Ucho

Země původu

Československo

Copyright

1969

Rok výroby

1969

Premiéra

1. 1. 1990

Minutáž

95 min

Kategorie

film

Žánr

drama, psychologický

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Ucho

Český název

Ucho

Anglický název

The Ear

Anotace

Jedním z nejpůsobivějších filmů, které vzešly ze spolupráce scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni, se stalo mistrovské psychologické drama Ucho. Podobně jako řada dalších filmových titulů připravovaných ve svobodnější atmosféře na sklonku šedesátých let a otevřeně obžalovávajících totalitní režimní praktiky se snímek dostal k divákům až po roce 1990. Protagonisty komorního dramatu jsou prakticky jen dva lidé – manželé Ludvík a Anna, kteří si už přivykli neustálému špehování a odposlouchávání státní bezpečností. Dokonce i doma mají slídivé „ucho“ zaznamenávající jejich rozhovory. Náměstek ministra a jeho žena ovšem po pozdním návratu z vládní recepce ve své vile propadnou panice. Vydedukují si totiž, že Ludvíkovi hrozí zatčení kvůli kritické zprávě, na níž se podílel. Během úzkostné, bezesné noci manželé proberou svůj vztah plný kompromisů, klamu a nelásky. S ránem přichází únava, vystřízlivění a děsivá realita: nic nekončí, ale pokračuje. Ludvík byl místo svého zlikvidovaného šéfa jmenován ministrem… Procházka s Kachyňou zvolili pro evokaci paranoidní atmosféry klasické komorní vyprávění, do jehož celistvého časoprostoru zasáhne jen „nevinná“ návštěva dvou tajných policistů a retrospektivy z vládní žranice. Přestože film může odkazovat k padesátým letům, působí díky nejasným, jakoby rozmlženým reáliím nadčasově. O osudu svých tvůrců nicméně rozhodl zcela jasně: Zatímco Jan Procházka patřil až do předčasné smrti v roce 1971 k zakázaným autorům, Karlu Kachyňovi se povedlo za cenu kompromisů pokračovat v režijní práci. Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, kteří v hlavních rolích podali fascinující herecké výkony, se už ovšem další podobné příležitosti nedočkali. V roce 1983 natočil Procházkův scénář pro rakouskou televizi ZDF/ORF Pavel Kohout s herci vídeňského Burgtheateru Joachimem Bissmeierem a Gertraud Jessererovou (roli jednoho z estébáků si vychutnal i jejich kolega Pavel Landovský). Další adaptací je snímek Ivo Trajkova Noc bezMoci z roku 2015.

Obsah

Uprostřed červencové noci roku 1952 se vrací z vládní recepce ministrův náměstek Ludvík a jeho manželka Anna. Opilá žena je dotčená, že muž zapomněl na jejich desáté výročí sňatku, a snaží se špičkováním vyvolat hádku. Nemohou najít klíče od vily. Když Ludvík přeleze branku, Anna zjistí, že je odemčeno. Objeví i další podivné věci. V domě nejde elektrický proud ani telefon, v zahradě se pohybují nějací muži. Ludvík si připomíná rozhovory na recepci, kde se dozvěděl, že jeho nadřízený ministr byl spolu s jinými zatčen. Muže se zmocňuje hrůza, když si uvědomí, že kritickou zprávu o cihelnách, která byla snad důvodem zatčení, sám pomáhal psát. Začne trhat, splachovat do záchodu a pálit všechny listiny. Napjatá situace vyvolá mezi manžely strašnou hádku, kdy Anna Ludvíkovi vyčte jeho bezohledný kariérismus. Pak ale u branky zvoní skupina příslušníků StB. Anna přichystá Ludvíkovi věci do vězení. Tajní ho však nezatknou a Ludvík je z vděčnosti pohostí. Po jejich odchodu manželé poznají, že tajní jen přišli dokončit montáž odposlouchávacího zařízení, kterou jim předčasným příchodem přerušili. Je ráno, manželé uštvaní strachem a vypjatými emocemi, snídají. Telefon oznámí Ludvíkovi, že je jmenován ministrem.

Poznámka

V úvodních titulcích je sice uveden copyright 1970, ale první kopie, která již nebyla schválena do distribuce, byla dokončena 29. 12. 1969. Po neschválení měl film premiéru až v lednu 1990.

Film byl v roce 2022 digitálně restaurován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze.

Hrají

Radoslav Brzobohatý

Ludvík, náměstek ministra

Jiřina Bohdalová

Anna, Ludvíkova žena

Jiří Císler

tajný Standa, Ludvíkův známý z vojny

Miloslav Holub

ruský generál

Milica Kolofíková

žena na recepci

Jaroslav Moučka

funkcionář Vagera

Alois Mottl

tajný Pepa

Bronislav Poloczek

tajný Rudla

Bořivoj Navrátil

funkcionář Cejnar

Jindřich Narenta

ministrův tajemník

Ivan Palúch

důstojník StB

Daniela Pokorná

Vlasta z Broumova

Karel Vlček

pořadatel

Alice Auspergerová

mladá Ruska

Jan Bartoš

inženýr

Jana Hana Duffková

žena na recepci

Galina Kopaněva

žena na recepci

Zdeněk Hradilák

muž s vázou

Miroslav Nesvadba

Mluví Josef Velda
funkcionář Bedřich

Vladimír Zátka

Ludvík, syn Anny a Ludvíka

Senta Wollnerová

dáma

Babický

řidič Vláďa

Hanuš

řidič Jindřich

Vondráček

zaměstnanec ministerstva

Tlapák

mladík

Popov

pobočník generála

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Milada Mikešová

Asistent režie

Karel Brchel

Původní filmový námět

Jan Procházka

Technický scénář

Karel Kachyňa

Druhá kamera

Adolf Hejzlar

Asistent kamery

Jan Hanzal

Assistent architekta

Jan Kňákal

Výprava

Ladislav Winkelhöfer, Čestmír Diviš, Jiří Žebrakovský

Návrhy kostýmů

Ester Krumbachová

Vedoucí výroby

Karel Vejřík

Zástupce vedoucího výroby

Ladislav Dražan, Rudolf Mos

Asistent vedoucího výroby

Antonín Šimral

Hudba

Použitá hudba

Ferdinand Heller (Česká beseda)

Produkční údaje

Originální název

Ucho

Český název

Ucho

Anglický název

The Ear

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

drama, psychologický

Země původu

Československo

Copyright

1969

Rok výroby

1969

Produkční data

schválení literárního scénáře 21. 4. 1969
schválení technického scénáře 22. 7. 1969
začátek natáčení 5. 8. 1969
konec natáčení 17. 10. 1969
promítání povoleno 12/1969 (neschváleno do distribuce)
schválení první kopie 29. 12. 1969

Premiéra

premiéra 1. 1. 1990 /nepřístupný mládeži/
obnovená premiéra 15. 9. 2022 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Bezvýchodnost jednoho politického postupu. V hlavních rolích českého filmu z roku 1970 Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý. (1990) / Film Karla Kachyni. Světová premiéra digitálně restaurované verze na 79. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Nyní zpět v kinech. (2022)

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Ateliéry

Hostivař

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1990), Národní filmový archiv (obnovená 2022)

Výrobní skupina

Tvůrčí skupina Švabík – Procházka, Jan Procházka (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Erich Švabík (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

95 min

Původní metráž

2 553 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm , DCP 2-D, BRD

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky, rusky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Anketa filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století

1998
Praha / Česká republika
10. místo
udělené 19. 1. 1998 po hlasování českých a slovenských filmových kritiků se ziskem 68 bodů

Vítěz

Přehlídka: Dny českého a slovenského filmu Bratislava

1990
Bratislava / Československo
Cena za ženský herecký výkon v kategorii takzvaných trezorových filmů
Jiřina Bohdalová

Vítěz

Festival: 4. festival českých a slovenských filmů FINÁLE Plzeň

1990
Plzeň / Československo
Hlavní cena Ledňáček
ex aequo kompletní kolekce předvedených děl v hodnotě 120 000 korun

Vítěz

Přehlídka: Dny českého a slovenského filmu Bratislava

1990
Bratislava / Československo
Cena za scénář v kategorii takzvaných trezorových filmů
Jan Procházka
in memoriam

Vítěz

Přehlídka: Dny českého a slovenského filmu Bratislava

1990
Bratislava / Československo
Cena za režii v kategorii takzvaných trezorových filmů
ex aequo s českým filmem Skřivánci na niti

Revue