Temno

Anotace

Adaptace slavného historického románu Aloise Jiráska Temno vznikla podle scénáře Karla Steklého (1903–1987), který se rovněž ujal režie. Pro tvůrce úspěšného sociálního dramatu Siréna (1947), která byla na 8. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách vyznamenána Velkou cenou Biennale, a zkušeného scenáristu šlo o pátou režii celovečerního snímku. Film vznikl v rámci takzvané jiráskovské akce, vyhlášené z popudu Zdeňka Nejedlého prezidentem republiky Klementem Gottwaldem na konci roku 1948. Cílem této kampaně byla oficiálně ještě větší popularizace díla již tak oblíbeného spisovatele spočívající ve znovuvydání jeho knih, v zintenzivnění přítomnosti Jiráskových dramat v programech divadel a rovněž ve výrobě vyššího množství souvisejících filmových adaptací. Ovšem do roku 1951, kdy akce vrcholila oslavami stého výročí literátova narození, byl dokončen jediný takový snímek, a to právě Steklého Temno. – Film, na němž se v žádné fázi přípravy nepodíleli historičtí či jiní odborní poradci, zachovává strukturu Jiráskova románu, poprvé vydaného v roce 1915. Děj je situován do dvacátých let osmnáctého století, do časů vlády císaře Karla VI., kdy v českých zemích vrcholí rekatolizační úsilí vedené obávaným Tovaryšstvem Ježíšovým neboli jezuity. Symbolickým vrcholem protireformačních snah se má stát svatořečení Jana Nepomuckého. Na tomto pozadí se odehrává příběh tajného protestanta myslivce Machovce a jeho dětí Helenky a Tomáše. Poté, co jezuité odhalí víru jejich otce a ten uprchne za hranice, jsou sourozenci dáni do služby v pražské měšťanské rodině Březinových. Helenka se brzy zamiluje do syna Březinových Jiříka. Realizaci jejich vztahu však brání rozdílné náboženské přesvědčení i společenské rozdíly. Jezuité v čele s nechvalně proslulým páterem Koniášem jsou mezitím na stopě tajné síti pražských evangelíků. – Steklý navzdory zachování zásadních dějových prvků přdlohy výrazně reinterpretoval ideologické vyznění Jiráskova díla. Zaměřil se zejména na motiv feudálního útlaku, který v románu hraje málo podstatnou roli. Náboženskou a nacionální tematiku, klíčovou pro pochopení příběhu, naopak co nejvíce utlumil. Zvětšil také úlohu příslušníků jezuitského řádu, které na rozdíl od předlohy vykreslil jednoznačně a prvoplánově negativně jako bezskrupulózní a bigotní fanatiky. Vzhledem k tomu, že nedlouho po uvedení snímku začaly v československém veřejném prostoru znovu sílit antisemitské nálady, může překvapit, jak pozitivně Steklý zobrazil postavu židovského obchodníka Lazara. – Filmu dominují herecké výkony Ladislava Boháče jako Machovce a zejména dvou mladých, později velmi významných osobností českého divadla a filmu: Jiřiny Švorcové v roli Helenky a Eduarda Cupáka coby Tomáše. Mezi představiteli vedlejších úloh zaujmou zejména profesionální výkony Theodora Pištěka a Miloše Nedbala a expresivní kreace Martina Růžka a Vítězslava Vejražky v rolích jezuitů Koniáše a Firma. Barevná kamera zkušeného Jana Stallicha a kostýmní práce J. M. Gottlieba pomáhají Steklému vytvořit vizuálně působivý a atraktivní film. – Diváci mohli snímek Temno poprvé spatřit na 5. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v červenci 1950. Na poslední chvíli bylo ještě přetočeno několik sekvencí ze začátku filmu s herci Theodorem Pištěkem, Svatoplukem Majerem a Emanem Fialou. Současně byla doplněna scéna rozhovoru regenta Lhotského (Theodor Pištěk) s majitelem panství rytířem Mladotou (Oldřich Velen) na plese a závěrečný obraz, v němž Machovec vyzývá sedláky k boji proti vrchnosti. Širší distribuční premiéra se konala až více než rok po festivalovém uvedení, u příležitosti oslav zmíněného stého výročí narození Aloise Jiráska. Snímek, postižený dobově podmíněnou, ale nedomyšlenou reinterpretací, byl kritikou přijat rozpačitě. Také na neveřejných poradách Filmové rady se ještě před vstupem do distribuce setkal s chladnou až negativní odezvou. Fakt, že žádná jiná jiráskovská adaptace nebyla v letech 1948 až 1951 realizována, filmu přesto zajistil široké a slavnostní nasazení do kin po celém Československu.

Obsah