Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství

Půjde o „příběh skutečný a neúplný, který žili a sehráli filozofové a hlavy států a církví, umělci a stranické sekretariáty, vědci a ministři federální i republikových vlád, důchodci a vězni, odboráři a úředníci, disidenti a šedá zóna, kazatelé a ozbrojenci, radikálové praví i leví, bývalí i současní, občané a jejich poslanci v souvislostech osvobozené volební komedie – Československo 1990“. – Básník Ivan M. Jirous předčítá úryvky ze své poslední sbírky Credo quia absurdum (est) – Věřím, protože je to nesmyslné – a jeho verše přerušuje výpověď inženýrky chemie Řehákové, která líčí své zaměstnanecké martýrium před listopadem 1989. Do replik jich obou se mísí čtení názvů stran, jež se zúčastňují voleb. Jirousovy verše vzápětí jakoby je rovnou charakterizovaly. Přibývají další hlasy: zpověď herečky Vlasty Chramostové, rozbory tří členů Nezávislé studentské vyšetřovací komise na výstavě U Hybernů, Čalfovy kreace na pozadí příprav na příjezd papeže. Odehraje se komická etuda s premiérem Čalfou a prezidentem Havlem při setkání s herci a umělci, která se prolíná s řešením sporu v parlamentu. – Zatím papež podává svaté přijímání a pronáší řeč, v níž hodnotí přínos umělců k nové situaci v Československu a vzpomene slov Kristových: Blahoslavení, kdo žízní po spravedlnosti. – Veřejně se losují volební čísla politických stran, a zatímco čeští poutníci zdraví papeže a shromažďují se na polích u Velehradu, Dubček se chystá do Moskvy. Premiér Čalfa absolvuje předvolební kampaň na východním Slovensku a slibuje košickým občanům, že tamní „bílý dům“ bude sloužit jako dětská nemocnice. – Dál probíhají diskuse v parlamentu i v kuloárech (Martin Palouš, Dana Němcová). Občané drží hladovku za zákaz činnosti Komunistické strany Československa a na podporu Tomáše Sokola. Poslanec Vasil Mohorita na výzvu autora filmu vyslovuje názor na tuto kauzu a na účast komunistů ve volbách. – Na mítinku Komunistické strany Čech a Moravy probíhá vše podle letitých rituálů. Lidé skandují a s vděkem oslavují své poslance. Nezávisle na tom komentují Palouš a Němcová postavení straníků v současném vývoji. V Moskvě během recepce na vyslanectví si Dubček zavdává v kuchyni s personálem a poslanci Šabata a Šilhán diskutují o „třetí cestě“ před chrámem Vasilije Blaženého. – V Praze pouliční prodavači nabízejí busty Lenina a Gottwalda. Profesor Sviták připojuje do mozaiky svá politická varovaní a předpovědi, kameloti prodávají Polaritu a poslanec Lis představuje prezidenta Konfederace odborových svazů Pleskota, který se vehementně brání publicitě. – Před sovětským velvyslanectvím v Praze demonstrují členové Transnacionální radikální strany za svobodu Litvy a odstranění blokády. Autor hovoří s poslancem Sacherem, který vyslovuje památnou větu: „Pomáhat budovat zlo je totéž, co nedopřávat dobru.“ – Někteří občané demonstrují za znovuuzákonění trestu smrti. Prezident Havel v parlamentě děkuje poslancům za jejich práci. – A znovu předvolební kampaň. Poslanec Miloš Zeman vystupuje se svými vtípky, a do toho mladý kazatel přesvědčuje kolemstojící o účinnosti víry. – Mítink Československé strany lidové (Luděk Pachman a Josef Bartončík). Než přijede pan předseda, koná se improvizovaná módní přehlídka, aby se lidi nerozešli. – Při nočním demonstračním pochodu se předseda Koordinačního centra Občanského fóra Jan Urban vyjadřuje k atentátu na Staroměstském náměstí; výsledky dosavadního pátrání komentuje i ministr vnitra Sacher. Na jedné z předvolebních schůzí v Brně probíhá živá diskuse o odvolání Jaroslava Šabaty. Jan Urban brněnské podezírá z toho, že jim jde jen o osobní a místní zájmy. – Sestřih z kampaní jednotlivých stran napovídá o šíři politických ambic a tlaků. – Besedu zástupců stran s prezidentem natáčí televize, na jiném místě Sviták předpovídá tuhý politický boj a volá: „Sametová revoluce už skončila!“ – Přijíždí dalajláma a Pepa Nos zpívá: „Země je kulatá, Země je kulatá...“ – Rozviřuje se aféra s Bartončíkem. Z Moskvy se vrací vládní delegace a na tiskové konferenci ministr zahraničí Jiří Dienstbier referuje o situaci kolem Varšavské smlouvy. Konečně jsou tady volby, kandidáti jednotlivých stran vyslovují své prognózy. Situaci hodnotí znovu Ivan Sviták, také Egon Bondy, Vlasta Chramostová a disidentský kameraman Stanislav Milota. 29. června podává dosavadní vláda demisi a je jmenována vláda nová. Volí se prezident. – Filmaři chtějí být při sčítání hlasů, ale volební komise je nemilosrdně vykazuje za dveře. Václav Havel skládá nový slib, mezitím na Můstku nakládají na auto Masarykovu sochu (ze známé výstavy Kde domov můj) a odvážejí ji na její místo do Bystřice pod Pernštejnem. – Na počest nově zvoleného prezidenta se koná na Hradě přehlídka. V obraze jsou vidět Hradčany a siluety chrámu Vasilije Blaženého, Sochy svobody a Bastily. Zní zpěv z opery Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách o přísaze Pražanů. Objeví se titulek La Bastille Liberté, Égalité, Fraternité... -jh-