Zapomenuté transporty do Estonska

Transport jednoho tisíce židů, vypravený z Terezínského ghetta 1. září 1942 směrem na východ, dorazil do lotyšské Rigy, ale pokračoval až do estonské stanice Raasik. Zde byli židé po pětidenní cestě rozřazeni dle zaběhnutého schematu... – Skupina velmi mladých žen odjela do pracovního lágru Jägala. Musely projít ponižující prohlídkou. V začátcích vybalovaly a třídily obsah zavazadel z trasportu, tedy i těch, jež patřily jejich odtrženým rodinám. Když našly jídlo, ukradly ho a uschovaly část pro své „ztracené“. I přes pochybnosti doufaly, že se s nimi shledají. Pod záminkou, ať pošlou užitečné věci maminkám, se ženy zbavily posledních „pokladů“. Esesáci však tyto věci použili k vlastnímu obohacení. Ženy konstatují, že byly naivní a nezkušené. – Do tábora dorazil transport židovských zdravotních sester z Německa. Nejdříve na ně Češky pohlížely nepřátelsky. – Krasavice, které si někteří ze strážců vybrali pro „pobavení“, po zneužití čekala smrt (ostatní si myslely, že odjely za rodiči). Ženy se snažily nepodlehnout depresím, ulehčovat si situaci, podporovat se. Starší z nich byly vzorem pro ty sotva dospělé. Tvořily skupinky, náhradní „rodiny“. – Z tábora Jägala byly české a německé židovky převezeny do Centrální věznice v estonském hlavním městě Tallinnu, německy zvaném Reval. V přístavu vyklízely trosky po ruském bombardování a podílely se na stavbě. Vedoucí z německé firmy jim vyhrožoval, že z nich udělá mýdlo, ony to však braly jako vtip. Švédští námořníci jim nabízeli záchranu. Z obavy z trestu pro ostatní příležitost nevyužila ani jedna. K obživě mívaly ryby. Když získaly kondenzované mléko, dělily se po lžičkách. – Za drobné prohřešky následoval často výprask. Přesto měly i své spojence mezi Estonci, Němci a Rusy. Když jely pro cihly přes celé Estonsko, radovaly se z toho, co vidí. Často se společně smály. – Na podzim roku 1943 byly ženy převezeny do Eredy, jednoho z několika nově zřízených velkokapacitních lágrů na severovýchodě Estonska. Naštěstí nebyly rozděleny. Krutý esesácký velitel se díky lásce ke krásné Inge změnil a podmínky zde pak nebyly tak kruté. Zamilovaný pár posléze utekl, případ se tvrdě vyšetřoval a tragické smrti se milenci nevyhnuli. – V souvislosti s vývojem na východní frontě do Eredy dorazili deportovaní z Litvy. Teprve nyní se vězenkyně dozvídaly podrobnosti o válečných zvěrstvech. Nicméně zprávám nevěřily. Stále doufaly, že se shledají se svými rodinami. – V lágru působil orchestr a skupina herců. Ženy pracovaly společně s muži v kamenolomu. Sužovaly je vši a nemoce, hlavně tyfus. – Německá vojska se před vítězící Sovětskou armádou dále stahovala. Ústup byl provázen selekcemi a likvidací nemocných a práceneschopných vězňů. I tentokrát zapracovaly náhody a pospolité ženy přežily. Pociťovaly, že Němci už nejsou zdalela tak silní. – Na podzim roku 1944 nacisté evakuovali práceschopné židy z táborů v Pobaltí na západ. Přeživší ze všech lágrů museli přečkat tři týdny na louce u železniční stanice Lagedi. Pak putovali v lodním podpalubí v ponižujících podmínkách z Tallinnu do Německa. Ženy na čas skončily v rozsáhlém táboře Stutthof v Polsku. Zde přišly o zbytek věcí, musely bojovat o své boty. Vyfasovaly příšerné oblečení plné vší. Kdo neměl plechovku, nemohl dostat jídlo. Znovu docházelo k rozřazování. Až tady „estonské“ ženy slyšely o plynových komorách. Stále přežívaly díky své semknutosti. Ze Stutthofu byly převezeny do tábora Neuengamme-Ochsenzoll u Hamburku. Těžce dřely ve dvanáctihodinových směnách v muniční továrně. Přibývalo náletů. Pak byly vězenkyně odsunuty do Bergen-Belsenu, kde se již projevovala blížící se prohra Němců. Ženy měly šok ze stavu v lágru, především z tisíců mrtvých těl v hromadách. Zde se jejich osudy v dubnu 1945 rozdělily. Zatímco část tu zůstala, další si velitel tábora Ochsenzoll vyžádal zpět. 15. dubna 1945 byl Bergen-Belsen osvobozen Angličany. Některé z vězenkyň už byly na konci sil. – Z Neuengamme-Ochsenzollu byl 1. května 1945 vypraven transport s propuštěnými ženami. Tímto krokem si chtěli nacisté zlepšit podmínky pro kapitulaci. Ženy cestovaly na hranici Dánska do Padborgu, kde se jich ujaly zdravotnice. Teprve tady pochopily, že jsou zachráněny. Pak pokračovaly vlakem do Kodaně, trajektem do Malmö a dále do městečka Värnamo. Zdejší kněz jim řekl pravdu o jejich rodinách, zastřelených ihned po příjezdu do Raasiku 5. září 1942 v místě zvaném Kalvi-Liiva. Velitel, který popravy řídil, se po válce vystěhoval do Kanady. Když byla odhalena jeho pravá identita, spáchal v roce 1960 sebevraždu oběšením... -kk-