Zapomenuté transporty do Běloruska

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

To Belarus

Minutáž

85

Země původu

Česká republika

Copyright

2008

Rok výroby

2007

Premiéra

18.03.2008

Jazyková verze

česká

Režie

Lukáš Přibyl

Anotace

Dokument režiséra Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty do Běloruska je druhým titulem čtyřdílného historického cyklu o méně známých cílech deportací židů v severovýchodní Evropě. Pamětníci z Čech a Moravy, ale i tehdejší místní oběti vzpomínají na ghetto v Minsku, kde zpočátku panoval „celkem klid“, a na pracovní lágr Malý Trostinec, proslulý nacistickou vyhlazovací mašinérií, která z Běloruska udělala jeden veliký hrob: kdo se nehodil na práci, byl zlikvidován. – Deportovaní ze západu neznali jazyk a nemohli doufat v pomoc místních. Jedinou možností bylo utéct na území kontrolované partyzány, ovšem málokdo se k tomuto kroku odhodlal a málokomu se to zdařilo. K přežití přispěla mnohdy velká dávka štěstí, risk, intuice a někdy i nenadálá přízeň jednotlivců z řad nacistů. – Po likvidaci minského ghetta byl zbytek vězňů přesunut do vyhlazovacího tábora Majdanek a lágru Plaszow v Polsku a dále do koncentráků v Německu (Flossenbürg). Ze sedmi tisíc obětí se zachránilo pouhých dvaadvacet šťastlivců. Rozhovory byly natočeny během let 2000–2006 v České republice, Švýcarsku, Bělorusku a v USA.

Obsah

27. července 1941 byl Němci obsazen Minsk, tři měsíce poté v něm bylo zřízeno ghetto pro ruské židy. Během dvou pogromů 7. a 20. listopadu 1941 zahynulo dvacet tisíc ruských židů. Posléze bylo v ghettu vyčleněno území pro deportované ze západu. – 16. listopadu 1941 byl vypraven první transport tisíce židů z Brna. Po pěti dnech cesty spatřili Češi v cíli desítky oběšenců. – V ghettu měli zakázáno mluvit s ruskými židy. Nevěřili jejich zprávám, že je čeká smrt. Podmínky byly neutěšené, ale panoval zde „celkem klid“. Kvetl nelegální směnný obchod. Kdo se dostal na práci ven z ghetta, mohl lépe kšeftovat. Některé ženy pracovaly v komandu Opera; vybalovaly zabavená zavazadla. Strach naháněly „dušehubky“, pojízdné plynové komory. – 25. srpna 1942 byl z Čech a Moravy vypraven pátý transport s cílem ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec. Po příjezdu byla většina deportovaných odsouzena rovnou na smrt, často v „dušehubkách“. – Lágr byl zřízen v bývalém kolchozu. Několik stovek vybraných vězňů (šťastlivci, jež zachránila např. lež o profesi) zde pracovalo při likvidaci ostatků tisíců zavražděných (těla konzumovali v masových hrobech vlci lidojedi), při třídění majetku obětí, v zemědělství a jako řemeslníci, přesunující se na práci do dílen SS v Minsku. – Osazenstvo nemocnice v ghettu bylo nečekaně vystříleno esesáky, kteří vraždili jen pro „uvolnění“ svých psychických tenzí. – V ghettu a v lágru si vězni vzdor omezeným možnostem užívali života, jak to šlo. – Pendlující dělníci se doslechli o partyzánských skupinách. Někteří odvážlivci zvažovali útěk. Partyzáni však od uprchlíků vyžadovali zbraně. – Vězni pomohli německému letci zachránit jeho židovskou milou z tzv. luftkomandauklízeček. Za to musel převézt do partyzánské zóny dvacet pět židů. Po této akci bylo celé luftkomando zastřeleno. – Vězni z Trostince jezdili i do dílen SS v Puškinových kasárnách v Minsku. Sem dorazilo slovenské vojsko, nasazené od poloviny roku 1941 po bok německých vojáků do bojů na východní frontě. Na území Běloruska v té době operovaly desítky partyzánských oddílů. Některé měly úzké spojení s minským ghettem, kde se organizovala jejich hmotná podpora. – Skupině vězňů z dílen se povedl útěk. Po šedesáti kilometrech dorazila (i s nakoupenými zbraněmi) k partyzánům. – Během válečného období bylo v Bělorusku vypáleno přes pět tisíc vesnic, v šesti stech z nich nezůstal nikdo živý. Zahynula třetina veškeré populace. Děti byly při pogromech brutálně vražděny a vhazovány do studní. – Mezi 28. a 30. červencem 1942 proběhla v ghettu vyhlazovací akce, jíž padlo za oběť přes deset tisíc lidí, mezi nimi nejméně sedm set padesát židů z brněnského transportu. Dočasně se zachránili pouze ti, kteří byli v tu dobu nasazeni na práci mimo tábor; přišli však o své rodiny. – Partyzáni narušovali důležitý železniční provoz. V lesích měli skoro vše potřebné: dílny, ošetřovnu, lázeň i pekárnu. Vesničané je neměli rádi: přes den je ohrožovali okupanti, v noci jim nedali spát oni. – Němci vystupňovali výpady proti partyzánskému území. Kdo z partyzánů nemohl kvůli zranění ustupovat, zabil se sám granátem. – Minské ghetto bylo zlikvidováno na podzim 1943. Zdecimovaní obyvatelé byli povražděni, jen několik set práceschopných bylo převezeno do Malého Trostince a do vyhlazovacích táborů Sobibor a Majdanek v Polsku, kde probíhaly další kruté selekce. Malá skupina se v roce 1944 dostala do tábora Plaszow. Stále jim zbývala síla na lásku. – Pro některé pokračovalo putování na podzim 1944 do německého koncentráku Flossenbürg. Ten jim připadal po prodělaných útrapách jako sanatorium. Jindřicha Feinberga v satelitním táboře Pockingu osvobodila v dubnu 1945 americká armáda. – K partyzánům dorazila Rudá armáda. Vzrůstala nervozita okupantů. – Kdo neutekl k 29.6.1944 z lágru Malý Trostinec, nepřežil. Němci vše neúprosně likvidovali. – 3. července 1944 byl Minsk osvobozen. Nasazení partyzáni měli za úkol oblast „vyčistit“ od ukrývajících se zubožených Němců. Poté se Čechoslováci snažili včlenit do armádních řad. – Hanuš Münz se vrátil do Prahy v srpnu 1945. – František Spitzer prožil 13. a 14. února 1945 bombardování Drážďan. Osvobozen byl Rudou armádou v Terezíně v květnu 1945. Hrstka přeživších se po prožitých útrapách začleňovala do běžného života jen velmi obtížně... -kk-

Štáb a tvůrci

Hudba

Písně

Čornyj voron (ruská lidová píseň)

Produkční údaje

Původní název

Zapomenuté transporty do Běloruska

Anglický název

To Belarus

Souběžný název

Do Běloruska

Copyright

2008

Rok výroby

2007

Premiéra

18.03.2008

Distribuce

FALCON a. s. (DVD kinodistribuce/DVD cinema distribution)

Technické údaje

Verze

česká

Titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 11. mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech – Jeden svět 2009

2009
Praha / Česká republika
2. místo v diváckém hlasování za část z cyklu Zapomenuté transporty (Forgotten Transports)
Lukáš Přibyl

Vítěz

Festival: 43. mezinárodní festival populárně-vědeckých a dokumentárních filmů – Academia Film Olomouc [AFO] 2008

2008
Olomouc / Česká republika
Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší český dokument z oblasti humanitních a společenských věd za část cyklu Zapomenuté transporty (Forgotten Transport, 2007 – 2009)
Lukáš Přibyl