Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství

politický, esej

Typologie filmu

dokumentární

Délka

dlouhometrážní

Anglický název

The New Hyperion or Liberté, Egalité, Fraternité

Minutáž

207 min

Země původu

Československo

Copyright

1992

Rok výroby

1990

Premiéra

06.04.1992

Jazyková verze

česká

Režie

Karel Vachek

Anotace

Dvousetminutový dokumentární film Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství zachycuje necelý půlrok před volbami 1990 v Československu. Režisér Karel Vachek zde zaznamenal v pestré mozaice události, situace, názory, které v tomto čase hýbaly touto zemí. Stejně jako v jeho předcházejících slavných filmech Moravská Hellas (1964) a Spřízněni volbou (1969) mu nejde o to realitu hodnotit nebo nějak orientovat diváka. Staví tu vedle sebe různorodé jevy a vytváří nový, neobvyklý významový kontext životní a politický, z úhlu běžného života nezaznamenatelný. Vidí politické i občanské záležitosti v méně zřejmých souvislostech, než je při běžném posuzování obvyklé. Proto bez rozpaků skládá vedle sebe slova neznámých lidí a staví je vedle slov a projevů těch, kteří se zrovna pohybují na veřejné politické scéně. To vše zapojuje do velkých společenských událostí, promluvy míchá s velkými populistickými show a s politickými ceremoniály, s veřejnými představeními, jež lid přijímá jako své „hry“. Takové je přibližně horizontální schéma filmu. Vertikálu, smysl, tvoří ironický nádech a jemný pel tolerantního humoru, které dává Vachek zachyceným skutečnostem. Vynikající kameramani Ivan Vojnár a Karel Slach se dokážou přesně v intencích Vachkova vidění pohybovat na neviditelné hranici zřejmého a skrytého, zachytit důležitý detail, nenápadné gesto, či zaznamenat zdánlivě nedůležitý pohyb, snad právě proto, že nejsou jen striktně dokumentární kameramani (oba točí i hrané filmy a televizní inscenace). Vachkovo „divadlo světa“ jakoby v sobě koncentrovalo všechny motivy přítomné v určité době na jistém místě, vymezeném státní hranicí. Toto zmatené divadlo dostává významnou pointu v posledním jednotícím záběru, na němž jsou na panoramatu Hradčan vidět siluety dominant světových měst, zde symbolizujících různorodost režimů současných i již zhroucených... -jh-

Obsah

Půjde o „příběh skutečný a neúplný, který žili a sehráli filozofové a hlavy států a církví, umělci a stranické sekretariáty, vědci a ministři federální i republikových vlád, důchodci a vězni, odboráři a úředníci, disidenti a šedá zóna, kazatelé a ozbrojenci, radikálové praví i leví, bývalí i současní, občané a jejich poslanci v souvislostech osvobozené volební komedie – Československo 1990“. – Básník Ivan M. Jirous předčítá úryvky ze své poslední sbírky Credo quia absurdum (est) – Věřím, protože je to nesmyslné – a jeho verše přerušuje výpověď inženýrky chemie Řehákové, která líčí své zaměstnanecké martýrium před listopadem 1989. Do replik jich obou se mísí čtení názvů stran, jež se zúčastňují voleb. Jirousovy verše vzápětí jakoby je rovnou charakterizovaly. Přibývají další hlasy: zpověď herečky Vlasty Chramostové, rozbory tří členů Nezávislé studentské vyšetřovací komise na výstavě U Hybernů, Čalfovy kreace na pozadí příprav na příjezd papeže. Odehraje se komická etuda s premiérem Čalfou a prezidentem Havlem při setkání s herci a umělci, která se prolíná s řešením sporu v parlamentu. – Zatím papež podává svaté přijímání a pronáší řeč, v níž hodnotí přínos umělců k nové situaci v Československu a vzpomene slov Kristových: Blahoslavení, kdo žízní po spravedlnosti. – Veřejně se losují volební čísla politických stran, a zatímco čeští poutníci zdraví papeže a shromažďují se na polích u Velehradu, Dubček se chystá do Moskvy. Premiér Čalfa absolvuje předvolební kampaň na východním Slovensku a slibuje košickým občanům, že tamní „bílý dům“ bude sloužit jako dětská nemocnice. – Dál probíhají diskuse v parlamentu i v kuloárech (Martin Palouš, Dana Němcová). Občané drží hladovku za zákaz činnosti Komunistické strany Československa a na podporu Tomáše Sokola. Poslanec Vasil Mohorita na výzvu autora filmu vyslovuje názor na tuto kauzu a na účast komunistů ve volbách. – Na mítinku Komunistické strany Čech a Moravy probíhá vše podle letitých rituálů. Lidé skandují a s vděkem oslavují své poslance. Nezávisle na tom komentují Palouš a Němcová postavení straníků v současném vývoji. V Moskvě během recepce na vyslanectví si Dubček zavdává v kuchyni s personálem a poslanci Šabata a Šilhán diskutují o „třetí cestě“ před chrámem Vasilije Blaženého. – V Praze pouliční prodavači nabízejí busty Lenina a Gottwalda. Profesor Sviták připojuje do mozaiky svá politická varovaní a předpovědi, kameloti prodávají Polaritu a poslanec Lis představuje prezidenta Konfederace odborových svazů Pleskota, který se vehementně brání publicitě. – Před sovětským velvyslanectvím v Praze demonstrují členové Transnacionální radikální strany za svobodu Litvy a odstranění blokády. Autor hovoří s poslancem Sacherem, který vyslovuje památnou větu: „Pomáhat budovat zlo je totéž, co nedopřávat dobru.“ – Někteří občané demonstrují za znovuuzákonění trestu smrti. Prezident Havel v parlamentě děkuje poslancům za jejich práci. – A znovu předvolební kampaň. Poslanec Miloš Zeman vystupuje se svými vtípky, a do toho mladý kazatel přesvědčuje kolemstojící o účinnosti víry. – Mítink Československé strany lidové (Luděk Pachman a Josef Bartončík). Než přijede pan předseda, koná se improvizovaná módní přehlídka, aby se lidi nerozešli. – Při nočním demonstračním pochodu se předseda Koordinačního centra Občanského fóra Jan Urban vyjadřuje k atentátu na Staroměstském náměstí; výsledky dosavadního pátrání komentuje i ministr vnitra Sacher. Na jedné z předvolebních schůzí v Brně probíhá živá diskuse o odvolání Jaroslava Šabaty. Jan Urban brněnské podezírá z toho, že jim jde jen o osobní a místní zájmy. – Sestřih z kampaní jednotlivých stran napovídá o šíři politických ambic a tlaků. – Besedu zástupců stran s prezidentem natáčí televize, na jiném místě Sviták předpovídá tuhý politický boj a volá: „Sametová revoluce už skončila!“ – Přijíždí dalajláma a Pepa Nos zpívá: „Země je kulatá, Země je kulatá...“ – Rozviřuje se aféra s Bartončíkem. Z Moskvy se vrací vládní delegace a na tiskové konferenci ministr zahraničí Jiří Dienstbier referuje o situaci kolem Varšavské smlouvy. Konečně jsou tady volby, kandidáti jednotlivých stran vyslovují své prognózy. Situaci hodnotí znovu Ivan Sviták, také Egon Bondy, Vlasta Chramostová a disidentský kameraman Stanislav Milota. 29. června podává dosavadní vláda demisi a je jmenována vláda nová. Volí se prezident. – Filmaři chtějí být při sčítání hlasů, ale volební komise je nemilosrdně vykazuje za dveře. Václav Havel skládá nový slib, mezitím na Můstku nakládají na auto Masarykovu sochu (ze známé výstavy Kde domov můj) a odvážejí ji na její místo do Bystřice pod Pernštejnem. – Na počest nově zvoleného prezidenta se koná na Hradě přehlídka. V obraze jsou vidět Hradčany a siluety chrámu Vasilije Blaženého, Sochy svobody a Bastily. Zní zpěv z opery Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách o přísaze Pražanů. Objeví se titulek La Bastille Liberté, Égalité, Fraternité... -jh-

Účinkují

Ladislav Adamec

Larisa Bogorazová

Rudolf Battěk

Willy Brandt

Ján Čarnogurský

Jiří Černý

Jiří Červenka

Jiří Dienstbier

Vladimír Dlouhý

Alexander Dubček

Jiří Horák

Matěj Hospodár

Jaroslav Jenerál

Jindřich Konečný

Jan Kozlík

Jaromír Kuča

Petr Kučera

Ladisalv Lis

Jiří Machalík

Otakar Marek

Vasil Mohorita

František Němec

Josef Nos

Martin Palouš

Igor Pleskot

Antonín Pokorný

Václav Rezek

Vladimír Rudolf

Pavel Rychetský

Zdenka Řeháková

Martin Řezníček

Richard Sacher

Miroslav Sládek

Josef Stank

Slavomír Stračár

Jaroslav Světnička

Miroslav Sychra

Jaroslav Šafařík

Věnek Šilhán

Jan Škoda

Petr Toman

Milada Vopálecká

Nikolaj Voroncov

Jiří Vyvadil

Roman Zelenay

další občané

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Karel Vachek

Scénář

Karel Vachek

Producent

Pavel Beneš (vedoucí Studia 52)

Vedoucí výroby

Václav Hájek

Zástupce vedoucího výroby

Karel Matoušek

Odborný poradce

Oldřich Černý

Hudba

Použitá hudba

Bedřich Smetana (Braniboři v Čechách – úryvek z opery)

Písně

Škoda lásky

Hudba k písni

Jaromír Vejvoda (Škoda lásky)

Produkční údaje

Původní název

Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství

Anglický název

The New Hyperion or Liberté, Egalité, Fraternité

Pracovní název

Spříznění volbou II.

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

politický, esej

Země původu

Československo

Copyright

1992

Rok výroby

1990

Premiéra

06.04.1992

Výrobce

KF a. s., Studio 52 – Pavel Beneš (KF a. s.), Ministerstvo kultury České republiky (zadavatel)

Nositelé copyrightu

KF a. s.

Distribuce

KF a. s.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

207 min

Verze

česká