Dokument historika Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty do Lotyšska je prvním dílem čtyřdílného cyklu. Staví vedle sebe „život“ v židovském ghettu v Rize a hraniční individualismus mužů v pracovním táboře Salaspils. V Rize se deportované rodiny snažily o soudržnost a o alespoň zdání „normálnosti“. Smrt byla sice všudypřítomná, ale obyvatelům nechyběla pospolitost a vzájemná pomoc. – V Salaspilsu panovaly nelidské podmínky. Každý se zde s osudem bil sám za sebe. Mnoho mužů často padlo za oběť výstražné kulce nebo oprátce, pokud je nezahubily gangréna, podvýživa či mráz. Bez riskování se však nedalo přežít nikde. – Lidé z transportu do Lotyšska putovali po zrušení ghetta v Rize a tábora v Salaspilsu přes tábor Kaiserwald do dalších koncentráků v Evropě. Ze tří tisíců deportovaných se po nejrůznějších útrapách konce války dočkalo sto dvacet devět židů. – Drsné, někdy velmi otevřené vzpomínky (natočené v ČR, Švýcarsku, USA, Austrálii a Venezuele) a ponuré černobílé archivní materiály výmluvně „odkapávají“ temnou historii v tempu střihu Vladimíra Baráka a ve strohých hudebních motivech Petra Ostrouchova.
9. ledna 1941 odjel první transport jednoho tisíce židů z Čech a Moravy na východ. Namačkaní ve vozech putovali několik dní. V cíli byli rozřazeni. Lágrová mašinérie měla zájem pouze o práceschopné. Toho, kdo z nádraží odjel v náklaďáku, čekala rovnou smrt. Ti šťastnější šli pěšky do rižského ghetta, zřízeného ve zpustlé části města. Noví obyvatelé se museli vměstnat do polorozpadlých domů po vyvražděných předchůdcích. V jedné části byli židé z Čech, Rakouska a Německa, ve druhé zbytek lotyšských židů. Ti navzdory zákazu informovali nově příchozí o vyhlazování. – Po okupaci Lotyšska Rusové utekli a Lotyši byli poštváni proti židům. Od Němců dostali volnou ruku. 4. června 1941 vypálili Velkou synagogu s pěti sty lidmi uvnitř. V židovském ghettu byli obyvatelé postupně vyvražďováni. Přijížděly nové transporty z Německa. Všichni se snažili přežít. Přilepšovali si i pod trestem smrti krádežemi (třídili zabavené věci před expedicí do Německa). – Z Terezína do Rigy byl vypraven první transport 15. ledna 1942, o týden později další. Ze seřazovací koleje Škirotava bylo osmdesát mužů odveleno do pracovního tábora Salaspils. Především tu zpracovávali dřevo. V krutých mrazech se mnozí zaživa rozkládali. Každý se staral jenom o své přežití. – V Rize se lidé naučili kšeftovat a používat různé fígle. Výstražné popravy nebyly výjimkou, některým od smrti pomohla náhoda či dobrá nálada velitele. – V Salaspilsu trpěli vězni hladem. Museli se stát krutými, jinak by zemřeli. Za vězně, který jediný úspěšně utekl, bylo deset mužů obratem popraveno. – I zde se výjimečně dalo s Lotyši kšeftovat. – Když Němci Salaspils zavřeli, zbytek vězňů odjel do ghetta v Rize, kde se rychle přizpůsobil zdejším pořádkům. Mladí zde žili pod heslem carpe diem. V dusivé atmosféře tábora se nezříkali zábavy, ani lásky. Docházelo i k milostným pletkám s Lotyši, k nechtěným těhotenstvím. – Povstání, jež připravovala lotyšská policie (muži z místních „lepších“ židovských rodin), bylo prozrazeno a Němci všechny postříleli. V roce 1943 bylo ghetto zlikvidováno. Zbytek obyvatel byl transportován do nově zřízeného tábora Kaiserwald, vyhlášeného krutým zacházením. Ženy byly odděleny od mužů, ale i tady se uvěznění snažili užít si to, co jim ze života zbývalo. – S blížící se frontou docházelo častěji k selekcím. – Na podzim roku 1944 sovětská vojska obklíčila Rigu, před osvobozením (13.10.1944) byli práceschopní vězni převezeni loděmi z Kaiserwaldu do tábora Stutthof v Polsku. Ostatní byli zabiti. Stutthof byl velký koncentrák s vlastní plynovou komorou. Když se sem přiblížila Sovětská armáda, vězni byli evakuováni do táborů v Německu. Jen hrstka přečkala pochod smrti nebo se osvobodila po ničivém leteckém náletu na Magdeburg v dubnu 1945.
Lukáš Francl (MVP design)
Jan Osers, Taťána Přibylová, Václav Přibyl, Robert Shillman, Lukáš Přibyl (výzkum a překlad)
Zapomenuté transporty do Lotyšska
Zapomenuté transporty do Lotyšska
To Latvia
Do Lotyšska
film
dokumentárnídistribuční
historický, válečný
Česká republika
2007
2007
premiéra 25. 11. 2007 /doporučená přístupnost od 12 let/
bez sloganu
Lukáš Přibyl, Filmová a televizní společnost Total HelpArt T. H. A., v. o. s.
FALCON a. s. (DVD kinodistribuce/DVD cinema distribution)
dlouhometrážní
86 min
DVD
barevný, černobílý
zvukový
5.1, digitální zvuk
česká, anglická
česky, anglicky, německy
české
Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2007, Cena Vladislava Vančury a Čestná uznání
FITES – Českého filmového a televizního svazu, Nadace Český literární fond a města Beroun za
původní díla domácí filmové a televizní tvorby
2008
Beroun / Česká republika
Cena TRILOBIT BEROUN 2007 udělena za osobní nasazení při zaplňování bílých míst v naší historické paměti dokumentárními filmy Zapomenuté transporty (Forgotten Transports, 2007 – 2008), které jsou objevným svědectvím o deportaci Židů do pobaltských zemí
Lukáš Přibyl