Zapomenuté transporty do Polska

historický, válečný, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Délka

Dlouhometrážní

Anglický název

To Poland

Minutáž

85

Země původu

Česká republika

Copyright

2009

Rok výroby

2007

Premiéra

12.03.2009

Režie

Lukáš Přibyl

Anotace

Celovečerní dokument režiséra Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty do Polska je poslední částí čtyřdílného historicko-badatelského projektu o místech severovýchodní Evropy, kde končily odsuny a ve většině případů i životy tisíců deportovaných českých, ale i evropských Židů během druhé světové války. Cyklus byl realizován v rozmezí tří let (Zapomenuté transporty do Lotyšska – 2007; Zapomenuté transporty do Běloruska – 2008; Zapomenuté transporty do Estonska – 2008; Zapomenuté transporty do Polska – 2009). Schéma jednotlivých dílů je stejné (autentické výpovědi, proložené unikátními archivními materiály, a shromážděné s nesmírnou pečlivostí), liší se zvláštností teritorií, spletitostí „putování“ obětí a jejich možnostmi k záchraně. – Pamětníci transportů do oblastí polského Lublinu, kteří přišli o celé rodiny, si byli vědomi mizivé šance na přežití. V táborech je ovládal strach a dýchali zplodiny ze spaloven vyhlazovacích center Sobibor a Majdanek. Každý sám za sebe došel k jasnému rozhodnutí: uprchnout a probít se neznámým krajem, mezi převážně protižidovsky naladěným obyvatelstvem. Jejich statečná pouť znamenala neustálé skrývání, hlad, přetvářku, konspiraci, velkou odvahu a jistou drzost, ale i nepřetržitý stres z možného odhalení. – Z 13 989 Židů deportovaných z protektorátu Čechy a Morava do distriktu Lublin v Polsku se konce války dožilo padesát uprchlíků. – Rozhovory byly natočeny během let 2000–2006 v České republice, Německu, Izraeli, Austrálii a USA. -kk-

Obsah

Koncem roku 1941 bylo zřízeno v Terezíně ghetto pro desítky tisíc Židů. Pro mnohé z nich se však stalo pouhou přestupní stanicí na cestě „za prací“ do teritorií severovýchodní Evropy. Řada transportů směřovala do oblasti Lublinu ve východním Polsku. Jan Bachrich s další tisícovkou lidí dojel do města Zamošč. Za výstražné střelby byli gestapáky zahnáni do zanedbané části města, kde si každý musel urvat „životní“ prostor. – Do lublinského ghetta byl deportován Perec Szechtman. Panovaly tu špatné podmínky (přemnožily se krysy, řádil tyfus). Na prostoru, kde dříve žilo tisíc lidí, přežíval desetinásobek. – Do oblasti směřovaly i transporty ze západní Evropy. Při příjezdu vypadali „pasažéři“ jako cestující na dovolenou. Byli umístěni v mnoha ghettech a pracovních táborech (Poniatowa, Izbica atd.). – Rodina Lucie Pollakové-Langford skončila v celkem novém Sawinu. Kurt Ticho s rodinou v rozpadlém domě ghetta Piaski. Dokud měla Židovská náboženská obec prostředky, dostávali každý den bramborovou polévku a chléb. Pak už nebylo co jíst. Magda Lichtigová-Sedláková pracovala v Zamošči na odvodňování bažin. Nebylo nic neobvyklého, že po návratu z práce dělníci už své rodiny nenašli. Doufali jen, že byly odvezeny do Chelmu. – V táboře Sawin kosily obyvatele tyfus a úplavice. Docházelo k selekcím, slabí byli posíláni „na zotavenou“, avšak zdraví byli stále plni naděje, nechyběla legrace ani milostné vztahy. – Kurt Ticho v Piaskách pracoval na statku, spravovaném Polákem. Odtud viděl transport v polích i s celou svou rodinou. – V Zamošči stále přežívali selekce a střílení do „živého plotu“ Jan Bachrich, Magda Lichtigová-Sedláková a Jan Osers. Toužili uprchnout. Jan Bachrich si primitivně zfalšoval německé doklady a vydal se na cestu. Chtěl zpátky do Prahy. Magdě Lichtigové-Sedlákové se podařilo utéct do Maďarska, sousedícího za války s okupovaným Polskem. Po měsících příprav se do Maďarska rozhodl uprchnout i Jan Osers. Hrál hluchoněmého blbečka, navíc nebyl obřezaný. Když si sundal židovskou hvězdu, naivně se cítil svobodný. Na maďarské hranici vyžebral kus novin a pár mincí, aby mohl předstírat maďarskou identitu. Prožil v okolí hranic několikeré zatčení a propuštění jak maďarskými, tak německými vojáky. – Jan Bachrich putoval přes Krakov, projel několikrát i židovské ghetto. Magda Lichtigová-Sedláková získala s pomocí maďarských příbuzných padělané doklady. Usadila se v Budapěšti a dopisovala si s árijským snoubencem. – Jan Bachrich se s kamarádem dostal do protektorátu Čechy a Morava. V Praze u jeho sestry přebývalo více rodin. Proto tu nemohl zůstat. Vydal se znovu na cestu, tentokrát přes Slovensko do Maďarska. V Žilině byl zatčen a deportován na gestapo v Kounicových kolejích v Brně, odkud putoval do Osvětimi. – Kurt Ticho v Piaskách přežil razii, při níž Němci zasypali sklepy s ukrytými lidmi, i pochod přes Trawniki do vyhlazovacího tábora Sobibor, kde byl vybrán mezi řemeslníky. Tak jako Holanďanka Selma Wijnberg-Engelová, Regina Feldman-Zielinská a Chaim Engel. Byli v šoku z množství nic netušících zdravých lidí hnaných do plynu. Nemohli jim ani naznačit, co je čeká. – Během roku 1943 nacisté ghetta a pracovní tábory v distriktu Lublin zlikvidovali. Všechny zbývající vězně poslali k vyhlazení. – Lucie Pollaková-Langford odmítla doprovodit matku, na niž „přišla řada“, a tím si zachránila život. Přítel jí pomohl získat falešné doklady. V oblečení polské venkovanky utekla do Chelmu a skrývala se v bytě jeho rodičů. Stala se z ní polská křesťanská dívka. – Do Sobiboru přijel 23.9.1943 transport s ruskými zajatci, kteří se pak podíleli na povstání a zabití jedenácti esesáků. Při poplachu došlo k přestřelce, dvě stě lidí uteklo na svobodu, ale pouhých padesát jich přežilo. Kurt Ticho se zázrakem dostal zpět k sedlákovi na statek. – V listopadu 1943 byli zbývající Židé v distriktu Lublin vyhlazeni. Perec Szechtman kopal v Majdanku hroby, pece „nestíhaly“ pojmout tolik lidí. Z dvaceti tisíc lidí posledních šedesát zdatných mužů pálilo mrtvoly a obsluhovalo stroje na drcení kostí. – Kurt Ticho se schovával na nízké půdě vleže od 24. října 1943 do konce července 1944. – Jan Bachrich byl z Osvětimi převezen na úklid Varšavy po slavném povstání. – V Maďarsku Magdě Lichtigové-Sedlákové nevěřili, co se jinde Židům děje. – Z původně deportovaných lidí do distriktu Lublin zůstali naživu jen ti na útěku. Jedním z nich byl Jan Osers v Maďarsku. Ten se pod různými jmény ocitl v budapešťském vězení Toloncház celkem třikrát. – Lucie Pollaková-Langford se přihlásila přes úřad pracovního nasazení do Německa. Svého přítele již nikdy neviděla. – V létě 1944 byl Lublin osvobozen Sovětskou armádou. – Kurt Ticho nastoupil k československé vojenské jednotce. – V březnu 1944 německá vojska obsadila Maďarsko. Situace maďarských Židů i běženců se prudce zhoršila. Magda Lichtigová-Sedláková v této situaci porodila. – Jan Osers, momentálně s německým jménem těžko dokazoval v nepřehledné situaci, kým opravdu je. Byl zadržen a umístěn do tábora pro židovské uprchlíky. Přes Komárno se nakonec dostal do Prahy. Jan Bachrich po pochodu smrti skončil v koncentráku Kaufering v Německu, který osvobodili Američané v dubnu 1945. Lucie Pollaková-Langford pracovala jako „polská“ pomocná síla v nemocnici v německém městě Soest. I ten spojenecká vojska dobyla v dubnu 1945. – Pro všechny bylo jejich přežití po prvotních rozpacích nádherným snem... -kk-

Hudba

Použitá hudba

Johann Strauss ml. (Na krásném modrém Dunaji)

Produkční údaje

Původní název

Zapomenuté transporty do Polska

Anglický název

To Poland

Souběžný název

Do Polska

Kategorie

Díl

Typologie

dokumentární

Žánr

historický, válečný, dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2009

Rok výroby

2007

Premiéra

12.03.2009

Distribuce

FALCON a.s. (DVD kinodistribuce/DVD cinema distribution), Lukáš Přibyl, Memesha Films (Neil Friedman)

Technické údaje

Délka

Dlouhometrážní

Minutáž

85

Titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 11. mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech – Jeden svět 2009

2009
Praha / Česká republika
cena diváků za část z cyklu Zapomenuté transporty (Forgotten Transports)
Lukáš Přibyl

Vítěz

Akce: 3. ročník soutěže o Cenu Pavla Kouteckého

2009
Praha / Česká republika
zvláštní ocenění poroty za část z cyklu Zapomenuté transporty (Forgotten Transports)
Lukáš Přibyl

Vítěz

Festival: 44. mezinárodní festival populárně-vědeckých a dokumentárních filmů – Academia Film Olomouc [AFO] 2009

2009
Olomouc / Česká republika
hlavní cena poroty za nejlepší český populárně-vědecký film z cyklu Zapomenuté transporty (Forgotten Transports)
Lukáš Přibyl