Nataša Tanská

scenáristka, herečka, dramatička, spisovatelka

Datum narození

30.11.1929

Místo narození

Praha, Československo

Datum úmrtí

16.07.2014

Místo úmrtí

Praha, Česká republika

Alternativní jména

Jana Danková, Natálie Tanská, Nataša Tánská, Nataša Rádlová, Nataša Válková

Životopis

NATAŠA TANSKÁ (vl. jm. Natálie Tanská, nar. 30.11.1929, Praha/úředně je chybně uvedeno 30.12.1929 – zem. 16.7.2014, Praha). Její otec, stavební inženýr, byl Estonec a matka patřila k ruským porevolučním emigrantům z Petrohradu. Dětství prožila ve Zlíně, kde si jí v roce 1940 během Filmových žní všiml na plovárně ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil ji režiséru Františku Čápovi, který ji obsadil do role Barunky ve své adaptaci Babičky a o rok později jako dcerku rekvizitáře Vajganta ve filmu Preludium. Za války studovala hudbu (dědeček z matčiny strany byl profesor hudby a skladatel) a jazyky. Pak přesídlila s rodiči do Trenčína, kde chodila do gymnázia (1943–51). Po osvobození ztělesnila hlavní roli dívky Jarmily, prožívající o prázdninách na malém městě první milostné poblouznění, ve Vávrově adaptaci novely Marie Pujmanové Předtucha a dceru vesnického lékaře Anči v adaptaci Čapkova románu Krakatit. Hrála ještě v několika dalších snímcích, ale vážná choroba ji zabránila v další herecké práci. Vystudovala dramaturgii na bratislavské VŠMU (1954). Byla redaktorkou časopisů Kulturný život (1956–63) a Kulturná tvorba (1963–64), poté dramaturgyní hraného filmu Slovenské filmové tvorby v Bratislavě (1964–69) a redaktorkou pražského nakladatelství Albatros (1969–70). Od roku 1969 žila v Praze a věnovala se vlastní literární tvorbě (někdy pod pseudonymem Jana Danková). Knižně debutovala prózami s mravním apelem (Dvaja v tráve, 1964; More, 1970), na něž úspěšně navázala knihami pro mládež (Pozor, ešte nehráme!, 1969; Vyznáte se v tlačenici?, 1967; Ňuna je sama doma, 1969; Mama, urob iné ticho, 1976). Napsala řadu rozhlasových, divadelních a televizních her (Úvod do štukológie, Zkouška z angličtiny, Každý čtvrtek, Případ finského nože, Duel, Muž a žena), z nichž některé byly přeloženy a hrají se i v zahraničí. Psala fejetony do magazínů a zabývala se i tvorbou koláží. Autorsky spolupracovala s ČST v Bratislavě i Praze. Znovu spojila své jméno s filmem, když podle jejího námětu a scénáře vznikl snímek Vždy možno začať (1961) a její rozhlasová hra Hodina angličtiny se stala předlohou psychologického filmu Hodina pravdy (1977). Byla manželkou advokáta a filmového novináře Bedřicha Rádla (1905–1981) a právníka, diplomata a překladatele Jana Válka (1933–2008), s nímž v letech 1990–97 žila v Londýně. – Filmografie: (herečka, není-li uvedeno jinak) Babička (1940; r. František Čáp), Preludium (1941; r. František Čáp), Předtucha (1947; r. Otakar Vávra), Krakatit (1948; r. Otakar Vávra), Bílá tma (1948; r. František Čáp), Mladá léta (1952; Václav Krška), Vždy možno začať (1961; r. Ján Lacko; nám., sc.), Hodina pravdy (1977; r. Václav Matějka; nám.). -fik-

Filmografie

Hodina pravdy

1977
Předloha

Mladá léta

1952
Hrají
Role: Marie Podhajská, Jiráskova žena

Krakatit

1948
Hrají
Role: Anči, dcera MUDr. Tomeše

Bílá tma

1948
Hrají
Role: ošetřovatelka Rozka Kafková

Předtucha

1947
Hrají
Role: Jarmila, dcera Jelínkových

Preludium

1941
Hrají
Role: Pepička, dcera Vajgantových

Babička

1940
Hrají
Role: Barunka

Ocenění

Vítěz

Akce: Aprobační komise pro schvalování českých filmů

1948
Praha / Československo
Uznání za herecký výkon
Předtucha
uděleno 6. 1. 1948