Stanislav Milota

STANISLAV MILOTA (nar. 9.3.1933, Praha – zem. 18.2.2019, Praha, na zápal plic) pocházel ze žižkovské dělnické rodiny. Po nepřijetí na střední uměleckoprůmyslovou školu se v letech 1948–51 vyučil laborantem ve Filmových laboratořích Barrandov a zároveň absolvoval grafickou školu. Během učení pracoval jako ostřič kameramana Ferdinanda Pečenky (Posel úsvitu, Mikoláš Aleš, Plavecký mariáš, Měsíc nad řekou a Cirkus bude). Základní vojenskou službu strávil v Československém armádním filmu. Od roku 1954 byl druhým kameramanem Jaromíra Holpucha (Dědeček automobil, V šest ráno na letišti, Malí medvědáři, Brankář bydlí v naší ulici, První a poslední, Přátelé na moři), Jaroslava Kučery (Ztracená stopa) a Josefa Vaniše (Akce Kalimantan, Závrať). Samostatně debutoval díky Janu Procházkovi v roce 1963 ve filmu Iva Nováka Na laně. Snímal jen pět celovečerních filmů a přibližně patnáct krátkých cestopisných či hudebních filmů mimo jiné pro Československou televizi a německou ZDF (hudební portréty Vladimíra Síse). Jeho poslední oficiální prací byl v Izraeli natáčený německý televizní film Všichni se odvrátili (1970). Nejoceňovanější je jeho práce na Spalovači mrtvol, za niž získal Cenu Trilobit 1968 a Stříbrnou medaili na MFF v Sitges 1972. V srpnu 1968 nasnímal asi 3 500 metrů materiálu z okupované Prahy, využitého později mimo jiné v dokumentu Zmatek, a počátkem roku 1969 natáčel (na 2 000 metrů) události kolem smrti Jana Palacha (záběry zpracoval s producentem Jaromírem Kallistou do osmiminutové eseje Jan 69, uvedeného až v letech 2002 a 2003). Kvůli této činnosti byl jako jediný kameraman k 30. září 1971 vyhozen z Filmového studia Barrandov. Nějaký čas ještě pracoval jako kameraman pod cizím jménem, například s Drahomírou Vihanovou na instruktážních filmech. V roce 1977 podepsal s manželkou, herečkou Vlastou Chramostovou (17. 11. 1926 – 6. 10. 2019; sňatek 1971), Chartu 77 a až do roku 1984 ilegálně snímal různé situace a prohlášení chartistů (Jiří Hájek, Václav Havel, Ladislav Hejdánek a jiní), jež se tajně posílala do ciziny. Natočil též záznamy z Bytového divadla Vlasty Chramostové Hra na Makbetha (1978; odvysílala ORF pod názvem Play Macbeth) a Zpráva o pohřbívání v Čechách (1979; odvysílala ORF v roce 1983). S manželkou si přivydělávali domáckou výrobou lamp pod značkou MICHR. Kvůli mozkovým příhodám a částečné ztrátě zraku se k práci kameramana už nevrátil a od roku 1984 byl v invalidním důchodu. Aktivně se jako organizátor zapojil do dění okamžitě po 17. listopadu 1989. Nejprve koordinoval činnost Václava Havla, s nímž se dlouhá léta přátelil, a poté se stal prvním šéfem jeho prezidentského sekretariátu (z postu odešel na vlastní žádost již v červnu 1990). Později si zahrál epizodní roli ošuntělého bulvárního fotografa Boba v Havlově pozdním filmovém debutu Odcházení. Byl zakladatelem a členem výboru Masarykova demokratického hnutí (1990), v letech 1994–97 členem Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a v letech 1997–2001 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (v lednu 2001 abdikoval na protest „proti politickému a účelovému zmanipulování Rady“). S manželkou si zahrál i v hudebním videoklipu Plán kapely Kryštof a svůj svérázný smysl pro humor oba dosvědčili na různých veřejných akcích a v televizních pořadech (Uvolněte se, prosím, Český lev a další). Byl jim věnován sborník plzeňského festivalu Finále S firmou MICHR Licht ist sicher! Vlasta Chramostová a Stanislav Milota (2011). Jeho vzpomínky jsou zachyceny v jedné z části televizního cyklu Zlatá šedesátá (2009) a vystoupil v dalších televizních cyklech Tváře českého filmu (2002), Příběhy slavných (2006), Rozmarná léta českého filmu (2010), Těžká léta československého filmu (2011) a Československý filmový zázrak (2014). Byl držitelem Ceny Františka Kriegla (2001), Čestné medaile TGM, Ceny Asociace českých kameramanů za celoživotní tvorbu a Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii (2016). – Upozorňujeme, že kameraman Lukáš Milota (nar. 1981) s ním není v žádném příbuzenském vztahu. – Filmografie: (kamera, není-li uvedeno jinak) kr. dokumenty Čekání na Darong Bawana (1962; r. Pavel Hobl), Dvanáct minut pod rovníkem (1962; r. Vladimír Sís), Tropický koktail (1962; r. Vladimír Sís), kr. záznamy pantomimických etud Ladislava Fialky Malé hry (1963; r. Vladimír Sís), Koncert Ladislava Fialky (1963; r. Vladimír Sís) a Studie (1963; r. Vladimír Sís), Na laně (1963; r. Ivo Novák), Konečná stanica rytmus (TV–1964; r. Georgis Skalenakis), Bubny (1965; r. Ivo Novák), střm. Recitál (TV–1965; r. Ján Roháč), kr. f. Judita. Das Portrait der Sängerin (TV–1966, Judita. Portrét zpěvačky; r. Vladimír Sís), Anděl blažené smrti (1966; r. Štěpán Skalský), kr. f. Judita und die Melodie der Zigeuner (TV–1968, Judita a cikánské melodie; r. Vladimír Sís), Piknik (1967; r. Vladimír Sís), kr. dok. Jiný malý princ... (1967; r. Vladimír Sís), kr. f. Hana Hegerová. Sängerin in Prag (TV–1968, Hana Hegerová. Zpěvačka v Praze; r. Vladimír Sís), Spalovač mrtvol (1968; r. Juraj Herz), střm. dok. Zmatek (1968–69, 1989; r. Evald Schorm; spol. kam. Jaromír Kallista), kr. dok. z pohřbu Jana Palacha s názvem Jan 69 (1969; + spol. r. Jaromír Kallista), kr. f. Die Wundersamen Träume des Mr. Acker Bilk (TV–1069, Zázračné sny pana Ackera Bilka; r. Vladimír Sís), střm. f. Šest uprchlíků (TV–1970; r. Pavel Hobl, Boris Moravec), Alle hatten sich abgewandt (TV–1970, Všichni se odvrátili; r. Thomas Fantl); (účinkující, není-li uvedeno jinak) dokumenty Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992; r. Karel Vachek), Co dělat? [Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu] (1996; r. Karel Vachek), Tenkrát (TV–1999; r. Robert Sedláček), Sametová kocovina (TV–2000; r. Robert Buchar), Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002; r. Karel Vachek), Paralelní portrét (TV–2005; r. Jaroslav Brabec), Občan Havel přikuluje (2009; r. Jan Novák, Adam Novák), Má Vlast(a) (2009; r. Marek Škarpa), 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna (2010; r. Martin Šulík), Odcházení (2010; r. Václav Havel; herec), Divadlo vzdoru (TV–2017; r. Jaroslav Brabec), střm. Mistr objektivu – Ivan Kyncl (TV – 2018; r. Ivan Biel). -fik- (2004) / -tbk- (2019)