Já, Olga Hepnarová

Lékařka Hepnarová ráno budí své dvě dcery. Mladší Olga odmítá jít do školy, protože ji tam šikanují. Spolyká proto deset tablet meprobamatu. V nemocnici tvrdí, že je chtěla pouze ochutnat. Přesto ji matka, která se k dceři chová chladně, odveze do léčebny v Opařanech. Olga se tu vyhýbá ostatním. Spolubydlící ji zmlátí ve sprchách. Dívka odmítá s kýmkoliv komunikovat, věnuje se pouze náročné četbě a stane se z ní silná kuřačka. Napíše dopis psychiatrovi, v němž mu sdělí své pocity a vypráví o složitých vztazích v rodině. Rodiče ji prý v dětství mlátili, nyní se cítí osaměle a nedokáže se zařadit do společnosti. – Jako dárek k narozeninám si v roce 1971 Olga přeje odejít z domova. S matkou, otcem, babičkou i se sestrou se těžko snáší. Opustí Prahu a začne pracovat mezi muži jako pomocná síla v garážích pošt a telekomunikací. Její podivné chování tam budí posměch. Žádá matku o peníze na dostavbu chaty u obce Oleško, v níž bydlí. Když jí tam matka přiveze kamna a požaduje, aby se na zimu vrátila domů, Olga to rezolutně odmítne. Přátelí se s mladíkem Františkem z chatové kolonie a sblíží se s atraktivní kolegyní z podniku Jitkou. Začne jezdit jako řidička. Obě dívky se na zábavě při tanci chovají nekonformně a líbají se. František vytkne kamarádce, že se vyhýbá společnosti, že nezdraví a provokuje okolí. Dívka za deště věší vyprané prádlo. Při setkání s Františkovými přáteli u ohně se s ostatními nebaví. – Hepnarová vozí inkasistky, jezdí přitom dost riskantně a při řízení stále kouří. Pozve Jitku k sobě do chaty na večeři a pomiluje se s ní. – Olga začne při zaměstnání opět studovat. – Chatu chce věnovat své milence. Jitka má však známost s matkou malého dítěte Janou, Olga byla pro ni jen chvilkový flirt. Navíc jí vadí, že milenka nemluví, nosí stále jen kalhoty a je cítit motorovým olejem. Olga vyhrožuje, že spáchá sebevraždu, přesto se rozejdou. – Po stížnostech kolegyň dostane Hepnarová na poště výpověď. V zimě v chatce mrzne a současně si uvědomí, že je psychopatka; slibuje lidem pomstu. V hospodě se sblíží s cikánkou Marikou a prožije s ní milostný románek. – Olga dělá řidičku u Pražských komunikací. Seznámí se s ní postarší a svérázný Míra. Ten jí v hospodě vypráví, jak jej jako chlapce rodiče mlátili. – Olga se svěří lékaři se svými pocity a s nepřátelským vztahem k lidem. Přizná se mu, že je lesba a chce, aby jí pomohl najít nějakou dívku. Dále ho žádá, aby jí zajistil hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Lobči. Na přijetí do léčení se však musí čekat několik měsíců. – Matka nadále Olgu přezírá, napíše jí však neschopenku a dá jí peníze. Na dívčinu otázku, kdo je její skutečný otec, neodpoví. Olga prodá chatu, kde žila půldruhého roku, a od začátku roku 1973 bydlí v podnikové ubytovně v Malešicích. Koupí si trabanta, v němž se miluje s dalšími dívkami. Jako dobrá řidička dostane v práci od mistra lepší vůz. Míra zajde s Hepnarovou ke svému známému psychologovi, ten ji však odbude. Míra a Olga vyrazí do přírody. Stanují v dešti. - Matka dívce předepíše Dormiphen na uklidnění a opět jí dá peníze. Míra s Olgou si chtějí pořídit chatu v severních Čechách. Muž proto odjede do Mostu, po dívce chce, aby prodala trabanta. – Olga napíše dopis, v němž se zpovídá z celého svého života a zmiňuje se o tom, jak se k ní lidé chovali a nenáviděli ji. Má prý dvě možnosti, buď zabít sebe nebo zabít jiné. Rozhodne se „odsoudit společnost k trestu smrti“. Zajede se podívat na chatu v Olešce, spálí osobní deníky a shodí trabanta ze stráně nad Slapskou přehradou. 10. července 1973 si mladá žena půjčí nákladní vůz Praga RN a vhodí do schránky dopis adresovaný novinám. S náklaďákem vjede na chodník s tramvajovou zastávkou; zabije osm lidí, další těžce zraní. Příslušníkovi VB ihned po činu přizná, že jej provedla schválně. – Ve vězení matka navštíví dceru a dá jí balíček. Ani jedna z žen nepromluví, matka se rozpláče. Olgu zastupuje slovenský obhájce. Ona se mu marně snaží dokázat, že na svůj čin měla právo. Žádá pro sebe trest smrti, ví, že jej dostane a její „gesto“ tak získá na ceně. Podle dívčiných slov nikomu nic neudělala, a přesto se k ní lidé chovali špatně. Současně advokáta žádá, aby z ní před soudem nedělal duševně nemocnou. – Soud nejprve probere žádosti obětí na odškodnění. I před tribunálem chce Olga pro sebe trest smrti, svého činu nelituje, je na něj hrdá. Tvrdí, že od dětství byla „Prügelknabe“ (tedy otloukánek). Obhájce se snaží dokázat, že je nemocná. Za pokus o žhářství na otcovu hospodářskou usedlost ze srpna 1970 a za smrt osmi lidí je 6. dubna 1974 odsouzena k trestu smrti. Po více než roce stráveném ve vězení je Olga vyšetřena lékaři. Tvrdí jako schizofrenička, že není Hepnarová, ale dcera jakéhosi Winifera. Je popravena v Pankrácké věznici 12. března 1975. Na popraviště ji musejí odvléct. – Otec, matka a sestra mlčky zasednou k obědu... –jl–