Bílá paní
Země původu
ČeskoslovenskoCopyright
1965Rok výroby
1964Premiéra
24. 9. 1965Minutáž
91 minRežie
Zdeněk PodskalskýKategorie
filmŽánr
komedie, satiraTypologie
hranýdistribučnídlouhometrážníOriginální název
Bílá paníČeský název
Bílá paníAnglický název
The White LadyAnotace
Kariéru úspěšného komediografa šedesátých let zahájil režisér Zdeněk Podskalský pronikavou satirickou komedií, inspirovanou povídkou spisovatele Karla Michala Jak Pupenec ke štěstí přišel. Michal, který se na filmu podílel jako scenárista, rozvinul původní anekdotickou historku do komplexní podoby, která Bílou paní proměnila v mrazivě jedovaté podobenství o dobové československé společnosti. V Michalově příběhu se laskavé hradní strašidlo – šlechtična Perchta – stává v socialistické realitě obětí prolhaných a ziskuchtivých komunistických pohlavárů. Ti nesmějí připustit existenci zázraků, které by mohly zviditelnit jejich vlastní neschopnost. Přitom balamutí občany, kteří sice znají pravdu, ale mají pocit, že musejí před okolím – včetně svých nejbližších – předstírat všechno, co se od nich požaduje. Kvůli chybějícímu mostu tak nakonec „přecházejí“ řeku pod heslem „Drž hubu a plav“. Hrdina příběhu, hradní kastelán Jindřich Pupenec v podání Vlastimila Brodského, se marně pokouší vzdorovat panujícímu šílenství prostřednictvím rozumu opřeného o zdravou víru. Perchtina magická formulka „Věř, ale komu věříš, měř“ naopak vede nezničitelnou titulní postavu v symbolickém finále na pomyslné sídlo státní moci – Pražský hrad. Podskalského snímek poslali cenzoři do takzvaného trezoru mezi filmy, které nesměly rozvrátit normalizační občanskou morálku. Půvabná hříčka nicméně zůstává jedním z nestárnoucích titulů, které představují žánrovou protiváhu k uměleckým dílům československé nové vlny. V titulní roli neztrácí půvab Irena Kačírková, zatímco komunistické manipulátory ve fiktivní vesnici Komonice si s chutí zahráli Rudolf Hrušínský a Miloš Kopecký.
Obsah
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze „Věř, ale komu věříš, měř“ a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v kostýmu z divadelní hry tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je ale svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu, a protože se nehodí, aby nedostatky v práci řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat. Za zvuků hudby se občané vrhnou do vody v místě, kde měl most stát, a plavou. Jen Bílá paní se nedá spoutat, projde mřížemi a jde dál...
Galerie
Hrají
Vlastimil Brodský
kastelán Jindřich Pupenec
Rudolf Hrušínský
předseda MNV František
Miloš Kopecký
tajemník MNV
Irena Kačírková
Perchta z Borštejna zvaná Bílá paní komonická
Jiřina Bohdalová
servírka Andula
Josef Bek
pracovník zvláštního oddělení Ministerstva školství a kultury Alois Kudrna
Čestmír Řanda
referent dr. Tomeček
Václav Voska
psychiatr MUDr. Boukal
Vlasta Chramostová
Anežka, Pupencova žena
Vladimír Hlavatý
řídící učitel
Ilja Prachař
Pepík, přednosta úřadu na ministerstvu
Darja Hajská
výměnkářka Blažková, uklízečka na hradě
Václav Trégl
Blažek, manžel uklízečky
Zdeněk Řehoř
farář Vaněček
Vladimír Menšík
okrskář, rotný VB
Josef Vošalík
převozník děda Rejsek
Jiří Koutný
Pepík
Alois Dvorský
děda
Emanuel Kovařík
Mluví Josef Hlinomaz /v exteriérové scéně/
Kalous
Vladimír Linka
hostinský
Zdeněk Najman
vedoucí komunálu
Helena Růžičková
drůbežářka
Ilona Kubásková
nápověda
Milan Kindl
zaměstnanec komunálu
Vladimír Navrátil
zaměstnanec komunálu
Jaroslav Heyduk
zaměstnanec komunálu
Milan Neděla
zaměstnanec komunálu
J. Daněk
Mluví Josef Hlinomaz
zaměstnanec komunálu
J. Pasterňak
zaměstnanec komunálu
K. Vystrčil
náčelník hasičů
Helena Dubová
sekretářka
Josef Bulík
redaktor Hlasatele
František Suk
úředník komunálu
Miloslav Šindler
úředník komunálu
Jaroslav Kladrubský
úředník komunálu
Zdeněk Týle
úředník komunálu
Jiří Valenta
úředník na ministerstvu
Michal Prokop
starší syn Pupencových
Robert Krásný
mladší syn Pupencových
Lopatová
dcera Pupencových
Vladimír Cabalka
host v hospodě
Miloš Vavruška
host v hospodě
Robert Vrchota
host v hospodě
Mojmír Ticháček
řidič
J. Pešek
soused
Vlasta Weiselová
loutkoherečka
Blanka Vrbecká
loutkoherečka
Josef Jakoubek
loutkoherec
Miloš Hulínský
loutkoherec
Libuše Koutná
loutkoherečka
Naděžda Munzarová
loutkoherečka
Štáb a tvůrci
Režie
Pomocná režie
Asistent režie
Mojmír Ticháček
Skript
Původní filmový námět
Předloha
Karel Michal (Jak Pupenec k štěstí přišel – povídka ze sbírky Bubáci pro všední den)
Scénář
Technický scénář
Dramaturg
Kamera
Druhá kamera
Asistent kamery
Architekt
Assistent architekta
Výprava
Josef Calta, Ludmila Sovová, Miloš Sršeň
Kostýmy
Střih
Asistent střihu
Zvuk
František Šindelář, Bohumír Brunclík (zvukové efekty)
Vedoucí výroby
Zástupce vedoucího výroby
Jaroslav Jaroš, Vlasta Synkulová
Asistent vedoucího výroby
Jaroslava Götzová, Ladislav Dražan
Spolupráce
Emanuela Peterová (klapka), Karel Šebík (fotograf)
Hudba
Hudba
Nahrál
Orchestr Karla Vlacha (Dirigent Karel Vlach), FISYO (Dirigent Štěpán Koníček)
Písně
Na hradě Okoři
Zpívá sbor
Pionýři, pionýři, malované děti /parafráze na Huláni, huláni/
Zpívá sbor
Castaldo
Hudba k písni Rudolf Nováček
Produkční údaje
Originální název
Bílá paní
Český název
Bílá paní
Anglický název
The White Lady
Kategorie
film
Typologie
hranýdistribuční
Žánr
komedie, satira
Země původu
Československo
Copyright
1965
Rok výroby
1964
Produkční data
schválení literárního scénáře 12. 12. 1963
schválení technického scénáře 15. 4. 1964
začátek natáčení 17. 7. 1964
konec natáčení 21. 12. 1964
promítání povoleno 23. 4. 1965
Premiéra
premiéra 17. 9. 1965 /nepřístupný mládeži/ (kina Jalta /7 týdnů/, Kotva /3 týdny/, Oko /1 týden od 8. 10./, Flora /1 týden od 15. 10./ a Mír /1 týden od 22. 10./, Praha)
premiéra 24. 9. 1965 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
Distribuční slogan
Duchařská veselohra.
Výrobce
Nositelé copyrightu
Ateliéry
Distribuce
Výrobní skupina
Tvůrčí skupina Feix – Brož, Miloš Brož (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Karel Feix (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
Prodej práv
Technické údaje
Délka
dlouhometrážní
Minutáž
91 min
Původní metráž
2 596 metrů
Distribuční nosič
16mm, 35mm
Poměr stran
1:1,37
Barva
černobílý
Zvuk
zvukový
Zvukový systém/formát
mono
Verze
česká
Mluveno
česky
Podtitulky
bez titulků
Úvodní/závěrečné titulky
české
Revue
Bílá paní
Jeden z nejpopulárnějších českých filmů vychází nyní v remasterované verzi na DVD. Přetrvávající obliba <i>Bílé paní</i>...
