Drahomíra Vihanová

scenáristka, pedagožka, dokumentaristka, režisérka

Datum narození

31.07.1930

Místo narození

Moravský Krumlov, Československo

Datum úmrtí

10.12.2017

Místo úmrtí

Praha, Česká republika

Alternativní jména

Drahomíra Wittová (1. provdaná), Drahomíra Jonášová (2. provdaná), Drahomíra Roučková (3. provdaná)

Životopis

DRAHOMÍRA VIHANOVÁ (nar. 31. 7. 1930, Moravský Krumlov – zem. po krátké nemoci 10. 12. 2017, Praha) žila po rozvodu rodičů s matkou, která vedla soukromou hudební školu v Brně. Po maturitě na gymnáziu (1949) vystudovala hudební vědu a estetiku na filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (1954) a klavír na brněnské konzervatoři (1955). Odešla do Prahy, ale místo studia klavíru na AMU, kam nebyla přijata, měla jen soukromé hodiny u profesora Františka Raucha. Působila jako externistka v rozhlase a později jako externí scenáristka a asistentka režie v hudebním vysílání Československé televize. Poté vystudovala režii a střih na FAMU (1960–1965). Absolvovala středometrážním hraným filmem Fuga na černých klávesách (1964). Byla pomocnou režisérkou na filmu svého profesora Otakara Vávry Romance pro křídlovku a točila zakázkové filmy pro Krátký film (mj. Spát či běhat?, 1965; Televizory I, 1967; Na silnici nejsi sám, 1970). V roce 1967 byla na stáži u Bavaria Filmu v Mnichově, kde se podílela na střihu francouzských dokumentů o zámcích na Loiře. Podle povídky Jiřího Křenka režírovala celovečerní hraný film Zabitá neděle, který však ještě před uvedením skončil v trezoru a měl premiéru až v roce 1990. Kvůli tomuto snímku nemohla několik let působit v kinematografii a pracovala v kartotéce Univerzitní knihovny, než směla realizovat v Krátkém filmu Praha nejdříve externě a později v pracovním poměru osobité autorské dokumenty (jež často i sama stříhala), převážně portréty (ať už „kolektivní“ nebo individuální). Na konci 70. let a později v 90. letech spolupracovala s ostravským studiem České televize a natáčela i tituly do cyklů Febia Jak se žije..., Zpověď, Ego nebo Diagnóza. Po roce 1990 realizovala ještě dva hrané snímky, Pevnost a Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba. Dokumenty s ní pravidelně natáčel kameraman Ivan Vojnár. Pro její opusy jsou charakteristické posedlost tématem, snaha zachytit nekonečné lidské usilování a objevit kořeny pracovního či uměleckého nasazení. Stala se klasičkou českého dokumentu. Od roku 1982 působila externě na katedře FAMU Special jako odborná asistentka a po roce 1989 jako kmenový pedagog na katedře střihu FAMU (titul profesorka, 2004) a také hostovala na Akademii umení v Banské Bystrici. Z významných ocenění připomínáme Zlatou medaili AMU za významný přínos české filmové kultuře (2011), Cenu Vladislava Vančury v rámci cen FITES Trilobit Beroun 2013, Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii (2015) a Cenu za přínos světové kinematografii na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě 2016 nebo Zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v San Remu 1989 za Zabitou neděli, Cenu FIPRESCI na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu 1995 za Pevnost, Cenu studentské poroty na Finále Plzeň 2001 a Zvláštní cenu poroty v rámci Trilobitu Beroun 2000 za Zprávu o putování studentů Petra a Jakuba. Jejím druhým manželem (ze tří) byl pomocný režisér Milan Jonáš (1926–1992). Tvorbou a osobnosti Drahomíry Vihanové se zabývají monografie Jany Hádkové Drahomíra Vihanová (Český filmový ústav, Praha 1991), sborník editorů Jana Lukeše a Ivanky Lukešové Variace na Drahomíru Vihanovou /* 31.7.1930/ (Dominik centrum, Plzeň 2010) a diplomová práce Moniky Kocandové Krátké filmy – dlouhé zážitky. Hraná a dokumentární tvorba Drahomíry Vihanové (Univerzita Karlova, fakulta filozofická, katedra filmové vědy, Praha 2000). Vznikl o ní dokument Umanutá (2012; r. Miroslav Janek) a byly jí věnovány i části cyklů Tvář českého filmu (2002), Zlatá šedesátá (2009) a 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna (2010). – Filmografie: (školní snímky; režie, scénář, není-li uvedeno jinak) Nic než souvislost (1961; spol. r. Sheila Ochová), Zpěv, který nezemřel (1963), Fuga na černých klávesách (1964; režie, spol. sc., střih); (dokumentární filmy; režie, scénář, není-li uvedeno jinak) Ženy socialistického Československa (1975), Dva týdny se správnými chlapy (1977), Poslední z rodu (1977), Dalešická suita (1978), Život s paprskem světla (TV-1978), Život jako krásné pole (TV-1978), U nás ve Švábenicích (1979), Ve znamení orla (1979), Hledání (1979), Počítané dny (1980), Den hlavního inženýra (1981), Zahrada plná plenek (1982), Rozhovory (1983; + střih), Otázky pro dvě_ženy (1984; + střih), Posedlost (1985; + spol. střih), Variace na téma "hledání tvaru" (1986; + střih), Dukovany - vroucí kotel (1987; + střih), Radotín Sound aneb Zpověď jednoho hráče (1988; + střih), Za oknem... (1989; + střih), Jeden den v Annecy (1989), Proměny přítelkyně Evy (1990; + střih), Rafael Kubelík 9.6.1990 (1990; + střih), Denně předstupuji před Tvou tvář (1992), střm. f. Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové (TV-1992), podíl na dokumentárním pásmu 24 (TV-2011); (hrané filmy; režie, spol. nám., spol. sc.) celovečerní hraný debut, baladický příběh podle povídky Jiřího Křenka o zmarněných lidských životech Zabitá neděle (1969), adaptace povídky Alexandra Klimenta o měřiči vody, přicházejícím na nové působiště v zapadlém kraji, Pevnost (1994; + střih), dramatický příběh o vině a trestu, odehrávající se zčásti v prostředí romské osady, Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000). -tbk-

Filmografie

Člověk Kilimandžáro

2018

Pedagogické vedení

Praho, má lásko

2012

Pedagogické vedení

25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna

2010

Účinkují

první a druhá část

Ničeho nelituji

2003

Spolupráce

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba

2000

NámětRežieTechnický scénářScénář

Čtyři kroky dvojpůlka

2000

Pedagogické vedení

Motocyklení

1999

Pedagogické vedení

Deník babičky Němcové

1999

Pedagogické vedení

Nonstop

1998

Pedagogické vedení

Otevřená krajina svobodného muže

1998

Pedagogické vedení

Rychlé pohyby očí

1998

Pedagogické vedení

Pevnost

1994

RežieScénářStřih

Štvanice

1992

Pedagogické vedení

V tichu pokoje

1992

Pedagogické vedení

...a odpusť jim jejich viny

1992

Pedagogické vedení

Hledání

1979

RežieNámětScénář

Zabitá neděle

1969

RežieTechnický scénářScénář

Romance pro křídlovku

1966

Pomocná režie

Fuga na černých klávesách

1964

StřihRežieScénář

Zpěv který nezemřel

1962

ScénářRežie

Turista

1961

Pomocná režie

První občasník

1961

Střih

Kočičina

1960

Asistent režie

Sousto

1960

Asistent režie

Ocenění

Vítěz

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Cena za mimořádný přínos filmu

Vítěz

Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2012, Cena Vladislava Vančury a Čestná uznání FITES – Českého filmového a televizního svazu, Nadace Český literární fond a města Beroun za původní díla domácí filmové a televizní tvorby

2013
Beroun / Česká republika
Cena Vladislava Vančury

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1991 za umělecká díla v oblasti filmu a filmové teorie

1991
Praha / Československo
Cena Trilobit za dokumentární film
předána 19. 12. 1991 vedoucím tajemníkem Unie českého filmového a televizního svazu FITES Vlastimilem Venclíkem v Klubu československých spisovatelů

Vítěz

Festival: 41. filmový festival pracujících – léto '90

1990
95 měst / Československo
Cena Vladislava Vančury za film
Zabitá neděle
udělena 25. 6. 1990 v Častolovicích

Vítěz

Přehlídka: Dny českého a slovenského filmu Bratislava

1990
Bratislava / Československo
Cena za první film v kategorii takzvaných trezorových filmů
Zabitá neděle