Poslední rolí Vladimíra Pucholta (První den mého syna, Starci na chmelu /oba 1964/, Lásky jedné plavovlásky /1965/ aj.) před jeho odchodem do zahraničí se stal part rozpačitého, leč přičinlivého příslušníka VB v tragikomedii zkušeného Jiřího Krejčíka. Režisér, který v roce 1967 realizoval stylovou komedii Pension pro svobodné pány, také podle námětu a scénáře Zdeňka Mahlera, natočil snímek, jenž dnes patří k divácky nejoblíbenějším dílům šedesátých let. Vyprávění se odehrává v malém městě během jediného dne. Jeho hybatelem je prodavačka Hanička, která vinou vlastní nerozvážnosti a dvou vodek skončí večer ve společnosti tří mladých mužů. Druhý den ráno oznámí na policii znásilnění. Policisté tři obviněné rychle zadrží. Jedním z nich je i mladík, který se má toho dopoledne ženit. Právě ten si ovšem z předchozího večera nic nepamatuje. Po důkladné rekonstrukci činu a zásahu nevěstiny matky to ovšem vypadá tak, že k žádnému znásilnění nedošlo – a že si roztoužená a vypočítavá Hanička tak trochu vše vymyslela… Komedie s morálním podtextem nabízí divákům živé lidské typy, které nejsou vysloveně sympatické, ale současně si k sobě diváka připoutají uvěřitelností i marnou snahou najít v panujících pořádcích skulinu, kterou by se dostali k naplnění vlastních tužeb. Počestná Hanička se tak snaží získat partnera skoro za každou cenu, nejistí policisté hledají pravdu s horlivostí, jež má podpořit jejich sebevědomí, a rodiče hodlají realizovat svatbu navzdory ženichově možné morální nespolehlivosti... Kvality hořkého snímku, který se nevybíravě a přitom elegantně vyjadřuje k otázkám lidské povahy, prudce zvyšuje herecké obsazení. Horlivost Pucholtova začínajícího policisty mírní zkušený, starší kolega v podání jednoho z ikonických „neherců“ československé nové vlny – Jana Vostrčila. Haničku se smyslem pro jemné nuance ženské hlouposti ztvárnila Iva Janžurová. Ženicha hraje Jiří Hrzán a v roli jednoho z obviněných násilníků exceluje Pavel Landovský.
Prodavačka Hanička se večer na nádraží seznámí se třemi opilými mladíky. Odmítne jejich opakovaná pozvání na pokračování alkoholového veselí, i když jeden z mužů se jí líbí. Za chvíli se však i ona přiopije, když jí další nápadník, okresní tajemník, nalije při večeři do limonády dvě vodky. Potom Hanička přece jen odjede s třemi mladými muži. Druhý den ráno ohlásí na Veřejné bezpečnosti, že ji muži znásilnili. Vyšetřování se ujme mladý nezkušený příslušník, jehož horlivost musí mírnit starší nadřízený. V krátkém čase příslušníci VB všechny tři zadrží a identifikují. Jeden z nich je taxikář, druhý extravagantní pásek, třetí je počestný mladík, který se má za pár hodin ženit. Ten si navíc nic nepamatuje. Příslušníci podlehnou jeho prosbám a umožní mu odjet na svatbu, ovšem v jejich doprovodu. Přes veškeré pokusy utajit celou záležitost před svatebčany se všechno prozradí. Nevěstině matce se podaří přesvědčit Haničku, aby své obvinění odvolala. Z celého vylíčení inkriminované noci se stejně zdá, že k žádnému znásilnění nedošlo. Svatba se může konat a Hanička smutně opět čeká na nádraží na svůj vlak.
prodavačka Hanička
rotný VB Stoklasa
podpraporčík VB, náčelník
otec nevěsty
matka nevěsty
ženich Venda
nevěsta Blaženka
pásek Peckář
tajemník
řidič Lojza
major, Vendův strýc
helikonista
vedoucí samoobsluhy
teta Růža
manžel tety Růži
pokladník na nádraží
zřízenkyně na nádraží
fotoreportér
babička
ženich
ženich
ženich
Máňa, dcera tety Růži
tajemníkův kolega
muzikant Pepa
slečna
slečna
slečna
matka s dítětem v náručí
ředitel pojišťovny
svatebčanka
číšník v nádražní restauraci
teta
muž na korbě auta
hlas ředitele pojišťovny
Zeno Dostál, Milena Voborská
Václav Fürst (Svatebčanem ze služební povinnosti – skutečný případ z časopisu Kriminalistický sborník, 1961, č. 10)
Antonín Vojáček
František Jandus, Miloslav Dvořák, P. Mejsner
Karel Hyka, Václav Havlík
František Nedvěd
kpt. Josef Houra, Václav Měřička
Miroslava Švestková, Helena Lehovcová, D. Maxová
Štěpán Koníček (FISYO)
Už mou milou do kostela vedou, Dej mi pár okovů, V Hodoníně za vojáčka mňa vzali, Oči má sněhem zaváté, Ej, od Buchlova, Taková to byla velká láska, Živijó, živijó, Teče voda, teče, Za rok se vrátím
Fred Rose (Už mou milou do kostela vedou), Hy Heath (Už mou milou do kostela vedou), Fred Rose (Dej mi pár okovů), Hy Heath (Dej mi pár okovů), lidová píseň (V Hodoníně za vojáčka mňa vzali), Jiří Štaidl (Oči má sněhem zaváté), Jaromír Vomáčka (Taková to byla velká láska), Eduardo di Capua (Za rok se vrátím)
Jiří Štaidl (Už mou milou do kostela vedou), Jiří Štaidl (Dej mi pár okovů), lidová píseň (V Hodoníně za vojáčka mňa vzali), Jiří Suchý (Oči má sněhem zaváté), Jiří Vitinger (Taková to byla velká láska)
Karel Hála (Už mou milou do kostela vedou), Karel Hála (Dej mi pár okovů), Jiří Hrzán (V Hodoníně za vojáčka mňa vzali), Pavel Landovský (V Hodoníně za vojáčka mňa vzali), sbor (V Hodoníně za vojáčka mňa vzali), Iva Janžurová (Oči má sněhem zaváté), Pavel Landovský (Ej, od Buchlova), Yvetta Simonová (Taková to byla velká láska), sbor (Živijó, živijó), Vladimír Pucholt (Teče voda, teče), František Filipovský (Teče voda, teče), Ilja Prachař (Teče voda, teče)
Svatba jako řemen
The Unfortunate Bridegroom
film
hraný
komedie
Československo
1967
1967
30. 6. 1967
Šebor – Bor, Vladimír Bor, Jiří Šebor
dlouhometrážní
93 min
česká
Akce: Ceny Trilobit 1967
1968
Praha / Československo
Trilobit za herecký výkon
Iva Janžurová
udělen 29. 3. 1968 na konferenci Svazu československých filmových a televizních umělců FITES v pražském Slovanském domě za herecké výkony ve filmech Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány a Kočár do Vídně
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Jiří Krejčík
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov
Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967
1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Zdeněk Mahler
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov