Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna

umělecký, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

25 from the Sixties, or the Czechoslovak New Wave

Minutáž

205

Žánr

umělecký, dokument

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2010

Rok výroby

2010

Premiéra

13.05.2010

Režie

Martin Šulík

Scénář

Jan Lukeš

Námět

Jan Lukeš
Doporučujeme

Dvoudílný dokumentární film 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna je součástí velkorysého konceptu, který již od roku 2002 rozvíjejí producent Čestmír Kopecký, scenárista Jan Lukeš, režisér Martin Šulík a střihač Jiří Brožek. Prvním výstupem byl televizní cyklus České televize Zlatá šedesátá (2009), v němž jednotliví filmaři dostali zhruba hodinový prostor k autentické výpovědi na téma své tvorby v šedesátých letech (jednalo se vlastně o „autoportréty“), po níž následovala projekce vybraného titulu. Vzniklo tak 28 medailonků, odvysíláno bylo dvacet šest; všechny byly vydány na DVD. Ve druhé části, tedy v uváděné dvoudílné sérii (100 a 105 minut), se autoři zaměřili na dvacet pět filmů a jejich tvůrce (každý režisér či autorská dvojice jsou zastoupeni jedním dílem). Na pozadí ukázek z konkrétního filmu o něm hovoří nejen režiséři, ale i kameramané, scenáristé, pomocní režiséři a také filmoví historici, kteří jej zařazují do dobového kontextu a upozorňují na jeho kvality. Průvodcem je filmový historik Jan Lukeš, stručně komentující okolnosti vzniku díla a jeho význam. Kromě toho jsou využity dobové fotografie a archivní záběry. Divák se tak dozví řadu zajímavostí nejen o snímku samotném, ale i o okolnostech jeho vzniku, o obsazování herců nebo i o jeho dobových osudech (často spjatých nejen s mezinárodními úspěchy, ale i s domácími zákazy). Autoři dále pracují na třetí části, tedy na dalším TV cyklu, jenž mapuje československou kinematografii (opět s důrazem na šedesátá léta) v širších souvislostech. Všímá si tedy mnohem více dobových událostí, filmového zázemí, věnuje se historii FAMU i různým filmovým žánrům. Časově by měl být ohraničen rokem 1945 (tedy znárodněním kinematografie) a počátkem sedmdesátých let (tedy nástupem normalizace). – Cílem projektu je nejen zachytit pro budoucnost osobnosti a díla historického významu, ale především seznámit hlavně mladou generaci s dějinami moderního českého filmu. Právě didaktický záměr směřuje dvoudílný snímek zejména do škol či pro školní představení. Smyslem je zároveň oživit zájem o kvalitní umělecká díla z nedávné minulosti a přispět k jejich znovuuvedení. Drobnou zajímavostí je, že ze všech pětadvaceti titulů jsou pouze tři barevné (Sedmikrásky, Slávnosť v botanickej záhrade, Všichni dobří rodáci). – Titul byl uváděn v DVD kinodistribuci případně ve formátu DCP, přičemž byl zvolen nezvyklý způsob distribuce. Každý divák prvního dílu obdržel za mírně zvýšené vstupné DVD s druhým dílem. -tbk-

Upozornění, následující text obsahuje spoiler! Zobrazit >

1. ČÁST. Úspěch československé nové vlny byl paradoxně umožněn znárodněním kinematografie v roce 1945, i když se komunistickou deformací změnil původně zamýšlený systém, jenž měl filmařům zaručit tvůrčí i finanční nezávislost. – Na FAMU vyrostla v relativně svobodném prostředí nová generace filmařů. Když nastala kolem roku 1963 politická obleva, využila svou příležitost. Přidali se k ní i někteří starší tvůrci. Dostavily se první mezinárodní úspěchy. Ze státem placené svobody se zrodil československý filmový zázrak. – Štefan Uher: Slnko v sieti (1962). Iniciační titul nové vlny, přinášející městský civilismus ve spojení s výraznou poetizací. Mluví o tom Albert Marenčin (dramaturg a scenárista), Stanislav Szomolányi (kameraman), Marián Bielik (představitel Fajola), Jelena Paštéková, Václav Macek (filmoví historici), Eduard Grečner (pomocný režisér). Podle Miloše Formana byl Štefan Uher se Slnkem v sieti Janem Křtitelem nové vlny. – Miloš Forman: Konkurs (1963). Režisér konstatuje, že zpočátku mělo jít o téměř amatérský „filmeček“. Vyjadřují se k němu Jiří Suchý (zakladatel divadla Semafor), Miroslav Ondříček (kameraman) a Ivan Passer (spoluscenárista a pomocný režisér), zdůrazňující objev neherce Jana Vostrčila. – Jaromil Jireš: Křik (1963). Poetická reflexe, zachycující všední dny mladé dvojice v Praze, přinášela i zneklidňující otázku, zda je dobré přivádět děti na tento svět. Rozebírají jej filmoví historici Stanislava Přádná a Jan Bernard, o natáčení mluví Jan Schmidt (pomocný režisér). Podle Lukeše film přijala i tehdejší nomenklatura, což Jirešovi paradoxně ublížilo. – Jan Schmidt, Pavel Juráček: Postava k podpírání (1963). Podle Lukeše představuje středometrážní snímek druhou linii československé nové vlny: oproti „realistické“, dokumentaristicky laděné (Forman), je to stylizace reality či vizuální podobenství. Podle Stanislavy Přádné, Jana Bernarda a Jana Lukeše je to jedinečné podobenství o dobové totalitě, přičemž absurdita situací je inspirována skutečností doznívajícího stalinismu. Jan Schmidt vzpomíná na Pavla Juráčka a kameramana Jana Čuříka. – Evald Schorm: Každý den odvahu (1964). Snímek přináší téma rozčarovaného mladého komunisty, má však širší existenciální přesah. Mluví o něm filmoví historici Ivan Klimeš a Jan Bernard, představitel hlavní role Jan Kačer vzpomíná na filmování s Janou Brejchovou i na Schormovu práci s herci. Film byl uvolněn do distribuce až po roce. – Jan Němec: Démanty noci (1964). Snímek podle autobiograficky laděné prózy Arnošta Lustiga připomíná téměř literární záznam proudu vědomí ve svrchovaných obrazech. Zabývá se chováním člověka v mezní situaci. Mluví o něm Jan Němec, Arnošt Lustig a Hynek Bočan (pomocný režisér). – Ivan Passer: Intimní osvětlení (1965). Impresionistické ohlédnutí za ztraceným mládím. O vzniku filmu hovoří Ivan Passer, Václav Šašek (spoluscenárista), Miroslav Ondříček (kameraman), pracující pod krytím starého kameramana Josefa Střechy. Režisér připomíná, že neherecký představitel Bambase zemřel na leukémii ještě před dokončením filmu. – Karel Kachyňa: Ať žije republika (1965). Snímek úspěšného tandemu K. Kachyňa a Jan Procházka (scenárista) přináší tabuizovaná témata, viděná jakoby z pohledu dítěte. Mluví o něm Jan Bernard a kameraman Jaromír Šofr. Podle Lukeše otevíral Procházka díky svému politickému postavení dveře mladým. Film byl v roce 1970 stažen z distribuce. Patří k pozapomenutým titulům. – Jan Kadár, Elmar Klos: Obchod na korze (1965). Vrchol spolupráce režisérské dvojice, oceněný Oscarem za cizojazyčný film. V žánru tragikomedie otevírá pro Slováky ožehavá témata. Rozebírají jej Václav Macek a Jan Bernard, Arnošt Lustig vzpomíná na obsazení Idy Kamińské, Juraj Herz (pomocný režisér) si připomíná práci na něm. – Otakar Vávra: Romance pro křídlovku (1966). Otakar Vávra byl významným pedagogem části tvůrců nové vlny. Sám se od mladých dal poučit zejména při progresivním zpracování stejnojmenné básně Františka Hrubína. Vzpomíná na vznik filmu podobně jako Andrej Barla (kameraman) a Drahomíra Vihanová (pomocná režisérka). – Věra Chytilová: Sedmikrásky (1966). Tématem snímků známé filmařky, často zpracovaném v experimentální formě, je osobní a veřejná morálka. Režisérka konstatuje, že jí šlo ve spolupráci s kameramanem Jaroslavem Kučerou a s Ester Krumbachovou o zachycení skutečnosti i povah dvou hrdinek ryze filmovými prostředky. Pomocí vizuálně působivé koláže se zabývala destrukcí hodnot. Svobodný a svobodomyslný film se stal předmětem interpelace poslance Pružince. – Jiří Menzel: Ostře sledované vlaky (1966). Tvorba Bohumila Hrabala přitahovala novou vlnu, neboť měla příchuť dobového undergroundu. Jiří Menzel zůstal autorovi věrný. Mluví o zpracování látky a o hereckém obsazení. Kameraman Jaromír Šofr se zmiňuje o způsobu svícení. I tento snímek získal Oscara, což přispělo k renomé československého filmu, ale podle Menzela mu to hned po okupaci starší kolegové spočítali jako prvnímu...

2. ČÁST. Po polovině 60. let se nová vlna přelévá na Slovensko. Nastupuje nová generace Juraj Jakubisko, Elo Havetta a Dušan Hanák. Do tehdejšího kontextu přinášejí úplně jinou a osobitou poetiku, inspirovanou venkovským i městským prostředím. Nejrazantněji pokryje konec desetiletí Jakubisko hned čtyřmi filmy. – Juraj Jakubisko: Kristove roky (1967). Tvůrce tvrdí, že ve snímku zpracoval vlastní zážitky. O filmu mluví spoluscenárista Lubor Dohnal a kameraman Igor Luther. – Ladislav Helge: Stud (1967). Režisér patřil ke generaci, postižené ideologickou konferencí v Banské Bystrici. Jeho filmy se zabývají hledáním mravní zodpovědnosti za brutalitu padesátých let. Tvůrce dodnes tvrdí, že film má být politický. Pro něj však Stud znamenal konec tvůrčí dráhy. – Jiří Krejčík: Svatba jako řemen (1967). Další ze starších filmařů. Od poloviny šedesátých let se napojil na novou vlnu. O komedii mluví autor námětu a spoluscenárista Zdeněk Mahler (podle nějž filmy ze šedesátých let měly vždy nějakou vizi) a herci Iva Janžurová a Pavel Landovský. – Eduard Grečner: Drak sa vracia (1967). Filmaři často těžili z moderní literatury. Grečner se však obrátil ke staršímu spisovateli Dobroslavu Chrobákovi. Jeho film je podle historičky Jeleny Paštékové ojedinělý v kontextu šedesátých let; nově pracoval s folklórem osobitě spojeným s modernou. Režisér vzpomíná na natáčení. – František Vláčil: Marketa Lazarová (1967). (Kapitolu uvozuje dokument z natáčení.) Monumentální vizuální rapsodie je přelomová způsobem adaptace literární látky a zcela novým konceptem žánru historického filmu. Tak ji hodnotí Jan Bernard a Ivan Klimeš, o natáčení hovoří výtvarník Theodor Pištěk a herci Magda Vášáryová a Ivan Palúch. – Karel Vachek: Spřízněni volbou (1968). Snímek o volbě prezidenta v březnu 1968 je originálním typem politického dokumentu. Karel Vachek vzpomíná na příznivou dobovou atmosféru, zmiňuje se o práci kameramana Jozefa Ort-Šnepa a o nových kamerách a směrových mikrofonech. Naplno se tu projevil tvůrcův nekonveční způsob vidění. – Juraj Herz: Spalovač mrtvol (1968). Originální přepis prózy Ladislava Fukse. Režisér byl na rozdíl od souputníků absolventem DAMU a byl spíše osamělým běžcem. Vzpomíná na psaní scénáře s autorem, na obsazení Rudolfa Hrušínského a na hudbu Zdeňka Lišky. Připomíná, že se ztratila varianta konce filmu, v níž byly zachyceny okupační tanky z roku 1968. O způsobu snímání mluví kameraman Stanislav Milota. – Drahomíra Vihanová: Zabitá neděle (1969). Opožděný debut, pojednávající o odcizení a úpadku lidské osobnosti ve „vyprázdněné“ společnosti. Režisérka a představitel hlavní role Ivan Palúch vzpomínají na natáčení v pustém posádkovém městě Josefově. Distribuce filmu byla zakázána pro jeho příliš „negativistické vyznění“. – Hynek Bočan: Pasťák (1968/1990). Režisér se v šedesátých letech věnoval nesoustavnému popisu české povahy. Snímek je obecnější výpovědí o stavu tehdejší společnosti, zachyceném prostřednictvím výlučného prostředí. Dodnes působí svou realistickou kresbou a brutalitou. Podle režiséra jej natáčeli naprosto svobodně, protože věděli, že se nedostane do distribuce. Byl dokončen a uveden až v roce 1990. – Pavel Juráček: Případ pro začínajícího kata (1969). Zatímco Evald Schorm byl myslitelem nové vlny, Pavel Juráček byl její scenáristickou hvězdou. Snímek je jeho konečnou autorskou výpovědí a zároveň je alegorií vlády odtržené od lidu. Analyzují ho historici Jan Bernard a Stanislava Přádná. Na natáčení vzpomíná vedoucí výroby Jan Balzer. Podle něj byl Juráček podroben při dokončování neustálému tlaku, který však z devadesáti procent ustál. – Dušan Hanák: 322 (1969). Režisér v hraném debutu uplatnil své zkušenosti z dokumentu. Podle něj ostatně právě dokumentaristické přístupy obohatily novou vlnu. S. Přádná konstatuje, že komunistický protagonista je zosobněním nevýraznosti, ale i on prožívá hluboké vnitřní drama. – Elo Havetta: Slávnosť v botanickej záhrade (1969). Snímek se vymyká z většiny dobových titulů svou hravostí, optimismem, nostalgičností a groteskností. Podle spoluscenáristy Lubor Dohnala se jednalo o obdobu inzitního umění s rozporným přijetím i ze strany kolegů. Uplatnilo se tu další nové vidění folklóru. Férii komentuje i asistent režie Miloslav Luther a historik Václav Macek. – Vojtěch Jasný: Všichni dobří rodáci (1968). Scenárista a režisér se zmiňuje o tom, že první verze měla tři a půl hodiny a že se ztratila. Radil se o zkrácení s pedagogem střihu na FAMU Janem Kučerou. O elegické epopeji, jež je vizuálně podmanivou dobovou kronikou, mluví tehdejší asistent výroby Karel Kochman, chválící stejně jako Vojtěch Jasný přínos kameramana Jaroslava Kučery. Všichni dobří rodáci jsou souhrnnou bilancí i smířením. Film měl premiéru v červenci 1969, kdy všechno začínalo nanovo. – Zanedlouho po okupaci ze srpna 1968 bude nová vlna rozprášena. Vznikl mýtus, který neměl čas, aby dospěl. Někteří tvůrci se už k filmu nikdy nevrátili, někteří emigrovali a další čekali na novou příležitost celá léta. Podle Ivana Passera měla nová vlna co dělat i s národní identitou. Bez jejích mezinárodních úspěchů by světová reakce na okupaci nebyla taková, jaká byla. Každá země je na tom lépe, když podporuje film... – Snímek končí citátem ze Všech dobrých rodáků. -tbk-

Délka jednotlivých částí: I. 100 minut, II. 105 minut.

Knihy
Scénáře
Články
Statě ze sborníků
Všechny dokumenty

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.

Doporučujeme
Jan Lukeš

Jan Lukeš

1. a 2. část

Albert Marenčin

Albert Marenčin

1. část

Jelena Paštéková

Jelena Paštéková

1. a 2. část

Marián Bielik

Marián Bielik

1. část

Eduard Grečner

Eduard Grečner

1. a 2. část

Václav Macek

Václav Macek

1. a 2. část

Miloš Forman

Miloš Forman

1. část

Jiří Suchý

Jiří Suchý

1. část

Ivan Passer

Ivan Passer

1. a 2. část

Stanislava Přádná

Stanislava Přádná

1. a 2. část

Jan Bernard

Jan Bernard

1. a 2. část

Jan Schmidt

Jan Schmidt

1. část

Ivan Klimeš

Ivan Klimeš

1. a 2. část

Jan Kačer

Jan Kačer

1. část

Arnošt Lustig

Arnošt Lustig

1. část

Jan Němec

Jan Němec

1. část

Hynek Bočan

Hynek Bočan

1. a 2. část

Václav Šašek

Václav Šašek

1. část

Jaromír Šofr

Jaromír Šofr

1. část

Juraj Herz

Juraj Herz

1. a 2. část

Otakar Vávra

Otakar Vávra

1. část

Andrej Barla

Andrej Barla

1. část

Drahomíra Vihanová

Drahomíra Vihanová

1. a 2. část

Věra Chytilová

Věra Chytilová

1. část

Jiří Menzel

Jiří Menzel

1. část

Lubor Dohnal

Lubor Dohnal

2. část

Juraj Jakubisko

Juraj Jakubisko

2. část

Igor Luther

Igor Luther

2. část

Ladislav Helge

Ladislav Helge

2. část

Zdeněk Mahler

Zdeněk Mahler

2. část

Iva Janžurová

Iva Janžurová

2. část

Pavel Landovský

Pavel Landovský

2. část

Theodor Pištěk

Theodor Pištěk

2. část

Ivan Palúch

Ivan Palúch

2. část

Karel Vachek

Karel Vachek

2. část

Stanislav Milota

Stanislav Milota

2. část

Jan Balzer

Jan Balzer

2. část

Dušan Hanák

Dušan Hanák

2. část

Miloslav Luther

Miloslav Luther

2. část

Vojtěch Jasný

Vojtěch Jasný

2. část

Karel Kochman

Karel Kochman

2. část

Původní filmový námět

Jan Lukeš

Scénář

Jan Lukeš

Výtvarník

Martin Kaiser (plakát a grafika)

Zvuk

Jan Štindl,

Michal Holubec (mix zvuku)

Produkce

Petr Koza

Spolupráce

Petr Záruba (zpracování archivních materiálů a online),

Ivana Lukešová (zpracování archivních fotografií),

Petr Koza (zpracování archivních fotografií),

Patrik Velek (zpracování archivních fotografií),

Kateřina Fialová,

Martin Hasák,

Edita Marholtová

Vítěz

Akce: SLNKO V SIETI 2012, 4. slovenské národní ceny udělené Slovenskou filmovou a televizní akademií za rok 2010 – 2011

2012
Lokalita: Bratislava / Slovensko
Nejlepší dokumentární film
Martin Šulík

Nominace

Akce: 18. výroční ceny Český lev 2011 za filmovou tvorbu roku 2010

2011
Lokalita: Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Martin Šulík

Vítěz

Akce: Ceny IGRIC 2011, 22. ročník výročních cen Slovenského filmového svazu, Unie slovenských televizních tvůrců a Literárního fondu SR za audiovizuální tvorbu roku 2010

2011
Lokalita: Bratislava / Slovensko
Tvůrčí prémie – televizní a dokumentární tvorba
Martin Šulík

Použitá hudba

Luděk Hulan (Moderní žena),

Luděk Hulan (Fialce na Zábradlí),

Luděk Hulan (Milá společnost),

hudba z uvedených filmů

Výběr hudby

Václav Fiala

Původní název

25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna

Anglický název

25 from the Sixties, or the Czechoslovak New Wave

Copyright

2010

Rok výroby

2010

Premiéra

13.05.2010

Distribuce

Cinemart

Nosič

DCP, DVD-K

Barva

colour/black & white

Zvuk

Dolby Digital