Trojice snímků, spojených se jménem básníka Františka Hrubína, má ve filmografii Otakara Vávry výjimečné místo. Režisér, který na začátku šedesátých let dosáhl padesátky, se ve filmech Srpnová neděle (1960), Zlatá reneta (1965) a Romance pro křídlovku (1966) projevuje jako osobnost, která předznamenala a vstřebala umělecké výboje československé nové vlny. Vávra coby pedagog na FAMU formoval řadu jejích budoucích, čelních představitelů, současně byl ovšem sám ovlivněn svými studenty. „Hrubínovská trilogie“ tak vyniká kvalitami, jež nebyly pro Vávrovo dílo nikdy příliš typické – propracovanou lyrickou optikou, smyslem pro civilní všednodennost i pochopením pro postavy, nostalgicky hledající ztracený čas. Romance pro křídlovku, inspirovaná stejnojmennou Hrubínovou básní, vychází z nečekaného setkání dvou mužů, kteří se před třemi desetiletími stali soky v lásce, již v nich vzbudila krásná dívka od kolotočů – šestnáctiletá Terina (Zuzana Cigánová). Usedlou hladinu paměti stárnoucího učitele Vojty (Július Vašek) rozvíří pouhé čtyři takty zahrané na křídlovku. Muž, odcházející pozdě večer z venkovské hospody, v hráči pozná svého protivníka v lásce Viktora (Štefan Kvietik). Terina, jež byla Viktorovi zaslíbena, už nežije. Vzpomínky však Vojtu vracejí do minulosti, spojené s letními prázdninami a opojnou první láskou. Naivní milostné vzplanutí nezkušeného studenta (Jaromír Hanzlík) prudce kontrastuje se smrtí jeho dědečka, jež osudově zasáhne do příprav mladičké dvojice na útěk za pomyslnou svobodou. Nestárnoucí snímek, který patří k nejkvalitnějším titulům Vávrovy filmografie, získal řadu domácích i zahraničních ocenění (Zvláštní cena poroty a Stříbrná medaile na MFF v Moskvě 1967, Stříbrná siréna na Přehlídce československých filmů v Sorrentu 1969).
Podle několika taktů skladby Vzpomínka na Herkulovy lázně, které zahrál na křídlovku postarší muž, pozná Vojta, kdysi student a nyní ředitel školy, dávného známého - komedianta Viktora. Před lety oba muže spojovala láska k jednomu děvčeti - šestnáctileté Terině. Bylo to v létě a Vojta se poprvé zamiloval. Setkával se s Terinou na kolotoči a někdy také ve večerní přírodě. Jejich schůzky byly krátké. Vojta se musel starat o dědečka, který po mrtvici ztratil paměť. Terinu hlídal Viktor, kterému rodiče dívku slíbili. Jednoho dne se Terina přišla s Vojtou rozloučit. Štace končí, možná se uvidí zas za rok. Pomyšlení na tak dlouhé odloučení nemohl Vojta snést, a dohodl se proto s Terinou, že spolu utečou. Viktor však dával pozor. Vnikl do domku, kde si Vojta právě balil kufřík. Jejich drsná hádka probudila dědečkovu paměť, ale starý muž zakrátko zemřel. Jeho smrt Vojtu zaskočila a chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a vydal za Terinou. Uplakaná Terina se však mezitím vrátila domů a Viktor si ji rovnou odvedl do své maringotky. Vojta dědečka naposledy oblékl a pak se rozběhl za odjíždějícími komedianty. Volal na Terinu, ale ta se ani neohlédla. Za dva měsíce zemřela na záškrt. K doktorovi ji nemohli dostat. Asi chtěla umřít.
student Vojta
Vojta jako padesátiletý řídící učitel
Terezie Landová zvaná Terina
majitel střelnice Viktor
Tonka
Mluví Bohuš Záhorský
dědeček
Vojtův otec, železničář
kolotočář, Terinin otec
Terinina matka
pohřební agent
pohřební agent
hrobník
Mařka, Vojtova teta
vesničan
vesničan
vesničan
vesničan
vesničan
hlas vrchního
František Hrubín (Romance pro křídlovku – báseň)
Josef Calta, Miloš Sršeň
Vlasta Synkulová, Miroslav Smrček
Jana Fassatiová (klapka), Josef Vítek (fotograf)
Jakob Pazeller (Vzpomínka na Herkulovy lázně)
FISYO (Dirigent František Belfín)
Hudba k písni Jiří Srnka
Zpívá mužský sbor
Romance pro křídlovku
Romance pro křídlovku
Romance for the Bugle
film
hranýdistribuční
psychologický, poetický
Československo
1966
1966
schválení literárního scénáře 18. 2. 1966
schválení technického scénáře 27. 6. 1966
začátek natáčení 5. 7. 1966
konec natáčení 6. 10. 1966
promítání povoleno 30. 12. 1966
vyřazení z distribuce 31. 10. 1993
premiéra 3. 3. 1967 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 17. 3. 1967 /nepřístupný mládeži/ (kino Hvězda /10 týdnů/, Praha)
Český film. Příběh o životě a smrti. Příběh o lásce a smrti.
Tvůrčí skupina Šmída – Fikar, Ladislav Fikar (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Bohumil Šmída (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
84 min
2 399 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Přehlídka: Přehlídka českých a slovenských filmů 69 Sorrento
1969
Sorrento / Itálie
Stříbrná Siréna
Otakar Vávra
udělena režiséru za film
Akce: Státní ceny za rok 1967
1968
Praha / Československo
Státní cena
Otakar Vávra
s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda
Akce: Státní ceny za rok 1967
1968
Praha / Československo
Státní cena
František Hrubín
s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda
Akce: Múzy pražských diváků
1968
Praha / Československo
Múza Kalliopé za vynikající filmový přepis básně
Otakar Vávra
udělena jako Cena ředitele filmového podniku a rady Národního výboru hlavního města Prahy
Akce: Ceny Trilobit 1966
1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Otakar Vávra
Akce: Odměna vedení Československého filmu za nejúspěšnější film roku 1966
1967
Praha / Československo
Odměna vedení Československého filmu
Andrej Barla
Festival: 3. filmový festival mladých Pardubice
1967
Pardubice / Československo
Hlavní cena
Akce: Ceny Trilobit 1966
1967
Praha / Československo
Trilobit za film
František Hrubín
Akce: Odměna vedení Československého filmu za nejúspěšnější film roku 1966
1967
Praha / Československo
Odměna vedení Československého filmu
Otakar Vávra
mezi 9 filmy
Festival: 5. mezinárodní filmový festival Moskva
1967
Moskva / Svaz sovětských socialistických republik
Zvláštní cena poroty Stříbrná medaile
Akce: Odměna vedení Československého filmu za nejúspěšnější film roku 1966
1967
Praha / Československo
Odměna vedení Československého filmu
František Hrubín
mezi 9 filmy