Celovečerní hraný debut Jana Němce (1936-2016) Démanty noci (1996) tematicky navazuje na jeho absolventský snímek Sousto (1962), realizovaný rovněž podle povídky Arnošta Lustiga (1926-2011). Vznikl podle další Lustigovy povídky Tma nemá stín ze sbírky Démanty noci. V jednoduchém příběhu dvou bezejmenných mladíků (Prvního a Druhého), kteří uprchnou z transportu směřujícího do koncentračního tábora, tvůrci velmi sugestivně a s originální uměleckou silou vyjadřují stavy a pocity lidí, bojujících v mezní situaci o život. Prolínají se tu reálné události (útěk lesem, setkání s venkovankou, pronásledování německou domobranou, zajetí a záměrně „nejasné“ vyústění) s vizemi (flashbacky a flashforwardy), přičemž hranice mezi nimi jsou záměrně „rozostřené“ (zejména v sekvenci, kdy Druhý jde pro jídlo k venkovance). Podle Němce se jedná o „snový realismus“, spojený i s odkazy k surrealismu (opakující se záběry s mravenci apod.), jehož leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Druhý se ve svých horečnatých představách pohybuje po pražských ulicích a u domů a v nich jakoby hledal záchranu. Režisérovi šlo hlavně o zachycení existenciální situace člověka v ohrožení, již navíc rozehrál i v generační kontrapozici: mladíci jsou pronásledováni starci. – Bizarnost, absurdita a snovost jsou umocněny vytříbenou formou a dokonalým spojením vizuální a zvukové složky díla. Kameramané Jaroslav Kučera, Miroslav Ondříček (a také Ivan Vojnár) používají často ruční kameru a komplikované jízdy, aby vystihli situaci uprchlíků. Vyprávění se obejde bez filmové hudby a téměř beze slov. Důležitou roli v něm však hrají zvuky (zvony, ruch pražské ulice, ticho lesa, výstřely, německá konverzace v pozadí – bez titulků atd.). – Snímek patří nejen mezi nejlepší tituly české nové vlny (jeho úspěch v Mannheimu byl právě pro novou vlnu velmi důležitý), ale i mezi nejzásadnější díla české kinematografie. – V roce 1976 vydal Arnošt Lustig anglicky román Darkness Casts No Shadows, v němž rozpracoval předlohu filmu, povídku Tma nemá stín z roku 1958. Tato próza vyšla pod stejným názvem česky v roce 1991 v nakladatelství Československý spisovatel. – Digitalizovaná verze byla uvedena na 71. MFF v Cannes 2018 v sekci Cannes Classics. Zdrojem pro digitalizaci byly filmové materiály uložené v Národním filmovém archivu. Obraz byl digitalizován z originálního negativu, zvuk z negativu zvuku. Restaurování pod dohledem Národního filmového archivu proběhlo ve studiích Universal Production Partners (obraz) a Soundsquare (zvuk) v roce 2018. -tbk-
Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu získal v roce 1964 Jan Němec, jehož drama Démanty noci se tak stalo jedním z prvních mezinárodně oceněných snímků československé nové vlny. Volná adaptace povídky ze stejnojmenné sbírky Arnošta Lustiga současně odstartovala oslnivou kariéru jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů 60. let (jenž už podle jiné Lustigovy povídky, Sousta, natočil svůj krátký absolventský film na FAMU). Démanty noci nahlížejí válečné téma na svou dobu neobvyklým, intenzivně subjektivním pohledem. Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. -ap-
Dva mladíci (První a Druhý) prchají lesní strání. Utekli z vlaku. Za nimi se ozývají německé povely a výstřely. Shodí kabáty s velkými písmeny KL (Konzentrationslager). – Druhému se vybaví představa, jak v koncentráčnickém kabátu naskakuje v Praze do tramvaje. – Zadýchaná dvojice si odpočine, pak pokračuje v cestě lesem. Mladíci se napijí a opláchnou u potoka. Setmí se. – Druhému se průběžně vybavují vize z Prahy (jízda tramvají, pražské ulice, detaily dveří, klik, zvonků, zátiší městského života apod.). – Mladík si též připomene cestu v otevřeném vagonu s ostatními vězni. On hladově hltal tuřín, První si obouval vyměněné boty. – Při dalším zastavení si První ošetřuje zraněnou nohu. Druhý chce, aby šel k němu blíž, ale První si jen nazuje a zaváže botu. – Na noc se ukryjí pod větvemi ve zborceném krmelci. – Zase se opakují detaily z Prahy (peřiny v okně, lidé v ulicích dívka v okně, klidné zvuky ulice a zvuk zvonů, detaily dveří). – Ráno jdou dál lesem. První se opírá o klacek. – Vize: Mladíci jdou spokojeně pustou ulicí v kabátech KL a v síťovce si každý nese rybu. Na nohou mají pěkné boty a První drží obráceně špacírku. – Druhý si stěžuje, že je mu zima. Skrze stromy prosvítá slunce. – Vize: Druhý ve slunci v ulicích. Utíká podle zdobeného hřbitovního plotu a pak loukou. První se v lese hystericky směje. – Dvojice putuje kamenitou lesní strání. – Mají hlad. První tvrdí, že dnes sežene něco k jídlu, Druhý tomu nevěří. – První jde napřed. Druhému se zdá, jak mu po tváři a rukách lezou mravenci. Připomíná si dětské sáňkování u předměstských vil. – Na mladíky v lese prší. Pak déšť ustane a oni z lesa sledují ženu, která nese sedlákovi na pole jídlo. Žádostivě pozorují, jak muž jí krajíc a pije. Venkovan pak pokračuje v orání. – Žena se vrací do stavení se štěkajícím psem. Uprchlíci ji tajně sledují od kůlny. První se zase hystericky směje. Prohlíží si zbědovanou nohu. – Druhý má vizi jak ve venkovské kuchyni srazí ženu klackem na zem. Vidí ji ležet smyslně na otomanu. Zabije ji. – Druhý stojí u dveří. Selka ho pozoruje a ukrojí krajíce z bochníku. – On ji zase zabije. Pak odejde. – První hladově hltá krajíc u kůlny. Druhý se vrátí do domu a přinese plecháč s mlékem. – Žena hledí z okna, jakoby je pozorovala. Když mladíci odejdou, uváže si šátek... – Staří Němci z domobrany se v lese připravují na hon. – Dvojice jde lesem. – Vize: Druhý v kabátu s písmeny KL pomůže mladé ženě s kočárkem, z něhož pak odpadne kolečko. Pak sám naskočí do prázdného vlečňáku a běží opět jakoby nekonečnou tramvají k řidiči. Jindy sleduje cestující v tramvaji. Usměje se na něj dívka s kyticí, on vyskočí do pole a běží kolem hřbitova. Zvoní u domu. Na ulici míjí dvojici mladých esesáků. Pak jde opět prázdnou ulicí. Baví se u dveří s dívkou z tramvaje. Vydá se po točitých schodech starého domu. Chce zazvonit u jiných dveří. Sejde dolů. Pozoruje jedoucí výtah. Až pak opravdu zazvoní. – Lovci postupují v rojnici lesem. Křičí na uprchlíky, utíkající svahem vzhůru. Střílejí po nich. – Uštvaní mladíci chtějí na lesní cestě naskočit do náklaďáku, ale První to kvůli zraněné noze nedokáže. Obklíčí je pronásledovatelé. – Spokojení starci popíjejí v pustém hospodském sále. Zajatci se krčí u zdi. – Druhý vzpomíná na cestu se spoluvězni, jak hltal a jak si První nazouval boty. – Znovu marně honí náklaďák. – Němci jedí, připijí si na úspěšný „lov“. Jeden z nich zpívá. – Se zajatci se baví velitel domobrany. Zní německá hudba a jeden ze starců neobratně tancuje. – Druhý se náhle otočí a vykřikne, že neumí německy. Velitel ho odvede ke starostovi. Mladík česky vykládá, že bydlí v Praze a že si to můžou ověřit. Starosta na něj mluví německy (má si pro ně přijít hlídka, odvézt je do Karlových Varů, kde je budou soudit – bez titulků). – Lovci zatím pokračují v zábavě. – Ve vzpomínce kluci seskočí z vlaku a utíkají. – Po návratu do sálu řekne Druhý kamarádovi, že po cestě přepadnou hlídku. První souhlasí. – Velitel domobrany řekne, že vše zařídí. – Poklid v prázdné síni venkovského domu naruší zvuky výstřelů. - Mladíci leží mrtví na polní cestě. – Starosta pošle zajatce ven. Tam čekají lovci s namířenými zbraněmi. Ti mají na povel vystřelit, ale nevystřelí. Místo toho se smějí. – Vize: Druhý se baví s dívkou z tramvaje. Ta pak utíká po schodech. – Mladíci jdou lesem... -tbk-
Film byl v roce 2018 digitálně restaurován Národním filmovým archivem ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.
První
Mluví Vladimír Pucholt
Druhý
venkovanka
venkovan
mladý člen SS
mladý člen SS
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
pronásledovatel
Arnošt Lustig (Tma nemá stín – povídka ze sbírky Démanty noci)
Miloslav Dvořák, Jan David (2), Libor Speychal
František Černý, Bohumír Brunclík (zvukové efekty)
Ladislav Dražan, Vladimíra Kopecká, Lubomír Novotný
František Vláčil (režijní supervize), Jiřina Znamenáčková (klapka), Bohumil Ženíšek (vrchní osvětlovač), Jiří Stach (fotograf)
Démanty noci
Démanty noci
Diamonds of the Night
film
hranýdistribuční
drama, psychologický
Československo
1964
1963
promítání povoleno 16. 3. 1964
vyřazení z distribuce 6. 4. 1973
vyřazení z distribuce 1. 7. 1993
premiéra 25. 9. 1964 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 13. 11. 1964 /nepřístupný mládeži/ (kino Praha /1 týden/, Praha)
obnovená premiéra 1. 12. 1989 /nepřístupný mládeži/
obnovená premiéra 30. 8. 2018 /přístupné bez omezení/
Filmové zpracování povídky Arnošta Lustiga. (1964) / Filmové zpracování povídky Arnošta Lustiga. (1989) / Digitálně restaurovaný film je zpět v kinech. (2018)
Ústřední půjčovna filmů (původní 1964 a obnovená 1989), Národní filmový archiv (obnovená 2018)
Tvůrčí skupina Švabík – Procházka, Jan Procházka (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Erich Švabík (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
67 min
1 809 metrů
35mm , DCP 2-D, BRD
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky, německy
bez titulků
české
Festival: 33. mezinárodní festival archivních a restaurovaných filmů Il Cinema Ritrovato Boloňa
2019
Boloňa / Itálie
Cena za nejlepší Blu-ray v kategorii nejlepší samostatně vydaný film
Second Run
udělena 27. 6. 2019 v soutěži o nejlepší DVD a Blu-ray filmů vyrobených před rokem 1989 XVI. Il Cinema Ritrovato DVD Awards 2019 za Blu-ray společnosti Second Run, které podává souvislosti k pochopení díla filmaře Jana Němce
Akce: Anketa Českého rozhlasu – Kánon100 (nejoblíbenější umělecká díla posledních 100 let)
2018
Praha / Česká republika
5. místo v anketě odborníků
výsledky vyhlášeny v září 2018 v kategorii Film ankety patnácti filmových odborníků
Festival: 3. mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury Praha – Devět bran
2002
Praha / Česká republika
Křišťálový sedmiramenný svícen – cena za režii v kategorii hraný film
Jan Němec
Festival: 3. mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury Praha – Devět bran
2002
Praha / Česká republika
Křišťálový sedmiramenný svícen – cena za literární předlohu scénáře
Arnošt Lustig
Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století
1998
Praha / Česká republika
7. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 121 bodů spolu s filmem Ostře sledované vlaky
Akce: 7. mezinárodní kongres Mezinárodní unie filmových technických sdružení Praha
1966
Praha / Československo
Uznání za ojedinělé využití mimořádně dlouhé jízdy kamery ve složitém přírodním terénu
uděleno v rámci V. mezinárodní soutěže o filmovou technickou cenu Mezinárodní unie filmových technických sdružení
Akce: Anketa britského periodika Films and Filming
1966
Londýn / Velká Británie
Nejlepší střihač roku 1965
Miroslav Hájek
vyhlášen a vyhodnocen
Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa
1965
Praha / Československo
Čestné uznání za celovečerní film
Jan Němec
Přehlídka: 1. mezinárodní přehlídka nového filmu Pesaro
1965
Pesaro / Itálie
Cena mezinárodní kritiky za dlouhý film
Festival: 13. mezinárodní filmový týden Mannheim
1964
Mannheim / Německá spolková republika
Velká cena města Mannheimu
udělena v kategorii celovečerních debutů
<p>Kurátorka a restaurátorka Národního filmového archivu Tereza Frodlová přibližuje proces digitálního restaurování film...
Celovečerní debut Jana Němce naturalisticky, takřka v reálném čase zachycuje bezprostřední pocity dvou mladíků při útěku...