Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Miroslav Ondříček

kameraman

Datum narození

04.11.1934

Místo narození

Praha, Československo

Datum úmrtí

28.03.2015

Místo úmrtí

Praha, Česká republika
Doporučujeme
Valmont

Valmont

1989
Kamera

Amadeus

Amadeus

1984
Kamera

Ragtime

Ragtime

1981
Kamera

Temné slunce

Temné slunce

1980
Kamera

Božská Ema

Božská Ema

1979
Kamera

Vlasy

Vlasy

1979
Kamera

Nechci nic slyšet

Nechci nic slyšet

1978
Kamera

Jakub

Jakub

1976
Kamera

Hřiště

Hřiště

1975
Kamera

Drahé tety a já

Drahé tety a já

1974
Kamera

Homolka a tobolka

Homolka a tobolka

1972
Kamera

Taking Off

Taking Off

1971
Kamera

Tělo Diany

Tělo Diany

1969
Kamera

Hoří, má panenko

Hoří, má panenko

1967
Kamera

Mučedníci lásky

Mučedníci lásky

1966
Kamera

Romance

Romance

1965
Druhá kamera

Automat Svět

Automat Svět

1965
Druhá kamera

Dům radosti

Dům radosti

1965
Druhá kamera

Podvodníci

Podvodníci

1965
Druhá kamera

Smrt pana Baltazara

Smrt pana Baltazara

1965
Druhá kamera

Démanty noci

Démanty noci

1964
Druhá kamera

Fádní odpoledne

Fádní odpoledne

1964
Druhá kamera

Křik

Křik

1963
Druhá kamera

Až přijde kocour

Až přijde kocour

1963
Druhá kamera

Kdyby ty muziky nebyly

Kdyby ty muziky nebyly

1963
Technický scénář, Kamera

Konkurs

Konkurs

1963
Technický scénář, Kamera

Deštivý den

Deštivý den

1962
Asistent kamery

Králíci ve vysoké trávě

Králíci ve vysoké trávě

1961
Druhá kamera

Střevíčky

Střevíčky

1961
Druhá kamera

Kouzelný den

Kouzelný den

1960
Asistent kamery

Holubice

Holubice

1960
Asistent kamery

Dnes naposled

Dnes naposled

1958
Asistent kamery

Zde jsou lvi

Zde jsou lvi

1958
Asistent kamery

Cesta zpátky

Cesta zpátky

1958
Asistent kamery

Konec jasnovidce

Konec jasnovidce

1957
Druhá kamera

Snadný život

Snadný život

1957
Asistent kamery

Váhavý střelec

Váhavý střelec

1956
Druhá kamera

MIROSLAV ONDŘÍČEK (nar. 4.11.1934, Praha – zem. 28. března 2015, Praha) pocházel z žižkovské živnostnické rodiny (matka vlastnila malé dámské kloboučnictví a otec s dědečkem měli holičství). Z kádrových důvodů nemohl studovat zamýšlenou obchodní akademii a nastoupil jako pomocný dělník do výroby. Vyučil se filmovým laborantem v barrandovských laboratořích (1950-53) a později absolvoval večerní školu filmové tvorby při FAMU (1957-59). Už během učení asistoval při natáčení zpravodajských snímků, v letech 1953-56 působil jako asistent kamery Studia zpravodajských a dokumentárních filmů, kde mj. spolupracoval na natáčení sportovních přenosů pro ČST. V roce 1956 přešel do FSB a postupně pracoval jako asistent kamery a druhý kameraman celovečerních filmů, snímaných Janem Čuříkem, Jaroslavem Tuzarem a Jaroslavem Kučerou. Samostatně debutoval diptychem Konkurs, s jehož režisérem Milošem Formanem si porozuměl natolik, že se stal jeho téměř výhradním kameramanem i po jeho odchodu do USA. Spolupracoval ovšem i s dalšími českými režiséry jak z nové vlny (Ivan Passer, Jan Němec, Jaroslav Papoušek) tak mimo ni (Zdeněk Podskalský, Jiří Krejčík, Otakar Vávra, Ota Koval, Štěpán Skalský). Během natáčení Lásek jedné plavovlásky se seznámil s Lindsayem Andersonem, s nímž pak natočil střm. film Bílý autobus, čímž se mu otevřela cesta k práci v zahraničí. Slibně se rozvíjející aktivitu přerušil normalizační zákaz tvorby v cizině; později se přidružily i zdravotní problémy a vážný pracovní úraz (způsobený pyrotechnikou) při realizaci Vávrova Temného slunce. Navzdory nepřízni okolností mohl od konce 70. let v mezinárodní kariéře pokračovat. Někteři američtí filmaři (George Roy Hill, Robert Mandel či Penny Marshallová) využívali Ondříčkovy schopnosti a kvality i opakovaně. Od západoněmeckého filmu Leopolda Laholy Pražská legenda se příležitostně věnoval i práci televizní, viz např. recitál Hany Hegerové „Co nikdy nepochopím…“ (1968; r. Ján Roháč), pořad Pět písní Zory Kolínské (1968; r. Ján Roháč), záznamy hudebních děl Slovácká suita (1976) a Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e-moll, op. 95 Z Nového světa (1977). K dominantním vlastnostem, jež Ondříčka řadí mezi světovou kameramanskou elitu, patří pronikavé vidění souvislostí, smysl pro emotivní obrazové vyjadřování jednotlivých scén a motivů, mimořádný cit pro barvu a atmosféru a v neposlední řadě i vytříbený vkus. Kromě dvou nominací na Oscara (Ragtime, Amadeus) získal Cenu BAFTA (Amadeus). Jeho kameramanské mistrovství mu vyneslo i mnohá ocenění za celoživotní tvorbu: Český lev (2000), Mezinárodní cena Americké asociace kameramanů (ASC) (2004), Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech (2004), Cena za celoživotní dílo A.Č.K. (2005), státní vyznamenání Medaile Za zásluhy v oblasti kultury a umění (2006), Zvláštní cena MFF Camerimage v Lodži (2007), Zlatá kamera na MFF Art Film v Trenčianských Teplicích/Trenčíně (2008) a Cena Vladislava Vančury (2009). Byl prezidentem České filmové a televizní akademie a patronem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (škola nese jeho jméno od roku 2005). Aktivně působil ve vedení fotbalového klubu Slavia Praha. Kameramanův profil zachycují krátké a středometrážní dokumenty Miroslav Ondříček pohledem Ivana Vojnára (TV-1993) z cyklu GEN, Povolání: kameraman (TV-1994; r. Miloslav Šmídmajer), Portrét Miroslava Ondříčka (2006; r. Jan Foukal) a Miroslav Ondříček (2008; r. Martin Šulík) z cyklu Zlatá šedesátá. Spolu se M. Šmídmajerem, který mu věnoval monografii Miroslav Ondříček (ČSFÚ, Praha 1990), napsal Ondříček memoárovou knihu Tudy jenom procházíme (XYZ, Praha 2011). Jeho synem je filmový a divadelní režisér a producent David Ondříček (nar. 1969). – Filmografie: (asistent kamery) Váhavý střelec (1956; r. Ivo Toman), Snadný život (1957; r. Miloš Makovec), Zde jsou lvi (1958; r. Václav Krška), Dnes naposled (1958; r. Martin Frič), Cesta zpátky (1958; r. Václav Krška), Holubice (1960; r. František Vláčil), Kouzelný den (1960; r. Jan Valášek), střm. f. Deštivý den (1962; r. Jiří Bělka); (II. kameraman) Konec jasnovidce (1957; r. Ján Roháč, Vladimír Svitáček), Králíci ve vysoké trávě (1961; r. Václav Gajer), kr. f. Střevíčky (1961; r. Miroslav Ondráček), Až přijde kocour (1963; r. Vojtěch Jasný), Křik (1963; r. Jaromil Jireš), Démanty noci (1964; r. Jan Němec), kr. f. Fádní odpoledne (1964; r. Ivan Passer), všechny povídky z pásma Perličky na dně (1965); (kamera, není-li uvedeno jinak) střm. filmy Kdyby ty muziky nebyly (1963; r. Miloš Forman a Konkurs (1963; r. Miloš Forman), uvedené v distribuci společně pod názvem druhého z nich, Lásky jedné plavovlásky (1965; r. Miloš Forman), Intimní osvětlení (1965; r. Ivan Passerr; spol. kam.), Mučedníci lásky (1966; r. Jan Němec), střm. f. The White Bus (1967, Bílý autobus; r. Lindsay Anderson – TV), Hoří, má panenko (1967; r. Miloš Forman), Prag Legende (TV-1967, Pražská legenda; r. Leopold Lahola), Kdyby… (1968, If….; r. Lindsay Anderson), Tělo Diany/Le corps de Diane (1969; r. Jean-Louis Richard), Taking Off (1971, Taking Off; r. Miloš Forman), Slaughterhouse-Five (1972, Jatka č. 5; r. George Roy Hill – TV), Homolka a tobolka (1972; r. Jaroslav Papoušek), O Lucky Man! (1973, Šťastný to muž; r. Lindsay Anderson – TV), Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974; r. Jaroslav Papoušek), Drahé tety a já (1974; r. Zdeněk Podskalský), Dvojí svět hotelu Pacifik/Zaklęte rewiry (1975; r. Janusz Majewski), Hřiště (1975; r. Štěpán Skalský), Konečně si rozumíme (1976; r. Jaroslav Papoušek), Jakub (1976; r. Ota Koval), Příběh lásky a cti (1977; r. Otakar Vávra), Nechci nic slyšet (1978; r. Ota Koval), Božská Ema (1979; r. Jiří Krejčík), Vlasy (1979, Hair; r. Miloš Forman), Temné slunce (1980; r. Otakar Vávra), Ragtime (1981; r. Miloš Forman – V), Svět podle Garpa (1982, The World According to Garp; r. George Roy Hill – V), Silkwoodová (1983, Silkwood; r. Mike Nichols), Amadeus (1984, Amadeus; r. Miloš Forman), Heaven Help Us (1984, Seminaristé; r. Michael Dinner – TV), Smrtící triky (1985, F/X; r. Robert Mandel), dok. Vzdálená harmonie (1987, Distant Harmony; r. DeWitt Sage), Big Shots (1987, Frajeři; r. Robert Mandel), Blázinec (1988, Funny Farm; r. George Roy Hill – V), Valmont (1989, Valmont; r. Miloš Forman), Čas probuzení (1990, Awakenings; r. Penny Marshallová), Velké vítězství (1992, A League of Their Own; r. Penny Marshallová), Let It Be Me (1995, Kéž bych to byl já; r. Eleanor Bergsteinová – TV), Kazatelova žena (1996, The Preacher’s Wife; r. Penny Marshallová – V), Riding in Cars with Boys (2001, Kluci v mém životě; r. Penny Marshallová – V). -fik-

Vítěz

Festival: 14. filmový festival mladých Banská Bystrica

1976
Lokalita: Banská Bystrica / Československo
Čestné uznání za kameru
Dvojí svět hotelu Pacifik

Vítěz

Festival: 14. festival českých a slovenských filmů Brno

1976
Lokalita: Brno / Československo
Cena za kameru
Dvojí svět hotelu Pacifik

Vítěz

Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967

1968
Lokalita: Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Hoří, má panenko

Knihy
Scénáře
Články
Statě ze sborníků
Všechny dokumenty

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.