Lásky jedné plavovlásky

komedie, hořká komedie

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Loves of a Blonde

Minutáž

77

Země původu

Československo

Copyright

1965

Rok výroby

1965

Premiéra

12.11.1965

Jazyková verze

česká

Režie

Miloš Forman

Scénář

Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Miloš Forman

Námět

Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Miloš Forman

Anotace

Film Miloše Formana. Digitálně restaurovaný a zpět v kinech.

Druhý celovečerní film Miloše Formana (natočený opět ve spolupráci s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem) Lásky jedné plavovlásky patří ke klasickým dílům nejen české nové vlny, ale i celé české kinematografie. Zároveň je nenápadným svědectvím šedivé doby socialismu i její sžíravou kritikou. – V hořké komedii s jednoduchým dějem autoři na základě skutečné historky, s níž se Formanovi náhodně svěřila jedna dívka, sledují trable mladičké dělnice v továrně na obuv ve Zruči nad Sázavou. Ve městě je naprostá převaha žen a naprostý nedostatek mužů. Vedení podniku chce situaci vyřešit tím, že apeluje na armádu, aby u nich zvýšila posádku. Jenže místo záklaďáků dorazí vlakem záložáci. Značná část děje se pak odehraje na taneční zábavě při příležitosti jejich příjezdu. Andula, která ve svém životě zatím nemá příliš jasno a která chodila s mladíkem Tondou a se ženatým lesníkem, se zábavy zúčastní s kamarádkami Janou a Marií. Všimnou si jich tři záložáci a vidí v nich snadnou kořist, sami jsou však značně nerozhodní; chtěli by prožít milostné dobrodružství, ale až tak se do něj neženou. Také nakonec neuspějí, až na jednoho. Ten skončí na hotelovém pokoji s dívkou, kterou mu dohodil aktivní dílenský mistr. Andulu přemluví klavírista Míla, který na zábavě hrál s pražským orchestrem. Dívka s ním stráví noc. O týden později za ním vyrazí do Prahy. V bytě jeho rodičů prožije trapné chvíle při čekání na něj. Mladíkův otec i matka se spolu o ní baví, jakoby tam ani nebyla, a vrátivší se Míla se k ní sice pokrytecky má, avšak ona později slyší jak pohrdavě o ní s otcem a neúnavnou matkou mluví. Po návratu na internát však vypráví kamarádce, jaké má její kluk milé rodiče... – Ve filmu se uplatňují všechny rysy českého formanovského stylu: dokumentární smysl pro zachycení reality, vynikající práce s herci i neherci (opět zde hrají tradiční Formanovi představitelé – Vladimír Pucholt, Josef Šebánek, Milada Ježková, Jan Vostrčil a Josef Kolb), cit pro přesné dialogy a pro přesný timing nebo kombinace vážného a humorného. – Snímek měl velký ohlas ve světě i u nás. -tbk-

K československé nové vlně režisér Miloš Forman zásadně přispěl třemi celovečerními tituly – Černým Petrem (1963), Láskami jedné plavovlásky a tragikomedií Hoří, má panenko (1967). V roce 1965 díky scenáristickému přispění svých osvědčených spolupracovníků – Ivana Passera a Jaroslava Papouška – dofabuloval vlastní náhodné setkání s dívkou z Varnsdorfu, která v Praze na falešné adrese sháněla svého milence. Protagonistka vyprávění, mladá dělnice Andula, ovšem pracuje ve velké továrně na obuv ve Zruči nad Sázavou a její známost na jednu noc – mladý klavírista Milda Vašata – se ji nepokouší oklamat. Nepočítá ovšem s tím, že naivní dívka, kterou pustil z hlavy, se za ním vypraví do Prahy s velkým kufrem. Ortel nad Anduliným „nemožným“ nápadem vyřknou už rodiče lehkomyslného mladíka. Andula se pak chtě nechtě vrací domů, respektive do svého starého života, kterému se chtěla vymknout... Lásky jedné plavovlásky jsou hořkým příběhem o jedné životní deziluzi, přesto si však udržují statut komedie díky cizelované poetice trapnosti. Důležitou roli ve filmu hrají dialogy plné odposlechnutých klišé, kterými ubíjí konverzaci starší generace zosobněná Mildovými rodiči – nelítostně starostlivou matkou a uťápnutým otcem. Obraz odcizeného světa dotváří citlivá kamera Miroslava Ondříčka i hudební složka využívající duchaprázdně furiantské dechovky, melodií z televize i státní hymny. Formanův civilní pohled na československou realitu je nesentimentální, ale chápavý, a na základě reálné situace – nedostatku mužů v městečku zabydleném dvěma tisíci mladých dělnic – buduje jímavý individuální příběh. Titulní roli přesvědčivě ztvárnila mladší sestra populární herečky Jany Brejchové – Hana. Hlavní mužské role se ujal Vladimír Pucholt a v partu vojáka-záložáka, který se o Andulu uchází, se objevuje zkušený Vladimír Menšík. Coby Mildovi rodiče debutují neherci Josef Šebánek a Milada Ježková. Lásky jedné plavovlásky se dočkaly ocenění i v zahraničí, kde uspěly zřetelněji než jiné Formanovy české snímky díky čitelné milostné zápletce. Novovlnný filmový klenot zahajoval v roce 1966 filmový festival v New Yorku a získal nominace na Oscara a Zlatý glóbus v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. V roce 2000 ho britský filmový časopis Empire zařadil mezi sto nejlepších cizojazyčných snímků všech dob. -ap-

Obsah

Dívka s kytarou zpívá šlágr To, co bylo včera, není každý den. – V posteli na dívčím internátu ukazuje blonďatá Andula kamarádce Zdeně „pravý zlatý prstýnek s briliantem“, který dostala od svého kluka Tondy, jehož fotkou se také pochlubí. Ona mu za něj zatím nic nedala. – V zasněženém lese se mladý lesník zlobí na Andulu, která na kmen stromu uvázala kravatu pro Tondu. Dívka ji sundá a myslivec jí předvádí, jak se srnec může polekat. Pak jí nabízí schůzku. – Andula se se setkáním s lesníkem zase svěřuje Zdeně. Myslivec jí prý vyprávěl o milostném soužití zvířat. Zdena se jí ptá na Tondu, ale ten na rande nepřišel, proto odešla s lesníkem, který je ovšem ženatý. – V továrně se výbor dohaduje o problému s odcházejícími zaměstnankyněmi, jež se zpravidla provdají někam jinam. A tak se mistr Pokorný vydá na armádní štáb. Dohaduje se s majorem, podle kterého vojsko nemá důvod mít posádku v jejich městě. Pokorný konstatuje, že je u nich dva tisíce nevybouřených děvčat a na jednoho chlapce jich připadá šestnáct. Proto by tam potřebovali armádu jako zdroj mladých mužů. Major mu slíbí, že jeho žádost předá dál. – Na nádraží ve Zruči nad Sázavou se čeká na příjezd vlaku s příslušníky Československé lidové armády. Hraje dechovka. Z motoráčku však vystoupí prapor záložáků. Andula s kamarádkou Maruškou konstatují, že místo kluků přijeli fotři. – Večer se koná na uvítanou vojáků zábava v sále místního hotelu, kde hraje orchestr Meteor Praha. Mistr Pokorný je spokojený. Lidé v sále se po trapných chvílích pomalu osmělují. Začínají tančit. – Trojice dívek, Andula, Jana a Marie, si povšimne trojice záložáků Vacovského, Burdy a Maňase a oni jich. Andula však také zaregistruje mladého klavíristu z kapely. Záložáci pošlou dívkám láhev vína. Ale číšník ji omylem odnese slečnám k vedlejšímu stolu. Holkám se ulevilo, že láhev nedostaly ony. Ale Vacovský se s číšníkem dohodne a ten láhev přemístí na správné místo. Dívky jsou teď zase spokojené, že zvítězily nad „konkurentkami“. Záložáci si dají panáka a Vacovský s Burdou se vydají pozvat je k jejich stolu. Maňas s nimi odmítne jít, ale když vidí, jak se trojice zvedá, rychle chce schovat do kapsy snubní prstýnek. Ten mu však vypadne a zakutálí se pod stůl konkurentek. Maňas se pod něj vplíží po čtyřech a najde ho, jenže se mu přitom vylije na záda sklenice. – Po Janě, která zatím na rozdíl od kamarádek netančí, pokukují kluci od vedlejšího stolu. Přisedne si k ní Maňas, který ji také vyzve k tanci. Andula je na parketu s Vacovským. – Mistr Pokorný utěšuje zklamanou dívku od stolu konkurentek. – Zábava skončila. Klavírista Míla si sám ještě preluduje. Záložáci chtějí někde pokračovat. Vacovský se snaží dívky rychle přiopít. Marie však víno odmítne. Iniciativní záložák marně přemlouvá Mílu, aby ještě hrál. Mladík odchází na pokoj. Dívky se radí, zda mají jít se založáky. Odejdou kvůli tomu na záchod. Anduly si u schodiště všimne Míla. – Záložáci se radí, co dál a kde s holkama skončit. Maňas chce jít spát. Vacovský se ho marně vyptává, zda už někdy manželce zahnul. Pohádají se a chystají se vrátit do kasáren. Pak dál vyčkávají. – Holky se dohadují na záchodě. Jana nechce jít s „dědky“ do lesa. – Záložáci si jsou stále nejistí. Mezitím Míla na schodišti přemlouvá Andulu, aby šla s ním. Slibuje jí, že si budou jenom povídat. – Ke stolu záložáků se vrátí pouze Jana s Marií. Maňas se zvedne, že půjde spát. Dívky odejdou také a zavřou před Burdou dveře. – Míla zatím „čte“ na chodbě Andule z ruky. Dívka mu přizná, že se pořezala žiletkou kvůli mamince, s níž si nerozumí. Rodiče se rozvedli. Ukazuje mu, jak se řezala a jak přitom brečela. Ale odmítá s ním jít do pokoje. – Osamělý Vacovský zůstal v pustém sále. Mistr Pokorný mu dohodí zhrzenou dívku od stolu konkurentek. – Nahá Andula čeká na kraji postele na svlékajícího se mladíka. Stydí se a chce, aby zhasnul. Míla to udělá a pak se pokouší stáhnout roletu, která nedrží. Nakonec na mladíka roleta spadne, on ji pracně vrátí na místo a konečně ji zdárně stáhne. Andula se dál stydí a tvrdí, že mu nevěří. Ale nakonec se s ním s pláčem pomiluje. Opakuje, že mu věří, že ještě nikomu tak nevěřila. Po milování po něm chce, aby jí potvrdil, že v Praze nemá žádnou holku. Začnou se kočkovat. Míla si všimne prstýnku. Dívka mu lže, že je od maminky. Pak po něm žádá vysvětlení, proč je podle něj hranatá, prý jako kytara od Picassa. Pianista jí přibližuje malířovy kubistické obrazy. – Zatímco Míla spí, Andula si před zrcadlem zkouší jeho kabát. Odejde v něm na chodbu na záchod, kde se setká s konkurentkou, která zjevně skončila na pokoji s Vacovským. – Dívky pracují v továrně na obuv. Mistr Pokorný je spokojený. – Před fabrikou čeká na Andulu Tonda na skútru. Chce vědět, kde je jeho prstýnek. Dívka mu tvrdí, že ho má na internátu, a on ji tam odveze. – Marie pak na mladíka křičí z okna, že mu Andula nemůže prstýnek dát, protože ho nemá. Holky před ním zavřou okno. Mladík vběhne do pokoje. Kamarádky Andulu brání. Pak však Tonda změkne, ale Andula na něj křičí, že je jí odporný a že ho už nechce vidět. – Na schůzi mluví vychovatelka o dívčí cti a vyčítá svěřenkyním promiskuitu. Každá se přece chce vdát za hodného chlapce, ale to si podle ní musí zasloužit. Dívky si pak jednohlasně odhlasují závazek, že se polepší. – Andula s kufrem stopuje na silnici. Sveze ji náklaďák. – Míla hraje s orchestrem na taneční zábavě. – V bytě jeho rodičů je puštěná televize, ale otec i matka u ní pospávají. Probere je zvonek. Otec otevře Andule. Řekne jí, že neví, kde syn je, a aby ho šla hledat. Dívka si tam nechá kufr, jenže domovní vchod je zamčený. Mezitím se matka vyptává otce, co ta holka chtěla. Dohadují se o Mílově známosti. Matka má o syna strach, aby si nemusel nějakou cizí vzít, a pak se s ní rozvést. Nutí manžela, aby se podíval do kufru, ale ten to odmítne. Když Andula znovu zazvoní, otec jí chce jít otevřít dům. Vloží se do toho matka a zatáhne ji dovnitř. – Dívka tvrdí, že Míla chtěl, aby přijela. Seznámila se s ním ve Zruči, kde před týdnem hrál. Matka jí vyčítá nerozvážnost. Podle ní syn pozvání nemyslel vážně. Rodiče se baví o ní a o Mílovi, jakoby tam ani nebyla. Otec rozhodne, že se o ni musejí postarat, když už tu je. Matce se to vůbec nelíbí a je rozčilená. – Míla je zatím v baru s nějakou dívkou. – Otec a Andula u stolu usnou. Je půlnoc, jako obvykle v tuto dobu zní česká hymna. – Matka otevře dívčin kufr, navrchu je kravata původně určená pro Tondu. – Přiopilý Míla se vrací domů. Vidí v posteli někoho spát. Ptá se otce, který vyšel z ložnice. Tvrdí mu, že žádnou holku nezval a že o ničem neví. Probuzená Andula slyší jejich dohadování. Když mladík zjistí, že je vzhůru, hned změní tón. Uklidňuje ji, že netušil, že je to ona. Pak jí vyčítá, proč se neozvala. Sám se vymlouvá, že neměl čas jí napsat. Dnes večer byl hrát a pak si šli ještě s klukama někam sednout. – V ložnici matka na otci vyzvídá, co se vedle děje. Pak dvojici vyruší. Odvede Mílu do ložnice. – Andula zůstane sama smutná. Za dveřmi poslouchá, jak se rodina hádá. Všichni tři leží nepohodlně v manželské posteli a dohadují se o místo, o peřinu i o Mílově prohřešku. Matka nasazuje na otce a hádá se se synem. Nakonec se rozpláče. Konstatuje, že na návštěvnici jí vůbec nezáleží, protože jí otrávila celý sobotní večer. Andula za dveřmi tiše pláče. – Večer v internátu v posteli dívka vykládá Zdeně, jaké má Míla milé rodiče, hlavně tatínek je hodný, a ona tam teď bude jezdit pořád. Zdena pak hraje na kytaru zpívá beze slov. – Andula dál pracuje v továrně... -tbk-

Poznámka

Národní filmový archiv archivuje také 9. díl NO, NZ 190,7 m, upravený pro distribuci v USA.

Film byl v roce 2019 digitálně restaurován Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze a ve spolupráci s Národním filmovým archivem a se Státním fondem kinematografie České republiky.

Film online

Hrají

Vladimír Pucholt

klavírista Míla Vašata

Vladimír Menšík

záložák Vacovský

Ivan Kheil

záložák Maňas

Jiří Hrubý

záložák Burda

Milada Ježková

Mildova matka

Josef Šebánek

Mildův otec

Marie Salačová

Marie

Jana Nováková (3)

Jana

Jarka Crkalová

Jaruška

Táňa Zelinková

dívka s kytarou

Josef Kolb

mistr Pokorný

Antonín Blažejovský

Tonda

M. Zedníčková

vychovatelka

Slavoj Banzet

záložák

Ota Heinitz

záložák

Čáslavský

záložák

Navrátil

záložák

dr. Sviták

záložák

Otto Sattler

houslista

Antonín Keyř

účetní

Jindřich Heidelberg

ředitel

Dana Valtová

Bohunka

V. Víšková

slečna

Bezzemková

slečna

Arnošt Vrána

hudebník

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Ivan Passer

Skript

Lilian Havlíčková

Původní filmový námět

Jaroslav Papoušek, Ivan Passer, Miloš Forman

Technický scénář

Miloš Forman

Dramaturgie

Václav Šašek

Druhá kamera

Ladislav Chroust

Asistent kamery

Rudolf Blaháček

Architekt

Karel Černý

Assistent architekta

Miloš Červinka

Výprava

Vladimír Mácha (vedoucí výpravy), Rudolf Beneš

Asistent střihu

Jitka Šulcová

Vedoucí výroby

Rudolf Hájek

Zástupce vedoucího výroby

Jaroslav Solnička, Otakar Jiříček

Asistent vedoucího výroby

Jaroslav Vlk

Spolupráce

Pavla Marková (klapka)

Hudba

Nahrál

Orchestr Karla Vlacha, Orchestr Ferdinanda Havlíka, Orchestr Karla Vacka ml., Dechová hudba Supraphon, Taneční orchestr Československého rozhlasu, Orchestr ZK Sázavan Zruč nad Sázavou

Dirigent

Karel Vlach (Orchestr Karla Vlacha), Ferdinand Havlík (Orchestr Ferdinanda Havlíka), Karel Vacek ml. (Orchestr Karla Vacka ml.), Jindřich Bauer (Dechová hudba Supraphon), Josef Votruba (Taneční orchestr Československého rozhlasu)

Písně

Muži z Ria, Smích /Chi Chi/, Hej, panímámo, To, co bylo včera, není každý den, Směr Praha /Přes spáleniště, přes krvavé řeky/, Kde domov můj, Večery pod Moskvou, Má panenko, otevři

Hudba k písni

lidová americká píseň (Muži z Ria), Barry De Vorzon (Smích /Chi Chi/), Karel Vacek (Hej, panímámo), Ervín Toman (Směr Praha /Přes spáleniště, přes krvavé řeky/), František Škroup (Kde domov můj), Vasilij Solovjev-Sedoj (Večery pod Moskvou)

Text písně

Jindřich Brabec (Muži z Ria), Karel Vacek (Hej, panímámo), Jan Mareš (Směr Praha /Přes spáleniště, přes krvavé řeky/)

Zpívá

Hana Pazeltová (Muži z Ria), Vokální soubor Lubomíra Pánka (Muži z Ria), sbor (Smích /Chi Chi/), Stanislav Procházka (Hej, panímámo), sbor (Hej, panímámo), Táňa Zelinková (To, co bylo včera, není každý den), ženský sbor (To, co bylo včera, není každý den), mužský sbor (Směr Praha /Přes spáleniště, přes krvavé řeky/), sbor (Má panenko, otevři)

Produkční údaje

Původní název

Lásky jedné plavovlásky

Anglický název

Loves of a Blonde

Pracovní název

Přihořívá / Láska jako prám

Copyright

1965

Rok výroby

1965

Premiéra

12.11.1965

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1965), Národní filmový archiv (obnovená 2019)

Výrobní skupina

Šebor – Bor, Vladimír Bor, Jiří Šebor

Technické údaje

Nosič

35mm, Betacam, DVD, HD

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Akce: Cena Československé federace filmových klubů

1969
Praha / Československo
Granátové jablíčko
Miloš Forman
za filmy Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko

Vítěz

Akce: Anketa periodika New York Post

1967
New York City / Spojené státy americké
Umístění na 4. místě z 10 nejlepších filmů roku 1966

Vítěz

Akce: Anketa periodika The New York Times

1967
New York City / Spojené státy americké
Umístění mezi 10 nejlepšími filmy roku 1966

Vítěz

Akce: Nejlepší filmy promítané v belgických kinech 1966

1967
... / Belgie
2. místo mezi nejlepšími filmy promítanými v belgických kinech 1966

Vítěz

Akce: 18. ročník Cen Bambi 1966

1967
Mnichov / Spolková republika Německo
Cena Bambi 1966 za umělecky nejcennější mezinárodní film
udělena 21. 1. 1967 na slavnostní večeru v Herkulově sále mnichovského paláce Residenz

Nominace

Akce: 39. ročník Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1966

1967
Hollywood, Los Angeles / Spojené státy americké
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
nominace mezi pěti filmy

Vítěz

Akce: Velká mezinárodní cena Francouzské filmové akademie

1966
Paříž / Francie
Diplom výrobcům filmu
udělen tvůrčí skupině Jiří Šebor – Vladimír Bor Filmového studia Barrandov

Nominace

Akce: Československá nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1966

1966
Praha / Československo
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu v 39. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1966

Vítěz

Akce: Velká mezinárodní cena Francouzské filmové akademie

1966
Paříž / Francie
Křišťálová hvězda filmu

Vítěz

Festival: Mezinárodní filmový festival Sydney

1966
Sydney / Austrálie
Diplom za účast

Vítěz

Festival: 15. mezinárodní filmový festival Melbourne

1966
Melbourne / Austrálie
Diplom za účast

Vítěz

Festival: 26. mezinárodní filmový festival Benátky

1965
Benátky / Itálie
Cena Mezinárodního výboru pro šíření umění a písemnictví filmem
udělena pro svěží pohled na cítění a myšlení současné mládeže, vyjádřené moderní filmovou rečí