Dalším z řady normalizačních budovatelských dramat se v roce 1975 stal snímek režiséra Štěpána Skalského. Protagonistou vyprávění je mladý stavební inženýr Turna, který po absolutoriu nastoupí do prestižní projektové kanceláře. Netuší ovšem, že mu místo zařídil jeho otec – významný architekt. Když se bezradný nováček pokusí ukrást návrh kanadského kolegy, vyjde pravda najevo a hrdina nachází vykoupení na stavbě dálničního mostu... Standardní historku o ješitném mladém intelektuálovi, kterého očistí až poctivá práce v terénu, povyšuje nad dobový průměr Jiří Bartoška ve své první hlavní roli. Part hrdinova otce se naopak stal poslední filmovou rolí Karla Högera. Režisér Štěpán Skalský se scenáristou Karlem Steigerwaldem spolupracovali v sedmdesátých letech na obdobně laděném snímku – ekologickém dramatu Čistá řeka (1978).
Čerstvý absolvent, stavební inženýr Luděk Turna, se rozhoduje o své budoucnosti. Dívka Jana se s ním rozešla pro jeho ješitnost a nedůtklivou náladovost. Luděk ovšem tvrdí, že ji nechal sám. Přes dohodu se spolužáky o společném odchodu na stavbu dálnice, přijme Luděk místo v prestižní projektové kanceláři. Jeho otec, významný architekt, mu volbu chválí. Brzy po nástupu dostane Luděk samostatný úkol. Má do soutěže navrhnout projekt hornického sanatoria v Krušných horách. Pustí se s vervou do práce a odmítne rady svého otce odjíždějícího služebně do Belgie. V kanceláři panuje škodolibé očekávání, jen kreslička Polda Luďkovi bezvýhradně věří. Projekt je ale nad Luďkovy síly. Když se termín přiblíží, najde v otcově bohaté dokumentaci podobný projekt kanadského architekta. Mírně upravený návrh odevzdá jako svou práci. Ředitel je nadšen a očekává vítězství Luďkova návrhu. Architekt Turna ale pozná synův podvod a je velmi zklamán. Shodou okolností se mladík vzápětí od Poldy dozví, že místo dostal díky otcově protekci. Cítí se ponížen a rozhodne se vše radikálně vyřešit. Přizná se řediteli a odejde z Prahy na stavbu dálničního mostu. Veškeré síly věnuje práci a prosazení zlepšovacího návrhu, zamezujícího plýtvání dřevem. Po čase za ním přijede otec a vše si vyříkají. Luděk je konečně spokojený a navíc se jednoho dne dočká i Janina příjezdu.
stavař Ing. Luděk Turna
architekt Turna, Luďkův otec
meteoroložka Jana zvaná Rozmarýna
stavitel Louda
Turnová, Luďkova matka
kreslička Polda
profesor Vinklář
ředitel ateliéru Omega
stavař Míša Anděl, Luďkův kamarád
stavař a předseda SSM Vladimír
stavař Holý, Luďkův spolužák
stavař Vágner, Luďkův spolužák
stavařka Ivana, Luďkova spolužačka
architekt Werniš, zaměstnanec Omegy
architekt Jan Frejka, zaměstnanec Omegy
architekt, zaměstnanec Omegy
architekt Hromada, zaměstnanec Omegy
inženýr Horák
inženýr Bázler
stavbyvedoucí Halma
dělník Růžička
dělník Šrámek
dělník Ciboch
dělník Kápl
stavebník Tauchman
stavebník
televizní moderátorka
podporučík VB
správce kurtů
otec Holého
matka Holého
matka na promoci
matka na promoci
řidič Tatry
dělník
rozhodčí
zpěvačka v televizi
zpěvačka v televizi
technička
mladík v baru
dubl za Karla Urbánka
dubl za Jaromíra Spala
dubl za Elišku Balzerovou
Václav Křístek, Bohumila Potůčková
Miroslav Ondříček, Jiří Krob (letecké záběry)
Miroslav Himmer, Marcel Kříž, Eva Slívová
Ing. Jaromír Beránek, Věra Suková
Ivana Malíková (klapka), Karel Ješátko (fotograf), Ředitelství silnic a dálnic Praha, Vojenské stavby Brno, Inženýrské stavby Košice, Stavby silnic a železnic Praha
FISYO (Dirigent Martin Kratochvíl), Jazz Q (Dirigent Martin Kratochvíl)
Hudba k písni Aleš Sigmund
Text písně Pavel Žák
Zpívá Martha ElefteriaduTena Elefteriadu
Zpívá Josef Langmiler
Hřiště
Hřiště
Playground
film
hranýdistribuční
psychologický
Československo
1975
1975
vyřazení z distribuce 31. 12. 1986
premiéra 19. 2. 1976 /přístupný mládeži/ (kino Letka, Praha)
premiéra 20. 2. 1976 /přístupný mládeži/ (celostátní)
O mládí, jeho prohrách a vítězstvích.
Dramaturgická skupina Miloše Brože, Miloš Brož (vedoucí dramaturgické skupiny)
dlouhometrážní
96 min
2 728 metrů
16mm, 35mm
1:1,66
barevný
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 14. festival českých a slovenských filmů Brno
1976
Brno / Československo
Cena Československého filmu
udělena Ústřední radou odborů