Alfréd Radok

scenárista, dramatik, režisér

Datum narození

17.12.1914

Místo narození

Koloděje nad Lužnicí, Rakousko-Uhersko

Datum úmrtí

22.04.1976

Místo úmrtí

Vídeň, Rakousko

Alternativní jména

Alfred Radok (rodné jméno), Karel Kat (pseudonym), Vladimír Bureš (pseudonym), Č-dok (šifra autora), -r. (šifra autora), k. k. (šifra autora), R. R. (šifra autora)

Životopis

ALFRÉD RADOK (nar. 17.12.1914, Koloděje nad Lužnicí – zem. 22.4.1976, Vídeň) pocházel z židovsko-katolické rodiny. Vystudoval obchodní akademii v Písku (1936). Po dvouleté vojenské službě studoval na Svobodné škole politických nauk v Praze. Po uzavření vysokých škol nastoupil jako asistent režie E. F. Buriana v divadle D 41, jež však bylo záhy také zavřeno. Za okupace působil v Městském divadle v Plzni a v Městském divadle na Vinohradech v Praze. V září 1944 nastoupil do transportu do koncentračního a internačního tábora v Klettendorfu u Vratislavi. Po osvobození pracoval v Divadle 5. května a v Divadle satiry (1946–47). V letech 1949–1952 byl zaměstnancem Československého státního filmu jako scenárista a režisér, poté režisérem Vesnického divadla (1952–1954). Několikrát byl režisérem Národního divadla v Praze (1948–49, 1954–59, 1966–68, formálně až do roku 1972), pracoval v Městských divadlech pražských (1960–65). Byl spolutvůrcem, režisérem a uměleckým šéfem Laterny magiky (1956–60), kde se podílel na I. a II. programu (s kritizovaným Otvíráním studánek). V srpnu 1968 režisér s rodinou emigroval. Působil pak ve Folkteatru ve švédském Göteborgu (1968–1976). Kromě toho hostoval v řadě evropských divadel (Vídeň, Mnichov, Berlín, Brusel, Bergen). – Alfred Radok patřil k nejvýznamnějším českým divadelním režisérům. Proslul mimo jiné inscenacemi Veselá vdova? (1945), Lištičky (1948), Chodská nevěsta (1949), Loupežník (1954), Ďábelský kruh (1955), Komik (1957), Švédská zápalka (1961), Ženitba (1963), Sestup Orfeův (1963), Hra o lásce a smrti (1964), Poslední (1966). Jako žák E. F. Buriana si osvojil výrazný a originální styl, v němž kladl důraz na úzké sepětí všech složek divadelního představení. Jeho tvorba měla často povahu dokonale promyšleného experimentu, pracujícího s moderními technickými prostředky. Pro svou neústupnost při prosazování tvůrčího záměru se často dostával do konfliktu s vedením divadel i s představiteli politické moci. Byl označován jako formalista. Se stejnými potížemi se setkával i jako filmový režisér. Proto není jeho filmografie rozsáhlá. Poprvé se s filmem setkal, když v roce 1941 realizoval dotáčky do Mahenových her Konec dona Juana a Mezi dvěma bouřkami. Snímek Daleká cesta, komunistickým režimem úmyslně opomíjený, patří k nejvýznamnějším dílům české kinematografie. Za svou režijní práci obdržel Cenu země České (1947), Státní cenu (1959), Cenu města Bruselu (1967) a tituly Zasloužilého (1964) a Národního (1968) umělce, které mu byly vzhledem k jeho emigraci v roce 1972 odňaty. Dne 28. října 1991 byl Alfréd Radok vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Byl starším bratrem filmového režiséra a průkopníka polyekranu a nových audiovizuálních uměleckých technik Emila Radoka (1918–1994), manželem dramatičky, režisérky a herečky Marie Tesařové–Radokové (1922–2003) a otcem divadelního a operního režiséra Davida Radoka (nar. 1954). – Jeho životu a dílu se věnovala například kniha Zdeňka Hedbávného Alfréd Radok – Zpráva o jednom osudu (Národní divadlo v Praze, Divadelní ústav, Praha 1994), studie Jiřího Cieslara Daleká cesta Alfréda Radoka/Daleká cesta Alfréda Radoka ve světle Hry o lásce a smrti (Iluminace 3/91, 1/92 nebo Jiří Cieslar: Filmové zápisky 90-93, GRYF, Praha 1993), sborník Alfréd Radok mezi filmem a divadlem (Akademie múzických umění v Praze, Národní filmový archiv, Praha 2007), album Alfréd Radok 100 (Divadlo ústav, Praha 2014) nebo Daleká cesta. Kritické a analytické studie (Casablanca, Praha 2018). – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) Parohy (1947; r. František Sádek; umělecká spolupráce), expresionistické drama o židovské rodiny během německého holocaustu Daleká cesta (1948; + spol. sc.), veselohra podle motivů divadelní hry Václava Klimenta Klicpery Divotvorný klobouk (1952; + sc.), adaptace povídky Theodora Dreisera Půjdete na chvíli ke mně? s názvem V pasti (TV–1955; + sc.), nostalgická komedie z počátků automobilismu Dědeček automobil (1956; + spol. sc.), inscenace hry Liona Feuchtwangera Ďábel z Bostonu (TV–1957; + sc.), přepis novely Stefana Zweiga Královská hra pod titulem Šach mat (TV–1964; + sc.) a Die Berufe des Herrn K. (TV–1969, Povolání pana K.). -tbk-

Filmografie

Dědeček automobil

1956
Režie, Scénář, Technický scénář

Divotvorný klobouk

1952
Režie, Scénář

Daleká cesta

1948
Režie, Scénář

Parohy

1947
Režie
umělecká spolupráce