Zborov

Tato filmová epopej za svobodu národa vznikla před nedávnými událostmi, kdy jsme byli sice bohatší o kus země, ale chudší o jedno veliké poznání. – Zborov ukazuje nám tradici udatnosti a odhodlanosti našeho národa. Zborovem se národ probudil a k dnešku zase mluví Zborov řečí, která navrací sebedůvěru a naději. Věrni sobě, v jednom šiku a nikoliv rozdvojeni jako před Zborovem, budujeme nové základy své bezpečnosti! Nechť nás vedou síly a ideje Zborova. Zborov nechť posílí naše tvůrčí síly a odolnost! – 1914. Dělníci v plzeňských Škodových závodech se při pauze baví o výrobě granátů a o následcích atentátu v Sarajevu. Dohadují se, jestli bude válka nebo ne. Před dílovedoucím Kalinou si dávají pozor. Podle některých to je „štrébr“, který ochotně vzal lepší místo. Jiní se ho naopak zastávají jako slušného člověka. – Kalinův syn Pavel, který pracuje jako úředník ve Vídni, přijel na svatbu mladšího bratra Jendy. Ten je zaměstnán u firmy Laurin & Klement v jejím moskevském závodě. Jeho otec se o něm baví v továrně s nadřízeným inženýrem, podle kterého je v Rusku hodně Čechů. – Jenda s nevěstou Haničkou se zastaví u ptáčníka Ledviny před jeho krámem. Když se dozví, že přijel Pavel, spěchají za ním domů. Po přivítání se sourozenci záhy neshodnou kvůli Rakousku-Uhersku. Pavel je proti českým radikálům. Matka situaci uklidňuje. – Kolem Ledviny jde železničář Rabas se synem Milošem, jednoročním dobrovolníkem, kterému koupil uniformu. Starý kočí před nimi vzpomíná na svá vojenská léta a vede protirakouské řeči, jež se loajálnímu Rabasovi nezamlouvají. – U Kalinů se bratři dál dohadují. Pavel je ve vypjaté politické situaci po sarajevském atentátu stoupencem zdravého rozumu. Podle rusofila Jendy Rusové nedovolí, aby Rakousko šlo na Srbsko. Uklidní je otec, který tvrdí, že válka nebude. V jejich zbrojovce by o tom věděli nejdříve. Ale podle Jendy válka bude a změní svět. Uražený mladší syn jde raději za Haničkou, která bydlí s rodiči nad nimi. Stěžuje si na Pavla a těší se, až spolu po svatbě odjedou do Moskvy. V Rusku je sice zpátečnická vláda, ale ruský národ je jiný. Hanička má strach, aby se nezapletl. Ženich ji učí ruská slovíčka a pak ji políbí. – Po telefonních linkách se od nejvyšších funkcionářů dostane k řediteli Škodovky Skřivanovi důležitá zpráva. Inženýr vzápětí řekne Kalinovi, že od zítřka pojedou na tři směny a že chlapi asi budou brzy rukovat. – Z fabriky odjíždí vlak se zbraněmi. – Kalina musí přibírat nové síly. Dělník Vojtek vykládá ostatním, že odmítl místo dílovedoucího třetí směny a znovu se zastává Kaliny. – Dílovedoucí se vrátí domů smutný; už ví, že bude válka. Pavel tomu však stále nevěří. Jeník odmítá jít na Srby a rozhodne se hned odjet. Chce to říct Haničce, ale nezastihne ji a nechá jí lístek. – Hanička si zkouší svatební šaty. U Kalinů najde vzkaz od ženicha, aby na něj čekala. Je sice smutná, ale věří mu. – V šatně plzeňského divadla se sboristé připravují na představení Prodané nevěsty. Jeden z nich, Zamrazil namaluje na zeď karikaturu císaře pána a s ostatními volá Ať žije Srbsko. Uklidní je garderobiér Hruška. – Na představení dorazí důstojník: byla vyhlášena všeobecná mobilizace. – Mezi českými odvedenci je i Pavel, uklidňující matku, že válka bude krátká a že se za měsíc vrátí domů. – Rabas se loučí s rukujícím Milošem. – Vojáci ve vagoně radostně zpívají píseň o Hercegovině. Míjí je vlak se zraněnými z fronty. – Muži záhy pochopí, že jedou na novou ruskou frontu. Jeden z nich, profesor Kodeš, jim křídou nakreslí na stěnu vagonu mapu. Konstatuje, že Rusové se jako silní zastávají slabých, tedy malého Srbska. – 1915, 1916. Ve Škodovce se tvrdě pracuje. – Hanka u Kalinů dělá kafe ze žaludů. Dorazí dílovedoucí. Podle něj je lepší, že Jeník tehdy stačil odjet. V soustružně prý zatkli dva dělníky za velezrádné proruské letáky. Sám jeden má; stojí na něm, že se blíží hodina osvobození českého národa. Rodiče dostanou dopis od Pavla, který zatím není na frontě. Ale vzápětí už jeho jednotka, v níž velí jako nadporučík, odjíždí. Při nástupu k nim řeční hejtman Knoteck. Vojáci se o rakouském oficírovi baví ve vagonu. – Na Uralu 1916. Čeští váleční zajatci dřou v povrchovém dole. V baráku se dohadují, co dál. Profesor Kodeš mluví o tom, že by bylo dobře dostat se do Kyjeva k České družině. – V lazaretu ošetří plukovní lékař lehce zraněného hejtmana Scheibeho, který se dobře stará o své vojáky a chce hned zpátky na frontu. – Ptáčník Ledvina v zákopu chová poštovní holuby. Baví se s hercem Zamrazilem. Zupáckému šikovateli Rabasovi se nelíbí jeho řeči. – Do zákopu, kde velí Pavel Kalina, dorazí Scheibe. Přivedou sem ruské zajatce, mezi nimiž je i Miloš Rabas jako dobrovolník České družiny. Ten se pozná s Ledvinou. Vojáci se baví o novinách od nadporučíka Kaliny. V Čechách je podle nich bídně. Před nimi je zasažen jeden voják. – Knoteck kontroluje ruské zajatce, když k nim dorazí Rabas s Kalinou. Zjistí, že jeden z nich je Čech, a zuří. – Miloš před vojenským soudem vystupuje velmi odvážně. Soudce ho přemlouvá, aby projevil lítost a zachránil si tak život. Ale Miloš to odmítne. Zoufalý Rabas za syna marně oroduje. Loučí se s ním a dostane od něj přívěsek. – Ledvina se baví se Zamrazilem o Milošovi a dá mu letáky, jež mu stačil zběh podstrčit. – Podle rozsudku má být Miloš Rabas zítra ráno oběšen. Jeho otec se zhroutí. Chce utéct ze zákopu, ale Pavel mu v tom zabrání. – Odsouzence vedou k šibenici. Záhy zazní umíráček. – Jan Kalina je vojákem v České družině. Všichni jsou však nespokojení, že dosud nebyli zapojeni do bojů. Jenda rázně utne defétistické řeči nad špatnými zprávami z domova. Tvrdí, že za svobodu je třeba se rvát. Podle něj je hůře Čechům na ruské frontě, kteří ani nevědí, že oni bojují i za jejich svobodu. – V dole přesvědčí náboráři České družiny řadu zajatců, aby se jako dobrovolníci přidali. Někteří z nich mají strach. Vědí, že kdyby padli do rakouského zajetí, budou popraveni jako zběhové. – Z České družiny vznikne První československý dělostřelecký pluk. U Čechů je i ruský kluk Kolja zvaný Mikulka, který hledá svého otce. Chce jít s nimi až do jejich vlasti. Vojáci se těší na boj. – Četník oznámí Kalinovým, že kvůli „zrádci“ Jendovi jsou pod policejním dozorem. – Skřivan nerad musí starého Kalinu kvůli synovi přeřadit jako dělníka do prachárny v Bolevci. V hospodě dělníci spokojeně kvitují, že je Kalina už zase jeden z nich. Baví se o tom, jak dílovedoucí k sobě ulejval lidi včetně měšťáků. Kalina přijde mezi ně a řekne jim o svém synovi v České družině. Muži se až teď dozvědí, že v ruské armádě bojují i Češi. Baví se o protirakouském odboji; vědí o Kramářovi, Rašínovi, Masarykovi, Benešovi i Štefánikovi. Kalina jim řekne, že jde pracovat do Bolevce. – V Bolevci dojde k velkému výbuchu prachárny. – Čeští dobrovolníci se v Jezerné baví o revoluci (je rok 1917) a o tamní situaci. Řada ruských vojáků zběhla. Jan Kalina odmítne pomáhat revolucionářům; Češi bojují za svou věc a nebudou se míchat do ruských vnitřních záležitostí. – Kolja stále hledá otce a chce také bojovat. Stará se o něj vousatý ruský poddůstojník a nechce mu to dovolit. Chlapec se pokusí utéct. – Česká brigáda odchází na frontu se vší parádou včetně kapely. Dorazí do zákopů, kde Rusové odmítají bojovat. Nemají náboje a zbraně jsou rozbité. Češi se snaží dát to do pořádku. Prvním padlým je velitel roty. – Skupina dobrovolníků vyrazí na hlídku. Vrátí se se zajatým Rabasem, kterého Jenda pozná. – Rabas má na přívěsku od Miloše jméno Koljova otce; ten totiž před smrtí dal křížek Milošovi. Rabas řekne druhům o smrti syna. Teď se chce starat o sirotka Kolju. Chápe ho jako dar od Boha i jako důkaz, že mu Bůh odpustil. – V rakouském zákopu hejtman Vacík telefonuje s povýšeným podplukovníkem Knoteckem a gratuluje mu ke šlechtickému titulu. Ledvina musí na bunkr napsat německý nápis: Kdo dobude tuto pozici, zničí rakouskou monarchii. – Do zákopů přijdou posily. Pavel Kalina se od vojáka Šindeláře dozví o neštěstí v Bolevci, netuší ovšem, že tam pracoval jeho otec. Pak si nad jedním úmrtním oznámením v českých novinách definitivně uvědomí, že bojuje na nesprávné straně. – V ruském štábu připravují útok i čeští důstojníci. – Boj začíná dělostřeleckou přípravou. Jenda velí do útoku s pokřikem Vítězství nebo smrt! Rakušané ustupují. Padne hejtman Scheibe. Čeští vojáci postupně dobývají rakouské linie. – Ledvina se vzdá před Knoteckovým bunkrem s nápisem. Podplukovník je zadržen. Rabas ho chce napadnout, ale neudělá to. Při dalším útoku padne k zemi Jenda. Na ústupu je zasažen i Pavel. – Je po boji. – Komentář připomíná hrdinství Čechoslováků v tradici Jana Žižky. A vítězové pochodují za zvuků husitského chorálu. – Večer se oslavuje vítězství. Češi přispěli k porážce velké rakouské přesily. – Profesor Kodeš vykládá druhům, že Zborovem tekla vždy krev. Věří, že jejich dnešní vítězství upozorní celý svět na to, že si Češi a Slováci zaslouží svobodu. – Na bojišti se probere z bezvědomí Jenda. Pomáhá zraněnému sténajícímu nepříteli. Vzápětí zjistí, že to je bratr Pavel, který má asi průstřel plic. Podpírá ho cestou k obvazišti. Dvojice narazí na umírajícího Rabase, hrdého, že odchází za synem jako legionář. – Zní patetický komentář jako na začátku s hlavním poselstvím: nezapomínejte na Zborov. -tbk-