEVIZE)

Technické údaje

Barva

colour

Zvuk

Dolby Stereo

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Festival: 8. Mezinárodní filmový festival slovanských a pravoslavných národů Zlatý rytíř

1999
Smolensk / Rusko
Diplom za nejlepší ženský herecký výkon
Veronika Žilková

Vítěz

Festival: 8. Mezinárodní filmový festival slovanských a pravoslavných národů Zlatý rytíř

1999
Smolensk / Rusko
Diplom za nejlepší umělecké ztvárnění

Vítěz

Festival: 8. Mezinárodní filmový festival slovanských a pravoslavných národů Zlatý rytíř

1999
Smolensk / Rusko
Zvláštní cena ortodoxního tisku

Vítěz

Festival: 28. Lubušské filmové léto – Festival kritiků, Lagów, 1998

1998
Lagów / Polsko
Stříbrné rouno
Vladimír Michálek

Vítěz

Festival: 32. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

1997
Karlovy Vary / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Boleslav Polívka

Nominace

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší režie
Vladimír Michálek

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Boleslav Polívka

Nominace

Akce: Česká nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1966

1997
Praha / Česká republika
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
podle návrhu České filmové a televizní akademie oznámeném 21. 10. 1997 jako kandidatura filmu v 70. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1997

Nominace

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Michal Dvořák

Nominace

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší film

Vítěz

Akce: Cena Asociace českých kameramanů za vynikající dílo roku 1996

1997
... / Česká republika
Cena za kameru
Martin Duba

Nominace

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší hudba
Radim Hladík ml.

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší zvuk
Radim Hladík ml.

Vítěz

Festival: 32. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

1997
Karlovy Vary / Česká republika
Křišťálový glóbus – hlavní cena
Vladimír Michálek

Nominace

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší scénář
Milena Jelínková

Vítěz

Akce: 4. výroční ceny Český lev 1996

1997
Praha / Česká republika
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
Veronika Žilková