Lakomá Barka

V tehdejší vsi u Prahy jménem Dejvice lidé vůbec nerozdávali, ale naopak škudlili jeden víc než druhý. Ze všech nejlakotnější byla farářova kuchařka Barka. – Když jí farář navrhnul, že jednoho ze dvou vykrmených čuníků darují učiteli, který má kupu dětí, pěkně ji rozčílil. – Tou dobou se ovšem učiteli honily hlavou podobné myšlenky. V noci se přikradl na faru a jedno prase bacil. – Ráno pak Barce ochotně slíbil, že mrtvé zvíře odklidí, aby si lidé nemysleli, že pan farář zatajil červenku. – Když Barka odpoledne viděla, jak se kouří učitelovým z komína, pojala hrozné podezření. Tajně vlezla do školy, sice už nic nezjistila, ale nešťastně spadla. Vyděšený učitel si myslel, že je mrtvá. Dal tělo do pytle a odnesl do stodoly hamižného souseda Kubáta. Ten si myslel, že má ve stodole zloděje, a zmlátil Barku cepem. V domnění, že je po ní, ji odnesl v pytli do školy. Cestou se srazil se starostou, který byl v oboře pytlačit. Vylekaní muži si omylem vyměnili pytle, a díky tomu Kubát posadí do školní lavice koloucha a starosta doma vysype na podlahu Barku. Starostová úlekem omdlí, a když ji manžel křísí, polije i Barku. Obě ženy se proberou a Barka utíká rovnou domů. – Ráno najde učitel v lavici střeleného koloucha. On i Kubát se však stále bojí, že kuchařku zabili. Uleví se jim, až když jim velebný pán vypráví o dvou boulích, jež Barce přes noc vyrostly na hlavě. – Jestli se někdo polepšil? Ale kdeže, nic se ve vesnici nezměnilo, ani její název… -rapl-