Zapomenuté transporty do Lotyšska
Typologie filmu
dokumentárníAnglický název
To LatviaMinutáž
86Země původu
Česká republikaCopyright
2007Rok výroby
2007Premiéra
25.11.2007Jazyková verze
česká, anglickáRežie
Lukáš PřibylScénář
Lukáš PřibylNámět
Lukáš PřibylAnotace
Dokument historika Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty do Lotyšska je prvním dílem čtyřdílného cyklu. Staví vedle sebe „život“ v židovském ghettu v Rize a hraniční individualismus mužů v pracovním táboře Salaspils. V Rize se deportované rodiny snažily o soudržnost a o alespoň zdání „normálnosti“. Smrt byla sice všudypřítomná, ale obyvatelům nechyběla pospolitost a vzájemná pomoc. – V Salaspilsu panovaly nelidské podmínky. Každý se zde s osudem bil sám za sebe. Mnoho mužů často padlo za oběť výstražné kulce nebo oprátce, pokud je nezahubily gangréna, podvýživa či mráz. Bez riskování se však nedalo přežít nikde. – Lidé z transportu do Lotyšska putovali po zrušení ghetta v Rize a tábora v Salaspilsu přes tábor Kaiserwald do dalších koncentráků v Evropě. Ze tří tisíců deportovaných se po nejrůznějších útrapách konce války dočkalo sto dvacet devět židů. – Drsné, někdy velmi otevřené vzpomínky (natočené v ČR, Švýcarsku, USA, Austrálii a Venezuele) a ponuré černobílé archivní materiály výmluvně „odkapávají“ temnou historii v tempu střihu Vladimíra Baráka a ve strohých hudebních motivech Petra Ostrouchova.
Obsah
9. ledna 1941 odjel první transport jednoho tisíce židů z Čech a Moravy na východ. Namačkaní ve vozech putovali několik dní. V cíli byli rozřazeni. Lágrová mašinérie měla zájem pouze o práceschopné. Toho, kdo z nádraží odjel v náklaďáku, čekala rovnou smrt. Ti šťastnější šli pěšky do rižského ghetta, zřízeného ve zpustlé části města. Noví obyvatelé se museli vměstnat do polorozpadlých domů po vyvražděných předchůdcích. V jedné části byli židé z Čech, Rakouska a Německa, ve druhé zbytek lotyšských židů. Ti navzdory zákazu informovali nově příchozí o vyhlazování. – Po okupaci Lotyšska Rusové utekli a Lotyši byli poštváni proti židům. Od Němců dostali volnou ruku. 4. června 1941 vypálili Velkou synagogu s pěti sty lidmi uvnitř. V židovském ghettu byli obyvatelé postupně vyvražďováni. Přijížděly nové transporty z Německa. Všichni se snažili přežít. Přilepšovali si i pod trestem smrti krádežemi (třídili zabavené věci před expedicí do Německa). – Z Terezína do Rigy byl vypraven první transport 15. ledna 1942, o týden později další. Ze seřazovací koleje Škirotava bylo osmdesát mužů odveleno do pracovního tábora Salaspils. Především tu zpracovávali dřevo. V krutých mrazech se mnozí zaživa rozkládali. Každý se staral jenom o své přežití. – V Rize se lidé naučili kšeftovat a používat různé fígle. Výstražné popravy nebyly výjimkou, některým od smrti pomohla náhoda či dobrá nálada velitele. – V Salaspilsu trpěli vězni hladem. Museli se stát krutými, jinak by zemřeli. Za vězně, který jediný úspěšně utekl, bylo deset mužů obratem popraveno. – I zde se výjimečně dalo s Lotyši kšeftovat. – Když Němci Salaspils zavřeli, zbytek vězňů odjel do ghetta v Rize, kde se rychle přizpůsobil zdejším pořádkům. Mladí zde žili pod heslem carpe diem. V dusivé atmosféře tábora se nezříkali zábavy, ani lásky. Docházelo i k milostným pletkám s Lotyši, k nechtěným těhotenstvím. – Povstání, jež připravovala lotyšská policie (muži z místních „lepších“ židovských rodin), bylo prozrazeno a Němci všechny postříleli. V roce 1943 bylo ghetto zlikvidováno. Zbytek obyvatel byl transportován do nově zřízeného tábora Kaiserwald, vyhlášeného krutým zacházením. Ženy byly odděleny od mužů, ale i tady se uvěznění snažili užít si to, co jim ze života zbývalo. – S blížící se frontou docházelo častěji k selekcím. – Na podzim roku 1944 sovětská vojska obklíčila Rigu, před osvobozením (13.10.1944) byli práceschopní vězni převezeni loděmi z Kaiserwaldu do tábora Stutthof v Polsku. Ostatní byli zabiti. Stutthof byl velký koncentrák s vlastní plynovou komorou. Když se sem přiblížila Sovětská armáda, vězni byli evakuováni do táborů v Německu. Jen hrstka přečkala pochod smrti nebo se osvobodila po ničivém leteckém náletu na Magdeburg v dubnu 1945.
Galerie
Účinkují
Alice Bocková
Hilda Kleinová-Boyko
Oskar Benedikt
Hana Spiegelová-Temel
Nelly Stahlerová-Illing
Gerta Katscherová-Ehrlichová
Alžběta Bergmannová-Bendová
Irena Popperová-Racková
Otto Urbach
Max Eidus
Erich Pisk
Julius Drabkin
Ludwig Shonberg
Štáb a tvůrci
Režie
Původní filmový námět
Scénář
Kamera
Střih
Zvuk
Návrhy titulků
Lukáš Francl (MVP design)
České titulky
Producent
Vedoucí výroby
Spolupráce
Jan Osers, Taťána Přibylová, Václav Přibyl, Robert Shillman, Lukáš Přibyl (výzkum a překlad)
Hudba
Hudba
Nahrál
Produkční údaje
Původní název
Zapomenuté transporty do Lotyšska
Anglický název
To Latvia
Souběžný název
Do Lotyšska
Copyright
2007
Rok výroby
2007
Premiéra
25.11.2007
Nositelé copyrightu
Lukáš Přibyl, Filmová a televizní společnost Total HelpArt T. H. A., v. o. s.
Distribuce
FALCON a. s. (DVD kinodistribuce/DVD cinema distribution)
Technické údaje
Barva
black & white/colour
Verze
česká, anglická
Titulky
české
Ocenění
Vítěz
Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2007, Cena Vladislava Vančury a Čestná uznání
FITES – Českého filmového a televizního svazu, Nadace Český literární fond a města Beroun za
původní díla domácí filmové a televizní tvorby
2008
Beroun / Česká republika
Cena TRILOBIT BEROUN 2007 udělena za osobní nasazení při zaplňování bílých míst v naší historické paměti dokumentárními filmy Zapomenuté transporty (Forgotten Transports, 2007 – 2008), které jsou objevným svědectvím o deportaci Židů do pobaltských zemí
Lukáš Přibyl