Větrné moře

drama

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Windy Sea

Minutáž

92

Země původu

Československo, Svaz sovětských socialistických republik

Copyright

1973

Rok výroby

1973

Premiéra

03.05.1974

Jazyková verze

česká

Režie

Eldar Kulijev

Scénář

Jusif Samed ogly, Ludvík Toman

Námět

Jiří Marek

Anotace

V rámci československo-sovětské bratrské spolupráce byla natočena v sedmdesátých a osmdesátých letech řada filmů, vesměs vysokorozpočtových historických snímků. Jedním z nich je i adaptace povídky Jiřího Marka Život pod praporem, jež byla natočena v roce 1973 v režii ázerbajdžánského režiséra Eldara Kulijeva. Vyprávění se odehrává po bolševické revoluci v Baku, kde ruský revolucionář českého původu, Jan Vacek, organizuje ústup komunistických jednotek po pádu tamní komuny... Inspirací pro hlavní postavu, již si ve filmu zahrál Alois Švehlík, byl skutečný revolucionář Ivan Prokopovič Vacek (1870–1951). Kameramanem dobrodružného filmu, který vzhledem k finančnímu zázemí nešetřil davovými a akčními scénami, byl zkušený Josef Illík. Vedle sovětských herců se ve filmu objevili v rolích cizinců i jejich čeští kolegové (Josef Langmiler či Radovan Lukavský v rolích anglických kapitalistů majících zájem o kaspickou ropu).

Obsah

Je rok 1918 a v Baku, ázerbájdžánském přístavu a bráně k ropným vrtům v Kaspickém moři, probíhají boje o moc. Padla komuna a vlády se zmocnili eseři, kteří uvěznili většinu bolševických komisařů. Jedním z komisařů, který nyní promýšlí další postup s pomocí oddílu velitele Petrova, je Jan Vacek, respektovaný muž českého původu. Je rozhoduto držet pozice v poušti nedaleko Baku, ale těžce raněný jízdní posel plány změní. Lidoví komisaři nařizují stáhnutí z oblasti a evakuaci do Astrachaně. Vacek chce rozkaz ověřit telegrafem, ale je bělogvardějci zaskočen. Unikne jen díky odvážnému zásahu svého mladšího bratra Eduarda. Menševici a eseři prodají právo těžby ropy Angličanům. Vojensky je chrání kozáci vedení atamanem Bičecharovem, Janovým největším nepřítelem. Tomu se podaří komisaře zajmout a dá ho zbít surovým kozáckým důstojníkem Talybovem. Jana zachrání jeho věrný spolubojovník Alibaba. Stávka naftařských dělníků vynutí na Angličanech možnost evakuace pro rudé. Alibaba a Jan zachrání riskantní akcí i seznam bolševiků ilegálně dál pracujících v Baku. Lodě s evakuovanými plují Kaspickým mořem, ale nemají vodu a potraviny. Při jejich zajišťování zahyne Alibaba. Akce se nakonec podaří. Politruk Janovi blahopřeje, boj však nekončí. Nový Janův pobočník se jmenuje Alibaba...

Poznámka

Vzorem pro postavu hlavního hrdiny byl skutečný revolucionář Ivan Prokopovič Vacek (1870–1950). Do Baku se dostal jako malý chlapec s otcem, který se přistěhoval z východočeských Žiželic a byl zbrojířem. Tím se stal i Ivan Vacek, později aktivní účastník bojů první i druhé světové války. O jeho životě napsal po návštěvě Ázerbájdžánu spisovatel Jiří Marek novelu Život pod praporem, publikovanou v časopise Květy.

Hrají

Alois Švehlík

komisař Jan Prokopovič Vacek

Hasan Mammedov

spolubojovník Alibaba

Josef Langmiler

představitel britské naftařské společnosti Rosher

Jana Gýrová

Janova manželka Marie

Gleb Striženov

ministr Vasin

Radovan Lukavský

velitel britské jednotky major Smith

Gennadij Judin

velitel Gríša Petrov

Murad Jagizarov

kozácký důstojník Talybov

Gasan aga Turabov

ataman Bičerachov

Gasangara Gasan-zade

Michtar-kiši

Josef Šebek

Janův bratr Eduard

Gusejnacha Sadychov

Allahverdidaj

Alladin Abbasov

komisař Amiraslanov

Ismail Osmanly

lékař Gajbov

Nikolaj Barmin

rudoarmějec Fjodor

Amalija Panachova

Chadidža, Alibabova sestra

Gadži Murad

lodník Enver-kiši

Karel Šebesta

politruk v Astrachani

Vadim Gračov

rotmistr Saveljev

Miroslav Krejča

Smithův adjutant

Zdeněk Najman

hospodský Duchanščik

Miroslav Mokošín

stařík-telegrafista

Bachadur Alijev

naftař

Jiří Kostka

naftař

Karel Kovář

naftař

Josef Bárta

voják

Ramiz Melikov

důstojník

Ladislav Žid

důstojník

Karel Augusta

esaul-důstojník

Miloslav Homola

důstojník v salónním voze

Zdena Burdová

politrukova sekretářka

Karel Bělohradský

muž u průmyslníka

Stanislav Juna

muž u průmyslníka

Zdeněk Skalický

muž u průmyslníka

Vladimír Štros

muž u průmyslníka

Muchtar Manijev

Gusejnacha Sadychov

Jusuf Velijev

N. Gusejnov

Mluví

Petr Oliva

hlas komisaře Vacka

Jaroslav Moučka

hlas Alibaby

Martin Růžek

hlas Vasina

Luděk Munzar

hlas Petrova

Miroslav Moravec

hlas Talybova

Jiří Holý

hlas Bičerachova

Bedřich Prokoš

hlas Michtar-kiši

Alfred Strejček

hlas Eduarda

Vladimír Šmeral

hlas Allahverdidaje

Soběslav Sejk

hlas komisaře Amiraslanova

Václav Voska

hlas Gajbova

Miloš Willig

hlas Fjodora

Consuela Morávková

hlas Chadidži

Ota Sklenčka

hlas lodníka

Stanislav Fišer

hlas hospodského

Ferdinand Krůta

hlas staříka-telegrafisty

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Miroslav Kubišta, Ramiz Alijev

Asistent režie

Viktor Karásek, Vagif Asadullajev, Rafik Dadašev, Hana Cvejnová

Původní filmový námět

Jiří Marek

Předloha

Jiří Marek (Život pod praporem – povídka)

Scénář

Jusif Samed ogly, Ludvík Toman

Technický scénář

Eldar Kulijev

Druhá kamera

Adolf Hejzlar

Asistent kamery

Jiří Ondráček

Výprava

Antonín Chloupek, Vladimír Ježek, Ladislav Winkelhöfer

Střih

Tajira Babajeva, Galina Šatrova

Zástupce vedoucího výroby

Antonín Navrátil, Rudolf Mos, Ibragim Safarov, Tamara Kazačenko

Asistent vedoucího výroby

Jiřina Soběhartová

Dialogy české verze

K. M. Walló

Režie české verze

K. M. Walló

Hudba

Zpívá

hlas mužský (Ó, hřebíčku zahradnický – píseň)

Produkční údaje

Původní název

Větrné moře

Anglický název

Windy Sea

Souběžný název

Poputnyj veter

Copyright

1973

Rok výroby

1973

Premiéra

03.05.1974

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Výrobní skupina

Karel Cop

Technické údaje

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Akce: Prémie Českého literárního fondu za rok 1974

1975
Praha / Československo
Prémie Českého literárního fondu za autorskou a scénáristickou práci ve filmu
Ludvík Toman

Vítěz

Akce: Prémie Českého literárního fondu za rok 1974

1975
Praha / Československo
Prémie Českého literárního fondu za kameru
Josef Illík