Ať žije republika (Já a Julina a konec veliké války)

Anotace

V šedesátých letech došlo díky autorům československé nové vlny k přehodnocování zažitého, ideologicky zmanipulovaného obrazu druhé světové války. Jedním z vůbec prvních děl tohoto typu je drama z roku 1965 s ironickým názvem Ať žije republika. Přelomový snímek je výsledkem šťastné spolupráce režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Tehdy jednačtyřicetiletý režisér ovšem předtím do své filmografie přidal tendenční válečné drama Práče (1960). Právě s příběhem malého účastníka bojů o Dukelský průsmyk ostře kontrastuje vyprávění o dvanáctiletém Olinovi, jehož očima sledujeme závěr války. Moravská vesnička Nesovice se stává dějištěm událostí, jejichž průběh akcelerují blížící se frontové boje. Malý protagonista žije v obavách z přísného otce, současně však udiveně pozoruje chování dospělých. Ti se neváhají pustit do drancování opuštěného německého statku, ani zlikvidovat údajného kolaboranta. Ustupující němečtí vojáci i sovětští osvoboditelé jsou pak v Olinových očích zdrojem obav, vázaných na rodinný majetek – kobylu s vozem –, který mu otec uložil schovat v lese. Rozčarování z nespravedlivého uspořádání světa ovšem pro Olina není ničím novým. Ziskuchtivost a krutost už zná od svých malých vrstevníků, kteří ho odjakživa tyranizují. Karel Kachyňa si buduje pověst režisérského lyrika, který vyvažuje snově básnivými obrazy drsnou realitu sklonku války. Podíl na strhující vizuální stránce filmu má i kameraman Jaromír Šofr, který filmem v rámci celovečerního formátu debutoval. Jako Olin exceluje neherec Zdeněk Lstibůrek, jenž povtvrzuje Kachyňovu proslulou schopnost pracovat s dětskými představiteli. Film byl uváděn i pod názvem Já a Julina a konec veliké války.

Obsah