Jaroslav Kučera

Životopis

JAROSLAV KUČERA (nar. 6.8.1929, Praha – zem. 11.1.1991, Praha) pocházel z úřednické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu se stal posluchačem katedry fotografické techniky na FAMU (1948-53), kterou absolvoval teoretickou prací Filmová kamera a snímky Nová směna a Ústřední loutkové divadlo. Jako kameraman působil nejprve v Čs. armádním filmu (1952-56) a od roku 1957 ve Filmovém studiu Barrandov. První dokumentární i hrané filmy natáčel se spolužáky Vojtěchem Jasným a Karlem Kachyňou (byl asistentem kamery už u jejich školního snímku Není stále zamračeno, 1949). Od počátku své tvůrčí dráhy se prosadil invenčním autorským vyjadřováním a osobitým vizuálním rukopisem. Už v povídkové Touze zaujal podmanivou krásou krajinných záběrů, jež uplatnil později v dalších Jasného dílech Všichni dobří rodáci a Psi a lidé. V pohádkové satiře Až přijde kocour naopak originálně řešil barevnost jako dramatický komponent (postavy se zbarvují podle svých charakterů). Náročný technický experiment s barevným materiálem zvládl i v alegorických filmech Věry Chytilové Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme. Dynamicky rozhýbaný obraz, opírající se o dlouhé jízdy kamery, použil v černobílém debutu Jana Němce Démanty noci. V Jirešově celovečerní prvotině Křik a ve všech povídkách hrabalovského cyklu Perličky na dně zase dokázal opět černobílou optikou zachytit atmosféru prostředí s dokumentární autentičností. V 70. letech se výrazně podílel na výtvarně stylizovaných filmech Oldřicha Lipského, Juraje Herze, Zdeňka Podskalského, Karla Kachyni a Petra Weigla. V posledních letech života spolupracoval se západoněmeckými režiséry. Smysl pro obrazovou poezii a trikové efekty osvědčil rovněž jako spolutvůrce představení Laterny magiky: zájezdový program Expo 58 (1959-60), Variace (1963), Variace 66 (1966), A. P. Čechov – Černý mnich (1983), Odysseus (1987; 1993) a Pragensia, Vox clamantis (1984). Za své dílo byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. Vyučoval na katedře kamery FAMU (1967-90). Výsledkem dlouholetého badatelského výzkumu a kritické analýzy Kučerova díla, které provedla vizuální teoretička Kateřina Svatoňová, je její výpravná monografie Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery (FF UK, NFA, MasterFilm, Praha 2016) a výstava v brněnském Domě pánů z Kunštátu (19.4. – 11.6. 2016), kterou pod názvem Mezi-obrazy: Archiv kameramana Jaroslava Kučery kurátorsky připravila. Autorka zároveň ukázala, že kameraman byl také výtvarným fotografem, ale za svého života nikdy nevystavoval. Z manželství (1963-198?) s režisérkou Věrou Chytilovou (1929-2014) pocházejí výtvarnice a režisérka animovaných filmů Tereza Kučerová (nar. 1964) a kameraman Štěpán Kučera (nar. 1968). Nelze jej zaměňovat s barrandovským vedoucím výroby Jaroslavem Kučerou (1933-1982), případně s jeho synem, televizním producentem Jaroslavem Kučernou (nar. 1963). – Filmografie: (kamera, není-li uvedeno jinak) dok. f. Za život radostný (1950; r. Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa; spol. kam.), kr. loutkový f. O Alence a káčeti (1952; r. Václav Sklenář), kr. f. Nová směna (1952; r. Jiří Hanibal, Václav Sklenář), kr. dok. filmy Armádní umělecké divadlo (1953; r. Pavel Háša), Ústřední loutkové divadlo (1953; r. František Filip) a Písně hrdinů (1953; r. Stanislav Barabáš; spol. kam.), dok. f. Mistři zimních sportů (1955; r. Martin Frič; spol. kam.), Dnes večer všechno skončí (1954; r. Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa), Ztracená stopa (1955; r. Karel Kachyňa), Zářijové noci (1957; r. Vojtěch Jasný), Touha (1958; r. Vojtěch Jasný), dok. f. Setkání v Lipsku (1959; r. Ivo Toman, J. Hadaschik; spol. kam.), Přežil jsem svou smrt (1960; r. Vojtěch Jasný), Procesí k panence (1961; r. Vojtěch Jasný), kr. f. Střevíčky (1962; r. Miroslav Ondráček), střm. f. Deštivý den (1962; r. Jiří Bělka), Až přijde kocour (1963; r. Vojtěch Jasný; + triky), Křik (1963; r. Jaromil Jireš), Démanty noci (1964; r. Jan Němec), kr. f. Fádní odpoledne (1964; r. Ivan Passer), Perličky na dně (1965; r. Jiří Menzel), Sedmikrásky (1966; r. Věra Chytilová; + spol. výtvarník), střm. f. Dobře placená procházka (TV-1966; r. Miloš Forman, Ján Roháč), Dita Saxová (1967; r. Antonín Moskalyk), kr. f. Bolero (TV-1967; r. Petr Weigl), Všichni dobří rodáci (1968; r. Vojtěch Jasný), Ovoce stromů rajských jíme (1969; r. Věra Chytilová), Nicht nur zur Weihnachtszeit (TV-1969, Nejen o Vánocích; r. Vojtěch Jasný), Psi a lidé (1971; r. Evald Schorm), Slaměný klobouk (1971; r. Oldřich Lipský), Morgiana (1972; r. Juraj Herz), Noc na Karlštejně (1973; r. Zdeněk Podskalský), kr. f. Zlateh the Goat (1973, Kozel Zlateh; r. Gene Deitch), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974; r. Oldřich Lipský), Cirkus v cirkuse (1975; r. Oldřich Lipský; + spol. triky), Malá mořská víla (1976; r. Karel Kachyňa; + spol. triky), Smrt mouchy (1976; r. Karel Kachyňa), To byla svatba, strýčku (TV-1976; r. Zdeněk Podskalský), Adéla ještě nevečeřela (1977; r. Oldřich Lipský; + triky), Uragán Donna (TV-1977; r. Pavel Háša), Sedm pater pro tisíce přání (TV-1977; r. Zdeněk Podskalský), Theodor Chindler - Die Geschichte einer deutschen Familie (TV-1978, Theodor Chindler – Příběh jedné německé rodiny; r. Hans W. Geissendörfer), Svítalo celou noc (1980; r. Václav Matějka; spol. kam.), Im Herzen des Hurrican (TV-1980, V srdci hurikánu; r. Hark Bohm), Křtiny (1981; r. Zdeněk Podskalský), Stachel im Fleisch (1981, Trn v patě; r. Heidi Genéeová), Kouzelné dobrodružství (1982; r. Antonín Kachlík), Prodloužený čas (1984; r. Jaromil Jireš), Die Nacht aus Blei (TV-1985, Olověná noc; r. Petr Weigl – TV), Maria Stuart (TV-1988, Marie Stuartovna; r. Petr Weigl), Wilder Westen, inclusive (TV-1988, Divoký západ se vším všudy; r. Dieter Wedel), Romeo und Julia an dem Dorfe (TV-1989, Romeo a Julie na vsi; r. Petr Weigl), Die Reise nach Prag (TV-1989, Cesta do Prahy; r. Petr Weigl), Blauäugig (1989, Modrooký; r. Reinhard Hauff), kr. f. Dumky (TV-1990; r. Petr Weigl). -fik-