Spalovač mrtvol

Země původu

Československo

Copyright

1968

Rok výroby

1968

Premiéra

14. 3. 1969

Minutáž

97 min

Kategorie

film

Žánr

podobenství, psychologický, tragikomedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Spalovač mrtvol

Český název

Spalovač mrtvol

Anglický název

The Cremator

Anotace

Režisér Juraj Herz natočil v roce 1968 svůj třetí celovečerní film Spalovač mrtvol podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse, jejíž děj se od adaptace liší zejména v závěru. Vypráví příběh psychopatického maloměšťáka Karla Kopfrkingla s nádechem „psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky“, zasazený do 30. let 20. století. Osud filmu byl zpečetěn normalizací. V roce 1973 byl titul vyřazen z distribuce kvůli údajné morbiditě. Pro proskribovaného kameramana Stanislava Milotu to byl poslední český hraný film a Juraj Herz se k hrané tvorbě mohl vrátit až koncem 70. let. Obnovená premiéra snímku se konala v srpnu 1990 v cyklu Filmy z trezoru, v roce 2004 byl jako jeden ze zásadních titulů československé kinematografie uveden v rámci Projektu 100. Digitálně restaurovanou verzi uvedl zpět do kin v červenci 2019 Národní filmový archiv. – Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria (natáčelo se však v pardubickém krematoriu), zapřisáhlý abstinent a nekuřák, se jeví jako spořádaný a ušlechtilý otec a milující manžel. Je však posedlý myšlenkou spalování těl a putování duší a miluje kremace, popel, prach a smrt. Obdivuje Tibet a jeho náboženství. Domnívá se, že má romantickou a citlivou duši, ale jeho pokrytectví je záhy odhaleno při pravidelných návštěvách veřejného domu. Kopfrkingla snadno zneužije přítel z první světové války, Němec Walter Reinke, a získá ho do služeb nacistické ideologie a především k obludným plánům hromadné likvidace lidí. Aby mu nic nestálo v cestě vzhůru, vyvraždí psychopat postupně manželku a syna. Zachrání se před ním jen dcera Zina, zatímco muže odvážejí nacisté, aby jako specialista na hromadné spalování přispěl Říši. – Režisér Herz se ve filmu pokusil ve spolupráci s kongeniálním kameramanem Stanislavem Milotou osobitým stylem stvořit obraz člověka, patologicky posedlého smrtí a vlastní mocí. Vyprávění, v němž se průběžně zjevují stále stejné postavy (muž a jeho hloupá žena, růžolící dívka, tajemná tmavovláska ad.) je zúženo na rovinu Kopfrkinglova deformovaného vidění světa a na postupný rozklad jeho osobnosti. Důsledná stylizace obrazu (pomocí takzvaného „rybího oka“), hra s montáží, fantaskní vidění bizarností na pomezí černého humoru, využití hororových prvků a především strhující herecký výkon Rudolfa Hrušínského, to vše tvoří pevně sevřené, výjimečné dílo. -zz- / -tbk-

Jedním z nejvýraznějších titulů ve filmografii režiséra Juraje Herze se stala adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse z roku 1967. Temně absurdní příběh patří k těm spisovatelovým dílům, která v šedesátých letech reflektovala téma židovství a obecněji odcizení v násilnické realitě na bázi psychologické grotesky (Pan Theodor Mundstock, Variace pro temnou strunu, Myši Natálie Mooshabrové). Hlavní postavou vyprávění je zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl, jenž miluje svou práci i svou rodinu – dokonce natolik, že mu obojí splyne a rozhodne se manželku a obě děti láskyplně a profesionálně zlikvidovat. Kopfrkinglova tchyně je totiž neárijského původu a „ubohá“ rodina nemá podle nové ideologie právo na existenci. Kopfrkingl udává i své známé a kolegy gestapu a účastní se štvanice na Židy. Vliv na proměnu laskavého, svědomitého muže v psychopatického vraha má ideologie nastupujícího nacismu – a paradoxně i bytostně mírumilovná, ale zcela chybně pochopená buddhistická filozofie... Lví podíl na kvalitách snímku má obsazení titulní role: Kopfrkingl patří k vůbec nejlepším rolím Rudolfa Hrušínského, který brilantně zvládl nenápadný přechod obyčejného muže v psychopatickou zrůdu. V roli Karlovy manželky Marie zaujala Vlasta Chramostová, Spalovač mrtvol se však nadlouho stal jedním z posledních filmových titulů v profesionálním portfoliu herečky, která se kvůli svým politickým názorům dostala na černou listinu komunistických cenzorů… Kombinace černé komedie a živé vzpomínky na německý expresionismus proměnila Spalovače mrtvol ve významný titul československé nové vlny. Důležitý podíl na kvalitách snímku má i kameraman Stanislav Milota, jenž s tehdy čtyřiatřicetiletým Jurajem Herzem úzce spolupracoval už na technickém scénáři. Obrazově vytříbený černobílý film patří k nejlepším Milotovým pracím. Osudy snímku byly pohnuté: Československo ho navrhlo do oscarové soutěže (do nominačního výběru se však nedostal), okamžitě po premiéře v březnu 1969 však skončil v pomyslném cenzorském trezoru. Do kin byl znovu uveden až v srpnu 1990. -ap-

Obsah

Při návštěvě v zoo Karel Kopfrkingl vyjadřuje vděk manželce Marii, s níž se tu před lety seznámil a jíž říká poeticky Lakmé (a ona ho oslovuje na jeho přání jako Romana), za peníze, jež přinesla do manželství a za její péči o domácnost. Jsou s nimi šestnáctiletá dcera Zina a čtrnáctiletý brýlatý syn Mili. Muž ženě ukáže pana Strausse, jemuž od nynějška bude dávat provizi. – Na večírku Spolku přátel žehu, jemuž Kopfrkingl předsedá a na němž se podle jeho rozhodnutí nepodává alkohol a nesmí se kouřit, se domluví s panem Straussem, aby jako obchodní agent s cukrářskými výrobky nabízel i přihlášku do Spolku; za každého nového člena dostane pět korun. Na večírek dorazí předsedův přítel z první světové války Walter Reinke s chotí Ernou. Kopfrkingl ukáže panu Straussovi knihu o Tibetu, v níž si prý „čte jako v bibli“. V proslovu o přednostech žehu z této knihy cituje a tvrdí, že čím dříve se člověk v prach obrátí, tím dříve se jeho duše osvítí. Zmíní se také o výhodách krematorií. Na závěr proslovu připije vodou na šťastné lidstvo. Strauss urychleně odejde. Kopfrkingl se zmíní o jeho nešťastném životě. Podle Marie je Strauss žid. – Kopfrkingla zaujmou v rámařství pana Holého obrázky polonahých slečen, ale koupí portrét nikaragujského prezidenta, jehož jméno nechá přelepit. Také si dá zarámovat zákon o kremaci. – Muž doma rozvěsí oba přinesené obrazy. Má láskyplnou starost o svou kočku Čarokrásnou Roxanu. Na návštěvu přijdou Reinkeovi. Kopfrkingl vzpomíná na utrpení koní za války. Podle něj lidstvo musí být šťastné. Nacista Walter se raduje nad připojením Rakouska k Říši. Vyzve kamaráda ke vstupu do partaje, ale ten si přihlášku nevezme. Erna ví, že jejich společníka zajímají spíše lidské tragédie. Kopfrkinglovi mluví o tom, že jsou Češi. Podle hosta je v Karlovi určitě „aspoň kapka německé krve“. Reinke s manželkou nespokojeně odjedou. – Do krematoria nastoupí nesmělý mladík Dvořák. Kopfrkingl, který v „chrámu smrti“ pracuje už patnáct let a kterému se často zjevuje černovlasá bledá dívka, ho seznámí s kolegy; Josífek Zajíc má strach o osud republiky, ale Kopfrkingl ho uklidní. Pak provází nováčka krematoriem. V přípravně otevře rakev slečny Strunné a uhladí mrtvé vlasy. – Kopfrkingl na procházce s rodinou obdivuje v parku rozkvetlé květy. Na pouti ho zaujme panoptikum voskových figur se „sbírkou“ seriálových vrahů, z něhož mají děti i žena hrůzu, a také oddělení „jen pro pány“, týkající se pohlavních chorob. – Kopfrkingl si dává u souseda, židovského doktora Bettelheima, často dělat krevní rozbor, údajně z obavy před nákazou z mrtvých v krematoriu (ve skutečnosti kvůli možným důsledkům z pravidelných návštěv v „masérském salonu“). Zmíní se o tom, že v pohraničí je vyhlášen výjimečný stav. – Zřízenec krematoria, morfinista Fenek, dá Kopfrkinglovi sbírku much a požaduje za ni dávku morfia od chemika Reinkeho, který se ovšem momentálně účastní mobilizace. – Kopfrkingl chce pozvat mladou a pohlednou uklízečku v krematoriu Liškovou na „rozhovor“, ale ta začne křičet a odejde. – V „masérském salonu“ Iris, kam chodí „spořádaný manžel“ jednou měsíčně, vypráví Kopfrkingl své oblíbené slečně Dagmar (k nerozeznání podobné manželce) o práci, o rodině a o úspěších s přibývajícími členy Spolku přátel žehu díky panu Straussovi. – Doma muž zavěsí na zeď sbírku much. Má starost o Lakmé, která je prý nějaká smutná. Koupil dceři k narozeninám kostým a zmíní se o dceřině příteli panu Kájovi, zda bude také tak pro rodinu jako on. – Uklízečka Lišková dá výpověď. Fenek se dožaduje morfia, ale podle Kopfrkingla by se v době politické krize měl zajímat o jiné věci. Muž učeše v rakvi slečnu Čárskou, která zemřela těsně před svatbou. Sleduje pak s Dvořákem spalování rakve. Také nový zaměstnanec chce odejít, raději by prý dělal v kotelně. Kopfrkingl mu to rozmlouvá. – Rodina slaví Zininy narozeniny v době okupace Sudet. Pan Kája udělá rodinnou fotografii. Baví se o tom, zda může někdo v rakvi obživnout. Kopfrkingl tvrdí, že ne. Libuje si, že dá spálit i kočku Čarokrásnou a požádá dceru, aby zahrála Mahlerovy Písně o mrtvých dětech nebo raději něco veselejšího, Saint-Saënsův Tanec kostlivců. Manželka se marně snaží muži zatajit Reinkeho pozvání na box. – Kopfrkinglovi, který se chlubí svou citlivostí a láskou k hudbě, zápas připadá surový. Syn Mili má obavy o knokautovaného mladého boxera. – Na Vánoce zabíjí kapry místo otce hospodyně od Bettelheimů, paní Anežka. Walter na vánoční návštěvě požádá přítele, aby se 6. března zúčastnil slavnosti na židovské obci a podal zprávu sudetoněmecké straně „nešťastných židech“. Zároveň mu znovu dá přihlášku do partaje. Pozve ho do kasina, kam mají přístup jen její členové a kde je spousta krásných blondýn. – Na Štědrý večer otec mluví o tom, že v onen den se bohužel v krematoriu nespaluje a zmiňuje se o německém národu, který čeká skvělá budoucnost a k němuž i oni patří. – Kopfrkingl se při odběru vyptává Bettelheima, zda má slovanskou nebo germánskou krev. Podle lékaře v tom není rozdíl. Vnutí se s ním na společnou večeři pohřebního bratrstva při svátku Chevra suda na židovské obci, kde potká i pana Strausse. Líbí se mu kantorův zpěv. – Reinke se v kasinu, kde slaví nacisté okupaci Československa z 15. března 1939, vyptává Karla, co židé říkali. Kopfrkingl mu neodporuje, když podle něj mluvili židé určitě o zničení německé říše. Kamarád se baví o chystaném obsazení dalších území v Evropě. Podle něj je i v krematoriu spousta nepřátel Říše. Kopfrkingl, se zaujetím sledující nevázanou zábavu s blondýnami, s ním souhlasí a udá Strausse a Bettelheima. Walter pak nasazuje i na Lakmé, jejíž matka byla židovka. Tvrdí, že je také „nasáklá“ a že si nezaslouží žít s ním; čeká ji prý mnoho starostí. – Kopfrkingl se v krematoriu baví s ředitelem, pak vynadá Fenekovi kvůli morfiu a Vránovi kvůli nepořádku a spokojeně přihlíží, jak gestapo zatkne ředitele, pana Berana a pana Zajíce. Nesměle zkouší hajlovat. Zjeví se mu opět bledá černovláska. – Doma muž zjistí, že se Mili přátelí s boxerem, který chce rozbít Němcům držku. Oznámí synovi před zaskočenou manželkou, že po prázdninách půjde na německé gymnázium. Děti odjedou na prázdniny k tetě do Slatiňan. – Kopfrkingl doma přiměje Lakmé, aby se slavnostně oblékla. Pochlubí se jí, že bude povýšen a stane se ředitelem. Po večeři odvede povolnou ženu do koupelny a oběsí ji na rozbitém ventilátoru. Zjeví se mu dvojník jako tibetský mnich. Sdělí mu, že po smrti dalajlamy byl on vybrán na jeho místo. Přijde si prý pro něj a odvede ho do požehnané vlasti, Tibetu. – Při pohřbu manželky vede Kopfrkingl proslov již jako ředitel krematoria. Podle něj může být smrt i dobro, neboť je vykoupením ze strastí života. Vzápětí začne vykřikovat podobně jako Hitler. Někteří lidé odejdou, jiní hajlují. – V „masážním salonu“ Kopfrkingl vykládá Walterovi o svých krocích v krematoriu. Podle kamaráda je Mili čtvrteční žid, a proto ho do německého gymnázia nevezmou. – V sobotu, kdy se nespaluje, vezme otec syna do krematoria. Zahlédne tam oběšeného pana Dvořáka. V přípravně zabije chlapce železnou tyčí a uloží ho do rakve k mrtvému „čistokrevnému“ Němci. Zjevení tibetského mnicha mu praví, že jeho země jej očekává jako vládce, který spasí svět. On konstatuje, že musí spasit ještě jednu dobrou duši. – Nacista ve smokinku jmenuje Kopfrkingla tajným odborným šéfem na spalování v koncentračních táborech. Muži se myšlenka hromadné likvidace mrtvých v obrovských společných pecích a osvobozování duší zamlouvá. Má vidinu sebe jako spasitele všech židů, které v pecích osvobodí od utrpení. – Kopfrkingl vezme i Zinu na prohlídku krematoria. Cestou na hřbitově je zastaví muž, který hledá svou hloupou ženu, jež se mu tu před týdnem ztratila (a s níž se zjevoval na různých Kopfrkinglových akcích). V přípravně najde otec příhodnou rakev s učitelkou klavíru. Pak napadne šokovanou dceru tyčí, ale ona před ním uteče. Zjeví se mu totiž dvojník-mnich a odvede ho, aby se už konečně ujal svého poslání v Tibetu jako nový vládce. Před krematoriem ho ovšem osloví nacista ve smokingu. Podle nacisty ho čeká hodně práce pro národ, pro lidstvo. O jeho dceru se prý oni postarají. Kopfrkingl se vydává splnit svůj velký úkol spasit celý svět. -zz- / -tbk-

Poznámka

Film byl v roce 2019 digitálně restaurován Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze a ve spolupráci s Národním filmovým archivem a se Státním fondem kinematografie.

Hrají

Rudolf Hrušínský

zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl zvaný Roman/tibetský mnich

Vlasta Chramostová

Marie zvaná Lakmé, Karlova žena/Dagmar, slečna z masérského salónu

Jana Stehnová

Zina, dcera Kopfrkinglových

Miloš Vognič

Milivoj, syn Kopfrkinglových

Ilja Prachař

inženýr Walter Reinke

Zora Božinová

Erna, Reinkeova žena

Eduard Kohout

MUDr. Richard Bettelheim, židovský lékař

Jiří Lír

Strauss, obchodní agent

Dimitrij Rafalský

Mluví Josef Kemr
morfinista Fenek, zaměstnanec krematoria

Jan Vlček

vrátný Vrána, zaměstnanec krematoria

Václav Halama

Pelikán, zaměstnanec krematoria

Jiří Hálek

rámař Holý

Václav Kotva

Josífek Zajíc, zaměstnanec krematoria

Míla Myslíková

hloupá žena

Vladimír Menšík

manžel hloupé ženy

Jiří Menzel

Dvořák, nový zaměstnanec krematoria

Václav Štekl

hudebník/rozhodčí boxu/majitel panoptika/zákazník masérského salonu

Nataša Gollová

madam v masérském salonu

Jindřich Narenta

Mluví Jiří Němeček
nacista ve smokingu

Helena Anýžová

bledá dívka

Jana Šulcová

růžolící dívka

Jan Řeřicha

mládenec růžolící dívky

Oldřich Vízner

fotograf Kája, Zinin nápadník

Carmen Mayerová

uklízečka Lišková, zaměstnankyně krematoria

Libuše Pešková

uklízečka Podzimková, zaměstnankyně krematoria

Růžena Vlčková

Anežka, hospodyně MUDr. Bettelheima

Marie Rosůlková

žena dožadující se rakvičky

Věra Vlčková

lehká holka

Eva Ulincová

lehká holka

Rudolf Iltis

Stein, člen pohřebního bratrstva

Josef Střecha

Jan, Bettelheimův synovec

B. Mandausová

Bettelheimova žena

František Kubíček

Beran, zaměstnanec krematoria

Erich Fichtner

Mluví Vladimír Čech
ředitel krematoria/vyvolávač na pouti

J. Hladký

alkoholik Prachař

Jiřina Bílá

Prachařova žena

Jan Kraus

Vojtík Prachař, syn Prachařových

Alfred Růžička

židovský kantor

František Häusler

číšník Rybka

Helena Kotoučová

Lešetínská, zpěvačka krematoria

E. Šumberová

dvojče Lenka

Z. Šumberová

dvojče Lála

H. Absolonová

blondýna

Alena Balejová

blondýna

M. Baumrukerová

blondýna

S. Brabcová

blondýna

E. Brázdová

blondýna

V. Handlová

blondýna

M. Jílková

blondýna

J. Knollová

blondýna

Yvona Odehnalová

blondýna

J. Pacáková

blondýna

H. Schlechtrová

blondýna

J. Škrabanová

blondýna

M. Šotolová

blondýna

H. Troníčková

blondýna

C. Zeyerová

blondýna

L. Geussová

blondýna v kasinu

I. Kučerová

blondýna v kasinu

J. Seyfertová

blondýna v kasinu

J. Scheybová

blondýna v kasinu

S. Študentová

blondýna v kasinu

Pavla Břínková

členka dámského orchestru

H. Francová

členka dámského orchestru

E. Kamesleimerová

členka dámského orchestru

K. Kučerová

členka dámského orchestru

H. Sládková

členka dámského orchestru

M. Smolová

členka dámského orchestru

I. Svobodová

členka dámského orchestru

Zuzana Rumlová

masérka/zabitá žena v panoptiku

Olga Bušková

masérka

E. Otavová

masérka

A. Řezníčková

masérka

J. Šmídová

masérka

J. Tomšů

masérka

M. Bohatová

stará žena

Jiřina Jandová

průvodkyně staré ženy

Karel Hovorka

starý muž

V. Kebrt

zrzavý boxer

K. Geipel

dítě hudebník

Theodor Kunst

penzista hudebník

J. Balík

dorostenec

J. Lebeda

dorostenec

M. Mach

dorostenec

Karel Fiala

civilista

Jaroslav Toms

civilista

J. Krupička

civilista

J. Zeman

civilista

Radomír Hubáček

pohodný, oběšenec v panoptiku

Vl. Grygar

ubitý hoch v panoptiku

Vratislav Hurych

vrah Moor v panoptiku

J. Englická

žena v kádi v panoptiku

Jiří Kaftan

mladík u kádě v panoptiku

František Poláček

vrah pěti žen Laget v panoptiku

M. Janoušková

zabitá žena v panoptiku

A. Mařáková

zabitá žena v panoptiku

Z. Povolná

zabitá žena v panoptiku

Zdeněk Šmidrkal

trpaslík zvaný Skřítek Vítek v panoptiku

V. Koželuhová

akrobatka

V. Malečová

akrobatka

E. Tichá

akrobatka

Felix Černý

číšník

Karel Přinesdomů

číšník

J. Němec

číšník

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Ladislav Fuks

Předloha

Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol – novela)

Technický scénář

Juraj Herz, Stanislav Milota

Druhá kamera

Bohumil Rath

Architekt

Zbyněk Hloch

Assistent architekta

Josef Kraus

Výprava

František Straka (vedoucí výpravy), Bedřich Čermák (rekvizitář), Karel Kytka (rekvizitář)

Návrhy kostýmů

Olga Dimitrovová

Asistent střihu

Ladislava Klusáčková

Zvuk

František Černý, Karel Jakl (záznam hudby)

Návrhy titulků

Antonín Dimitrov

Vedoucí výroby

Ladislav Hanuš

Zástupce vedoucího výroby

Jaromír Lukáš, Radomír Hubáček

Asistent vedoucího výroby

Anna Proboštová

Spolupráce

Ladislav Fuks (umělecká spolupráce), Jitka Přibylová (klapka), Pavel Brodil (vrchní osvětlovač), Karel Ješátko (fotograf)

Hudba

Použitá hudba

Antonín Dvořák (Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa /Largo/)

Hudební režie

Jiří Zobač

Písně

Židovská píseň

Zpívá Alfred Růžička

Produkční údaje

Originální název

Spalovač mrtvol

Český název

Spalovač mrtvol

Anglický název

The Cremator

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

podobenství, psychologický, tragikomedie

Země původu

Československo

Copyright

1968

Rok výroby

1968

Produkční data

schválení literárního scénáře 22. 11. 1967
schválení technického scénáře 24. 5. 1968
začátek natáčení 27. 6. 1968
konec natáčení 8. 10. 1968
promítání povoleno 28. 12. 1968
schválení první kopie 28. 12. 1968

Premiéra

premiéra 14. 3. 1969 /nepřístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 20. 3. 1969 /nepřístupný mládeži/ (kino Sevastopol /4 týdny/, Praha)
obnovená premiéra 1. 8. 1990 /nepřístupný mládeži/
obnovená premiéra 15. 1. 2004 /doporučená přístupnost od 15 let/
obnovená premiéra 11. 7. 2019 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Český film. Hrůzná tragikomedie. Podle novely Ladislava Fukse. (1969) / Český film z roku 1968 podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. Český film z roku 1968. Hrůzná tragikomedie podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. (1990) / Projekt 100 – 2004. (2004) / Film Juraje Herze. Digitálně restaurovaný a zpět v kinech. (2019)

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1969 a obnovená 1990), Bontonfilm (obnovená 2004 /Projekt 100 – 2004/), Národní filmový archiv (obnovená 2019)

Výrobní skupina

Tvůrčí skupina Šebor – Bor, Vladimír Bor (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jiří Šebor (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

97 min

Původní metráž

2 729 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm , DCP 2-D, BRD

Poměr stran

1:1,66

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky, hebrejsky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Anketa Českého rozhlasu – Kánon100 (nejoblíbenější umělecká díla posledních 100 let)

2018
Praha / Česká republika
1. místo v anketě posluchačů
výsledky vyhlášeny 28. 10. 2018 v pražské Velké dvoraně Veletržního paláce v kategorii Film ankety posluchačů stanice Českého rozhlasu Vltava

Vítěz

Akce: Anketa Českého rozhlasu – Kánon100 (nejoblíbenější umělecká díla posledních 100 let)

2018
Praha / Česká republika
6. místo v anketě odborníků
výsledky vyhlášeny v září 2018 v kategorii Film ankety patnácti filmových odborníků

Vítěz

Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století

1998
Praha / Česká republika
8. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 79 bodů

Vítěz

Přehlídka: 5. mezinárodní týden fantastických filmů a hororů Sitges

1972
Sitges / Španělsko
Stříbrná medaile za nejlepší kameru
Stanislav Milota

Vítěz

Přehlídka: 5. mezinárodní týden fantastických filmů a hororů Sitges

1972
Sitges / Španělsko
Stříbrná medaile za nejlepší herecký výkon
Rudolf Hrušínský st.

Vítěz

Přehlídka: 5. mezinárodní týden fantastických filmů a hororů Sitges

1972
Sitges / Španělsko
Stříbrná medaile za nejlepší film

Vítěz

Akce: Československá nominace na Cenu americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1969

1969
Praha / Československo
Oscar za nejlepší cizojazyčný film
kandidatura filmu v 42. ročníku Ceny americké Akademie filmových věd a umění Oscar 1969

Vítěz

Přehlídka: Přehlídka českých a slovenských filmů 69 Sorrento

1969
Sorrento / Itálie
Stříbrná Siréna
Juraj Herz
udělena režiséru za film

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1968

1969
Praha / Československo
Trilobit za kameru
Stanislav Milota

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1968

1969
Praha / Československo
Trilobit za režii
Juraj Herz

Revue

Hledání českého hororu

Groteskní horor, parodie klasických hororů, kreslený horor, psychologický horor, loutkový horor, pokus o poetický horor,...