Vodník

Mládenci se chystají stavět májku. – Dívce v prostých bílých šatech uletí rudý šáteček, který spadne do blízkého jezera. Tady ho vidí vodník, žijící ve své říši s vodní bytostí. – Dívka v noci pozoruje z osamělého stavení nedaleko břehu jezero. Nevidí však rej, který tu provozují vodník a vodní bytost. – Ráno se dívka navzdory matčinu varování vydá k jezeru prát. Prolomí se pod ní lávka. - Utonulou dívku probere pod vodou vodník polibkem. Jeho dosavadní družka mlčky žárlí. Venku řádí zběsilé živly. Na lávce píská na píšťalku malý chlapec. – Matka večer marně vyhlíží dceru. – Dívka přijímá ve vodě laskání svého nového milého, který se jí pak zmocní. – Čas plyne. Dívce se narodí chlapec. Rodiče s ním dovádějí pod vodou. – Mladé ženě se stýská po matce. Vodník jí posléze neochotně dovolí, aby ji navštívila. Musí se však vrátit do klekání a musí nechat ve vodní říši své dítě. – Dívka se doma přivítá s matkou a daruje jí perlu. Den rychle uteče. Matka zdržuje dceru v domě. – Vodník na dvoře prosí ženu, aby se vrátila. Matka jí však zbraňuje. Zajistí dům proti vetřelci. Venku se strhne bouře a dovnitř teče voda. Vodník se zlobí, chce, aby se žena postarala o dítě. Ale matka ji navzdory jejím prosbám nepustí. Naopak požaduje, aby vodník přinesl dítě před práh. – Po chvíli se ozve z venku dětský pláč. Dcera je zoufalá, ale matka nepovolí. Pláč náhle zmlkne. Pod dveřmi vpluje dovnitř rudý šátek a posléze se přitékající voda zbarví krví. Zavládne ticho. Matka otevře dveře a hrůzou vzkřikne. – Dcera se z neštěstí pomátne, zatímco vodník teskní. -tbk-