Poslední mohykán

Země původu

Československo

Copyright

1947

Rok výroby

1947

Premiéra

5. 9. 1947

Minutáž

94 min

Kategorie

film

Žánr

komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Poslední mohykán

Český název

Poslední mohykán

Anglický název

The Last of the Mohicans

Anotace

Divadelní veselohru F. X. Svobody adaptoval pro filmové plátno už Martin Frič (Poslední muž, 1934, s Hugem Haasem v titulní roli). Populární komedie se dočkala dalšího zfilmování o třináct let později v režii Vladimíra Slavínského. Hlavního partu se ujal Jaroslav Marvan, který ztělesnil jednak akurátního domácího tyrana Bořivoje Kohouta, jednak jeho rozverné dvojče, Jaroslava. Ten se na popud nápadníka Bořivojovy dcery rozhodne sourozence vytrestat. Po konfliktu během cirkusového představení totiž Bořivoj skončí v blázinci a ven ho důvtipný Jaroslav dostane jen pod podmínkou dvojnické záměny. Popudlivý mravokárce se tak konečně dozví, jak pošetilé byly jeho představy o rodinných pořádcích a jak ho vidí jeho bližní... Vedle Marvana si v oddechovém snímku zahrály i Meda Valentová a Soňa Červená.

Obsah

Starožitník Bořivoj Kohout si velice zakládá na tom, jak přísně vede svou ženu i děti - dvě dcery a syna. Nápadník dcery Zdeňky ing. Bečvář chce jeho krutovládu překonat a tak pomoci všem v rodině ke klidnějšímu životu a sobě ke sňatku se Zdeňkou. Musí vynaložit mnoho úsilí, aby se mu to podařilo. Mezitím se chce Jaroslav, bratr Bořivoje Kohouta, usmířit se svým zásadovým bratrem a rozjede se za ním do Prahy. Bořivoj se snaží překazit v cirkusu produkci krotitele lvů. Jako předseda spolku pro ochranu zvířat ji pokládá za týrání. Je odvezen do nervového sanatoria, neboť nikdo nevěří, že by takto mohl jednat zdravý člověk. Ing. Bečvář se spojí s Jaroslavem Kohoutem, aby dostal Bořivoje z ústavu. Cenou za tuto pomoc je výměna rolí - místo Bořivoje zůstane v ústavu Jaroslav a Bořivoj, který je bratrovi k nerozeznání podoben, se vrátí domů jako Jaroslav. Záměna umožní Bořivojovi poznat pravý stav v rodině i názor manželky a dětí na jeho tyranské chování. Toto poznání ho vyléčí z diktátorského jednání a do rodiny se vrátí klid a vzájemné porozumění.

Poznámka

Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod názvem Poslední muž (R: Martin Frič, 1934).

Hrají

Jaroslav Marvan

Bořivoj Kohout/Jaroslav, Bořivojův bratr

Meda Valentová

Kohoutová, Bořivojova žena

Soňa Červená

Helena, Bořivojova dcera

Dagmar Frýbortová

Zdeňka, Bořivojova dcera

Jaroslav Mareš

Jaroslav, Bořivojův syn

Eman Fiala

Antonín, Bořivojův pomocník

František Hanus

Ing. Karel Bečvář, Zdeňčin snoubenec

Oldřich Slaný

dr. Marek, Helenin snoubenec

Blažena Slavíčková

služebná Baruška

Ota Motyčka

ošetřovatel Petr

Erik Zámiš

simulant Viktor

Bedřich Vrbský

ředitel cirkusu

Alena Kreuzmannová

Tonča Vacková

Josef Chvalina

zřízenec cirkusu

František Stach

lékař v sanatoriu

Antonín Jirsa

zřízenec v sanatoriu

F. X. Mlejnek

zřízenec v sanatoriu

Valja Petrová

žena se psem

Olga Příhodová

žena s kočkou

Václav Landa

krotitel šelem

Václav Trégl

zřízenec v cirkuse

Jindra Hermanová

žena ve vlaku

Jan S. Kolár

aukcionář

Karel Effa

přihazovatel

Bohumil Paris

biletář v cirkusu

Rudolf Hrušínský

návštěvník u starožitníka

Miloš Vavruška

muž na plaveckém stadionu

František Pozner

člen spolku pro ochranu zvířat

Rudolf Princ

jednatel spolku

Jiří Vondrovič

člen výboru spolku

Karel Šebesta

mladík na plaveckém stadionu

Štáb a tvůrci

Předloha

F. X. Svoboda (Poslední muž – divadelní hra)

Druhá kamera

Jaromír Holpuch

Asistent kamery

Jiří Tarantík

Vedoucí výroby

Bohumil Šmída

Zástupce vedoucího výroby

Jiří Šebor, Vratislav Innemann

Spolupráce

Willy Ströminger (fotograf), Bedrník (fotograf)

Hudba

Použitá hudba

Bernhard Flies (Ukolébavka /Schlafe, mein Prinzchen/)

Nahrál

FISYO (Dirigent Milivoj Uzelac)

Produkční údaje

Originální název

Poslední mohykán

Český název

Poslední mohykán

Anglický název

The Last of the Mohicans

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie

Země původu

Československo

Copyright

1947

Rok výroby

1947

Produkční data

začátek natáčení 31. 3. 1947
konec natáčení 06/1947
promítání povoleno 8. 8. 1947 (konec povolení k promítání 8. 8. 1952)

Premiéra

premiéra 5. 9. 1947 /přístupný mládeži/ (kina Letka /4 týdny/, Praha /5 týdnů/ a Světozor /3 týdny/, Praha)

Distribuční slogan

Nová veselohra režiséra Slavínského. – Svobodův „Poslední muž“ zfilmován! – Nové tváře v českém humorném filmu, natočeném na námět F. X. Svobody. – Chcete se od srdce zasmát? Přijďte se podívat na Jaroslava Marvana ve dvojí roli Slavínského filmu „Poslední mohykán“. – Jaroslav Marvan v české filmové veselohře. Český film podle veselohry F. X. Svobody.

Nositelé copyrightu

Národní filmový archiv

Ateliéry

Barrandov

Výrobní skupina

Výrobní skupina Karla Feixe, Karel Feix (vedoucí výrobní skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

94 min

Původní metráž

2 679 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1947
Praha / Československo
II. prémie za filmovou režii
Vladimír Slavínský
v hodnotě 20 000 korun udělena 4. 10. 1947

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1947
Praha / Československo
II. prémie za filmový scénář
Josef Hlaváč
v hodnotě 10 000 korun udělena 4. 10. 1947 spolu s Jaroslavem Mottlem

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1947
Praha / Československo
Predikát „zábavný film“
udělen 4. 10. 1947

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1947
Praha / Československo
Čestné uznání za herecký výkon
Jaroslav Marvan
uděleno 4. 10. 1947

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1947
Praha / Československo
II. prémie za filmovou fotografii
Josef Střecha
v hodnotě 20 000 korun udělena 4. 10. 1947

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1947
Praha / Československo
II. prémie za filmový scénář
Jaroslav Mottl
v hodnotě 10 000 korun udělena 4. 10. 1947 spolu s Josefem Hlaváčem